Entice - PROLOG

Překlad: Mili

Abych se nežinýrovala a ať se máte na co těšit, tak tady máte prolog♥

Chase

Vždycky mě zajímalo, jaké by to bylo - obětovat se, aby jiná osoba mohla žít. Ne, že bych byl morbidní nebo tak, ale v mé branži je to prostě každodenní realita. Nemůžete pracovat pro mafii a nepřemýšlet o tom. Smrt je neustále před vašimi dveřmi. Sakra, v podstatě tam táboří.

Jen jsem si myslel, že zaklepe až o něco později, víte? Každý sval v mém těle se napjal, když zazněl druhý výstřel.

Zvláštní, jak na konci vašeho života přemýšlíte o jeho začátku. A co je ještě zvláštnější? Byl to její úsměv, který mě na ní poprvé zaujal. Způsob, jak se její obličej celý rozzářil, způsob, jakým její oči říkaly, že mě sní zaživa, jestli se na ni nebudu dívat. Zatraceně, za těch pár týdnů se změnilo tolik věcí.

Vůbec nevím, jak se to stalo, jak se vmanévrovala do mojí duše, jak to udělala, že jsem k ní byl zachvácen šílenstvím - druhem posedlosti, se kterou jsem nechtěl mít nic společného. Ona mě zničila, a v tom mém zničení jsem našel svou spásu.

Dotkl jsem se svého hrudníku a zkoumal prsty. Moje krev byla vlhká a lepkavá. Pomalu jsem se zhroutil na kolena a slyšel jsem kolem sebe křik. Z mých úst vyšlo jakési cizí zachrochtání, když jsem dopadl na zem. Přiběhl ke mně Nixon, potom Trace a nakonec i ona, moje houževnatá Mil.

Moje žena.

A teď... vdova.

„O-omlouvám se.“ Dýchal jsem ostře, jako bych měl na plicích tlak, který znemožňoval dýchání. Každý nádech bolel jako pekelný oheň. Dusil jsem se tím tlakem v mé hrudi, tlačilo to a trhalo mě to, jen jsem čekal, až mě to vtáhne do ohnivé jámy.

„Nemluv. Budeš v pořádku, Chasi, musíš být v pořádku!“ Mil mě tvrdě vzala za ruku. Slzy mi padaly na hrudník - její slzy. „Zatraceně, Chasi! Bojuj!“

„Není mi zima...“ Povzdechl jsem si šťastně a bolest se začala rozptylovat, zanechávala mě v šoku. „Je to tak teplé.“ A bylo. Smrt byla teplá, ne chladná, jak jsem si vždycky myslel.

Mil mě silně udeřila do tváře. „A bude ti ještě větší teplo, jestli mě k sakru nebudeš poslouchat. Musíš bojovat, Chasi Wintere. Odmítám bez tebe žít!“

„Okej.“ Usmál jsem se. Pravděpodobně bych i zakroutil očima, ale pohyb pro mě teď znamenal příliš námahy. Ona se přes to dostane. Konec konců, je to bojovnice. „Miluju tě...“ A potom jsem podlehl temnotě své teplé smrti. Aspoň vím, že v těch několika sekundách, pro jednou v mém životě, bych neudělal nic jinak.

Protože každá zatracená cesta by mě nakonec dovedla k ní, k mojí ženě. A jít zpátky? To sakra ani náhodou. Bez šance. Protože život je jenom o jedné věci. O lásce. A Mil? Ona byla moje.