Entice - 7. kapitola

Překlad: Mili

Mil

Jestli to chcete vědět, tak odmítnutí bolí víc, než být zasažen kulkou, a já byla zasažená několikrát. Chasovy svaly se napjaly, když jsme přicházeli k čekajícímu SUV. Kvůli závažnosti celé situace bych příležitost mít tyhle prázdniny odmítla. Jo. To byla poslední věc, kterou jsem potřebovala, ale Chase by to nedovolil, tak spolu uvízneme čtyři dny na tom nejposlednějším místě, kde bych chtěla být.

Vegas.

Abych byla fér, bylo to blízko na dolet a chata, ve které jsme původně měli strávit prodloužený víkend, nakonec padla.

Takže letíme zítra.

Měla jsem tím pádem strávit sedm  hodin sama s chlapem, než budu mít možnost opít se na palubě letadla do němoty. Bůh nám všem pomáhej.

Nenápadně jsem se podívala na Chase. Bylo by mnohem jednodušší, kdyby byl ošklivý - naneštěstí to byl bůh, který se vmísil mezi smrtelníky. Byl tak sexy, že přísahám, že se mi deformovaly oči, když jsem se dívala jeho směrem dýl než pět sekund. Tmavé vlasy mu přesahují přes uši a kopírují výrazné lícní kosti, které jsou tak mužné jako zbytek jeho těla. Když byl naštvaný, svaly na čelisti mu cukaly jako šílené. Zuby měl perfektně bílé a vypadal dravě, když se usmál. Dlouhá teplá paže omotaná kolem mého pasu mi připomněla, proč jsem ze všech ostatních chtěla zrovna jeho. Chase byl cokoliv, jen ne bezpečný. Popravdě byl pro mé zdraví až nebezpečně riskantní. Ale taky byl loajální. A loajalitu potřebuju víc než cokoliv jiného.

Vím, že cokoliv se ode mě dozví - to si vezme do hrobu.

Kdyby totálně nezničil moji první sexuální zkušenost, možná bych ho mohla mít ráda - no, to, a taky fakt, že svoje srdce už odevzdal někomu jinému. Ale asi to takhle je nejlepší; bude tak pro nás jednodušší to, co musíme dělat. Zabíjí, podplácí, pracuje - a já budu stát po jeho boku a nechám ho, ať provádí, co musí.

„Je ti dobře?“ Zeptal se Chase, když jsme vešli do auta a zapnuli si pásy.

„Skvostně.“

„Neříkej skvostně, Mil. To k tobě nepasuje. Tak trochu mě to taky děsí.“

„Co chceš, abych řekla, Chasi?“ Pohrávala jsem si s rádiem a snažila se vyplnil auto jakýmkoliv druhem rozptylujícího zvuku. Dokonce bych brala i klasickou hudbu, cokoliv, jen ne moje nevyzpytatelné bušení srdce.

„To je právě to, Mil.“ Chase mi odstrčil ruku od ovládacího panelu, zmáčkl nějaká tlačítka a otočil se ke mně, jakmile se autem rozezněla hudba. „Radši bych tě nechal, abys mě zmlátila, než aby ses mě ptala, co máš dělat. Neptej se, Mil. Buď taková, jaká jsi. Buď potvora. Vřískej, křič, jenom nebuď...“ V čelisti se mu pohnul sval, když zatnul zuby k sobě. „Nebuď submisivní, okej?“ Otočil klíčkem v zapalování a přivedl tak SUV k životu.

Vyprskla jsem smíchy.

„Co?“ Zamračil se a obrátil oči v sloup.

„Myslela jsem, že chlapi mají rádi takové věci,“ řekla jsem chraptivým hlasem a pak se na něho zběžně podívala.

„Jenom ti, co si musí něco dokazovat, a zlatíčko, já jsem si docela jistý, že jsem dokázal už hodně, a dokazuju znovu a znovu a znovu a znovu - “

„Přestaň říkat znovu nebo přísahám, že vyskočím z jedoucího auta.“

„ - a znovu...“ Ignoroval mě. „... a pořád dokola.“

Vyjel autem z parkoviště u kostela a řídil směrem k hotelu, což se rýmovalo se slovem kotel. Skvělý.

„Vzpomínám si, že naposledy, co ses snažil pohnout mým světem, tak to dopadlo dost blbě,“ podotkla jsem, abych ho podráždila.

Auto prudce zastavilo.

„Snažíš se nás zabít?“ Zakřičela jsem a praštila se rukama o čelní desku, zatímco mě málem uškrtil můj bezpečnostní pás.

„Vyjasníme si jednu věc, Mil.“ Semafor svítil zeleně, ale Chase zíral na mě, jako by měl všechen čas na světě; jeho oči začínaly pomalu hořet, když se díval do mých. „Tenkrát jsem nevěděl, co mám ksakru dělat, ale teď...“ Jeho hlas se vytratil.

„Teď?“ Vyzvala jsem ho tím nejvíc sebevědomým hlasem, který jsem dokázala dát dohromady. „Co? Trénovals? Tak je to, Chasi?“

S násilným otočením volantu stočil SUV tak prudce, že bych se bouchla hlavou o palubovku, kdybych neměla zapnutý pás. Během okamžiku jsme zastavili uprostřed prázdného štěrkového parkoviště. Kolem nás se ve vzduchu rozvířil prach. Chase vyřadil řadicí páku a než jsem si vůbec uvědomila, že se hýbe, tak mě popadl zezadu za hlavu. Jediné, co jsem stihla udělat, bylo vydechnout, když se naše rty srazily.

A potom jsem měla v puse jeho jazyk.

A umírala jsem.

Malé kousíčky a částečky mé duše, mého srdce a mojí obrany se rozpadly při každém přírazu a doteku jeho jazyka a jeho rtů. Ponořil ruce do mých vlasů a sevřel je, ne silně, ale dost na to, aby to zabolelo. Z hrdla mi uniklo zasténání a vyšla jsem tomu polibku vstříc, pohybovala rty ve stejném rytmu. Bylo to, jako by ze mě jeho pusa ždímala život, vábila moji duši a nebyla jsem schopná zastavit ten příval emocí, kterých se dožadoval. Ale jak bych mohla zapomenout? S Chasem to bylo vždycky takové.

Byl jak závislost, velice špatná závislost. Vždycky mi bylo řečeno, že když něco krmíte, vyroste to. S Chasem jsem nic takového nedělala, ale nezáleželo na tom, protože po jednom ochutnání... si to moje tělo pamatovalo. Držela jsem Chase v nejtajnějších částech mého podvědomí a skrývala ho, až dokud nebylo pozdě. Pomyslné hodiny právě odbily dvanáct. Jsem. V prdeli.

Jeho ústa mě opustila až moc brzo. Uvolnil sevření mých vlasů a zíral mi do očí. „Trénink dělá mistra.“

„J-jasně.“ Nemohla jsem najít svůj hlas. Kdo byla ta slaboduchá mluvící žena? Já? Fakt? Kde k čertu mám zbraň, když ji potřebuju?

„Jo, a Mil?“ Znovu mě zatáhl za vlasy, tentokrát jemněji, a zamrkal. „Neměl jsem tě za sténací typ.“

„Pitomče.“ Odstrčila jsem se od něho a zkřížila paže.

„Hej!“ Mávnul rukou ve vzduchu. „Kdykoliv budeš chtít sténat, zatímco tě budu tahat za vlasy, jsem ochota sama. Jen nezapomeň moje jméno.“

„Eh?“ Měla bych se naučit přestat tomuhle klukovi odpovídat.

„Moje jméno,“ řekl těsně nad hranicí šepotu. „Chci tě ho slyšet říkat.“

„Abych nezapomněla?“ Ani náhodou mu neukážu, jaký na mě mají vliv jeho nebezpečná slova. Sesunula jsem se v sedadle níž. Nenávidím, že nade mnou zase vyhrává a že se cítím slabá.

„Ne.“ Nastartoval auto. „Protože z těch tvých plných rtů zní tak zatraceně dobře.“

Poprvé za dvacet let jsem víc jak deset minut byla absolutně neschopná slov. Pokaždé, když jsem se snažila otevřít pusu, žádná slova ze mě nevycházela - očividně jsem v tom hlouběji, než jsem si uvědomovala. Možná jsem nebyla připravená na to, co se mělo uskutečnit. To byly moje poslední myšlenky, když Chase vypnul motor SUV. Poslední slova v mojí hlavě, když jsem se prsty dotkla svých rtů a vzpomínala na ten spalující pocit, který jsem zažívala, když jsem na sobě cítila jeho rty.

Úžasný spalující pocit. Toužila jsem po něm. Vždycky mě přitahovalo nebezpečí. A Chase? I jeho jméno znamenalo nebezpečí.

„Připravená, manželko?“ Chase mě šťouchl loktem, což bylo to nejvíc neromantické gesto známé celému lidstvu.

„Připravená,“ zaskřehotala jsem. A nebyla jsem. Nikdy nebudu. Protože tohle jsem nepředvídala. V každém dalším možném řešení bych měla tu samou odpověď.

Vzít si Chase - dát do pořádku rodinu.

Nikdy nedovolit, aby se jakékoliv vyhlídky obrátily proti mně.

Ale cítila jsem zvrat. Cítila jsem ten pocit v žaludku. Zatraceně, cítila jsem to v hrudi, když jsem sledovala, jak vyskočil z auta a popadl kufry.

Mohl by mě vlastnit - a já bych ho nechala. A když jsme beze slov vešli do hotelové haly a oslepila mě světla, až jsem musela přimhouřit oči, nikdy jsem se necítila víc naživu.

A všechno to bylo kvůli tomu, že mě nejenom peskoval, ale že mě políbil a znemožnil a nakonec jsem díky němu dokonce zapomněla, jak se jmenuju.

Párkrát jsem zamrkala a pak jsem zavřela oči.

„Mil? Nechceš nějaký lepší pokoj?“ Zazněl Chasův hlas.

Zakroutila jsem hlavou.

Stejně vzal nejlepší.

Až příliš brzy zazvonil výtah. Až příliš rychle projela karta zámkem. A najednou mi bylo v pokoji strašné horko.

A byla jsem tam sama se svým manželem.

Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu tak podmaněná.

Ať je tohle připomínkou pro každou ženu - matematika může selhat, logika vás může zavést opačným směrem. A čísla? Ne vždycky spolehlivá. Ale vaše srdce? To je to největší selhání ze všech, protože i když sama sebe přesvědčíte, že ho máte bezpečně ve svém vlastnictví, zatraceně vám ho ukradne chlap se zelenýma očima a tmavými vlasy.

Při zvuku zacvaknutí dveří jsem měla sto chutí se přilepit k oknu. Každá molekula vzduchu se totiž z apartmá najednou vypařila. Chase se otočil. Jeho oči se vpily do mých a byla v nich vidět prosba, touha a žádostivost. Zatnula jsem pěsti, až se mi nehty zaryly do masa.

Srdce mi bušilo až v krku a zatočila se mi hlava. Jenom několik pár hodin.

K čertu.