Entice - 18. kapitola

Překlad: Mili

Chase

Seděli jsme v nejvzdálenějším rohu u naše východu, daleko od davu u zdi. Nemusel jsem se bát, že bude někdo za námi. Bylo jednodušší se prostě dívat před sebe, ne, že by snad byl někdo tak blbej, aby něco zkusil na letišti.

„Neměl jsi je do toho zatáhnout.“

„Zatáhl jsem.“ Zanadával jsem. „Ty jsi je zatáhla. Ve chvíli, kdy ses vdala do rodiny Abandonato, tak jsi je pozvala do tohoto svinstva, do tohoto dramatu - “

„Nesnáším Nixona.“ Mil shlédla dolů na své ruce. „Vyhrožoval mi, střelil mě, vyhrožoval mi ještě jednou a dvakrát mi na hlavu namířil zbraň. Chtěla bych mu vytrhnout ten jeho piercing ze rtu.“

„Že bys to zkusila?“ Ozval se sebevědomý hlas po mé pravici. Skvělé načasování.

Mil přimhouřila oči. „Jsi dost chlap na to, abys mě nechal?“

„Roztomilý.“ Nixon se ušklíbl a naklonil hlavu. „Malá sestřička si chce hrát.“

„Lidi!“ Stoupl jsem si a oddělil jednoho od druhého. Nebyl jsem si jistý, co to k čertu Nixon hraje, ale bylo to vyčerpávající. Proč směřoval všechen svůj vztek na moji manželku, to teda nemám ani páru, ale nebudu se na to jen tak dívat. „Nech ji prostě na pokoji.“

„Tak jí řekni,“ Nixon a já jsme stáli hrudníky u sebe,“ ať přestane být malé děcko a začne se chovat jako šéfka.“

„Chceš, abych se chovala jako šéfka, drsňáku?“ Mil mi zaryla nehty do zad, jak se pokoušela dostat k Nixonovi.

Obrátil jsem oči v sloup a podíval se do stropu.

Trace odstrčila Nixona na stranu. „Mil, přestaň. Prosím.“

„Říká šéfova běhna, nebo počkej, nebyla jsi Chasova? Paměť se mi trochu zamlžila. Nemůžu si vzpomenout - “

Trace se natáhla po Mil, ale od veškeré akce ji zablokovalo moje tělo. Naneštěstí v cestě Traciny facky stál zrovna můj obličej.

Její dlaň s ním přišla do kontaktu, až jsem klopýtl na stranu.

Mil odstoupila a zakryla si rukou pusu.

Trace vykulila oči a ty se začínaly plnit slzami.

„Zatraceně.“ Promnul jsem si tvář. „Dysfunkční Siciliáni!“

Tex se zasmál a stáhl si okraj svého klobouku. „To máme ale zaneřáděný milostný trojúhelník.“

„Texi!“ Zakřičeli všichni naráz.

Skvělý. Tolik ke snaze být nenápadný; lidé otevřeně zírali. Byl jsem překvapený, že nikdo nezavolal ochranku.

S mávnutím ruky Nixon promluvil dost hlasitě, aby to všichni slyšeli. „Herci, vždycky tak temperamentní.“

Trace udělala malé pukrle. Já se uklonil, zatímco jsem si pořád držel tvář a Mil protočila oči, když Tex jediný zatleskal.

Se zasténáním jsem přešel ke svému místu a vzal láhev vody, abych si ji podržel na obličeji. Aspoň, že pálení polevuje.

„Chasi, promiň mi to, já - “ Trace polkla a kousla se do spodního rtu. Tohle dělává vždycky, když přemýšlí, stejně tak jako vždycky začne jednat, než si spočítá dvě a dvě. Stejně tak, jako je její oblíbená zmrzlina jahodová a oblíbené knížky o divných upírch a zombie. Kurva, kurva, kurva. Odtlačil jsem svoje pocity pryč. Nebyl to románek, co mi s Trace chybělo - byla to prostě ona. Chyběla mi. Chybělo mi to, co jsme měli. Byla jedním z mých nejlepších přátel. Měla by to být lekce pro každého chlapa: nezamilujte se do své nejlepší kamarádky, pokud nejste ochotni ztratit všechno, co jste měli. Zamilovat se do někoho, kdo nad vámi má takovou moc - je to pekelně nebezpečný, ale když vyhrajete? Tak to stojí za to, zeptejte se Nixona.

Natáhl jsem se po její ruce.

Na jejím rtech se objevil úsměv.

Mil přešla na druhou stranu trucovat. Nixon ji následoval a soudě podle jeho gest a nasraného výrazu jí nejspíš vykládal, co očekává od šéfky - znovu. Nechali Mo a Texe sedět u opačné strany východu. A mě a Trace taky.

Celá věčnost oddělovala její ruku a moji.

Celý život.

Vzala moji ruku a zatraceně silně ji sevřela.

„Chybíš mi,“ zašeptal jsem, ani jsem se nepodíval dolů na naše ruce, ale i tak jsem si ukládal do paměti teplo, které vycházelo z každého bříška prstů. Cítil jsem to ve své duši, ve svých kostech: jsme tu jeden pro druhého, jen ne tak, jak jsem si původně myslel.

Trace mě stiskla silněji. „Ty mi taky chybíš, Chasi.“

„Omlouvám se,“ řekli jsme zároveň a konečně se podívali jeden druhému do očí. Natáhl jsem se přes sedadlo a přivinul si ji do náruče. Její vůně byla tak známá, ale tentokrát jsem nereagoval tím stejným způsobem. Nepociťoval jsem žádnou touhu dělat cokoliv jiného kromě držení jednoho z mých nejlepších přátel. Nezávisle na tom, jak to mezi námi dopadlo. Pořád bych za ni položil svůj život. Pořád.

„Ne tak, jak se omlouvám já,“ řekla Trace tichým hlasem. „Chasi, přísahal jsi, že mě nikdy neopustíš, ale opustils.“

„Trace - oženil jsem se. Musel jsem - “

Zakroutila hlavou na mém rameni. Odtáhla se a znovu mě vzala za ruku, naše prsty se propletly. „Oženit se je jedna věc, ale slíbils, že nikdy neodejdeš. Když jsem si myslela, že Nixon - “ Odkašlala si. „Když jsem si myslela, že umřel, dal jsi mi slib. Prosím, dodrž ho.“

„Slibuju.“ Olízl jsem si rty a stiskl jsem její ruku. „Neopustím tě. Myslím vážně, když řeknu, že mi chybíš. Chybí mi tvůj smích. Chybí mi tvoje vychytralé komentáře i tvoje praštěná klíčenka s krávou. Chybí mi to, ne protože bych to chtěl pro sebe - myslím, no... Myslím, že jsem se konečně dostal přes ty překážky nebo se aspoň snažím. Chybí mi prostě naše přátelství.“

„Vyhrožování kvůli mně lidem a kupovat mi potom zmrzlinu není jenom přátelství, Chasi.“

„Není?“ Zasmál jsem se. „Tak co to je?“

„Je to ohnivé přátelství.“

„Takže zase začneme hořet?“ Pustil jsem její ruku a zakřenil se.

„Vždycky.“

Oba dva jsme vydechli a opřeli se v sedačkách, šťastní v tichu tohoto okamžiku.

Mil pořád mluvila s Nixonem. Oprava, Nixon mluvil s ní a ona se ze všech sil snažila ho nepraštit. Aspoň to soudím podle řeči jejich těl.

„Nenávidí mě, víš,“ řekl jsem nahlas.

Trace sledovala směr mého pohledu a odfrkla si. „Jsi idiot.“

„Eh?“ Pootočil jsem se na křesle. „Neměli jsme zrovna jeden speciální rozhovor? Hezkou chvilku? Spálení mostů?“

„Jasně.“ Trace mě bouchla do ramene. „To ale neznamená, že nemůžeš být idiot. Ta holka,“ ukázala Trace, „je do tebe od hlavy až k patě zamilovaná. Jenom se bojí.“

„A to jsi zjistila jak? Z toho predátorského pohledu, který mi věnovala před pár sekundami?“

„Polib ji.“

„To jsem udělal,“ řekl jsem v obraně.

„Ne takhle, Chasi.“

„Nevím, o čem to - “

„Ne vzteky.“ Vydechla Trace optimisticky. „Polib ji, protože chceš.“

„A co když mě praští do obličeje?“

Trace vytáhla časopis a pokrčila rameny. „Tak se ujisti, aby tě praštila na levou stranu, aby k sobě ty podlitiny ladily.“

„Wow. V jiném životě bys mohla být můj manželský poradce.“

Trace se zasmála zrovna, když k nám došel Nixon. „Jste v pohodě, lidi? Protože jestli ne, tak se zatraceně zblázním.“

„Jsme v poho.“ Zakýval jsem, pořád naštvaný vůči Nixonově postoji k Mil. Chápu to. Snaží se, aby byla silná tím, že ji bude strhávat, aby vytěsnila svoje slabiny. Ale pořád to byla moje žena. Nemusím mít tyto metody v lásce.

„Mil tě potřebuje, Chasi.“ Nixon krátce pokývnul a kecnul do sedačky vedle Trace.

„Bude Chase potřebovat štít nebo brnění, než vkročí do území nepřítele?“ Přišlo od Trace.

„Ne, jenom si chraň své koule. To by mělo stačit.“ Nixon se zasmál a vtiskl Trace na rty pusu.

„Parchante.“ Vykročil jsem směrem k Mil a shrbil se, když se podívala přímo na mě. Přehrával jsem si v hlavě Traciny slova, jenom ji políbit, políbit ji, políbit ji jako - zastavil jsem se. Několik chlápků se snažilo získat její pozornost. Oh, do hajzlu, ani omylem.

Natáhl jsem se po její paži, přitiskl si ji na sebe a zaútočil jsem na ni svými rty, než vůbec mohla popadnout dech.

Nasála můj výdech - jako bych byl její záchranné lano. Pracoval jsem na ní svou pusou a něžně ji kousal do rtů. Ponořil jsem ruce do jejích hebkých vlasů. Vždycky jsem ty vlasy miloval, ale teď jakoby moje pusa žárlila na moje ruce a naopak. Prolomil jsem polibek a zaútočil na její krk. Pramen jejích vlasů mi spadl do obličeje; byly jako samet.

„Chasi - “

„Nemluv.“ Znovu jsem našel její rty a byl jsem ztracený. Zatraceně. Trace měla pravdu. Dovolil jsem si využít příležitosti a zapomenout na všechno dění kolem a zapamatovat si to.

„Chasi - “

„Teď ne, Mil.“ Zasténal jsem jí do pusy.

„Myslím,“ zazněl za mnou Nixonův protivný hlas, „že se ti tvoje žena snaží říct, že je čas jít do letadla.“

Odprostil jsem se od ní a moje tělo se třáslo adrenalinem.

„Dobrá show.“ Zasmál se Nixon a odešel.

Já, žel bohu, nemohl chodit vůbec.

Zíral jsem na Mil. Ona zírala na mě.

„Proč jsi mě políbil?“

Trvalo mi několik sekund, než jsem našel svůj hlas. „Jsi moje žena.“

„To nestačí.“ Zkřížila paže na prsou. „Odmítám být políbená, dokonce svým manželem, když je to kvůli žárlivosti.“ Kývla na chlápky, kteří si ji pořád prohlíželi.

Kdybych tak měl svou zbraň... „Tohle si myslíš?“

„Nemyslím, vím.“ Mil protočila oči a snažila se projít kolem mě.

Popadl jsem ji za loket a opřel ji o zeď podruhé. „Nech mě ti vyjasnit jednu věc.“ Kousl jsem ji do spodního rtu. „Políbím tě kdykoliv budu chtít. Ne kvůli žárlivosti, ne protože jsem kretén, který si chce na každý pád dokázat svoji mužnost...“ Pustil jsem její paži, políbil ji na nos a vdechl její vůni, „...protože, při vší upřímnosti, nepotřebuju se chlubit, když zatraceně vím, že vyhraju já.“

„Oh, jo?“ Zašeptala. „Tak proč ses tak obtěžoval?“

Vzal jsem do dlaní její obličej. „Protože jsem chtěl.“

„Lidi!“ Zavolal Tex. „Jde se.“

Pustil jsem ji a natáhl ruku. Zamžourala na ni, ale přijala ji. Jeden na druhého jsme na sebe celou dobru nepromluvili, zatímco jsme čekali, až nám oskenují letenku.

Ale ani jsme se nepřestali držet za ruce.

Což jsem bral jako vítězství.