Elect - 53. kapitola

Překlad: Mili

Chase

Všechno se vracelo do pořádku. Vím, že Nixon si asi bude někde hluboko v hlavě myslet, že jsem mu předal velení zpátky, abych mohl mít Trace - nemohl by se ale mýlit víc. Dal jsem mu ten titul, protože vím, že nemám to, co je k tomu potřeba. Nixon byl na to machr, byl... směšně loajální a nesobecký. Věděl jsem, že já bych si na konci vybral podle sebe než podle někoho jiného.

A z toho důvodu jsem si nezasloužil Trace.

Protože jsem si nakonec vybral sebe - ne ji. Kdybych si vybral ji, nestrčil bych ji do té pozice, do které jsem ji strčil.

Byl jsem ve své honbě za ní sobecký. Miluju ji... a to je asi ten problém. Moje láska zastiňuje všechno ostatní. Utekl bych s ní a ani bych se neohlédl zpátky.

Muži se rozprchli.

Seděl jsem u stolu a v prstech obracel skleničku.

Světla byla zhasnutá.

Byl jsem to jen já a láhev whiskey.

Dobrý bože, utápěl jsem se v depresi.

Ucítil jsem na rameni něčí ruku a vzhlédl. Nade mnou stála Trace, se smutným pohledem v očích. Nemohl jsem se na ni ani podívat. Musel jsem se odvrátit; dech se mi zadrhl, když rukou sklouzla po mé paži a sáhla mi na ruku. Sevřel jsem ji a držel ji jako o život.

„Chasi, já - “

Zavřel jsem oči a prostě jen poslouchal její hlas. „Řekni znovu moje jméno... prosím.“

„Chasi.“ Škobrtla hlasem. „Chasi, Chasi, Chasi...“ Pustila moji ruku a vzala můj obličej do dlaní. „Chasi.“

Otevřel jsem oči a zíral přímo do těch jejích, nepřestával jsem se na ni dívat a žadonil celou svou duší... Mě, vyber si mě. Protože tě potřebuju. Víc, než si dokážu přiznat.

Vtiskla mi na rty mírný polibek. Na krátký okamžik se mi ulevilo, protože jsem si pomyslel, že si možná vybírá mě, možná budeme mít šťastný konec a odjedeme spolu vstříc západu slunce. Ale až příliš brzo se ode mě odtáhla. Naklonil jsem se dopředu a naše čela se o sebe opřela.

Promluvila tak tiše, že jsem ji skoro neslyšel. „Jsem na tebe tak naštvaná.“

„Já vím.“ Povzdechl jsem si.

„Lhal jsi mi, Chasi. Donutil jsi mě...“ Zavřela oči. „Abych si vybrala. Ve všem jsem na tebe spoléhala. Byl jsi můj zachránce a zradil jsi mě, zradil jsi všechno, co jsme měli.“

Se zakýváním hlavy jsem se od ní snažil odsunout, ale nenechala mě. Její ruce byly na mé hlavě jako svěrák.

„Nechal jsi mě, abych tě milovala - abych na tebe spoléhala... Kvůli tobě už nevím, jestli kdy pro něho budu úplná. Nevím, jestli dokážu být ta dívka, do které se zamiloval. A chci tě za to nenávidět, ale donutil jsi mě milovat tě tak moc, až to bolí.“

„Trace, já - “

Její rty mě znovu umlčely v krátkém polibku, v krátkém sametovém dotyku jejích rtů, a potom se znovu odtáhla. „Opravdu tě miluju... ale...“

„Ale?“ Věděl jsem, co přichází. Chlupy vzadu na krku se mi zježily. Prostoupil mnou chladný pot.

„Chasi.“ Narovnala se a utřela mi slzu z oka. „Máš mé srdce, ale Nixon... on vlastní mou duši.“

Otřásl jsem se; bylo to, jako by zrovna vzala nůž a místo, aby mě s ním bodla do zad, mi řekla, že mě s ním řízne hluboko do mé hrudi. Radši bych preferoval ten podlý útok zezadu, asi proto, abych nemusel sledovat ty nádherné hnědé oči, jak se plní slzami, když jsem zakýval a cítil, jak mě to tíží na prsou a tělo se mi chystá pod tlakem explodovat.

Ten studený nůž přešel projel skrz mé srdce - prorazil sval, zastavil srdeční rytmus, ale tím to neskončilo. Kdyby mě jen odmítla, bolest by se zastavila, ale ona mě nejen odmítla, byla mnou taky zklamaná a ještě si vybrala někoho druhého. Takže se ten nůž zkroutil; a kroutil se dál, dokud jsem docela neotupěl a potom... jsem zavřel oči, když jsem zažíval pocit, že se všechno v mém světě zastavilo.

Byl jsem to já a Trace, oba uvízlí v časové smyčce. Natáhl jsem ruku k jejímu obličeji a vydechl, když jsem přišel do kontaktu s její pokožkou. Jedna slza stekla do mých prstů. Stáhl jsem ruku, promnul tu slzu mezi palcem a ukazováčkem a potom vstal.

„Chasi, počkej...“

„Ne.“ Popadl jsem flašku ze školu. „Je to v pohodě.“ Zvládl jsem se lehce usmát. „Takhle to mělo vždycky být, Trace. Věř mi, je nám líp jako přátelům.“

„Můžeme se tam vrátit? Po... tom všem?“ Její oči byly plné naděje.

„Jistě,“ zalhal jsem a odpotácel se od ní, abych hledal temnotu ve svém pokoji a na dně flašky, kterou držím v pravé ruce.

Ve vteřině, kdy jsem došel do ložnice, praštil jsem dveřmi za sebou a zamknul je. Do prdele, musí tady všechno vonět jako ona? Tupě jsem přešel k posteli, k té samé posteli, kterou jsme sdíleli před méně než osmačtyřiceti hodinami. Její vůně byla tak hluboce vrytá do vláken přikrývek, že jsem se nemohl donutit k ničemu jinému, než se napít whiskey a nechat tu vůni, aby přemohla tu bolest.

Nevím, jak dlouho jsem seděl na posteli. Jen jsem popíjel a očuchával to tam jak nějaký šílenec.

Tak je to s láskou - udělali byste cokoliv, abyste si ji pojistili - až na to, že když ji konečně máte, tak se zatraceně bojíte, že o ni přijdete, že se pak už nechováte nesobecky, ale sobecky. To se mi stalo s Trace a kvůli tomu jsem ji nakonec ztratil.

Odmítl jsem se zbavit vzpomínek na její polibky.

Způsob, jakým jsme do sebe dokonale zapadali.

Udržoval jsem si ty vzpomínky, protože v té chvíli jsem si byl zatraceně jistý, že žádná dívka nebude nikdy schopná je úplně vyhladit z mého vědomí a k čertu, jestli bych ji nechal.

Vypil jsem polovinu flašky.

Nic skvělého pro někoho, kdo za normálních okolností nepil. Sakra, udělala ze mě během dvou týdnů alkoholika! Co to do háje vypovídá o mém sebeovládání?

Pokoj se začal točit. Položil jsem flašku dolů a promnul si oči.

Bylo pozdě.

Člověk by si myslel, že jsem moc opilý na to, abych přemýšlel.

Očividně jsem měl větší toleranci alkoholu, než bych v aktuální situaci preferoval.

Někdo zlehka zaklepal na dveře.

Odmítl jsem na to reagovat.

Zaklepání se ozvalo znovu.

S nadávkou jsem se postavil na nohy a otevřel dveře. Na druhé straně stála Mil. Vlasy měla zamotané do chaotického drdolu a měla na sobě fakt krátké černé cvičební šortky a tílko.

„Kurva, Mil, nemám náladu.“ Pohnul jsem se, abych zavřel dveře, ale její ruka mě zastavil. Zatlačila mi do hrudníku.

„Zklidni hormon. Nejsem tady, abych zneužila tvého opileckého stavu.“ Zakoulela očima a potom kolem mě vešla dovnitř.

„Kterou část z toho, že nemám náladu, jsi nepochopila?“ Zeptal jsem se nezřetelně a zakopl jsem o postel.

Mil zvedla ruku. „Ještě jednou, nejsem tady, abych ti ukradla čest a jsem si docela jistá, že kdyby se ta příležitost naskytla, tak bys během sekundy usnul v hromadě vlastních zvratek. Takže, děkuju, ale ne-díky.“

Zasténal jsem do dlaní a plácl sebou obličejem do postele. „Co k čertu chceš?“

Zamumlala nadávku a odešla do koupelny, kde zapnula sprchu. Uslyšel jsem zarachotit pár věcí, než se vrátila a stoupla si přede mě.

Nějakým způsobem mi zmizely boty a potom taky džíny. Zatraceně, je nějaká zima. Mil mě vytáhla na nohy a přetáhla mi přes hlavu tričko. Zapotácel jsem se na ni.

„Chasi Wintere, přísahám, že jestli mě pobliješ nebo na mě cokoliv zkusíš, rozkrájím tě na kousky. Jasný?“

„Jsem v pekle?“ Zuby se mi klepaly, když chlad v místnosti prostupoval mým tělem.

„Jsi mu blízko.“ Zamumlala a vzala mě za ruku, aby mě odvedla do koupelny. Ze sprchy stoupala pára. „Vlez dovnitř.“

„Proč?“ Zachraptěl jsem.

„Protože páchneš jak whiskey.“

„Možná se mi líbí, když páchnu jak whiskey.“

Nic neříkala, jen tam stála se zkříženýma rukama.

„Prohlížíš si mě?“ Přišel jsem k ní o krok blíž a zavrávoral. Ustálil jsem se o žulový pult a zanadával.

Mil si odfrkla. „Věř mi, ani kdyby ses snažil, tak bys pro mě teď nemohl být míň atraktivní.“

„Máš v plánu mě donutit k sebevraždě?“ Zavřel jsem oči, aby se místnost přestala motat.

„Ne, ačkoliv si myslím, že v jedné chvíli jsi od toho nebyl daleko. Víš, že přílišné pití zralé whiskey tě může zabít?“

„Mám žaludek z oceli.“ Krknul jsem, pak jsem se rozběhl k záchodu a názorně jsem jí předvedl, jak ocelový může žaludek být.

Na krku jsem ucítil mokrý hadr a dál jsem zvracel. „Proč jsi do háje ke mně tak hodná?“ Utřel jsem si tím ručníkem pusu a zanadával.

Mil mi pomohla na nohy a podařilo se jí podívat se mi do očí, když jsem si sundal zbytek oblečení a vrazil do sprchy. Byla za mnou a pomáhala mi, jako bych byl důchodce.

Očividně se nechystá zodpovědět moji otázku.

Ze sprchování si toho moc nepamatuju, jen to, že se mi nějak podařilo dostat do postele - a že jsem byl suchý. Divný. Ona mě utřela?

Vítej na samém dně.

„Pomáhám ti...“ Zašeptala Mil, když mi přes rameno položila přikrývku a poplácala po hlavě jako malé dítě, „protože i když si myslím, že jsi pitomec... mít zlomené srdce je na prd. Kromě toho, mám pro tebe návrh.“

„Okej.“ Otočil jsem se a zvedl přikrývku. „Ale ať je to rychlý.“

„Hele, přestaň se mi tady ukazovat.“ Hodila na mě deku zpátky. „Napij se vody a promluvíme si ráno.“

„Proč mluvit, když můžeme - “

Dala mi ruku přes pusu. „Nemyslím si, že se mi líbí opilý Chase.“

„Já taky ne...“ Zamumlal jsem.

„Udělej hají, Šípková Růženko. Ráno přijde coby nevidět.“ Mil odešla z ložnice a já upadl do poklidné tmy.