Elect - 47. kapitola

Překlad: Mili

Chase

Phoenix mě šťouchl pistolí do zad. Do svaté děvky. Zabiju ho. Skončím s ním. Jestli mi ještě jednou dýchne na záda. Přešel jsem před něj a otevřel dveře do domu.

Tony stál v obývacím pokoji, kouřil svůj obvyklý doutník a koukal ven z okna.

„Ah, tak jsi to dokázal.“

„Hezký pozdrav,“ odvětil jsem suše. „Můžeš prosím tě odvolat Phoenixe, než mu střelím kulku do hlavy?“

Tony zakýval a Phoenix se odporoučel, přešel k Tonymu a plácl ho po zádech. „Vidíš, jak to bylo jednoduché?“

„Jednoduché?“ Zopakoval jsem.

„Potřebuje peníze.“ Pokrčil Tony rameny. „Jak by to vypadalo, kdyby naše rodina prostě jen tak dala De Langeům deset milionů dolarů? Vypadalo by to jako almužna. Kromě toho, potřebuju, aby Phoenix mlčel a tak jsme přišli na tento druh dohody. Vyplatím ho, aby udržel mé tajemství a dokončí práci, kterou nechci dokončit já.“

„Jakou práci?“ Žaludek se mi svíral.

Tony potáhl z doutníku. „Tebe a pár dalších...“

Otevřel jsem pusu, abych něco řekl, když jsem najednou uslyšel zafňukání. Přešel jsem dál do místnosti. Pohled mi padl na pohovku.

Tam seděly Mo, Mil a Trace. Ruce měly svázané za zády a ústa měly přelepené páskou.

„Ty nemocný parchante!“

„Děti!“ Odplivl Tony. „Jste všichni děti! Myslíte si, že je to hra? Myslíte si, že jsem poslední čtyři roky pracoval pod děckem, abych mu jednoduše předal veškerou moc, kterou mám? Myslíš si, že jsem odvázaný z toho, že mám poslouchat dítě, aby mi rozkazovalo, jako bych byl nýmand? Dítě, které si v prvé řadě nezasloužilo být šéfem! Pokrevní příbuzný, Chasi! Ty jsi pokrevní!“

„Já vím,“ zamumlal jsem. „To neznamená, že jsi musel zabít Nixona. Svého vlastního syna, svého špinavého bastarda.“

„Naštěstí pro mě, nemusel jsem. Jednoduše jsem předal informace rodině Nicolasi. Věděl jsem, že nebudou potěšení z toho, že jejich zlatá rodinka, zvolení Abandonatovi, se rozpadá ve švech, protože nemůžou nechat minulost být.“

„Nechat minulost být?“ Přistoupil jsem blíž k pohovce. „Mluvíš o sobě, že? Když uvážíme, že ty jsi chladnokrevně zabil rodiče Trace a hodil jsi to na svou vlastní rodinu.“

„Zasloužil si smrt a něco mnohem horšího.“ Tony znovu potáhl z doutníku a podíval se z okna. „Byl slabý, tak mlátil svou ženu. Ale ona milovala mě. Milovali jsme jeden druhého; chtěla ho opustit, ale on - “

„On ji zabil,“ dokončil jsem. „A moje matka?“

Tony se zasmál. „Ta hloupá děvka to o mé aféře zjistila, šla za Nixonovým otcem a zajistila si svou vlastní malou aférku; akorát že on ji nikdy nemiloval. Když zjistil, že ho využívá, nechal rodinu Nicolasi, ať se o to postará místo něho... nechtěl mít na svých rukou krev. I když se neprotivil tomu mít na rukou krev vlastní ženy - nebo dokonce chlapce, který nebyl jeho syn. Možná to je důvod, proč ji nechal žít tak dlouho? Chtěl vidět, jak trpí, chtěl, aby jeho zparchantělý syn trpěl, když viděl, jak mlátí jeho matku.“

Koutkem oka jsem se podíval na Trace. Nosní dírky měla rozšířené. Zatraceně, jestli během uplynulých pěti minut se její pohled nezměnil z vyděšeného na kompletně nasraný.

„Tak...“ Vcházel jsem dál do místnosti. „Proč vražda Traciných rodičů? Nebyli zapojení do tvého malého melodramatu.“

„Mario, otec Tracey - jednu noc nás objevil. Říkal, že jeho loajalita patří rodině Alfero i Abandonato. Chtěl všechno zničit.“

„Tak jsi ho zlikvidoval a hodil jsi to na muže, kterého by všichni hned podezírali.“ S nechutí jsem potřásl hlavou. „Jsi ubohá omluva pro lidskou existenci.“

Tony odhodil doutník do krbu poblíž a přešel ke mně. „Já přežívám! Držím rodinu pohromadě! Možná jsem bezcitný, ale aspoň vím, co to stojí udržet sílu naší krve!“

Zastavil se těsně přede mnou a těžce oddychoval.

Zakroutil jsem hlavou. „Ty. Jsi. Nikdo.“

Jeho pěst přilítla na mou čelist. Věděl jsem, že se mě chystá udeřit, tak jsem ho nechal. Ve chvíli, když jsem padl k zemi, odsunul jsem se od něho dál, jako bych se bál, a vytáhl jsem z kapsy nůž.

„A já jsem prý ubohý,“ odfrkl Tony. „Zatímco ty se ode mě plazíš pryč jako malá děvka. Aspoň Nixon umřel se ctí, zatímco ty - “ Sáhl pro zbraň. „Ty zemřeš s hanbou všem na očích.“

Ignoroval jsem ho i jeho namířenou zbraň, přejel jsem nožem pod prvním párem nohou, kterých jsem se dotkl a potom jsem ruku rychle odmrštil pryč.