AY - 34. kapitola

Překlad: Tanulka

Polní cesta…

Cam

Na horizontu právě zapadalo slunce ke sklonku září, když jsme si s Carou vyjeli na naší milovanou cestu. Bylo to už přesně pět měsíců, co jsme se s Carou vrátili k sobě a byli jsme po uši zamilovaní. Každý den s ní byl ten nejlepší den v mém životě.

„Proč jedeme mým autem?“ Podívala se na mě.

Natáhl jsem k ní ruku, chytil ji za ruku a přitáhl si ji na nohu. Jak jsem ji držel, hladil jsem ji palcem.

„Proč na tom záleží?“

„Nezáleží, jen myslím, že tady není moc místa,“ řekla a její tvář se začervenala.

Nemohl jsem ovládnout svůj úsměv. Byla příliš rozkošná. „Chtěla jsi mě dneska vzít ke hvězdám, miláčku?“ Škádlil jsem jí, otočil se k ní a pozvedl obočí. „To je v pořádku, když se přiznáš, že mě chceš. Vím, že jsem neodolatelný.“

Obrátila oči v sloup. „Spíš impulzivní,“ zasmála se.

Obrátil jsme to na starou polní cestu, která vedla k Jimově ranči. Když jsem ale projel kolem jeho domu, vypadala poněkud zmateně.

„Nejdeme je pozdravit?“

Obvykle, když jsme si sem vyrazili, což bylo nejméně jednou za měsíc, jsme se tu zastavili a klábosili s Jimem a jeho manželkou, Dottie. Ale dneska jsem měl s Carou jiné plány.

„Zastavíme se tu ráno,“ vysvětloval jsem.

„Ráno? Prosím, neříkej mi, že budeme dneska spát v tomhle autě.“ Její čelo bylo pokrčené, když se snažila přijít na to, co mám za lubem.

„Nebudeme spát v autě. A už se přestaň ptát, už jsme skoro tam.“

Po téhle cestě jsem jel dost opatrně a Cara vytřeštila oči. Její Ford Fusion nebyl zrovna terénní tip, ale věděl jsem, že když pojedu pomalu, všechno bude v pořádku.

Cesta v Cařině autě nebyla zdaleka, tak hrbolatá jak vypadala, ale na druhou stranu jsme jeli jen 20 km/hod. Jak jsme jeli dál, všiml jsem si, jak se Cara dívá nad obzor. Často komentovala úžasné západy slunce. Věděl jsem, že tohle místo miluje a doufal jsem, že tohle bude západ slunce, na který nikdy nezapomene.

***

Cara

Po celý den jsem byla nervózní troska. S vědomím, že si dneska vyrazíme, jsem se rozhodla, že mu dneska řeknu tu vzrušující novinku, kterou jsem před ním v posledních několika dnech skrývala. Neviděla jsem žádný příznak toho, že je něco jinak, dokud jsme neprojeli kolem domu Jima a Dottie. Vždycky jsme se zastavili, když jsme tu byli a tak se mi zdálo divné, že jsme to tentokrát poprvé neudělali.

Když jsme jeli pomalu dál po stezce, věděla jsem, že má Cam něco za lubem, ale nemohla jsem uvěřit vlastním očím, když jsme se dostali až na vrchol kopce. Otevřela jsem ústa dokořán a z mých úst vyšel hlasitý vzdech.

Camovo auto bylo zaparkované pod vysokým dubem, takže dveře zavazadlového prostoru byly směrem na západ. Prostor byl vyplněn přikrývkami a polštáři a bylo to pro sledování západu slunce perfektní a pohodlné. Hořící svíčky byly všude – na střeše auta, visící ze stromu a sporadicky umístěny po celé zemi. Bylo to prostě dech beroucí. Vedle vozu byl kulatý stůl se dvěma židlemi. Na stole byla láhev Kapitána Morgana, dvě skleničky a velké balení skořicových medvídků, zabalených v oranžové mašli. To všechno jsem viděla při pohledu z auta.

Cam zaparkoval, vystoupil a otevřel mi dveře. Vzal mě za ruku a vykročili jsme směrem k té kráse. Jak jsme se dostali blíž, uviděla jsem Kate stát vedle Camova auta, která držela piknikový koš.

„Ach můj bože, Came,“ vyjekla jsem a ruce mi vyskočili k tvářím. „To je neuvěřitelné!“

Skočila jsem ke Kate a dala jí pusu. Byla jsem tak ráda, že je mojí sestrou. Ztratili jsme tolik času, a tak jsme teď trávili alespoň jeden den v týdnu dohromady a vždy jsme si našli čas si každý druhý den zavolat.

„Děkuji za pomoc, Kate,“ řekl Cam, když k nám došel.

Podala mu piknikový koš. „Kdykoliv! No, já radši půjdu, abyste mohli vy dva být spolu sami.“

Mrkla na Cama a on jí dal pusu.

Cam jí hodil moje klíčky od auta. „Jeď pomalu, cesta je špatná a pošli mi SMS až dorazíš zpátky do mého domu.“

Kate mě objala na rozloučenou. „Budu a napíšu. Mějte krásný večer vy dva,“ řekla a zvedla obočí.

Cam a já jsme se smáli, zatím co ona nastupovala do auta. Stáli jsme tam, sledovali ji, dokud nám nezmizela z dohledu.

„Můžeme?“ řekl Cam, když mi nabídl ruku.

Protáhla jsem mou ruku za jeho a vedl mě ke stolu.

„Takže, jsi dojatá?“ zeptal se mě, když mě posadil na židli.

Sedla jsem si a znovu se podívala kolem sebe. „Důkladné. Opravdu víš, jak se chovat k dívce,“ řekla jsem s úsměvem.

„Tak to jsi ještě neviděla všechno, prskavko.“

***

Cam

Seděli jsme u stolu a chvíli si povídali, zatímco jsme jedli něco z toho, co bylo připravené. Ačkoli jsem nebyl hladový. Byl jsem kurva pěkně nervózní. Dal jsem si panáka, ale nechtěl jsem být opilý, až Caru požádám o ruku. Všechno se to dělo v souladu s plánem. Slunce zapadalo na obloze a za chvíli pokleknu na jedno koleno, a dám srdce a duši ženě, kterou miluji na dlani.

Chtěl jsem už začít.

Co když řekne ne?

Tlačil jsem ty zasraný myšlenky z hlavy. Neexistoval způsob, proč by říkala ne.

Podíval jsem se k obzoru a pak zpátky na Caru. „Chceš pozorovat západ slunce?“ Zeptal jsem se jí a její oči se rozzářily, když přikývla.

Šli jsme k autu a já proklouzl dovnitř, zapnul hudbu vybranou speciálně pro dnešní večer.

Pomalý jemný zvuk „Who You Love“ od Johna Mayera a Katy Perry zněl pomocí reproduktorů a tak jsem zavřel dveře a připojil se ke Caře. Měla polštář položený na hrudi a nohy jí viseli ve vzduchu, houpající se sem a tam. Vyskočil jsem vedle ní, položil jí ruku kolem ramen a přitáhl si ji k sobě. Položila mi hlavu na rameno a mou mysl přepadla vůně levandule.

„Máš vůbec představu, jak moc tě miluju?“ zeptal jsem se jí a ona zavrtěla hlavou, že ne. Chichotala se.

„Víc než svůj život. Při pohledu zpátky si myslím, že jsem to vždycky věděl, po celou tu dobu. Věděl jsem, že jsi ta pravá už před tím, než jsem znal tvoje jméno. Myslím už té noci v baru U Maggie.“

Podívala se na mě. „Opravdu? Proč?“

„Protože to byla ta noc, kdy se mi můj svět obrátil vzhůru nohama. Ty a tvůj postoj, chytráku,“ řekl jsem, lechtajíc její bok. Zachichotala se a byl to ten nejsladší zvuk na zemi. „Ach, přestaň, Came,“ vykřikla, ale já jsem nemohl. Její smích byl návykový. Potřeboval jsem víc.

Seskočil jsem z auta a stoupl si mezi její nohy. „Chtěl bych tě rozesmávat každou vteřinu každého dne a nikdy by se mi to neomrzelo.“ Třel jsem jí nohy nahoru a dolů a podíval se jí do očí.

„Posledních šest měsíců bylo pro mě jako sen, Caro. Každý den, kdy jsem se probudil vedle tebe. Neexistuje způsob, jak by život mohl být pro mě někdy lepší. Ale když otevřeš oči a usměješ se tím krásným úsměvem, všechno je hned lepší.“ Sáhl jsem do kapsy a sevřel krabičku s prstenem v ruce.

Už je čas.

„Dokud jsem tě nepotkal, prskavko, a myslím, že to je ten důvod, proč jsem spadl tak tvrdě, tak rychle. Jen, co jsem tě uviděl, srazila jsi mě na zem. Trvalo mi nějaký čas, než jsem na přišel, ale vždycky jsem byl tvůj, a to i předtím, než jsme se setkali.“ V očích se jí začaly slévat slzy, a když jsem pomalu poklekl na koleno, vylily se jí z očí. Vytáhl jsem krabičku z kapsy. Zvedl víko a ukázal jí ho. „A vždycky budu.“

Ruce jí vylétly k ústům, zakryla jí je a slzy tekly dál. „Miluju tě, Caro. Vezmeš si mě?“

***

Cara

Moje hlava přikývla ano, předtím, než jsem dokázala něco vypustit z úst. Vůbec jsem se neovládala. „Ano, samozřejmě!“ vyjekla jsem a oči mu zářily jasněji, než jsem je kdy viděla.

Vstal a vyndal prsten z krabičky. Natáhla jsem ruku a on mi ho nasadil, byl vynikající.

Byl to ten největší briliant, co jsem kdy měla na prstě. Platinový kroužek s kulatými diamanty a já věděla, že musel stát celé jmění. Byla jsem v naprostém úžasu.

„Líbí se ti?“ zeptal se, když mi ho držel za ruku.

Odtrhla jsem oči od masivního kamene a podívala jsem se na něho. „Miluju ho, Came. Je naprosto ohromující.“ Vzala jsem mu tvář do rukou a stáhla jeho ústa dolů k mým.

„Hey Pretty Girl“ od Kip Moore začala hrát a on se ode mě odtáhl a mabídl mi ruku.

„Smím prosit, paní Greerová?“ zeptal se mě a vzal mě za ruku.

Pomohl mi dolů z auta a než si mě k sobě přitáhl, zatočil mě.

Jeho pevné paže mě vzali kolem pasu a já jsem se mu položila na hruď. Začali jsme se vlnit v rytmu hudby. Když jsme tančili, nemohla jsem uvěřit tomu, co se právě stalo. Tu první noc jsme tančili přesně na tuhle skladbu a já si představovala život s ním – nikdy bych si nepomyslela, že se to stane skutečností. Vše, co se dělo, se dělo z nějakého důvodu a Cam byl ten důvod.

Slunce už konečně zapadlo a svíčky zářily jako světlušky všude kolem nás. Bylo to jako sen a já jsem se nechtěla nikdy probudit. Nikdy jsem nebyla šťastnější, než v tento okamžik. Pak jsem se vzpomněla, že mám zprávu, kterou mu chci říct, a mé srdce v hrudi se nervózně zachvělo.

Jak píseň končila, zírala jsem Camovi do očí. „Miluju tě tak moc, miláčku,“ řekla jsem.

Jeho úsměv se dotkl mých očí a tavil mé srdce. „Já tě taky miluju, Caro, víc než cokoliv na tomto světě.“

„Jsi si tím jistý?“ Zeptala jsem se ho a zvedla k němu obočí.

„Ano,“ řekl, když se na mě zmateně podíval. „Je nějaký důvod, proč bych neměl být?“

Na mé tváři se objevil se zaťatými rty úsměv a oči mi těkaly k mému břichu. „Jsem těhotná, Came,“ řekla jsem a dívala se na něho.

Díval se na mě, jeho výraz byl prázdný, a zdálo se to jako věčnost. Nic neudělal a to mě pomalu zabíjelo.

Byl naštvaný? Šťastný? Smutný? Raději by měl něco říct, nebo se úplně zhroutím.

Pohlédl mi na břicho a položil na něho jemně ruku a celé mé tělo se z jeho kontaktu zahřálo. „Budeme mít dítě?“ Zeptal se tiše.

Jeho pohled se opět vrátil dolů, jeho oči se přivřely a plný spokojenosti čekal mou odpověď.

Jemným úsměvem jsem mu odpověděla: „Budeme rodit v květnu.“

Přirazil své rty na mé a držel si mě blízko. Cítila jsem, jak jeho srdce a duše vyzařují, když mě líbal. Tento polibek byl lepší, než jakýkoli jiný polibek, co jsme kdy sdíleli, protože tenhle polibek zpečeťoval naši budoucnost

Chtěla jsem pauzu. Chtěla jsem si tenhle pocit udržet a nikdy nepustit.

Prošli jsme si tolik bolesti a trápení, čelili jsme nejhorším obavám a bojovali jako o život, abychom se dostali tam, kde jsme dneska a já bych neměnila ani minutu z toho. S radostí bych to udělala všechno znovu, pokud by to znamenalo, že mohu prožít tento okamžik.