WI - 20. kapitola

Překlad: Ivča

Knox

Současnost

Sleduju City, když plní držák na ubrousky a jde k dalšímu stolu. Mám pocit, jako kdyby mě srazil silný vítr, a nevím, proč jsem, sakra, souhlasil, že s ní půjdu kamkoli, zvlášť k hrobu Bentley, kde se asi sblížíme.

Musí se ode mě držet dál.

Prostě potřebuju, aby se ode mě držela dál.

Ale není to má zatracená noc. Když otevřeme, nevyhýbá se mi, když jde k baru s objednávkami. Někdy jde za ostatníma, ale jsem přímo tady a všechno na mě vyhrkne, jako kdybych byl další spolupracovník. Ale prostě jí to vidím na očích.

A je mi ještě hůř, protože vím, že mě neodstrčí, kdybych po ní šel. Kdybych hledal útěchu, našel bych ji u ní.

Ale i tak se jí odmítám dotknout, ani když bychom měnili peníze.

A jediné rozptýlení od toho, že tady je – je kurva tady přede mnou a drží si odstup – je malý problém Asher. Když se otevřou dveře, ženské začnou šílet.

I Ten si toho všimne a zamumlá: „Připadá to tak jen mně, nebo je snad plný klub ženských? Není čtvrtek.“

Ne, není čtvrtek a ano, rozhodně je plný klub ženských. Jsou u baru a nečekají na servírky, rovnou říkají objednávky nám.

„A rozhodně jsou fanynky Incubů,“ řeknu.

„Co?“ Ten se otočí k davu, kde je 20 různých žen, upíjejí drinky a…dívají se všechny na Ashera?

Ten se začne smát. „Ach můj zkurvený bože. To si ze mě musíš dělat prdel. Kurva, je to příliš dobré, aby to byla pravda.“

„Co?“ zeptám se trochu vylekaně a jsem zvědavý, o čem to mluví.

Položí mi ruku na rameno a nakloní se blíž. „Včera v noci Hart zpíval písničku o holce, kterou viděl zpívat karaoke před pár měsíci. Ta holka měla přítele, ale byl z ní tak tvrdý a od té doby je posedlý tím, že ji najde. V té písničce zpívá o tom, že má na sobě tričko Incubů a – „

Pak začne nová písnička na karaoke, je to populární hit. Podívám se na pódium, kde jsou tři dámy připravující se na písničku. Všechny chtějí určitě zpívat různé verze Incubů a jejich triček.

„Nech mě hádat. Je to AllAboutthat Bass?“

Ten zasténá. „Ach, sakra, ne. Prosím, neříkej mi, kurva, že ty všechny zatracené ženské budou zpívat tu zkurvenou písničku? Bodni mě do zad.“

Podívám se na Ashera, který se zmateně mračí na pódium, když jedna začne zpívat, ale rozhodně nemá hudební sluch.

„Ne, ne, NE!“ běduje Ten a zakrývá si uši. „Za tohle Harta zabiju.“

Nakloním hlavu k Asherovi. „Nemyslím si, že by se mu to líbilo.“

„Harte!“ křičí Ten a řítí se k němu. „Ty zkurvysynu. Podívej se, co jsi udělal.“

Asher se k němu otočí a vypadá zmateně. Neslyším, co si říkají, ale Ten zuří, mává zlostně rukama a Asher vypadá opravdu vyděšeně.

Otočí hlavu ke všem ženám u baru, a jako kdyby konečně vycítily jeho pozornost, začnou mávat a volat: „Ashere! Tady! Podívej! Jsi si jistý, že jsem to v tom tričku nebyla já?“

Trhne sebou, narazí do baru a hledí na ně, než začne vrtět hlavou a popírat, co se děje.

Po zbytek noci odmítá odejít z bezpečí baru. Ženy i tak natahují ruce přes bar, chytají jej a někdy jej stihnou chytit za tričko a přitáhnout si jej blíž. Ale i přes to všechno se zvládne nervózně zasmát a opatrně jejich ruce odstrčit.

„Radši si na to zvykni už teď, Harte,“ řekne v jednu chvíli Ten. „Až jednou budeš zkurvená rocková hvězda, bude to pro tebe normální.“

Trochu se bojím, že Asher bude zvracet.

Felicity zvládne pár žen odlákat od baru a objednat je, ale jindy proplují kolem ní. Po chvíli přijdeme na systém, kdy bar zvládáme s Tenem a Asher může stát vzadu a míchat drinky.

Máme půlku směny za sebou, když se objeví další věc, která mě rozptýlí od City. Vysoký a namakaný kluk, který přijde k baru. Ten jde hned k němu, chvíli s ním mluví, a pak se na mě zvědavě podívá. Ten ho přátelsky přes bar poplácá po rameni, než se na mě podívá a mávne na mě.

Opatrně jdu k baru, protože nemám ponětí, co se děje. Ale když jsem dost blízko, cizinec ke mně natáhne ruku. „Jsem Quinn Hamilton.“

Mrknu, to jsem vůbec nečekal a pak mu potřesu rukou. Kývne a zdá se, že si mě váží.

„Chtěl jsem ti poděkovat za všechno, co jsi pro Zoey udělal. Zachránil jsi ji i dítě. A celý můj život.“ Zatváří se smutně. „Nevím, co bych bez nich dělal.“

Jsem neklidný, a protože mi jeho chování přijde divné, nemůžu se mu podívat do očí a kývnu.

„Pokud bys někdy něco potřeboval,“ řekne: „budu poctěn tím, že ti budu moci pomoct.“

Kývnu, ale přijde mi to bezvýznamné, tak dodám: „Jo, dobře.“ Pak mě něco napadne. „Jak se mají?“

A začne se hned křenit. „Oba to zvládli a každým dnem jsou zdravější. Zoey hned následující den propustili z nemocnice a J.B. tam musí ještě chvíli být. Ale oba se uzdravují.“ Vytáhne z kapsy telefon a pak mi ukáže obrázek malého červeného dítěte s tmavými vlasy s trubičkami a drátky.

Chvíli se na tu fotku dívám, než se podívám na otce, který se na mě hrdě dívá. „Má tvoje vlasy,“ řeknu, když si vzpomenu, že je Zoey blondýnka.

„Jo, ale má její oči.“ Otočí obrazovku telefonu k sobě. Jeho výraz je prostě ohromený. Kdysi jsem snil, že se budu dívat na své dítě a uvidím na něm rysy své i jeho matky. Prostě to pro nás měl být malý perfektní človíček, kterého jsme vytvořili.

Hledám Felicity a skoro vyskočím z kůže, když ji vidím, jak jde zezadu ke Quinnovi.

„Ahoj, taťko,“ řekne a chytne ho za rameno: „Už jim ukazuješ fotky děťátka, když jsem ještě žádnou neviděla?“

Quinn jí dovolí, aby se na všechny podívala. Široce se usmívá, když vidí Zoey a dítě v různých pózách a on jí poděkuje, že se stavila v nemocnici a dala jim dárky. Snažil jsem se je nesledovat při rozhovoru, ale je těžké se nezajímat o to, jakou ženou se stala.

Je ke všem tak přátelská a znají se. Holka, kterou jsem předtím znal, byla samotářka a cítila se s ostatními divně, jen se mnou ne. Ulevilo se mi a zároveň mi z toho bylo smutno. Byl jsem rád, že si našla kamarády a místo, kam patří, ale v tu samou chvíli mě bodne uvědomění, že už mě nepotřebuje. Stala se z ní perfektní žena.

„Quinne!“ zavolá na něj Asher, když jej konečně uvidí. „Chlape, zaplatím ti 500, když vezmeš zbytek směny za mě.“

Qinnn se zašklebí a vrtí hlavou. „Promiň, nemůžu. Vracím se do nemocnice k Zoey a dítěti. Zastavil jsem se, abych se převlékl a poděkoval Knoxovi.“

Když ukáže na mě, Felicity se na mě podívá.

„Budu s nimi sedět,“ řekne Asher. „Dokonce budu dítěti zpívat ukolébavky a všechny kraviny. Prosím.“

I když jej prosil pohledem, Quinn nepovolil, chtěl být se svou rodinou. Nevinil jsem jej. Kdybych byl na jeho místě, taky bych byl s nimi.

Znova mi poděkoval, tentokrát za směny, na které nemohl přijít a pak byl pryč.

Felicity zůstala u baru a sledovala mě. „Slyšela jsem, že jsi zachránil Zoey. To bylo od tebe strašně milé.“

Pokrčím rameny a chytím nejbližší utěrku, abych utřel bar. Chci se na ni dívat a zároveň se toho bojím.

„Neměl jsem v tu chvíli co na práci,“ řeknu nakonec a otočím se. Cítím, že se na mě pořád dívá.

Nesnáším to. Nevím, co s ní mám dělat, když je znova v mém životě. Užívám si každou sekundu, když ji vidím, ale vím, že bych se měl držet dál. Je to mučení, soupeří ve mně spolu dvě touhy, které vycházejí přímo ze srdce a toho, co by pro ni bylo nejlepší.

Když naše směna končí, jsem vyčerpaný z pohledů na Felicity, když vím, že bych se na ni dívat neměl a snahy držet si od ní odstup, když je u baru. Nemůžu se dočkat, až budu pryč a budu se moci znova nadechnout.

Asher padne na židli, opře se lokty o bar a vezme si hlavu do dlaní. „Už tu zatracenou písničku nebudu nikdy zpívat.“

Ten si odfrkne. „Nevím, na co si ztěžuješ. Hordy ženských se snaží šáhnout si na tvého ptáka. Tvoje hvězdná prdel by si to měla užívat.“

„Nechci hordy ženských,“ zamumlá Asher přes ruce. „Chci najít tu jedinou.“

„Myslíš tu s tím přítelem?“

„Naser si. Už s ním možná není.“

„Jo, no…mám jen jednu ženu, která se počítá, tak bys to měl překousnout a vyspat se se zbytkem. Možná jich pár pošli za Parkerem, když jsme u toho a pomůžeš mu. Asi nezasunul, co ho pustili.“ Zamyšleně se na mě podívá a zeptá se: „Kdy jsi naposledy zapálil svíčku, kámo?“

Zúžím na něj oči a jsem nasraný, protože je Felicity tak blízko a mohla ho slyšet.

Kývne a otočí se k Asherovi. „Jo, potřebuje nějakou. Hodně.“

Felicity se otočí od stolu, který utírala. Zadržím dech a zajímá mě, jestli řekne o tom, kdy jsem naposledy s někým byl, protože to bylo s ní. Ale ani se na mě nepodívá a rozbolí mě z toho žaludek.

„Vzchop se, Ashere.“ Položí mu ruku na rameno a soucitně se na něj dívá.

Nesnáším, že jej vůbec drží.

„Doufám, že ji najdeš. Tu písničku jsi zpíval jen jednou.“

Když nic neřekne, pustí jej a konečně se můžu zase nadechnout. Pak do něj narazí ramenem a zakření se. „Hej. Co řekl němý trpaslíkovi?“

Když se zeptá, podívá se na mě.

Zatnu bradu a sevřu ruce u boků. Ale…co to, sakra?

Jak se opovažuje? Jak se, kurva, opovažuje?

„Co?“ Asher se na ni zmateně podívá.

Nemůžu tady stát a sledovat to. Odstrčím se od baru a jdu do odpočinkové místnosti. Když za sebou zavřu dveře, chytnu konferenční stolek a odhodím jej, takže perfektně letí vzduchem. Užívám si ten chaos i s praskáním dřeva, když dopadne. Ale nával emocí dále pokračuje. Tak kopnu do gauče. Letí ke zdi.

Když se otevřou dveře, otočím se a jsem připravený naložit komukoli, kdo se mě opovážil rušit. Ale zarazím se a hned se zastydím za nepořádek, který jsem udělal.

„No. Asi už teď vím, jak z tebe dostat nějakou emoci.“ Řekne klidně, když vejde do pokoje a zavře za sebou dveře.

„Co tady děláš?“ řeknu nenávistně. Kdykoli, kdy promluvím, připomenu si, jak jsem se do této situace dostal a jsem ještě naštvanější.

„Přišla jsem se podívat, proč jsi odešel, když jsem Asherovi říkala vtip.“

Odfrknu si a uhnu pohledem, než řeknu něco, čeho bych litoval.

„Co, Knoxi? Myslel sis, že to bylo mezi námi něco výjimečného a po tom, co jsi byl pryč, že s tím najednou přestanu, když jsem nervózní, rozrušená, nebo chci někoho rozveselit?“

Bolestivě se mi stáhne hrudník, až nemůžu dýchat. Ale sakra, možná jsem si myslel, že si ty své vtipy nechávala jen pro mě. Byla to naše věc. Jak to, sakra, mohla dělat s dalším mužem a přímo, kurva, přede mnou?

„Musela jsi mu říkat právě ten vtip?“ zavrčím, prostě si nemůžu pomoct.

Vydechne, aby se uklidnila. „Ano.“ Když se na ni zamračím, zvedne hrdě bradu. „Musela jsem vědět, jak budeš reagovat. Jestli si to vůbec pamatuješ.“

Trochu se mi uleví. Zlost a žárlivost je najednou pryč. Když teď vím, proč to udělala, jsem rád, ale zároveň mě to děsí…děsí, protože se musí přestat zajímat o mé reakce na ni.

„Samozřejmě, že si to pamatuju,“ odseknu, protože jsem zraněný, rozrušený a celou tuto situaci nesnáším. „Strávil jsem kvůli tomu létu 6 let za mřížemi. Nezapomněl jsem ani na jednu zatracenou věc.“

Obejme se a najednou vypadá tak malá. Kvůli jejímu zranitelnému výrazu uhnu pohledem.

„Myslela jsem si, že jsi řekl, že mě za to neobviňuješ,“ zašeptá.

Zavřu oči: „Neobviňuju tě za to.“

„Tak proč se takto chováš? Proč se mnou odmítáš mluvit, ignoruješ mě a jsi tak chladný?“

Bože, to je zlé. Tak moc mě bolí, když slyším bolest v jejím hlasu. Opravdu nesnáším, že to dělám.

„Protože musím,“ odseknu a hnusně se na ni dívám.

Když se na mě taky zamračí, vypadá tak nasraně, jak se cítím a řeknu to. „Všechno, co se mezi námi stalo, se stalo před tak zkurveně dlouhou dobou. Stalo se to v minulosti a tam by to taky mělo zůstat. Od té doby se věci změnily. Už mi není 18 a nejsem takový, jakého jsi mě znala. Jsem pro tebe někdo úplně cizí. Změnil jsem se. Nevím, proč bychom měli znova prožívat staré časy, protože z toho jen budeme mít zlomené srdce. Posunula ses dál.“

Otevře pusu, aby se hádala, ale zvednu ruku.

„A to jsi taky měla, ale musíš v tom pokračovat…drž se ode mě dál.“

Tváří se poraženě a svěsí ramena. Ale zavrtí hlavou. „Proč?“

„Protože pro tebe nejsem, kurva, dobrý. Proč myslíš? Jsem bývalý mukl. Šel jsem do vězení za znásilnění.“

„Ale ty jsi to neudělal – „

„Je to v mém záznamu. Jsem považovaný za sexuálního predátora, ať už jím jsem, nebo ne a ať jsem tě k tomu přinutil, nebo nepřinutil. A nezapomínejme na tu část s vraždou. Zabil jsem dva lidi.“ Když se zašklebí, pokračuju a dál na ni tlačím. „Holýma rukama. Zabil jsem je. A změnilo mě to. Je jedno, co chceme, nikdy nebudu ten nevinný kluk, do kterého ses zamilovala.“ Zavrtím hlavou a položím si ruce na hrudník. „Tady pro tebe už nic není, City.“

Popotáhne a utře si slzy z tváří. „Vidíš, vše jsem si vyslechla, ale pořád mi říkáš City. Nemyslela jsem si, že mi tak ještě někdy řekneš. A teď tady stojíš a já…prostě nevěřím, že jsi tady. Opravdu jsi to ty a pořád mě odstrkuješ.“

„Kriste,“ zamumlám a přejedu si dlaněmi po tvářích. Uhnu pohledem, protože se nemůžu dívat na její uslzenou tvář. Nedokázal bych to sledovat. Ničí mou silnou vůli. „Nedělej to.“

Ramena se jí zachvějí a viditelně polkne. „Ale nevím, jestli můžu přestat.“ Řekne chraplavě. Zničeně.

Musím s tím skončit – hned – než zlomí mé odhodlání. „Tak bys, kurva, raději měla,“ odseknu. „Má celá rodina je mrtvá, nebo bůh ví kde. Musel jsem dostudovat ve vězení. Začínám s kriminální minulostí, kterou mám za sebou. Nepotřebuju vzpomínat na staré časy. Když jsem se s tebou jednou zapletl, zničilo mě to; už to znova neudělám. Prostě chci, aby to bylo za mnou a pokračovat dál ve svém životě. Dobře?“

Dívá se na mě a v očích má slzy. Jsem ten největší bastard na světě. Chci si ji přitáhnout do náručí. Nemůžu dýchat, protože se toužím omluvit a držet ji.

Proč ji pořád chci chránit a uklidňovat?

Nadechnu se. Když vydechnu, vím, že k ní budu natahovat ruce a omlouvat se. Ale kývne.

„Vím, že jsi říkal, že ses změnil a nejsi ten samý Knox. Vidím to na vlastní oči. Dost jasně. Ale v tvém srdci pořád něco je. Vím, že je to hluboko v tobě. Nemyslím si, že se člověk může až tak moc změnit.“

Sakra, za ten rok jsme se dost sblížili. I když vím, že jí nikdy nebudu moct lhát, pořád se snažím. „No, já nesouhlasím.“

„Mé srdce se nezměnilo.“ Řekne zlomeně a brečí ještě víc. „Vyrostla jsem a snažila jsem se žít dál, ale tady…“ Položí si ruku na hrudník. „Tohle je pořád stejné a od chvíle, co jsi do mě vrazil v tom lese…buší pro tebe.“

Kuuuurva. Sevřu ruce do pěstí, dívám se do stropu a chci k ní natáhnout ruce.

Musím s tím přestat, musím odolat, ale pořád mluví a přitahuje mě k sobě.

„Už takhle žít nemůžu, Knoxi. Těch posledních 6 let bylo peklo. Protože být bez tebe bylo jako mít otevřenou krvácející ránu, která každý den hnisala. Bolelo to, byla jsem zoufalá a teď a tady mě od sebe odstrkuješ.“ Položí mi ruce na hrudník a odstrčí mě. „Nemůžeš mě tak moc nenávidět, pokud reaguješ takto na vtip, který jsem řekla Asherovi.“

Vydechnu a chci se z tohoto rozhovoru vykroutit, jako chci vylézt z vlastní kůže a prostě být…někým jiným. „Nikdy jsem neřekl, že tě nenávidím.“

„Takže mě miluješ?“ řekne tiše a přistoupí blíž.

Podívám se jí do jejích pronikavých očí. Panikařím. Ale když jí stojím tváří v tvář, bojím se ukázat, jak moc mě vystrašila.

Posune se ještě blíž. „Prostě stačí, když řekneš, že už mě nemiluješ, otočím se a odejdu. Nikdy tě nebudu obtěžovat.“

To je má šance. Má možnost zachránit ji před sebou. A nemůžu to udělat.

Zatnu zuby, chytnu se za hlavu a vyhrknu: „Bože…sakra do tebe.“

Vítězně se usměje. „Taky tě miluju,“ řekne jednoduše. „Po tom všem tě pořád miluju.“

Ostře se nadechnu.

City se na mě pořád dívá a vyzývá mě pohledem. „Nikdy jsem nemilovala nikoho tak, jako tebe. Snažila jsem se. Věř mi, že jsem se tak moc snažila přes tebe dostat. Snažila jsem se posunout dál…s různými kluky. Ale pořád jsem myslela na tebe.“

„Neříkej to,“ varuju ji.

Popotáhne a tiše brečí. „Co nemám říkat? Pravdu? Nemám ti říkat, že si nepamatuju, s kolika jsem byla a s žádným jsem na tebe nezapomněla?“

„Přestaň s tím.“ Couvám s ní ke zdi, abych ji svým tělem zastrašil a utišil. Protože slyšet o tom, jak byla s dalšími kluky, mě ničí.

Ale jen se na mě podívá uslzenýma očima. Už odložila svou hrdost. Odhaluje mi svou duši a její slzy z ní vytahují každé další slovo. „Nikdo mě nelíbal tak, jako ty. Nikdo se mě nedotýkal, jako ty. Nikdo – „

Nakonec nemám tolik síly a políbím ji. Musel jsem ji utišit. Její slova mě dostala. Její slzy byly jako jed. Během tohoto rozhovoru jsem umřel snad stokrát. A potřeboval jsem, aby přestala, než jsem přestal existovat.

Pak mi vzala tváře do dlaní, zajela prsty do vlasů, tahala za ně a tehdy jsem si uvědomil, že ji líbám.

V jednu chvíli mi došlo všechno. Její vůně, chuť rtů, teplo jejích tváří pod mými dlaněmi. Zasténal jsem, přitiskl se k ní a nechal se tím pohltit.

„City,“ zalapal jsem po dechu a tlačil její obličej k sobě. Nastal konec šestiletého hladomoru.

Zasténala a stejně pevně mě držela. Hladila mě po celém těle, na hlavě, ramenou, chytla mě za zadek a tlačila k sobě mezi nohy.

„Ano,“ zasténala.

Bože, tak moc mi chyběl sex, když do mě vrážela a pohybovala pusou.

Modrá džínová sukně se jí vyhrnula až k pasu a zvedla nohy, aby mě jimi objala okolo pasu. Nedokázal jsem odolat, hladil ji po stehnech a vklouzl prsty do kalhotek. Když jsem se palcem dotkl vlhkého místa, oba jsme zasténali. Přestal jsem ji líbat a přitiskl čelo na její, když jsem jí posunoval kalhotky stranou, našel klitoris a bez slitování ji laskal.

„Knoxi,“ zasténala, chytila mě za ramena a jezdila mi na ruce.

„Bylo to příliš dlouho,“ vyhrknu, když se soustředím na její potěšení a ne své. „…co jsem tě viděl se udělat.“

Zalapala po dechu, kroutila se a věděl jsem, jak je blízko. „Knoxi,“ znova zasténala. Začíná to; zabořila mi prsty do ramene, převrátila oči a otevřela pusu, když někdo vykřikl: „Ach, kurva. Promiňte.“

Otočil jsem se, vytrhl z ní prst a přitiskl se k ní zády, aby ji Ten neviděl, ale už otočil hlavu a couval.

„Moje chyba,“ omluvil se, ale ještě se zarazil a zvedl prst. „A vůbec jsem neviděl, co jste dělali. Co to, kurva? Kdy – „

„Vypadni,“ zavrčím a je pryč.

Když zavře dveře, vystřelím od Felicity na druhou stranu. Šíleně se chvěju, skoro se nekontroluju a přejedu si dlaní po tváři, když ji ucítím na prstech. Velká chyba. Skoro jsem se udělal.

Riskoval jsem pohled jejím směrem, když si uhlazovala sukni a snažila se klidně dýchat.

„Jsi v pořádku?“ zeptám se.

Usměje se na mě svým krásným úsměvem. „Jistě.“ Pak pokrčí rameny a zrudne. „Kromě toho, že se strašně stydím za to, že nás Ten viděl, jak si na sobě vybíjíme sexuální frustraci, jo, mám se skvěle.“ Jde ke mně, jako kdyby mě chtěla obejmout.

Zvednu ruku a vrtím hlavou. „To se nemělo stát.“

Zastaví se, začne se mračit a přestane se usmívat. „Co?“

Uhnu pohledem, protože nesnesu její zlomený výraz. „Řekl jsem ti to, Felicity, nemůžeme být zase spolu. A myslím to, kurva, vážně.“

Uteču, než může odpovědět, i když vypadala příliš zraněně na to, aby něco řekla. Pak jsem prošel kolem Tena s Asherem, dvou dalších servírek a utekl jsem.

Když jsem byl venku, našel jsem si to samé místo, kde jsem se skrýval tu noc, kdy se mě snažila najít, a přitiskl se zády ke zdi.

Ale řekl jsem si, že se přes to dostala. Zlomil jsem jí srdce a odstrčil ji, takže bude moci žít šťastný život se všemi kamarády z Forbidden. Je to lepší, než kdyby zůstala se mnou, protože jsem si jistý, že bych jednou padl na dno a stáhl ji sebou.

Takto to pro ni bylo bezpečnější.