W-HH - PROLOG

Překlad: Liv

Autorka zveřejnila prolog, tak jsem ho hned přeložila, ať vás to navnadí stejně, jako mě :D

Muž v obleku vzhlédl od svého telefonu, když skleněnými dveřmi do kancelářské budovy vstoupila vysoká blondýna a halou se ozývalo rychlé klepání, když ve vysokých podpatcích spěchala k recepční.

Upravila si rameno tašky o něco výš a položila na stůl kelímek s kávou a list papíru. „Na desátou hodinu mám schůzku s Christopherem Hillem. Tak strašně se omlouvám, že jdu pozdě. Na Beltway došlo k nehodě.“ Zněla panicky a lehce zadýchaně.

Se zájmem jí sledoval přímo se svého místa naproti recepci. Vzhledem k tomu, že na svou schůzku přijel o třicet minut dřív, zažíval těžkou nudu a tohle rozptýlení uvítal.

„Prosím, posaďte se. Dám panu Hillovi vědět, že jste tady,“ řekla recepční.

Když se žena obrátila k odchodu, její loket narazil do kelímku s kávou. I když zareagovaly obě, ani ona, ani recepční nestihly chytit kelímek dřív, než se rozlil. V kelímku nebylo dost kávy, aby udělal skutečně trapný nepořádek, ale stačilo to, aby zničil list papíru, který ležel na pultě.

„To si ze mě děláš srandu,“ řekla žena, její hlas v sobě měl víc než jen stopu beznadějného podráždění. Vytáhla z kabelky kapesník, otřela tekutinu a zvedla mokrý dokument. „To byla moje poslední kopie.“

„Životopis?“ zeptala se recepční. Vypadala dost staře, aby mohla být matka té ženy a její výraz byl empatický a laskavý.

Žena vydechla a zvedla prsty ke spánku, jako by začala cítit bolest hlavy. „Ano.“

Nemohl si pomoct, bylo mu jí líto.

„Vydržte chvíli,“ řekla žena a zněla nadějně. Chvíli lovila v kabelce, a když ruku vytáhla, triumfálně mávala USB flash diskem ve vzduchu. „Mám tady uložený ten dokument. Mohla byste mi, prosím, vytisknou další kopii? Nesnáším, když nemám všechno v pořádku, a opravdu potřebuju tenhle pohovor zvládnout, hlavně když jdu pozdě.“

Recepční zaváhala, jako by jí byla ta prosba nepříjemná. Ale než mohla něco namítnout, žena se naklonila přes pult a dala jí USB disk do dlaně. Potom ukázala na fotografii, která stála na pultu. „Čí je to dítě? Nikdy jsem neviděla tak krásné miminko. Může dělat reklamy na dětské jídlo.“ Zvedla stříbrný rámeček, aby se podívala blíž.

Na tváří recepční se usadil hrdý pohled. „To je můj vnuk. Moje snacha už poslala fotku do soutěže. Ještě se nám neozvali.“

Žena se opřela o pult, ale místo očního kontaktu upírala pozornost na fotku. „Určitě vyhraje. Ty dolíčky jsou rozkošné.“ Vzdychla a jemně se usmála. „Je úžasné, jak dokáže fotka dítěte zlepšit den, hlavně když začal tak špatně.“

Recepční čekala, USB držela nešikovně v ruce, ale pak ho konečně zastrčila do počítače a o chvíli později zabzučela tiskárna a vyplivla kus papíru.

„Jste moje záchrana,“ řekla žena, natáhla ruku pro životopis a hodila USB zpátky do kabelky.

„Žádný problém. Posaďte se, řeknu panu Hillovi, že jste tady.“

„Děkuji.“

Žena se posadila vedle něj, kývla a usmála se. Držela životopis volně v ruce, dávala si pozor, aby ho nezmačkala a trpělivě čekala.

Recepční se tvářila ustaraně, když pokládala telefon. „Slečno? Mrzí mě to, ale pan Hill dnes není v kanceláři.“

Žena vstala a přešla k pultu recepční. „Nerozumím.“ Zněla naprosto poraženě.

„Jeho sekretářka řekla, že si vzal den volna. V jeho kalendáři nejsou žádné schůzky.“

Shrbila se. „No, hádám, že se teda nemusím stydět za to, že jsem přišla pozdě. Jestli je něco horšího, tak přijít ve špatný den. Dvakrát jsem zkontrolovala svoje poznámky. Musela jsem to špatně napsat. Děkuji. Byla jste víc, než milá. Doufám, že váš vnuk vyhraje tu soutěž.“

Když se žena otočila k odchodu, zahlédl její růžové tváře a opustila budovu tak rychle, jak vešla.

Odložil svůj telefon, přistoupil k pultu a věnoval recepční svůj tisíciwattový úsměv. „Omlouvám se. Nečekaně mě odvolali a nemohu čekat na setkání s panem Matthewsem.“

Oplatila mu úsměv. „Chcete, abych mu předala zprávu?“

Podal jí bílou kartu, která měla na přední straně černými písmy napsané SUCCEDO. „Prosím, ujistěte se, že tohle dostane co nejrychleji a řekněte mu, že budu k dispozici na telefonu kolem dvou hodin. Moje číslo má.“

Muž opustil budovu a zamířil do garáže po jeho levici. Teplota byla pořád kolem dvaceti pěti stupňů, což bylo na začátek listopadu mírné, ale chladnější počasí, které tak nenáviděl, tady bude co nevidět.

Ta žena, která měla kolosálně špatný den, kráčela před ním, teď už trochu pomaleji. Následoval jí do garáže a zrychlil krok. Dohonil jí u schodiště, které spojovalo první a druhé patro garáže. Když byl dost blízko, aby se natáhl a dotkl se jí, otočila se a jejich dlaně si vítězně plácly. Ian si přitáhl Kate do náruče a pevně jí stiskl.

„Šlo to hladce,“ řekla, usmívala se a přejížděla hřbetem ruky po jeho čerstvě oholené tváři. Sklonil ústa k jejím a ona nechala sklouznout tašku z ramene, která přistála na betonové podlaze.

„Myslela jsem, že prolomíme krytí až v autě,“ řekla mezi polibky.

„Nemohl jsem čekat tak dlouho, krásko,“ zamumlal jí do úst. „Víš, že oddalování uspokojení moc nemusím.“

Odtáhla se a zadívala se na něj s výrazem naděje. „Jak jsem si vedla?“

„Byla jsi neuvěřitelná. Jsem na tebe tak hrdý.“

„Něco jsem cítila, když recepční strčila tu flashku do počítače.“

„To bylo vzrušení z penetrace. Od teď to budeš vyhledávat.“

„Cítím se jako –“

„Zlobivá holka?“

„Chtěla jsem říct hacker.“

„Mně se víc líbí zlobivá holka.“

„To se vsadím. Není divu, že lidmi tak rád manipuluješ. Je to tak…“

„To slovo, které hledáš, je vzrušující.“

„Ano. Přesně to.“

Políbila ho a rukou vjela do vlasů, které si od svatby neostříhal. Proč by to dělal? Kate je měla ráda dlouhé. Zahákl její nohu kolem jeho pasu a sukně jejího kostýmku se vyhrnula, až prohloubil polibek, protože je pár věcí, které měl radši, než líbání své ženy. Když se konečně odtáhl, vzal jí za ruku a vedl jí po schodech.

„Mám v hlavě tolik podrobných myšlenek o tom, co bych s tebou chtěl dělat na tomhle schodišti, ale měli bychom jít. Zjistil jsem, že když infikuješ síť s tolika malwery, není dobrý nápad se poflakovat kolem.“

**

Escalade vyměnili po cestě z ostrova Roanoke, za bílí Lincoln Navigator, a Ian odemkl auto a otevřel Kate dveře.

„Co teď?“ zeptala se, když vklouzl za volant a rozjel se k východu.

Potáhl za kravatu, aby jí uvolnil. „Teď přichází ta část, kdy svému klientu vysvětlím, že ten důvod, proč jeho IT oddělení šílí, je proto, že můj partner úspěšně narušil jeho síť.“ Podíval se na Kate a zazubil se. „Tohle je ta část penetrace, která mě opravdu baví.“

Zasmála se. „To se vsadím.“

„Rád bych mu řekl, že ta nádherná žena v hale byla moje žena a právě splnila úplně první úkol, ale nebudu se chlubit.“ I když byl na Kate hrdý, to poslední co chtěl, bylo na ní upozorňovat a rozhodně nechtěl, aby se někde šířily informace o manželském týmu hackerů.

„Ten klient si myslel, že to nedokážeme?“

„Byl si jist, že je jejich počítačový systém silný a měl pravdu. Ale nebyl dost silný, abych ho nemohl prolomit já. Až budu psát svou zprávu, poukážu na slabá místa a ukážu mu, co udělám, abych je opravil. Ale co si mnoho podnikatelů neuvědomuje, je skutečnost, že větší hrozby pro jejich kyberbezpečnost nepředstavuje jejich technologie. To jejich zaměstnanci. Lidé jsou neuvěřitelně náchylní k manipulaci. Existuje důvod, proč hackeři považují lest s USB za starý, ale dobrý: vždycky to funguje. Recepční tu flashku nechtěla strčit do počítače, ale chtěla ti pomoct, takže přemluvila sama sebe. Pravděpodobně si říkala, že někdo tak milý jako ty, někdo kdo má špatný den, ale stejně si najde čas, aby zalichotit jejímu vnuku, nemůže chtít udělat nějakou škodu.“

„Jak špatný je ten malware?“

„Je to vážný problém – sám jsem ho navrhl. Penetrační test by nebyl tak efektivní, kdybych opravdu neútočil na sít. Použití živého malweru způsobí potíže, ale jejich IT oddělení to zvládne. Aspoň si to procvičí, protože se to jednou opravdu stane a oni budou vědět, co dělat.“

„Ta recepční nepřijde o práci, že ne? Byla na mě tak hodná.“

„Ne, nesnažíme se nikoho dostat do problému. Důvod, proč si nás klient najal je, abych ukázali, že by hacker mohl využít zaměstnanců, takže se na to musí připravit. Ta recepční bude teď ta nejbezpečnější osoba v celé firmě.“

„To je pravda. Nikdo se přes ní nedostane.“

Ian se podíval na Kate a zazubil se. „Bylo to dítě opravdu tak rozkošné?“

„Superrozkošné. Pravděpodobně vyhraje.“

„To se má.“

„Měla jsem dneska štěstí. Byl to skoro ideální scénář.“

„Nepodceňuj se. Jsi v tom lepší, než jsem byl já, když jsem začínal. A taky se zdá, že si to užíváš víc, než kdy já.“

„Miluju to, ale vím, že to nebude vždycky tak jednoduché.“

„A proto trénujeme.“ On a Kate už zkoušeli desítky možných scénářů, aby byla připravena bez ohledu na překážky, které potká.

Natáhla se a položila mu ruku na stehno. „Až se dostaneme domů, vylezu na tebe jako na strom. Je ti to jasné, jo?“

Mírně přidal plyn a usmál se. „Krásko, to proto jsem řekl, že budu k dispozici až kolem druhé hodiny. A nejsem si úplně jistý, jestli budeme do té doby hotoví.“