Uncontrollable - 18. kapitola

Překlad: Markéta

A KONEČNĚ TU MÁME AKCI A SPOOOOOOOOUSTU PŘEKVAPENÍ !!!!!!!!

I když upřímně, některé situace bych si asi raději nechala ujít. Tak si to užijte a děkuju za vaše komentáře J

Markéta

Samantha

Svatba byla nádherná. Courtney plakala s Vivian. Přísahám, že tohle jsou dvě nejcitlivější ženy, které znám. Po celou dobu, co jsem tam stála, jsem mohla cítit, jak mě Hollyina matka vraždí pohledem. Jsem si zatraceně jistá, že by svou nenávistí ke mně mohla zapálit kostel. Už jsem tady stála dříve, zatímco mluvila o mém dortu, jako by to byl odpad. Vím, že není dokonale perfektní, ale není to odpad. Když to začala házet Holly do tváře, utrousila jsem několik poznámek, díky kterým vyběhla útokem ze dveří.

„Chcete se převléknout?“ ptá se Courtney, když se vrátíme zpátky do předsvatební místnosti po našem posledním focení.

„Ano.“ Holly nám řekla, že si můžeme oblíknout cokoli, co chceme, na recepci. Jsem si zatraceně jistá, že to nasere její mámu, jelikož ona se taky převlékne do šatů, které podle její matky nesměla mít.

„Já taky,“ říká, když se k nám otočí zády a vezme si do ruky své blonďaté vlasy. „Můžeš mě rozepnout?“

Natáhnu se a rozepnu jí šaty, pak se k ní otočím zády, aby mohla to samé udělat i mě.

Zhluboka se nadechnu, když odepnu tašku se šaty. Nevím, proč jsem se rozhodla vzít si na sebe tyhle šaty na recepci. Prostě jsem to tak cítila, když jsem po nich dnes ráno přejela pohledem. Vytáhnu je z tašky a otočím se keCourtney, která tady stojí ve svojí podprsence a kalhotkách s očima dokořán.

„Ehm,“ zamumlá. „Ty šaty….“

„Nemyslíš si, že si je mám vzít?“ ptám se naklánějíc hlavu na stranu.

Tiše se usmívá, když dojde ke mně. „myslím, že je to skvělý nápad.“

Podívám se na dětsky růžové šaty, které mi visí na rukou. Ty šaty koupil můj táta mojí mámě k jejich prvnímu společnému Valentýnu. Jsou bez ramínek a těsně přiléhají k hrudníku a pak jemně splývají až do půlky mých stehen.

Sundám je z ramínka a oblíknu si je, zatímco se otočím k zrcadlu. Courtney dojde ke mně s úsměvem na tváři. „Přeju si, aby tady byla Marie a mohla tě vidět v těchhle šatech,“ říká tiše, když začne slzet. „Vypadáš absolutně úžasně.“

Otočím se k ní. „Děkuju, Courtney.“ Obejme mě a několikrát popotáhne.

Odtáhneme se od sebe a já se dívám, jak se jí po tváři koulí slza. „Přestaň tohle dělat,“ nadávám jí. „Budu muset předělat tvůj make up.“

Přikývne, když ze sebe vypustí malý smích. „To jsou ty stupidní hormony, co se mnou mávají.“ Sáhne dolů a pohladí si své rostoucí bříško. Těhotná vypadá naprosto kouzelně.

Vyjdeme z pokoje a zamíříme do vstupní haly. Hollyina matka vybrala největší kostel ve městě. Chtěla, aby byla svatba a recepce na jednom místě. Nechtěla, aby se někteří hosté cítili nepříjemně, že musí řídit někam jinam, aby se dostali na hostinu.

Vidím Slada, jak drží Bud Light ve své ruce, zatímco mluví s Markem a Hollyiným tátou u baru. Usměju se pro sebe, vypadá tak krásně ve smokingu. Lemuje to perfektně jeho široká ramena a úzké boky. Nemůžu se dočkat našeho svatebního dne. Toho dne, kdy ho budu moct konečně nazývat mým. Usměju se a začnu jít k němu. Dojdu k němu a položím mu ruku na záda. Otočí se a podívá se na mě s úsměvem na tváři.

„Omluvíte nás?“ říká lidem, když mě vezme za ruku a odvádí nás tak, abychom byli o samotě.

Táhne nás chodbou ven a otočí si mě k sobě. „Je všechno v pořádku?“ ptám se zvědavá, proč mě vytáhl zrovna sem.

Jemně se usmívá, když přitlačí svoje tělo na moje. „Všechno je perfektní,“ ujišťuje mě. „Vypadáš nádherně.“ Přejíždí mi očima po šatech. „Miluju tyhle šaty na tobě.“ Přejíždí mi rukou dolů podél strany a zastaví se na mém boku.

„Ty byly mojí mámy.“ Usměju se, když zvedne své obočí.

„Tvojí mámy?“

Přikývnu. „Můj táta jí je koupil k jejich prvnímu společnému Valentýnu.“ Pokrčím rameny. „Měla jsem pocit, jako bych je dnes na sobě měla mít,“ říkám tiše.

Položí mi prst pod bradu. „No, jsou nádherné.“

Najdeme cestu k našemu stolu a posadíme se. Čas ubíhá hrozně rychle, když se smějeme a upustíme několik slz štěstí kvůli tomu, jak moc se náš život změnil během uplynulého roku.

Slade a já sedíme sami. Jeho ruka spočívá na straně mého obličeje a jeho nos se tře o ten můj, když mi znovu říká, jak jsem nádherná dnes v noci, když nás vyruší ženský hlas.

„Dlužíte mi deset tisíc dolarů.“

Vystřelím hlavou nahoru a vidím Hollyinu mámu, stojící přímo před naším stolem se sklenicí vína v ruce.

Slade se ode mě odtáhne a promluví. „Promiňte?“ Řekla snad právě, že jí dlužím deset tisíc dolarů?

„Řekla jsem, že mi dlužíte deset tisíc dolarů.“ Dá si ruku v bok.

„Nedluží vám ani hovno,“ říká Slade klidně.

Podívám se překvapeně na něj.

„Ale ano, dluží. Zničila svatbu mojí dcery.“ Podívá se na talíř, který stojí přede mnou, kde byl ještě před třiceti minutami dort, který jsem dělala. Jedla jsem ho! A musím říct, že byl zatraceně dobrý.

„Naopak. Udělala ho zatraceně skvělý,“ říká, dávajíc jí velký naser si úsměv.

„Slade,“ zasyčím.

„Ne, on má pravdu,“ říká Holly, když dojde k našemu stolu. „Řekla jsem ti, abys jí nechala být, Matko!“ Klade důraz na slovo matka. „A taky jsem ti řekla, že nechci ten dort, který jsi koupila. Sam zachránila tenhle den. Můj den!“

„Objednala jsem dort, který teď jen stojí v zadní místnosti. Co s ním mám jako te´d dělat?“

Zatímco její matka nesouvisle mluví, Holly se sehne a mrkne na mě, než popadne talíř, který stojí přede mnou, s plátkem dortu na něm. Napřímí se a otočí se k matce. „Měla bys trošku zkusit.“ Pak strčí dortu matce před obličej.

Zalapám po dechu, zatímco si překryju rukou ústa. Nemohla to teď prostě udělat. „Já se ....“ Říkám rychle, když chci vstát. Slade mě popadne za ruku a tvrdě mě znovu posadí na židli. Uklidňuje mě.

Její matka odmávne dort od svého obličeje, než se rozplácne na podlaze, a dává Holly smrtící pohled. „Po tom všem, co jsem pro tebe udělala,“ ušklíbne se.

Holly si povzdechne. „Neprosila jsem se tě, abys pro mě něco dělala, Matko. Všechny ty věci, o  které jsem žádala, aby byly na mé svatbě – žádnou z nich jsi neudělala. Dělala jsi to, cos chtěla ty. Pozvala jsi ty, které jsi chtěla. A to jen proto, že ses chtěla ukázat před svými přáteli. Před důležitými lidmi v mém životě, mými přáteli.“ Ukáže na mě a Slada. „Oni se nestarali o to, kolik jsi utratila za mou svatbu. K sakru, Sam mi udělala ten dort zadarmo. Strávila dva týdny zkoušením, aby to bylo perfektní. Cos pro mě udělala ty, že ses až tak moc snažila?“ dožaduje se.

„Jak tohle můžeš říct?“ Její matka k ní dojde blíž s výrazem vzteku ve tváři.

„Je snadné konstatovat to, co je zjevné.“ Holly si zkříží ruce na prsou, zjevně není ovlivněna svým hněvem.

„Co to do tebe vjelo?“ ptá se její máma zmateně.

„Ty,“ vyštěkne Holly, ukazujíc na ní prstem. „Ty nebudeš napadat moje přátele, kteří mě a Micahovi pomohli udělat tento den speciálním,“ křičí Holly.

Schoulím se ke Sladovému boku a snažím se být neviditelná. Lidé na nás začínají zírat.

Její matka mi dává poslední ďábelský pohled, jako by mi chtěla utrhnout hlavu a pak oddupe pryč.

Holly se otočí ke mně. „Je mi to tak líto, Sam,“ říká naklánějíc se přes stůl a berouc mě za ruku.

Omámeně na ni zavrtím hlavou. „Hodila jsi dort do matčina obličeje,“ konstatuju stále v šoku.

„A byl to dobrý pocit.“ Usmívá se. „Jen prostě nesnáším, že někdo nesnědl celý svůj dort.“ Zamračí se.

Slade se zasměje. „To byl Parker. Trošku se nechal rozptýlit dívkou v drůžičkovských šatech a vydal se za ní.“

Holly mi pustí ruce. „Ale ne, říkala jsem své sestřenici, aby se od něj držela dál. Musím jít.“ Otočí se a rozhlíží, jako by je hledala.

Otočím se na Slada. „Proč jsi…?“

Ten mě přeruší. „Proč ses chtěla omluvit? Ta ženská je mrcha.“ Usměje se. „Jsem pyšný na Holly,že se jí postavila.“

„Ale ona ti nic neudělala. Neměl jsi právo se s ní takhle bavit,“ říkám vážně.

Usměje se a opře se o mě. „Ale udělala. Ona tě urazila.“

Nemůžu si pomoct a usměju se. Umí být tak sladký, i když bývá takový ocas.

******************

Přetočím se a otevřu oči, když najdu Slada, jak se na mě usmívá. „Jak dlouho jsi mě sledoval spát?“ Zamumlám, když si vyndávám lístek červené růže z vlasů. Slade s nimi pokryl včera v noci celou postel. Vtáhl nás do horké bublinkové koupele a my si to užívali, zatímco jsme pili sklenici vína, než jsme strávili většinu noci milováním. Byl to ten nejlepší Valentýn.

„Několik hodin,“ říká se svým úsměvem.

Zavřu svoje unavené oči a povzdechnu si. „To je strašné.“

Cítím, jak jeho ruka jemně přejíždí po mé tváři. „Jsem na tebe tak pyšný.“

Moje oči se rychle otevřou a já na něj hledím. „Cože?“ Můj hlas se trhá emocemi, které cítím, když říká taková slova. Už jsem dlouho neslyšela taková slova. Můj táta byl ten poslední, kdo mi je řekl a to bylo kvůli nějaké hlouposti. Vždycky chtěl, abych věděla, že je na mě pyšný.

Jeho tvář je teď vážná a jeho oči se potulují po mých. „Řekl jsem, že jsem na tebe pyšný. Pracovala jsi kvůli Holly tak tvrdě. A nejen, že vypadal nádherně, dokonce i chutnal skvěle. Stejně jako jsem věděl, že to tak bude.“

Polknu, snažíc se udržet slzy na uzdě. „Jen jsem udělala to, oč mě požádala,“ je to, co říkám.

„Vážně?“ Zavrtí hlavou. „Šla jsi až za hranice, Anděli. Strávila jsi nad tím bezpočet hodin.“

Usměju se. „Vlastně jsem milovala, že to pro ni můžu udělat,“ říkám tiše.

„Já vím.“ Položí mi ruku na tvář a podívá se na mě. „Slyšel jsem tě mluvit s Missy o tom, co jste s mámou chtěly dělat.“

Úsměv mi klesne z obličeje. „Ty jsi poslouchal?“

„Ne. Byl jsem na cestě do kuchyně a prostě jsem se zastavil, když jsem vás dvě slyšet mluvit.“

„Stejný rozdíl.“ Odtáhnu se od něj a odhodím přikrývku.

On se posadí na posteli. „Nebuď na mě naštvaná. Myslím, že bys to mohla udělat. Následovat svůj sen.“

Stojím na konci postele s rukama v bok. Na tohle vážně nemám argument.

Usměje se pomalým a arogantním úsměvem, dávajíc mi na vědomí, že mě dostal. „Nechci, aby ses vzdávala svého snu kvůli našemu vztahu, Anděli.“

„To nedělám,“ hájím se. „Ano, užila jsem si skvělý čas děláním dorty, ale byla bych raději, kdybys netlačil na tohle téma.“

Rozhodí ruce do vzduchu. „Netlačit tady.“ Ale říká to s úsměvem. A já si nemůžu pomoct a oplácím mu ho.

********************

Stejně jako každý jiný týden, i tenhle uběhne rychle. V bance je jako obvykle nuda. Jediné vzrušení, které dostanu, je kolísání nálad Courtney. V jednu chvíli křič přes telefon na Joshe, a v druhé mu volá celá uplakaná. Je to docela komické, i když je mi toho chudáka líto.

Taky se cítím špatně, že jsem se ještě nedostala k tomu, abych se viděla s Holly. Už jsou dva dny zpátky ze svých líbánek. Byla jsem tak unavená, když jsem se vracela z práce domů. Přijdu domů, uvařím večeři a pak jdu do postele.

„Ahoj zlato,“ říkám odpovídajíc do telefonu, když vyjdu z banky a jdu k autu.

„Musím jít na schůzku. Domů se vrátím až později,“ říká Slade.

Odemknu auto a nastoupím. „Dobře. Holly mi předtím volala, že už je zpátky v práci. Na chvilku za ní zajedu k Larrymu,“ říkám, startujíc auto, než začnu couvat.

„To zní dobře,“ říká. „Uvidíme se doma později.“

„Miluju tě.“

„Taky tě miluju, Anděli.“

Rychle zavolám Holly, abych jí dala vědět, že za ní přijedu, než najedu na dálnici.

Dojedu k Larrymu o patnáct minut později a zaparkuju vzadu. Popadnu svou kabelku a telefon, zatímco vystoupím z auta a začnu jít k zadním dveřím, když uvidím koutkem oka přijíždět černé auto.

Uskočím, když přede mnou rychle zastaví. „Co to sakra?“ vykřiknu. „Dívej se kam jedeš,“ vyštěknu a začnu procházet okolo.

Dveře spolucestujícího se otevřou a já začínám mít paniku, když vidím, jak z něj vyskakuje Jax. Zabouchne dveře a auto odjede ode mě s pištěním pneumatik.

„Jaxi,“ říkám a ustoupím od něj. „Co tady děláš?“

„Přišel jsem si pro tebe,“ odpovídá s ďábelským pohledem v jeho tmavých očích.

Přišel si pro mě? Rychle se kolem sebe rozhlídnu. Zadní dveře jsou jen pár kroků ode mě a on stojí mezi mnou a jima. Nevím, jestli ho můžu oběhnout. „Jak jsi věděl, že tady budu?“ rozhodnu se zeptat, když se natáhnu pro svůj telefon do zadní kapsy.

Pokud bych ho udržela při mluvení, možná bych se dostala k telefonu a mohla vytočit Sladovo číslo. Není to jisté. Ale holka může doufat.

Ďábelsky se na mě zasměje, když se natáhne a rukou si přejede po své popelavé tváři. „Proč vypadáš tak vyděšeně?“ ptá se a nakloní hlavu. „To už mě snad nemiluješ?“

To nemůže myslet vážně. Zavrtím hlavou.

Udělá ke mně krok a ztěžka si povzdechne. „No, to pro tebe není moc dobré, baby.“

Zabalím svou ruku okolo horní části telefonu.

„Protože já tě pořád miluju a teď, když jsem zpátky, už tě nenechám odejít.“

„Přestaň, Jaxi,“ varuju ho a on se usměje.

„Víš vůbec, jak moc ti Slade lhal?“

Tohle už znovu ne. „Nelhal mi,“ vyštěknu.

Usměje se. „Řekl ti, že jsem s ním mluvil, zatímco jste byli v New Yorku? Řekl ti, že jsem ho varoval, že si pro tebe přijdu?“ Dává mi tvrdý smích. „Je to poněkud komické. Vidíš, celý ten čas jsem si myslel, že jsi chodila s Tatem.“ Zavrtí hlavou, když se pokračuje ve smíchu, jak moc se mýlil.

Jak mohl Jax vědět, že jsem byla v New Yorku? Slade snad….? „Ne.“ Zavrtím hlavou. „Lžeš.“

„On je ten jediný, který ti lhal, Anděli.“ Přikrčím se, když mě takhle nazve.

„A pak je tady to tajemství, které před tebou skrývá, týkající se Tatea.“

„Co je s Tatem?“ ptám se starostlivě.

On se zachechtá. „Vždycky jsi byla hloupá mrcha.“ Udělá ke mně další kroky.

Zhluboka se nadechnu a modlím se, abych se dostala k zadním dveřím, ale on po mě skočí a oba nás srazí k zemi. Telefon mi vypadne z ruky a já se natahuju, abych na něj dosáhla.

„Nech mě!“ křičím.

Cítím, jak moje záda zasáhne rána od pěsti a vykřiknu bolestí.

Vyleze na mě, popadne mě za nohu a trhne. Košile se mi roztrhne a moje kůže se odře o chodník, ale jsem schopna zvednout svou druhou nohu a kopnout ho do břicha.

Rychle se vzpamatuje, sehne se a vytáhne mě nahoru za vlasy, než se můžu postavit ze země. „Přestaň,“ dokážu křičet, než mi položí svou ruku přes pusu. Kopu, odstrkuju ho, a mlátím rukama okolo sebe. Snažím se svým tělem dělat všechno možné, jen abych ho od sebe dostala pryč, ale je příliš silný. Jeho ruka se těsněji utáhne okolo mých vlasů a mě z toho hoří pokožka na hlavě. 

Táhne mě k mému autu a hodí mě na stranu řidiče. Poté, co mi ukáže na sedadlo spolujezdce, natáhne se, popadne mou kabelku a vyhodí jí z okna, kde přistane vedle mého telefonu.

„Nech mě být.“ Natáhnu ruku a udeřím ho, nechávajíc můj prsten ho znovu poškrábat. Chci se natáhnout ke dveřím spolujezdce, abych se dostala pryč a utéct, ale vrátí mi facku mnohem důrazněji. Vykřiknu od bolesti, když mě chytne za levé zápěstí a zavrčí. „Dej mi ho,“ dožaduje se a těžce oddechuje.

„Ne.“ Vykřiknu a sbalím si pěst do klubíčka. Nemůže si vzít můj prsten. To by mě musel zabít.

Znovu mě popadne za vlasy a zatáhne mi hlavou dozadu, než mi s ní pak narazí dopředu. Pak už nevidím nic víc, než temnotu.

SLADE

Cítím se špatně, že jsem zrušil naše noční dostaveníčko kvůli práci. Zkontroluju hodinky a vidím, že mám pořád ještě třicet minut, než mi začne další meeting, takže vytáhnu telefon, abych jí řekl, co jí pak udělám.

Několikrát to zazvoní a pak to spadne do hlasovky. Vytočím číslo baru a volám tam.

„U Larryho.“ Slyším říct Holly.

„Ahoj Holly. Mohl bych mluvit s Andělem?“

„Ona tady není.“

Vždyť říkala, že pojede za Holly. „Mluvila jsi s ní? Říkala mi, že za tebou pojede, aby tě viděla, protože jsem musel jít na schůzku.“

„Jo. Volala mi před hodinou, ale ještě se neukázala. Myslela jsem si, že jela domů.“

Vím, jak moc chtěla vidět Holly. Neexistuje způsob, že by tam nešla. „Nech mě jí znovu zavolat.“

„Dobře. Půjdu se podívat dozadu, jestli nesedí v autě na telefonu. Víš, jak to tady může být hlasité a ona říkala, že později zavolá Vivian ohledně svatebních věcí.“

Zavěsíme a já znovu vytočím Andělovo číslo.

„Haló?“ slyším Hollyin hlas po několika zazvoněních. A nemůžu si pomoct, ale všimnu si jejího chvějícího se hlasu.

„Holly?“ odtáhnu si telefon od ucha. Volal jsem snad znovu do baru? „Proč zvedáš její telefon?“

„Slade. Musíš zavolat Parkerovi. Říct mu, aby se okamžitě dostal k Larrymu.“ Hlas se jí třese a slyším v jejím hlase paniku.

„Co se děje Holly?“ ptám se popadajíc klíče a míříc si to z kanceláře.

„Samin telefon je na parkovišti, spolu s její kabelkou a jejím….“ Utne to, když začne plakat.

„Jejím co?“ dožaduju se.

Na několik vteřin je zticha. „Jejím zásnubním prstenem.“

Zastavím se a stojím před výtahem. „Co tím kurva myslíš, Holly?“ vyštěknu.

„Myslím….Myslím, že jí někdo unesl.“

Někdo jí unesl? Ne, musí se mýlit. Ale co jiného by vysvětlovalo, co mi Holly právě teď popsala? „Máte tam kamerový systém, že?“ vzpomínám si, že se Anděl o něčem takovém před nějakou dobou zmiňovala.

„Ano.“ Hlas se jí zadrhne a stojí mě to všechno, abych se pokusil něco vymyslet.

„Poslouchej. Podívej se na kameru. Mohlo by být natočeno, co se stalo?“ Měla by tím být schopna říct, proč jsou její věci na zemi.

„Ano,“ říká teď už znovu plačící.

„Dobře. Nevolej policii. Chci se na to podívat dřív, než jim zavoláš.“ Mohli by si to vzít a já bych se na to nebyl schopen podívat.

„Ale Slade. Ona tady není a všechny její věci….“

„Holly,“ vyštěknu. Mám na to jen jednu šanci. „Slib mi, že jim ještě nezavoláš,“ dožaduju se. Trošku pláče a pak několikrát popotáhne. „Dobře,“ zašeptá.

„Jsem na cestě,“ řeknu než zavěsím. Otočím se doleva a zabouchnu ramenem otevřené schodiště. Nemám čas čekat na výtah. Vytočím Parkerovo číslo, zatímco sbíhám poschodí za poschodím. Moje nohy se nemůžou pohybovat dost rychle a málem několikrát spadnu.

„O co jde?“ ptá se Parker ospale.

„Dostaň se k Larrymu. Hned,“ křičím bez dechu. Ještě zbývá deset pater.

„Dnes v noci ne, chlape,“ zívne, ignorujíc mou naléhavost. „Právě jsem přišel z dvojité směny.“

„Jde o Anděla,“ zasyčím. „Ona se pohřešuje. Holly našla její kabelku, její telefon a její zásnubní prsten na parkovišti a její auto tam nebylo.“

Slyším rozruch a pak zvuk dveří, narážejících do zdi. „Tate!“ slyším ho vykřiknout. Musí být doma. „Kde jsi teď?“ ptá se mě.

„Odcházím z práce.“ Páté patro.

„Už jsi volal policii?“ ptá se znějíc tlumeně, jako by se snažil přehodit si tričko přes hlavu.

„Ne. Chci se podívat na video dřív, než si ho policajti vezmou.“ Třetí patro.

„Slade,“ říká varovně. „Tate!“ vykřikne znovu, než můžu reagovat. „Vydrž,“ zavrčí na mě. Slyším, jak buší na dveře. „Seru na to,“ zamumlá si pro sebe. Pak uslyším jeho a v pozadí ženský křik. „Dostaň svůj zadek z postele a oblíkej se. Musíme jít,“ dožaduje se Parker.

Slyším Tateův hlas, ale nerozumím tomu, co říkám, kvůli mému těžkému dýchání.

„Jde o Sam. Pohřešuje se. A teď dostaň svůj zadek z postele,“ zakřičí.

„Potkáme se tam.“ Zavěsím, konečně dosáhnu spodního patra a běžím do auta.

*****************

Sedím v zadní kanceláři u Larryho, když se přede mnou v tichosti přehrává nahrávka. Tate stojí vedle mě a Parker se přede mnou skloní na koleni. Nikdo nemluví, když sledujeme scénu před námi na monitoru.

Vidíme Anděla, jak dojede s autem. Slunce začíná zapadat, ale ještě není tma. Má úsměv na tváři a jde k zadním dveřím. Uskočí, když do ní málem narazí černé auto. Způsob jakým je nastavena kamera; vše co můžete vidět je kapota něčeho, co vypadá jako staré černé Chevy. Není tady zvuk, takže všechno, co můžete dělat je vidět její reakci, když se zdá, že na někoho křičí. Pak chce projít kolem, ale zastaví. Zůstane uzemněna na místě, s očima dokořán a třesoucím se tělem. Sleduju, jak moje nejhorší obava vstoupí do kamery; Jax.

„Ten zkurvysyn,“ zasyčí Tate.

Ona několikrát zavrtí hlavou a já sleduju dobrých několik minut bezmoc, než vidím, jak se snaží od něj utéct. Vyskočím na nohy, když na ni zaútočí a oba spadnou na zem, on přistane na ní.

Stojím tu strnule, když se s ním snaží bojovat. On ji praští do zad, tahá jí za kotník a pak jí zvedne za vlasy, než jí strčí do jejího auta. 

Její parkovací místo je v jasném pohledu kamery, takže pokračujeme ve sledování, jak se její malé auto otřásá díky jejich boji. Podaří se mu vytrhnout jí kabelku z ramene a prohodit jí oknem vedle telefonu. Ona mu dá facku a on jí to pak vrátí. Snaží se s ním bojovat trochu víc a on jí pak chytne za zadní část hlavy obličejem jí třískne přímo proti palubovce.

Tělo jí klesne zpátky do sedadla; v bezvědomí. Zvedne znovu její levou ruku, sundá jí prstýnek a pak ho taky prohodí oknem. Ujíždí, zanechávajíc za sebou černé stopy po pneumatikách.

Pak u není nic. Je pryč. Má ji Jax.

Stojím tu a několikrát zamrkám, snažíc se pochopit to, co jsem právě viděl. Tohle se nestalo. Nemohlo.

Tate si získá mou pozornost, když slyším, jak se sklo roztříští proti zdi.

„Najdeme jí,“ říká Parker stojíc a čelíc mě a Tateovi. Podívá se na mě, a já vidím v jeho očích pochyby. Hněv v jeho napjaté čelisti. Roztaženou hruď a sevřené pěsti.

Jeho oči se přesunou na Tatea, když uslyším rozbít se další sklo. „Přestaň rozbíjet ty sračky,“ dožaduje se. „Policajti tady budou taky, aby se na to podívali. Musím je na to zavolat,“ říká mi.

Přikývnu. Ale to nevadí, seru na policajty. Najdu si toho bastarda jako první. „Tady nenajdou nic.“ Nakonec najdu svůj hlas. Nebyla tam žádná SPZ. K sakru, ani si nejsem na 100% jistý, jaká to byla značka auta. Všechno, co jsem viděl, byla polovina černé zrezivělé kapoty.

„Musím je tady zavolat, Slade.“ Vytáhne svůj telefon.

„Má pravdu.“ Slyším Tateův hluboký a pevný hlas. „Na tomhle videu není nic, co by nám řeklo, kde teď je. Je už to víc, jak dvě hodiny.“ Moje oči se zaměří na monitor a obrazovka se zatřese, jako by do ní narazilo něco lesklého.

Parker obrátí svou pozornost k Tateovi a já uslyším křehký pláč, přicházejíc zpoza mě. Otočím se a vidím Holly stát v koutě, zatímco si vyplakává srdce. Tělo se jí třese, rukama si zakrývá pusu a slzy jí stékají po tvářích. Zapomněl jsem, že je tady a taky to sleduje. Dojdu k ní a obejmu jí.

„Já jí najdu,“ slibuju.

Zabalí okolo mě paže a já jí stisknu pevněji, bojím se, že když jí pustím, tak spadne na podlahu.

Tate se prožene okolo nás, když vytáčí nějaké číslo na svém mobilu, zatímco Parker mluví na tom svém.

„Dostanu jí zpátky,“ říkám nahlas. Musím.

O hodinu později stojím znovu na parkovišti. Je plné policejních aut a dokonce i sanitky.

Přešel jsem jakýmkoli zkurveným konstatováním, které jsem udělal a jsem tak kurevsky nasraný, že mám pocit, že exploduju. Chci do něčeho udeřit. Chci někoho poslat k zemi. Chci s někým zacházet tak, jako by to byla moje hadrová panenka. Moje srdce je zlomené kvůli Anděla. A moje mysl se ubírá do všech možných různých směrů.

Žije ještě?

Možná byla víc než jen knokautována.

Vzal si jí?

Co měl v plánu s ní dělat?

Policajti se mě ptali na otázky a já si hraju na hloupého. Jakože nic nevím a přitom vím všechno.

Chtějí vědět, co se stalo s monitorem a Holly jim řekla, že se rozbil před několika dny. Takže se musí podívat na jiném zařízení. Taky se jí podařilo uklidit ten nepořádek z rozbitých sklenic, než se ukázali. Právě jsem se chystal odejít. Seru na ně.

„Co víš?“ slyším Parkera, jak se ptá dalšího policisty.

Ten ukáže na nějaké černé značky na betonu. „Moc toho není, chlape.“ Povzdechne si. „Jsou tady dvě sady značek.“ Pak ukáže na ty druhé a já vím, že to byly z jejího auta. „Máme zapnuté sledovací zařízení na její auto. Čekám, že o něm později uslyšíme.“ Přejede si rukama po jeho krátkých, zlatavých vlasech.

Ti ji nikdy nenajdou. Patrně s ním vjel do jezera. A i kdyby ho našli, ona už by pravděpodobně nebyla nikde poblíž.

„Slade?“

Otočím se a vidím Tatea schovávat si telefon do kapsy. Je to poprvé, co promluvil od té doby, co vyšel z kanceláře.

Přejdu k němu. „Prosím, řekni mi, že něco máš.“ On je mojí jedinou nadějí. Byl na svém telefonu nonstop – musí něco mít.

Rozhlídne se po parkovišti a pak se na mě podívá. „Pojďme.“ Otočí se a začne odcházet.

Ani se neptám. Jdu jen za ním.

„Počkat,“ říká Parker. „Kam chlapi jdete? Policie bude mít na vás více otázek.“ Podívá se na mě.

Tate se podívá na Parkera a pak na mě. „Tihle policisté nemůžou pomoct, Slade.“

„To můžou a taky pomůžou,“ trvá na svém Parker. „Ty pneumatiky. Můžou vzít vzorky na přezkoušení. To pak může pomoct zúžit…“

„Pomoct mi s čím?“ dožaduje se Tate. „Pomoc najít její tělo?“

Couvnu při jeho prohlášení. Ne. Ona není mrtvá. Já jí najdu.

„Bez urážky, Parkere, ale vy chlapi máte tolik zkurvené byrokracie. Já ne,“ pokračuje Tate.

„A co chceš dělat?“ ptá se Parker s obavami.

„Cokoli musím kurva udělat, abych dostal svou sestru zpátky. Pokud mě potom zatkneš, budiž.“ Otočí se a jde ke svému autu, ve kterém přijel s Parkerem. „Sejdeme se doma. Nemáme času nazbyt,“ poučuje mě, a pak se zadívá na Parkera. „Svez se s jedním ze svých kamarádů,“ zavrčí, dívajíc se kolem na všechny ty policejní auta s odporem. A pak je pryč.

Chci odejít, ale Parker mě popadne za rameno. „Sestra?“

„Nemám čas na vysvětlování.“ Odstrčím ho a pokračuju ke svému autu, těžce kontroluju hněv, který cítím uvnitř.

On přiběhne za mnou a naskočí na místo spolujezdce, než vyjedu do noci.

Parker sedí strnule, zatímco dupnu na plyn a zamířím k jejich domu. „Ona to ví?“ ptá se, dívajíc se na svůj telefon. Uvnitř mého auta je najednou rozsvěcené světlo. Není pochyb o tom, že policisté chtějí vědět, proč jsme my tři odešli.

„Ne.“ Nemám náladu na mluvení.

Dojedeme k jejich domu a Tate znovu zavěsí svůj telefon. „Víte, jak jsme si mysleli, že Jax bere drogy, když jsme ho našli u Larryho? Tak je bere. Dluží za ně někomu peníze. Nevím kolik, nebo co s tím má Sam společného. Ale ona s tím nějak souvisí.“

„Proč?“ zeptá se Parker. „Má v plánu jí prodávat nebo něco takového?“

„Tohle kurva neříkej!“ vyštěknu a dám si ruce v pěst.

On se ke mně otočí. „Jak jinak by mu mohla pomoct s dluhem? Mohl by být zapletený v mnohem větších sračkách, než jsou jen drogy, Slade. A někdo, kdo je závislý na drogách udělá cokoli, aby dostal další.“

Udělám k němu krok, abych ho praštil do jeho světla, aby se zhaslo, když Tate promluví. „To je pravda. Právě teď je schopen udělat cokoli. Musíme jí dostat zpátky.“

„Komu dluží?“ ptá se Parker.

Tate zavrtí hlavou. „To můj kontakt neví.“

„Tvůj kontakt?“ Ptá se Parker skepticky. „Bereš taky drogy, Tate?“ ptá se Parker obviňujícím hlasem.

„Tohle není tvoje zkurvená věc, Parkere,“ vystřelí po něm zpátky.

„Samozřejmě, že je to moje věc. Jsem policajt a bydlím s tebou,“ vyštěkne Parker nazpět.

„Přestaňte.“ Zařvu. Podívám se na Tatea. „Je mi jedno, co děláš, Tate. Právě teď zavolej komukoli potřebuješ, a zjisti, kde je Jax.“ Pak se podívám na Parkera. „Pokud musíš odejít, pak odejdi. V tomhle jsem s Tatem. Udělám cokoli, co musím udělat, abych jí dostal zpátky. I kdyby to znamenalo zajít za feťákem a koupit si od něj něco.“

„Jsi obhájce, Slade. To ti ohrozí práci. Co když tě někdo uvidí? Budeš kvůli tomu riskovat svou kariéru?“ ptá se s očima dokořán.

Co je to za absurdní otázku. „Riskoval bych kvůli ní život,“ zakřičím. „Seru na svou práci.“

Nozdry mi planou a ruce se mi třesou. Byla mi vzata. A všechno, co chci udělat, je vymlátit z něčeho ty sračky. „Vím, že jsi policajt. Není potřeba, abys dával v šanc taky svou práci. Prostě odejdi, Parkere.“ Nepoužil bych to proti němu. Nedokáže porozumět lásce a čeho jsem schopen, když dojde na to, získat jí zpět.

„Nikdy bych neodešel a nesnažil bych se nepomoct jí dostat zpátky. Bojím se o její bezpečí stejně tak, jako vy dva.“ Parker si povzdechne a podívá se na Tatea. „Udělej to, co musíš. Jsem s vámi.“

Vejdu do Tateovy kuchyně a popadnu rum, který je na ledničce a sám si naliju skleničku. Potřebuju alkohol. Ne kvůli tomu, co se chystám udělat, ale  kvůli tomu, co se stane. Nelhal jsem, když jsem Parkerovi říkal, že udělám cokoli, abych jí dostal zpátky. Udělám to.

Tate zvedne svůj telefon a podívá se na nás. „Dejte si telefon na tichý režim a neříkejte ani slovo.“

Uděláme to, co nám řekl a já zvednu svůj drink, když se Tate posadí ke kuchyňskému stolu. Drží si telefon u ucha a uplyne pár tichých vteřin, než promluví.

„Ahoj.“ Pauza. „Jo. Už je to dlouho.“ Podívá se na Parkera. „Jo, něco potřebuju. To samé, co předtím.“ Parker se napřímí a já se odvrátím.

Vím, že má Tate minulost. Nemluvil o tom, ale já vím, že je tady. Právě teď jsem vděčný za jeho minulost. Pomůže mi to ji najít.

„Můžeš se se mnou teď sejít? Přikývne hlavou. „Díky.“ Zavěsí a vyskočí na nohy. „Jdeme, Slade.“

„Říkal jsem ti to. Jsem v tom taky,“ říká Parker, bouchajíc pěstí do stolu, ztrácejíc trpělivost.

Tate zavrtí hlavou. „Už tak je riskantní přivézt Slada, ale jeho můžu použít. Ty jsi policajt. Pokud někdo zjistí, co děláme, můžeme políbit Sam na rozloučenou. Ti lidé, kterým Jax dluží, ji nebudou zasraně nabízet na šukačku nebo na cokoli, co s ní zamýšlel udělat. Oni jí zabijí. Zůstaň tady. Neodcházej a nezvedej svůj telefon.“

„Takže chcete, abych se choval, jako by se nic nestalo? Byl jsem tam. Ostatní policisté mi pořád volají a posílají mi zprávy, protože chtějí vědět, proč jsem odešel se Sladem. Očekávají, že budu na stanici, snažíc se najít dívku mého nejlepšího přítele.“

„Pak to běž udělat. Jen drž svou zkurvenou hubu zavřenou. Nikdy nevíš, který policajt je zkorumpovaný.“

Parker se zhluboka nadechne. „Žádný z těch, se kterýma pracuju, není zkorumpovaný,“ říká vztekle.

Tate zavrtí hlavou. „Nemám čas se s  tebou jebat, Parkere.“ Pak se otočí a vychází předními dveřmi se mnou v závěsu.

*****************

„Potřebuju, abys ovládl svůj temperament,“ říká Tate, když vypne světla a projíždí tmavou ulicí v jeho autě.

To mi říká chlap, který rozbil lampu, TV a dva obrázky v kanceláři u Larryho. „To udělám.“ Myslím, že jsem udělal zatraceně dobře.

„Ne. Přivedl jsem tě, abych tě mohl využít, nenuť mě toho litovat.“

Otočím se k němu. „Co to kurva? Jsem ochoten udělat cokoli, abych jí našel. Proč se chováš, jako bych měl zkurvit jedinou příležitost, kterou mám?“ Narazím pěstí do jeho palubovky.

Podívá se na to a pak na mě. „Už ses s tím chlapem setkal, je to tvůj starý klient.“

„Cože?“ Tentokrát praštím do střechy. „Ví on, že je to moje snoubenka?“

„To nevím. Jen jsem řekl, že s ním Jax tráví čas, dokonce mu dluží peníze. A vím, že u sebe vždycky něco má.“ Zastaví svoje auto a natáhne se dozadu na sedadlo, popadajíc provazy.

„Na co to je?“

„Řekl jsem Parkerovi, aby držel jazyk za zuby. Jakmile tenhle chlapi zjistí, co děláme, uteče jako krysa. Chce Jaxovy peníze, myslíš si, že to chce ztratit?“

Zavrtím hlavou. Ať mám co dělat.

Jedeme cestou dolů potemnělou ulicí. Ani nevím, kde sakra jsme. Je to určitě zapadlá část St. Louis. Tate zastaví, když dojedeme ke starým, zrezivělým dveřím. „Vezmi si to.“ Podává mi lano. „Jdi na konec ulice a zahni do prava. Vstup do prvních dveří po tvé pravé straně. Pak to polož do zadní části jeho kanceláře.“

Přikývnu, když se rozhlížím, abych se ujistil, že nejsme sledováni. Vstoupí do dveří a já jdu tam, jak mi řekl. Jakmile vstoupím do dveří, slyším Tatea mluvit na druhé straně.

„Kde jsi byl, Jonathane?“ ptá se mužský hlas.

Jonathan? Aha, jo, řekl mi tenkrát v kanceláři po New Yorku, že Tate není jeho pravé jméno. Nebyl snad Jonathan ten muž, co ho vychoval? Není divu, že si dal jiné jméno.

„Tady kolem,“ reaguje nenuceně, jako kdyby mluvil o fotbalové hře.

„Určitě už to byla dlouhá doba,“ říká ten chlap. „Můžu to brát tak, jako že ses vrátil zpátky ke svým starým způsobům?“

„Jo.“

Pak je několik vteřin ticho. „Takže, slyšel jsem, že trávíš čas se Sladem Longem?“ ptá se. „Je dobrý ve své práci. Jednou mě obhajoval. Dostal mě dřív, než jsem mohl říct dvě slova.“

Ztuhnu, když se zadívám na podlahu. Chci zvracet. Jak bych mohl obhajovat někoho, kdo se teď podílí na tom, že mi vezmou můj život?

„Jo, slyšel jsem, že je v tom dobrý.“

„Hádám, že obhájce je někdo, koho se chceš držet v nepříjemných časech,“ dodává muž.

„Něco takového,“ zamumlá Tate.

„Proč s ním trávíš čas?“ ptá se s nádechem ironie.

„Je šílené, že se ptáš na Slada,“ reaguje Tate chladně. „On by si s tebou rád promluvil.“

Beru to jako můj pokyn ukázat svou tvář. Otevřu zadní dveře a vejdu dovnitř. Všimnu si toho chlapa, jakmile na něj položím oči. Byl mým prvním klientem. První trestný čin s půl kilem trávy a byl obviněn jen z přestupku. Tenkrát se to pro mě nezdálo jako velký problém. Teď? Teď to znamená kurevsky hodně. Je součástí mého světa, která má být odebrána.

„Slade?“ ptá se překvapeně. „Co tady děláte?“

„Musel jste ujít dlouhou cestu, Dallasi,“ říkám dívajíc se mu do očí. „Pro člověka, kterého chytili jen jednou s půl kilem trávy.“ Moje oči přeletí stůl, u kterého sedí. Lahvičky na léky a sáčky pokrývají povrch. Některé jsou plné prášku, jiné jsou naplněny různými velikostmi pilulek.

Dává mi krutý úsměv, když si uhlazuje na hrudi svoje sako. „Stalo se to víckrát, než jen náhodou, že mě chytili. Když jsem byl pomalý.“

Zvednu obočí. „Plus, vy jste byl vážně dobrý v přesvědčení soudce, že to není moje.“ Usměje se.

„Je to moje práce.“ Ta slova, která ze mě vyjdou, znějí tak, že jsem na sebe pyšný a já se přikrčím při zjištění, že vše, co jsem udělal, bylo, že jsem pomohl uniknout téhle špinavé kouli.

Jeho oči klesnou dolů na lano v mých rukách a oči se mu rozšíří. „O co jde?“ Otočí se k Tateovi.

Tate se narovná v zádech a zkříží si paže před hruď. „O Jaxe. Hledám ho. Nevíš, kde bych ho mohl najít?“

Dallas několikrát zavrtí hlavou.

„Nehraj si přede mnou na hlupáka, slyšel jsem, že ti dluží nějaké peníze,“ pokračuje Tate.

„Mě ne.“ Podívá se z Tatea na mě. „Zaplatil mi minulý týden.“ Tate ke mně udělá několik kroků a natáhne ruku. Natáhnu se a podám mu provaz.

„Mluvím vážně,“ říká Dallas s očima dokořán, nepohodlně se kroutíc v křesle. „Co má Slade a ty co dočinění s Jaxem?“

Odkašlu si. „Jsem zasnoubený s Jaxovou ex-přítelkyní.“

Vstane ze svého křesla. ‚“Sam je tvoje snoubenka?“ Má tu drzost vypadat překvapeně.

Během několika vteřin jsem v jeho tváři s rukama svírajícíma jeho košili. „Nechovej se, jako bys to kurva nevěděl,“ zavrčím. „Co o ní kurva víš?“

Zavrtí hlavou a těžce dýchá. Z jeho dechu táhne bourbon a díky tomu se mi chce zvracet. „Jen to, že jí chtěl získat zpátky.“

„Kde je?“ zatřesu s ním.

„Já nevím.“

„Lžeš,“ zasyčí.

Pustím ho a strčím do něj. Jeho kolena narazí na křeslo a on do něj spadne. Lusknu prsty zvedajíc ruku. Tate mi podá provaz. „A teď mi řekni, kde on kurva je.“ Udělám k němu krok. „A já to udělám mnohem rychleji, než by to mělo být.“

„Nic nevím. Přísahám,“ vykřikne. „Prosím?“ Zvedne ruce, jako že se vzdává.

Skoro se zasměju. Takový je to velký drogový dealer. Všechno, co jsem udělal je, že jsem mluvil a on už prosí. 

Praštím ho a on vypískne, když se mu z nosu spustí krev. „Přísahám….“ Zvedne ruce a já mu obalím svou ruku okolo krku, připravujíc ho o vzduch.

„přísahám, že tě kurva zabiju. A teď mi řekni, kde kurva je,“ dožaduju se a utáhnu sevření do té míry, až v obličeji zčervená. 

******************

Rozbalím papírové utěrky, které jsme si vzali v Dallasově koupelně a pak nějaké podám Tateovi.

„Díky,“ zamumlá, zatímco se snaží utřít ruce, zatímco řídí.

Odtrhnu nějaké pro sebe a otírám si ruce spolu se svým obličejem. Netrvalo dlouho, než ten parchant promluvil. Oba jsme ho přiměli krvácet, ale byl to dobrý pocit, využít ho jako boxovací pytel. Řekl nám, že Jax žije s nějakým člověkem, který začíná na J. Ale že se s ním nikdy nepotkal. Myslí si, že tenhle člověk na J vlastní ten dům, ale žije ve městě. Jen prostě dovolil Jaxovi v něm žít. Zní to podezřele, ale je to jediná stopa, kterou se musíme dát.

Jeli jsme asi třicet minut a opět jsme někde, kde jsem nikdy nebyl. Ale už nejsme ve městě – jsme uprostřed ničeho.

Vyjedeme ze silnice na polní cestu, když Tate vypne světla. Stromy lemují oba naše boky po stranách, takže je těžké vidět, kam jedeme.

Zavolal jsem Parkerovi a řekl mu, aby se s námi setkal tady, sám. Máme plán, ale musí to být drženo v tajnosti, aby to došlo tam, kam chceme. Pokud by se o tom dostalo i jen slovo ven, zprávy by o tom byly všude. Nechceme, aby se toho účastnila Anděl víc, než už je. Dokonce i její únos je držen pod pokličkou. Žádná média.

Samozřejmě, že to vědí všichni mí přátelé a rodina. Holly volala Micahovi, ale v té době, kdy dorazil k Larrymu, že jsme byli pryč.

On a Josh okupovali můj telefon, chtějíc vědět, kde k sakru jsem a chtěli vědět, co mohou udělat, aby mi pomohli jí najít. Můj táta volal a chtěl vědět, koho má podplatit. Nechci, aby se do toho namočili všichni. Dostanu svoje zkurvené odpovědi zastrašováním, ne zkurvenýma penězma.

„To je jeho auto.“ Tate ukáže na Parkerovo tmavě červené auto, ukryté v korunách stromů. Zašilhám, abych se pokus zjistit, co dělá.

Tate zaparkuje svoje auto vedle jeho a oba v tichosti vystoupíme. „Jak daleko je ten dům odtud?“ ptám se.

„Asi čtvrt míle (cca 400m),“ informuje nás Parker. „Prošel jsem to a viděl svítit světla, takže vím, že tam někdo je.“

Přikývnu. „Pojďme.“

Všichni zůstáváme tiše a přikrčíme se, když jdeme směrem k domu. Jakmile projdeme kolem všech těch stromů, vidím před námi stát malý dům. Z venku vypadá sešle a staře. Bílé dřevo visí po stranách a v horní části chybí nějaké šindele.

Zastavím se a moje ruka vyletí a praští Tatea do hrudi. „Co je?“ zašeptá drsně.

Jeho oči sledují, kam se dívám a uvidí to; její auto. Stojí u domu. Je zablácené, jako by projelo blátivými dírami, ale je tady. To znamená, že ona musí být tady.

Cítím okamžitou úlevu. Našel jsem jí. Taky okamžitě pocítím vztek, jaký jsem nikdy nezažil.

Úprkem vyběhnu, zatímco na mě kluci křičí. Měli jsme plán a já se ho nemíním držet.

Přeskočím přes verandu, kopnu do předních dveří a okamžitě objevím Jaxe na gauči popíjejíc pivo. On ho hodí mým směrem, vyskočí z gauče a rozběhne se. Přeskočím pohovku a skočím přímo na něj. Tlačím ho tváří dolů do ošklivého barevného koberce. Těžce dýchajíc a připravený ho udeřit, se opřu a znovu ho otočím.

Usměje se na mě. Jeho hnědé oči jsou kalné a kůži má popelavou. „Copak uděláš?“ dobírá si mě. „Zabiješ mě?“

Popadnu ho za košili a škubnu s jeho tváří tak, až se ocitne před tou mojí. „Nezasloužíš si smrt, zasloužíš si trpět po zbytek svého života,“ zavrčím. „Kde je ona?“ dožaduju se.

„Ona tady není.“ Trošku se zasměje. „A nic, co mi uděláš jí nezachrání. Já znám její osud.“ Plivne mi do tváře.

Zabiju ho, jestli ho budu muset donutit, aby mluvil. On mi řekne, kde ona je. Zatlačím ho zpátky na zem a udeřím ho do tváře. Zabalím mu ruku okolo krku a zmáčknu. Usměju se, cítím se tak dobře, že mám konečně ruce na tomhle neutěšeném parchantovi. „Ačkoli ti povím, co udělám. Trošku tě zkopu, jako bys byl zkurvená hračka na hraní. Pak tě předám Tateovi,“ říkám, dívajíc se na Tatea a Parkera, kteří teď stojí v obýváku, oba těžce oddechujíc. „On tě přiměje přát si, abych tě byl býval zabil.“ Utáhnu sevření ruky okolo jeho krku, když se mi snaží vykroutit. „Pak Parker zatkne tvou zasranou prdel a ty strávíš zbytek svého života ve vězení.“ Zakřičím, jsem tak rozzuřený.

Vstanu z něj a zatřepu rukama po stranách. Celé moje tělo vibruje.

Otočí se na bok a začne kašlat a trhaně se nadechovat. „Nikdy se to nedodrží.“ Utlumí svoje slova. „Budu venku, než se to dozvíš. Znám lidi tady ve městě.“

Ušklíbnu se. „To já taky, ty zkurvysynu.“ Podívám se na Parkera, zatímco se koutky jeho úst začnou zvedat.

„Taky znám nějaké lidi,“ říká Tate, když se sáhne rukou do své kožené bundy. Vytáhne plastikový balíček, který obsahuje pilulky, které předstírá, že koupil od Dallase. Přejde ke stolku a vysype je ven, aniž by se jich dotknul a pak schová teď už prázdný sáček. „Ty máš velmi špatný zlozvyk, Jaxi,“ říká s úšklebkem. „Pokud tě nezabiju.“ Pomalu si začne svlékat svou koženou bundu. „Tohle to jistě udělá.“ Přehodí si svou bundu zadní částí na skvrnu na gauči a podívá se na něj.

„Seru na vás všechny,“ vyplivne Jax, když vyskočí do stoje.

Tate se pohne rychleji; jeho pravá pěst je v kontaktu s Jaxovou čelistí a ta zklapne znovu. Chystá se spadnout, ale Tate ho chytí a praští s ním zády o zeď. Tate ustoupí a praští ho do břicha. Zdvojnásobí bolest a Tate zvedne koleno; setká se s Jaxovým obličejem. Tentokrát ho Tate nechá spadnout na zem.

Podívám se nahoru, abych viděl Parkerovu reakci, ale on už není v místnosti.

„Kde je?“ dožaduju se znovu, když ho nakopnu. Pokud není tady, pak kde by kurva mohla být?

„Naser si,“ zasténá.

Odcházím, aby Tate mohl dokončit svou práci; ona musí být někde v tomto domě. Nevidím, že by jí bral a pak jí nechal jít, ale Jax získá mou pozornost, když na podlaze zasténá. „Všichni jste mrtví.“ Jeho vysoký pisklavý hlas mě rozesměje. „Včetně jí. Ta zkurvená děvka za to nestojí.“ Pak se převalí na břicho a pomalu se dostává na kolena.

Můj úsměv umírá a moje čelist se zatne.

Tate se natáhne a kopne ho do boku takovou silou, že on odletí zpátky ke zdi. „Pokud půjdu já, ty půjdeš se mnou,“ konstatuje, když k němu přejde.

„Slade?“ Parkerův hlas plný paniky přichází odněkud, co vypadá, že je pod námi.

Podívám se na Tatea. „Jsem v pohodě. Běž.“

Vyletím z obýváku a utíkám dolů dlouhou chodbou. „Parkere?“ vykřiknu.

„Tady dole.“

Odbočím vlevo do chodby a najdu otevřené dveře, které vedou dolů do sklepa. Přeskočím tři nebo čtyři schody najednou. Jakmile narazím na dno, rozhlídnu se okolo, ale nevidím nic než zdi, které vypadají, že oddělují suterén.

„Kde jsi?“ zakřičím.

„Vzadu.“

Jdu cestou podél těch stěn až úplně dozadu a uvidím Parkera, jak se sklání nad spícím Andělem. Leží na břiše a Parker jí rozřezává svorky, které jí drží její zápěstí za zády.

Poklesnu vedle ní a otočím si jí ve svém náručí. Slabě slyším Tate křičet „zkurvysynu“ nad námi.

Dech se mi zadrhne v krku, když uvidím modřiny na její tváři a krku. Má velkou ránu na hlavě, kterou vytéká krev na levé straně její tváře. „Anděli?“ dusím se.

Parker jí rozřeže svorky okolo kotníků, zatímco já držím její bezvládné tělo v náručí. Odtlačím jí její špinavé, krví obarvené vlasy z obličeje. Zkontroluju puls a vydechnu úlevou, že ho najdu.

„Co je to s ní?“ Podívám se na něj, když vyskočí na nohy. On ignoruje mou otázku. Znovu se na ni podívám a vidím její roztrhanou košili, jak visí přes její ramena a utáhnu její sevření.

On je mrtvý. Jax je mrtvý. Kurevsky ho uškrtím.

„Je zdrogovaná.“ Parkerův hlas mi přetrhne myšlenky.

„Cože?“ Můj hlas se třese zlostí, když otočím hlavu, abych viděl, o čem to mluví.

Ukáže na prázdnou injekční stříkačku, ležící na zemi. Jeho tmavé oči se setkají s mými a jsou plné smutku. „On ji zdrogoval. To je to, co je s ní,“ říká tiše.

„A čím?“ dožaduju se.

Zavrtí hlavou. „To nevím. Ale cokoli to bylo, dal jí to všechno, protože je prázdná.“ Začne se rozhlížet okolo, aby viděl, jestli může najít něco určitého, co by to mohlo být.

„Ne,“ dýchám, když moje hlava vystřelí zase zpátky k ní. „To je v pořádku, Anděli,“ říkám a hrdlo se mi stahuje. „To bude v pořádku.“ Dám jí svou druhou ruku pod nohy a zvednu ji, když vstanu. „Musíme odejít.“ V mém hlase je evidentní panika. Zkurvený Jax musí zemřít. Ona musí žít.

Spěchám nahoru po schodech do chodby. Zastavím se v obýváku, když najdu Jaxe na zádech, oči zavřené, bez pohybu. Vypadá to, že Tate udělal tu práci za mě.

Tate ztěžka dýchá, potí se, čelist má pevnou a oči tvrdé. Má řeznou ránu na hrudi, která rozřízla jeho tričko – co zbylo z jeho černého trička je nasáklé krví. Jeho obvyklá řetěz, visící mu u nohy je taky pryč.

„Co se stalo?“ ptá se Parker bez dechu z běhu, aby mě dohnal.

Tate se několikrát zhluboka nadechne a snaží se uklidnit svůj vztek. „Ten zkurvysyn měl nůž v zadní kapse.“

Pak jeho oči přistanou na tělu jeho sestry, ležící v mém náručí. Její košile, roztržená stejně, ukazuje její růžovou podprsenku a břicho. Sevře obočí dohromady, a zatřese hlavou, jako by se snažil vyčistit vizi, že viděl svou sestru.

„On ji zdrogoval,“ oznamuje Parker.

Tate několikrát protočí rameny a podívá se dolů na Jaxe. Jeho čelist se utáhne a těžce polkne. Zatne ruce do pěstí po bocích několikrát, než se otočí a jde ke gauči. Popadne svou bundu a pak ji přehodí přes její tělo, aby jí zakryl.

„Musíme to vědět,“ konstatuju, snažíc se držet všechny svoje emoce. Chci křičet. Chci plakat. Jen chci, aby se vzbudila a podívala se na mě – vědět, že je v pořádku.

Tate přikývne a přejde k tomu, co si myslím, že je mrtvý Jax. Skloní se a plácne ho. „Vzbuď se,“ dožaduje se.

Jax se nepohne. To je doba, kdy si všimnu nože, trčícího z Jaxova stehna. Tate ho popadne za rukojeť a zakroutí s ním.

Jax vykřikne, zatímco se jeho oči rychle otevřou. „Co jsi jí kurva dal?“ Znovu s nožem pootočí. „Řekni mi to,“ zakřičí.

Jax se prohne a on ho popadne za nohu, zatímco křičí.

Tate vytáhne nůž z Jaxovy nohy a ten se otočí na bok, tahajíc si nohu až k hrudi, těžce oddechujíc a křičíc bolestí.

Tate se postaví nad něj. „Pokud mi to teď hned neřekneš, ten nůž ti provrtá hrudník,“ říká Tate, držíc nůž, znovu připraven vrhnout se na něj.

Jax e převalí a drží ruce nahoře. „Nedělej to,“ vykřikne. „Byl to ketamin,“ vypískne. „Dal jsem jí ketamin,“ opakuje. „Prostě jí to jen omráčilo. Ta děvka křičela a bojovala….“ Mluví nesouvisle.

Parker mě poplácá po rameni. „Bude v pořádku. Vy dva běžte, vezměte jí do nemocnice. Postarám se o ten zbytek.“

„Já neodejdu,“ prohlašuje Tate, když pořád stojí nad Jaxem s čepelí v ruce. „Já jsem to udělal. Věděl jsem, co mě to bude stát.“

Parker se podívá z Anděla v mém náručí na jejího bratra. „Vypadá to, že tě to bude stát několik stehů a nové tričko.“ Kývne hlavou ke dveřím. „A teď už odtud kurva vypadněte.“

Nezůstanu, abych znovu slyšel jejich hašteření. Vyběhnu z předních dveří s ní v mém náručí. V době, kdy se dostanu přes stromy k autu, Tate už pro mě otevírá dveře na straně spolujezdce.

Motor se probudí a pneumatiky zakvílejí, zatímco se dívám na lásku svého života, jak mi leží v náručí. Kromě modřin, krve a drog, vypadá tak klidně – ale já vím, že tím, jak s ním musela zůstat, pro ni nebylo zdaleka tak klidné. Muselo to být děsivé. A kvůli tomu se zlomím.

Zvednu její tvář ke své. „Je mi to tak líto, Anděli,“ zašeptám, než jí dám jemný polibek. „Je mi to tak líto.“ Položím svou hlavu na její a nechám slzy padat.

***************

Nechali si ji tu na noc. Ne, protože je stále v bezvědomí. Ne, protože má zranění, která vyžadují chirurgický zákrok, nebo poranění hlavy, které je třeba posoudit. Výsledky o sexuálním zneužití se vrátily zpět jako negativní. Kromě připomínek na jejím těle, je v pořádku.

Museli si ji tady nechat, protože je těhotná.

Těhotná!

Říkám si to znovu pro sebe. Zdá se to nereálné, ale dává to smysl. Vysvětluje to, proč byla tak unavená a poněkud náladová.

Museli ji vzít krev, aby si ověřili, že dostala opravdu ketamin. Při zkoušení dalších testů zjistili, že je těhotná. Chtěli si ji tu nechat přes noc a ráno udělat další testy ohledně dítěte.

Budu táta, a nemůžu držet svou snoubenku a říct jí, že bude máma. Jax nám tohle vzal.

Sedím vedle její nemocniční postele, zatímco čekám, až se probudí. Jsme tady už něco přes hodinu a ona je pořád mimo. Nabídli se, že jí dají nějaké jiné léky, které vyruší účinky ketaminu, aby se probrala dřív. Ale jakmile začali mluvit o možnostech záchvatu, řekl jsem rezolutní ne. V žádném případě bych neriskoval šance její nebo dítěte.

Dívám se, jak Tate stojí u okna. Pokaždé, když přijde sestra, snaží se zjistit jeho pořezání, ale on jí vždycky odmítne a odmítá taky léčbu. Jeho ruce a paže jsou dost pořezané, ale na hrudi to má mnohem horší. Ten řez můžu vidět až odtud. Vypadá hluboký, a na některých místech dokonce ještě krvácí. Pohybuje se pomalu a nadále si na to přikládá ruku. Vím, že ho to bolí, jen prostě nechce opustit její pokoj a já se mu nedivím.

Zdá se, že je nad věcí. Pravděpodobně si přeje, aby ho rovnou bodl do srdce. Vím, že já ano.

„Ona bude v pořádku,“ říkám přejíždějíc jí rukou po jejích rozcuchaných vlasech. Pořád jsou špinavé a trochu zakrvácené. Můžu si jen představit, že je to od Jaxe, jak jí táhl kolem, nechávajíc na ní svoje ruce.

Zavrtí hlavou. „V první řadě se tohle nikdy nemělo stát,“ zavrčí. „Měl jsem ho zabít hned, když kvůli němu poprvé skončila v nemocnici.“

„O něj je teď postaráno.“ Parker mi volal. Jax byl zatčen za držení drog, únos a porušení propuštění na čestné slovo kurátora. Nakonec jsem dostal svou odpověď, proč nikdy nezavolal, nebo nevěděl, že jsem s ní já. Posledních pár měsíců byl ve vězení v Georgii. Ukázalo se, že jakmile složil kauci, hned se vrátil.

„Jo, na úkor Sam.“ Ukáže na ni, zatímco ona leží v nemocniční posteli.

V tu chvíli vejde sestra. Má asi tak Andělův věk a světle hnědé vlasy zastřižené po ramena. Je naší sestrou od té doby, co jsme tady. Její růžové podbarvení vlasů mě nutí myslet na žvýkačku pokaždé, co vejde.

Zastaví se a podívá se na Tatea. „Jste si jistý, že nechcete, abych se vám na to podívala? Alespoň dát na to obvaz, když už nechcete stehy.“

„Jsem v pohodě,“ říká chladně, zatímco na ní hledí.

Ta přikývne a pak se podívá na mě. „Jak jí je?“ ptá se, než svou pozornost otočí na Anděla.

Povzdechnu si a vjedu si rukou do vlasů. „To samé.“ Cožpak nemůže kurva říct, že ještě pořád spí? „Musí se vzbudit.“ Už je to šest hodin, co jí unesli.

Sestra mi nabízí malý úsměv. „Můžeme počkat ještě chvilku.“ Podívá se na přístroje, které jsou připojené k Andělovi a pak na kapačku, která visí u její postele. „Její funkce jsou dobré, a pořád dostává tekutiny. Můžeme jí dát čas na to, aby se zbavila ketaminu sama.“

Přikývnu a popadnu Anděla za ruku. Sedíme v tichosti a já se snažím držet oči otevřené. Je to k vzteku, že jsem tak vyděšený – a prostě vyčerpaný.

Položím si hlavu dolů na postel vedle její ruky. Zhluboka se nadechnu a snažím se uvolnit.

To je, když to ucítím. Zvednu hlavu a podívám se na její ruku v mojí. A zírám, moje srdce divoce bije. „No tak, Anděli,“ zašeptám, získávajíc Tateovu pozornost.

Otočí se k nám a sleduje, jak se dívám na její ruku. A pak se to stane znovu. Pohne svou rukou v mojí.

„Ona se probouzí,“ říkám a dlouze si povzdechnu. Vstanu a položím svou druhou ruku na její hlavu. „Anděli? Jsem tady, miláčku.“ Usměju se, když cítím, jak mi slzy stékají po tvářích. Úleva, nikdy jsem nic takového necítil. „Jsem právě tady, zlato.“

Ona nakloní pomalu hlavu a její tvář se zašklebí. Zamračí se. „Slade?“

Její slova jsou nezřetelná, ale promluvila. To je všechno, co chci.

Vypustím ze sebe jemný vzlyk. „Ano, zlato. Jsem tady.“

Její těžké oči se pomalu otevřou a ona se dívá do stropu. „Co….? Kde to jsem?“ Hlas má chraplavý.

Říkali, že neexistuje způsob, jak zjistit, zda si to pamatuje. Upřímně řečeno, já doufám, že si nic z toho nepamatuje. Bylo by to tak lepší.

„V nemocnici,“ reaguju a snažím se neztratit kontrolu.

Sestra vejde zpátky s úsměvem na tváři. „Jste vzhůru.“ Zastaví se vedle její postele. „Jak se cítíte?“

Anděl několikrát zamrká a těžce polkne. „Já…dobře,“ odpovídá tiše. „Bolí to.“ Olízne si svoje rozpraskané rty. „Unavená.“

Sestra přikývne. „Můžete mi říct, co si pamatujete?“

Zamračím se na ni, stále je zřejmě mimo.

„Vzpomínám si….“ Odmlčí se. „Černé auto. Jax….U Larryho,“ a to je ta chvíle, kdy jakoby zmizela zpátky do toho momentu. Oči jí pohasnou a hledí do stropu.

Oči se jí rozšíří a vytrhne svou ruku z mojí. Její oči se uzamknou s jejím prsteníčkem a ona zoufale začne třepat se svou pravou rukou. „Vzal mi můj prsten,“ říká zvýšeným hlasem. „Snažila jsem se ho zastavit…..“ Začne panikařit.

„Ne Anděli….“

„Kde je?“ Začne vstávat z postele.

Tate přiběhne k posteli a natáhne se. „Whoa,“ říkám snažíc se jí chytit, aniž by si ublížila, nebo aby nevytrhla kapačku. „To je v pořádku, já ho mám,“ snažím se k ní mluvit, ale ona neposlouchá.

Pořád mě tlačí pryč a shazuje deku. Popadnu její župan a škubnutím jí položím zpátky na záda do postele.

„Donesu jí nějaká sedativa,“ říká sestra běžíc ke dveřím.

„Ne,“ vykřikne Anděl a podívá se na mě s největším a nejvíc vyděšeným výrazem v jejích očích, jaký jsem kdy viděl. Láme mi to srdce. „Prosím, ne. Znovu už ne.“ Chytne mě za košili. Její prsty mě bubnují do mé hrudi a táhne mě k sobě na postel.

„Dobře. Nedovolím jim to udělat,“ říkám jí snažíc se jí uklidnit.

Zatlačí hlavu do mé košile a začne vzlykat. „To je v pořádku.“ Přejíždím svou rukou po jejích zádech, zatímco Tate tady stojí a dívá se na ni. Očekával jsem hněv, ale není to tam. Jen smutek, zatímco mu slzy stékají po tvářích.

Sestra se vrátí. „Tohle jí nedáte,“ vyštěknu.

Zamračí se. „Je to Valium, to ji uvolní.“ Anděl znovu vzlykne do mé hrudi. „Je běžné, že pacienti mají halucinace, jakmile se probudí z toho, co jim bylo podáno.“

Zavrtím hlavou. „Ne.“ Jen přes mou mrtvolu.

Zúží na mě oči, zatímco Anděl pláče stále víc a víc. „Ona to potřebuje.“

Tate si rychle přetře rukama obličej a pak si přejede po tom, co zbylo z jeho trička. „Víte…“ říká Tate, získávajíc si tak pozornost sestry. Ta se k němu otočí čelem, zatímco on se natáhne dolů a vytáhne si roztržené tričko přes hlavu. Obočí sestry se zvedne až k vlasům. „Myslím, že by teď byla vhodná doba na tu prohlídku,“ říká skrz zaťaté zuby. Nechce to. Jen se snaží jí udržet co nejdál od své sestry.

Ta se usměje, zatímco její oči putují po jeho hrudi, pažích, obdivuje jeho tetování a jsem si zatraceně jistý, že i jeho tělo. „Rozhodně. Následujte mě.“ Pak se na mě podívá zpátky s přimhouřenýma očima. „Vrátím se, abych jí zkontrolovala.“ Pak odvádí Tatea z našeho pokoje.

Snažím se odtáhnout od Anděla, abych se na ni podíval, ale ona je ke mně přitisknutá, tvář i tělo má přilepené k mému.

Sám se umístím na stranu její postele a vytáhnu si jí do klína, stačí, když jí prostě nechám vyplakat.