TL - 1. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

„A hoďte je do jam pekelných.

Tam budou brečet a skřípat zuby.“

Matthew 13:50

Jednou jsem byl sběratel. Pracoval jsem pro samotného Ďábla. Pokud jsme hřešili, když jsem byl nablízku, byl jsem tím, kdo vás přiměl za to platit. Ale pak jsem potkal holku. Byla vším, čím já ne – laskavá, upřímná a ctnostná. A nakonec, i když jsem ji měl stáhnout do pekla, obětoval jsem vše tomu, abych ji zachránil před démony, jako jsem já.

Dnes jsem se znova narodil. Dostal jsem druhou šanci jako osvoboditel. Ale něco vám řeknu…nejsem anděl. Nikdy jsem jím nebyl a nebudu. Prostě jsem zlý. Možná je to tím, jak jsem byl vychovaný, nebo to mám dané geneticky.

Nebo je to možná jen ve mně hluboko uvnitř zakořeněno, prostě se mi líbí být zlý. Bum!

Dante Walker

NESMRTELNÝ.

„Něco pramení z hříchu a něco z počestnosti.“

William Shakespeare

1

Nejsem anděl

Opravdoví muži si nekříží nohy.

V mimořádných situacích, jako když si potřebujete upravit ptáka, si dá kluk kotník na koleno. To je ono. Jinak to prostě nejde. Prostě to nemůžu vidět a rozhodně – rozhodně – bych vás nechtěl vidět podupávat vaší přehozenou nohou.

Kluk přede mnou toto pravidlo porušuje. A rozhodně hodně dalších.

Nosí černě orámované brýle, které určitě nepotřebuje a šátek, který je stejně falešný, jako on. A co hůř, upíjí šampaňské ze zatracené vysoké sklenice.

Mluví s mou holkou Charlie.

A směje se s ním.

Jsme na párty a hudba okolo nás duní. Nejsem si jistý, jak jsem se tady dostal a určitě nevím, jak Charlie skončila na druhé straně pokoje s Mužem a jeho emocemi. Zvednu láhev k puse a sleduju, jak si kluk rozplete nohy a zkříží je.

Jeho tampon ho musí dost trápit.

Rozhodně vím, proč se s Charlie tak chová. Je tak krásná. Ale nestěžuju si. To já jsem jí to udělal.

Před měsícem jsem od Šéfa dostal úkol. Byl to vládce podsvětí, který chtěl Charliinu duši. Jsem šampion a zatahal jsem za všechny nitky, abych to splnil. Proč by taky ne? Byl jsem sběratel z Pekla a slibovali mi za to velké povýšení. Tak jsem nabídl Charlie něco, co nemohla odmítnout a co změnilo její duši – krásu.

A svou minulost si nyní odpracovávám.

Holka si vykračuje a hltá mě. Já vím, krásný obličej. Prostě sexy. Ale blokuješ mi výhled.

Zvednu ruku, otočím zápěstím a odmítnu tu čumící holku. Převrátí oči a odkráčí si to pryč v botách z Payless.

Když se zadívám na Charlie, skoro se mi rozskočí hlava. Ten zženštilý chlap má položenou ruku na opěrce její židle a naklání se k ní příliš blízko. Sleduju, jak na to Charlie bude reagovat. Nenaklání se k němu, ale ani se neodklání.

Musím to ukončit.

Snažím se vstát, ale okamžitě zapadnu zpátky do židle. Ach, myslím, že jsem ožralý. Pokusím se znova vstát. Tentokrát to vyjde. Kluk, který je kousek ode mě, ke mně natáhne ruku a plácnu si s ním.

Pak jdu k Charlie. Podívá se na mě a opatrně se usměje.

„Čau,“ řekne ten debil. Dívá se na mě, jako bych je rušil.

„Ach, čau,“ řeknu. „Chceš, abych se vrátil, až skončíš s mou holkou?“

„Dante,“ řekne Charlie, protože ví, že brzy bouchnu.

Položím jí ruku na rameno a trochu jí ho stisknu, ale pořád se dívám na něj.

Debil se podívá na Charlie a pak na mě. „Uvolni se. Nic se tu neděje.“ Řekne nevinně, ale arogantně zvedne bradu, takže bouchnu.

„Samozřejmě, že ne,“ řeknu. „Co kdyby sis šel dát něco k pití?“ kývnu na druhou stranu místnosti. „Támhle.“

Kluk se postaví, přistoupí ke mně a jeho kolínská mě začne pálit v nose. Opraví si brýle s černými obroučkami a přemýšlím, že ho sejmu, protože mi to nemyslí jasně.

Debil se podívá na Charlie a široce se usměje. „Doufám, že se znova potkáme, Charlie,“ řekne. „Máme toho hodně společného.“

Třu si bradu, abych ho nepraštil. Ten starý démon ve mně mu chce zlomit lebku jen za to, jak se dívá na Charlie, ale vím, že bychom se s Charlie jen pohádali a nechci to riskovat. Nechci jí znova ublížit.

Charlie se postaví a vezme mě za ruku. Rty se mi dotkne ucha a naskočí mi husí kůže.

„Opatrně, Dante. Nejsem tvůj majetek.“ Odtáhne se, usměje a vím, že je trochu naštvaná. Nakloní hlavu na stranu. „A nemůžeš je zabít všechny.“

Otočím hlavu a podívám se do jejích modrých očí. Jsou jasné, ostražité a úplně jiné, než moje, protože mám určitě krví podlité oči. „Ale i tak to můžu zkusit.“ Vezmu ji za tváře a přitáhnu si ji k polibku.

Chvíli mě líbá a pak sebou trhne. Zakryje si rukou pusu.

„Kouřil jsi.“

„Jo a?“

„Myslela jsem si, že přestaneš.“ Obejme se rukama a vycítím, jak se ode mě odtáhla.

„Proč bych měl přestat?“ zeptám se. „Už jsem mrtvý. Neublíží mi to.“

„Ale jsi anděl,“ řekne.

„Prosím,“ řeknu, ale chladný náramek na kotníku mi připomene, že má pravdu. Velký chlápek tam nahoře, neboli Pán Nebes, mi dal další šanci poté, co jsem zachránil Charlie před sběrateli z Pekla. Řekl, že budu užitečný jako osvoboditel za Nebeský tým, ale mýlil se, protože nejsem anděl.

Vezmu si ze stolu láhev tequily a napiju se, když do mě vrazí nějaké holky. Pak mám tequilu i na tričku. Otřu si tmavě rudou bundu.

„Sakra,“ zavrčím.

Charlie vrtí hlavou. Je zklamaná, že ze mě není Zlatý chlapeček a anděl. Ale nemůžu si pomoct, protože hluboko uvnitř jsem pořád démon.

Sundá mi kabát a složí si ho přes ruku. Její pohled mě ničí. Ale taky jím říká, že i když se nechovám jako anděl, i tak je se mnou smířená. „Měli bychom vypadnout,“ řekne.

„Proč? Kvůli tomu klukovi?“

„Ne, protože…“

„Protože si myslíš, že jsem opilý.“ Kývnu, jako bych s tím souhlasil. „Holka, jsem úplně střízlivý.“

Charlie se zasměje a vrtí hlavou. Pak z bundy vytáhne klíče k Elizabeth Taylor – mému rudému Escalade. Cinká mi jimi před obličejem. „No tak, budu řídit.“

Přitáhnu si ji k sobě a řeknu jí do ucha. „Říkáš tím, že mě chceš vzít domů?“

Nakloní se ke mně. „To přesně říkám.“

„Takže,“ křičím. „Vezmi mě domů a děle si se mnou, co chceš.“

Charlie na mě zasyčí, když se na nás začnou ostatní otáčet. Nevšímám si jich a nechám se svou holkou odvézt ven.

„Nastup,“ řekne a ukáže na Elizabeth Taylor.

Pokloním se jí, jako kdyby byla má královna a já její sluha. Pak si nastoupím a pustím Rob Zombie, když Charlie jede k babičce. Podívám se na ni, když v kapse hledá Skittles a spokojeně si povzdychnu, protože to se nikdy nezmění. Poprvé mě zajímá, jestli je za těmi příliš tvrdými a barevnými bonbony skrytý i nějaký příběh.

Zajede na příjezdovou cestu a vypne hudbu. Dvoupatrový dům je ozdobený červenými a bílými vánočními světly, které jsem pověsil, i když jsem ostatní ujišťoval, že takové věci nedělám. Vždycky to dělává babička, ale tento rok to nešlo. Už chvíli je nemocná, a i když se to snaží před Charlie tajit, jsem si jistý, že její adoptované dítě ví moc dobře, co se děje, i když to na sobě nedává znát.

„Mám s tebou zůstat, než vystřízlivíš?“ zeptá se Charlie a vezme mě za ruku.

„Holka, řekl jsem ti, že –“

„Jsi úplně střízlivý.“ Převrátí oči. „Jasně.“

Udělám z rukou pistole a namířím na ni. „Chytrá holka.“

Vrtí hlavou. „A ty jsi opilec.“

Vyskočím z Elizabeth Taylor a jdu k domu. Pak se rozhodnu, že lezení po rukou a kolenou je praktičtější. Řeknu Charlie, aby si na mě nasedla, že ji povezu jako kůň.

Bez váhání to udělá.

Znova jsem nadržený.

Před domem se Charlie zarazí. „Setkáme se u mě v pokoji, dobře?“

Postavím se a zasalutuju jí jako voják. Aby mě babička neviděla, rozprostřu okolo sebe stíny – to je má schopnost být neviditelným, protože mám zase na kotníku náramek. Pak mířím k jejímu oknu. Dvakrát spadnu do křoví. Když to konečně zvládnu, setřesu ze sebe stíny a Charlie otevře okno, abych vlezl dovnitř.

Její postel je pro mé unavené tělo doslova nebem, takže se k ní doplazím a padnu. Posadí se vedle mě a odhrne mi vlasy z čela. Nakloní se a ucítím na krku její dech. Během chvilky jsem celý rozpálený. Opřu se o lokty a podívám se na ni.

Je to už 6 týdnů, co jsem si Charlie vybral za svůj cíl. Pět týdnů, co jsem vzal její duši. A teď ji nosím u sebe. Položím si ruku na hrudník a vzpomenu si. Charlie mě obejme a zavře oči. Představuju si, že na to taky vzpomíná. Zajímá mě, jestli cítí ohledně své duše to samé, co já. Jestli ji dokáže nějak vycítit. Říkám si to, protože je její; že je jejím posláním dělat skvělé věci, takže je jasné, že když vlastním její duši, je to jiný pocit. Ale někdy si nejsem jistý.

Ale to přiznání je pro mě těžké, protože jedna z nejváženějších součástí mé staré práce jako sběratele duší, bylo poznat, když jsem přijal duši a seslal ji do Pekla. Když v sobě máte duši, není to jako cítit v sobě cihly – je to právě naopak. Duše jsou lehké jako pírko a pocity, když je vlastníte, jsou u každé nepatrně jiné a jsem zmatený. Sběratelé jsou pyšní na to, když dokáží ve svém těle vycítit duši. Je to, jako by chirurg natahoval ruku přesně k místu zranění. Pocit, vědění, které není jisté, ale je tam.

Ale protože jsem přinesl tolik duší a cítil jsem snad všechno – nikdy to nebylo takové.

Někdy mě zajímá, proč jí nemůžu duši vrátit do těla, ale Valery řekla, že je to nebezpečné. Že musí být uložena Velkým chlápkem na místě, kde bude nedotknutelná. Proto jsme to neudělali hned. Sleduju Charlie a zadrhne se mi dech. Blond vlasy jí padají na ramena a pokožka jí září. Jednou zachrání svět. Její dobročinný spolek a práce přinesou Trelvator: sto let míru. Ale teď, v tomto pokoji – je jen moje.

Políbím ji na zavřená víčka, otevře je a odhalí modré drahokamy. Políbím ji na rty a vklouznu jazykem dovnitř. Cítím, jak reaguje na mé dotyky. Než může začít protestovat, obejmu ji okolo pasu a otočím ji pod sebe.

Kolenem se jí dostanu mezi nohy a položím se na ni. Pořád se mi dívá do tváře a vidím, jak jí na krku pulzuje žíla. Políbím ji na to místo a vydechne.

„Charlie,“ zašeptám.

Pohladí mě ve vlasech a přitáhne si mě blíž. Klouže mi jimi po zádech, jako kdyby objížděla prsty linie mého tetování s drakem.

Líbám ji a vůbec mi to nemyslí. Prostě jí toužím být nablízku a ukázat jí, jak blízko si můžeme být. Ale taky chci, aby jí to připadalo perfektní, a takové si každý zaslouží své poprvé.

„Dante,“ vyhrkne, ale už vím, co chce říct. Že není připravená a nevadí mi to. Posledních pár týdnů jsem nebyl ideální přítel.

Začnu se zvedat, ale zarazím se. Musím ji políbit ještě jednou. Políbím ji, chytnu ji za stehna a přitisknu se k ní boky. Zasténá a to mě vyburcuje. Znovu zvažuju dřívější rozhodnutí o tom, že budu trpělivý – když se domem ozve rána.

Charlie mě chytne za loket a oba posloucháme.

Ozve se znova a je hlasitější.

„Dveře,“ řekne Charlie. „Někdo je u dveří.“

Přetočím se na bok, Charlie vyskočí z postele a odejde z pokoje. Jdu za ní a sleduju ji, když seskakuje schody. Když natahuje ruku ke klice, všechno na mě křičí.

„Počkej,“ zašeptám. Vím, že by se sběratelé neobtěžovali s klepáním, ale i tak mě děsí, že je někdo o půlnoci venku. Seběhnu schody a stáhnu Charlie za sebe. Pak otevřu dveře.

Pak se ke mně otočí žena v rudém.

Valéry.

Asi dvacetiletá žena s jasně rudými vlasy, která je taky osvoboditelka. Pomohla mi zachránit Charlie před Rectorem, vůdcem sběratelů, ale kdybych měl přiznat, že jsme kamarádi, bylo by to pro mě jako kastrace.

„Myslel jsem si, že jste s Maxem jeli na dovolenou,“ řeknu.

„Odložili jsme to.“ Řekne Valery a chce vejít dovnitř, ale chytnu ji za zápěstí.

„Ne,“ řeknu a podívám se nahoru, kde spí babička. „Pokud si chceš promluvit, pojďme ven.“

Pokrčí ramenem a jde ven. Když se za námi vydá i Charlie, Valery zvedne ruku. „Potřebuju si s Dantem promluvit sama, drahoušku.“

Obejmu Charlie a přitáhnu si ji k sobě. „Pokud mi chceš něco říct, můžeš to říct i jí.“

Valéry se na mě dlouze zadívá. „Fajn.“

Vytáhne za kabelky dlouhou bílou obálku.

„Ach, sakra, ne,“ řeknu a cítím chvění na páteři. „Dej ode mě tu sračku pryč.“

„Co si myslíš? Že hledá jinou cestu, když se ožíráš?“ Valery mi strčí obálku k hrudníku. „Ještě jsi pro Nebe neoznačil žádnou duši, Dante. Prakticky tím prosíš o úkol.“

Cítím, jak se Charlie rozzáří. Modlila se, aby mě něco dostalo z toho hřešení. A teď se jí to splnilo.

Zašklebím se a ustupuju od obálky, jako kdyby v ní byly chlamydie. „Řekni Velkému chlápkovi, že si to nechám ujít.“

„Vlastně je to zpráva od Něj.“ Valéry se podívá na Charlie a pak na mě. „Jsi ve zkušební době.“

„Zkušební době?“ řeknu a zasměju se. „Ach, jsem tak vyděšený.“

A jsem. Vyděšený. Protože jsem debil, ale on je…však víte…Bůh.

„Máš dvě možnosti,“ řekne Valery a ignoruje můj výsměch.

„Můžeš to splnit, nebo vrátíš náramek.“

Sevřu ruce do pěstí. „Páni, to jsou opravdu možnosti na výběr. Takže Ho budu poslouchat, nebo opravdu umřu? To je opravdu milé.“

Valéry pokrčí rameny. „Nenechal jsi Mu moc na výběr.“ Znova mi podává obálku a tentokrát si ji vezmu. V mém stavu si představuju, jak mi hoří ruka. Možná taky jo. Kdo ví?

„Max tě pozdravuje,“ řekne Valery, než se otočí k autu.

Charlie se na mě překvapeně dívá. Oba víme, že nyní pracuju pro Velkého chlápka, ale nemyslím si, že jsme na tohle byli připraveni. Rychle se probere, postaví se na špičky a tulí se mi ke krku.

„Bude to skvělé, uvidíš,“ řekne. „Vrať se, až budeš připravený.“ Přitiskne si prsty na ústa a přiloží mi je na rty. Pak jde dovnitř a zavře za sebou dveře.

Dívám se na obálku. Pár minut tam prostě stojím, opilecky se pohupuju a panikařím. Pak se proberu z transu a dám se dohromady. Jak špatné to může být?

Otevřu obálku, vytrhnu z ní papír a čtu.

A pak se zasměju.

Protože ani náhodou nepojedu do podělaného Denveru, abych osvobodil holku jménem Aspen.