TE - 16. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Pokračování dne D. Vychutnejte si zbytek svatby…                                     Sinnel

Fotografka byla velice dobrá a super efektivní. Se svou asistentkou zvládla skvěle dirigovat průběh focení. Zatímco fotila jednu fotku, její asistentka už sháněla požadované členy rodiny na další záběr. Když bylo všechno focení konečně hotovo, měla jsem už obličej celý ztuhlý a bolela mě celá pusa, jak jsem se snažila tak dlouho usmívat.

Ne, že bych neměla důvod neusmívat se. Bušilo mi celou dobu srdce z toho všeho adrenalinu, který jsem cítila. Navíc pokaždé, když jsem se setkala s Neilovýma očima, to bušení ještě zesílilo. Díval se na mě, jako bych byla tou jedinou ženou v místnosti. Nebo když na to tak přijde i na celém světě. Jeho pohled mi říkal, že je to tak pro něj naprosto v pořádku.

Dobře, s výjimkou několika málo lidí. Pořídit naše fotky s Emmou a Michaelem bylo velice náročné, protože Neil nechtěl odvrátit pozornost od Olivie. Už nebyla tak pomačkaná, červená a vypadala mnohem roztomileji. I teď se smála a celá rozzářená si užívala pozornosti svého dědečka. To ho těšilo, i když ostatní říkali, že to je jen její nevědomá grimasa.

Když už byly fotky konečně hotové, oči jsem měla celé unavené od blesku fotoaparátu a bolely mě tváře. Nemohla jsem si však odpočinout. Chtěla jsem si udržet úsměv po celý den, bez ohledu na to, co tomu řekne můj obličej.

„Tak teď se nevěsta půjde převléct, a poté uvedeme pár na recepci,“ ozvala se hlasitě Shelby, aby přehlušila hluk vydávaný hotelovým personál, který odklízel židle.

„Myslím, že to znamená, že musím jít.“ Chytla jsem Neila za ruku a stiskla ji. „Uvidíme se na recepci, Pane Scaife?“

„Ach, to bych si nenechal ujít ani za nic na světě, paní Elwoodová.“ Políbil mě na čelo a pak se s jemným odtlačením osvobodil. „Běž. Nejdřív se převlékni.“

Shelby mě obratně vmanévrovala do apartmá. Tohle rozhodně nebyla první svatba, kterou v Plaze organizovala.

„Počkej, potřebuji mámu,“ dívala jsem se s protesty přes rameno. Nikde jsem jí neviděla. „Chce mi pomoct dostat se z toho všeho ven.“

„Nepanikař, najdu jí. A taky za tebou pošlu kadeřnici, aby ti upravila vlasy.“

Rozpačitě jsem si přejela rukama přes vlasy. „Není to nic moc, že? Nebude to na fotkách vypadat dobře?“

„Na fotkách vypadají naprosto úžasně,“ ujistila mě. „Prostě uděláme jen určitá preventivní opatření,“ řekla mi a zatlačila mě do ložnice, kde už byly připraveny další šaty. Když pak pozpátku couvala z pokoje, hlásila do svého sluchátka: „Potřebujeme Piu Malik. Viděl jí někdo?“

„Prostě mi sem pošli mámu,“ zavolala jsem a Shelby se zastavila. Kývla na mě a znovu stiskla tlačítko na svém sluchátku. „A matku nevěsty.“ Pak pospíchala pryč.

Přesně takové to musí být, když jde Holli na přehlídce.

Za mnou se otevřely dveře a já vydechla úlevou. Věděla jsem, že by jen tak prostě neodešla na recepci, když by si myslela, že by tu mohla být užitečná. „Mami, mohla bys mě z tohohle dostat -“ začala jsem. Pak jsem se podívala do zrcadla.

Ve dveřích byl Neil a v odrazu zrcadla se setkal s mýma očima. Usmíval se na mě. Jak se pomalu blížil ke mně, cítila jsem, jak mě pálí všechna nervová zakončení v celém těle. „Víš, když jsem si představoval, jaké bys mohla mít šaty, ani ve snu by mě nenapadlo, že budou černé.“

V žaludku jsem ucítila tíhu. „Nelíbily se ti.“

„Miloval jsem je.“ Rukama mě objal kolem pasu a v zrcadle sledoval pohled mých očí. Přišlo mi, jako by byl jeho dotek elektrický. Stačil dotek jeho ruky přes šaty a cítila jsem chvění až na páteři. „Ten jediný problém byl v tom, že jsem je z tebe chtěl tak strašně moc strhat.“

„Jsem šťastná, že ses tomu nutkání ubránil.“ Aspoň v přítomnosti našich hostů. Vůbec by mi nevadilo, kdyby je ze mě strhal právě teď.

Když sklonil ústa ke křivce mého krku k místu, kde mi přecházel v rameno, stále se mi v zrcadle díval do očí.

Cítila jsem, jak se mi podlomila kolena. Bez dechu jsem mu připomněla: „Míří sem moje máma, aby mi pomohla se šaty.“

„Myslím, že jsem naprosto schopný svou vlastní ženu svléknout sám,“ zamumlal mi do krku. „A bylo by mi potěšením.“

Ozvalo se zuřivé a neústupné klepání na dveře. Pak jsem uslyšela odkašlání a máma hlasitě promluvila: „Neile, buďte tak slušný a odejděte odtamtud. Sophie se musí převléknout.“

„Běž,“ řekla jsem. Byla jsem nešťastná, že znovu praskla má optimistická bublina. Byla bych nejradši, kdybychom si to rychle rozdali nebo mě dlouze hýčkal, nicméně na to si budeme muset oba počkat.

„Pojďte dál,“ zavolal a díval se na mě se zklamaným zamračením. „Už jsem na odchodu.“

Právě když moje máma s Marií vstoupily dovnitř, stála jsem na špičkách, abych ho políbila. Marie třímala v ruce kulmu jako nějakou trofej, kterou vyhrála ve strašlivé bitvě. Ach bože, ona zabila stylistku.

„Správně, pojďme to sundat,“ řekla máma, postavila se mi za záda a obratně rozepínala řadu drobných hedvábných knoflíčků. Neil stále ještě s odchodem otálel. Stále jsme se dívali navzájem do očí. Pak se konečně otočil a než za sebou zavřel dveře, zachytila jsem záblesk toho jeho polovičatého úsměvu.

Máma už mi stahovala živůtek šatů. „Vy dva budete mít celé líbánky, abyste mohli tohle dělat.“

„Ale také teď budeme muset ještě přežít celou recepci,“ připomněla jsem jí.

Přísně se na mě podívala do zrcadla a já se na ni zakřenila.

Tohle byl můj den, takže jsem si to mohla dovolit.

Převlékla jsem se do přiléhavých šatů z perleťově zlatého hedvábí a černé krajky, ve kterých se budu moci pohybovat mnohem snáz a pak jsem se setkala s Neilem před zavřenými dveřmi Grand Ballroom.

„Neměla bys být nevěstou?“ škádlil mě a rukou mě vklouzl kolem pasu. Prsty ruky měl roztáhnuté, jako kdyby se mě chtěl dotknout, co nejvíce to šlo v rámci mezí a slušnosti. „Rozhodně se nečervenáš a nevypadáš panensky.“

Přistoupila jsem k němu o kousek blíž a rukama mu uhladila klopy saka. „Uvědomuješ si, že je to celé tvoje vina, že jo? Než jsem tě poznala, byla jsem čistá jako padlý sníh. Teď vypadáš, jako by sis mě chtěl dát k večeři.“

Neil mě políbil na nos. „V tom případě si pojďme dát skutečné jídlo, než budu muset sníst některého z našich hostů.“

Brand Ballroom byl mnohem světlejší než Terrace Room. Když jsme vcházeli dovnitř, na pozadí hrála skladba „Somebody Loves You“. Byla však přehlušena potleskem, jásotem a cinkáním skleniček. Od tohoto okamžiku jsem měla zbytek večera trochu rozmazaný. Ne proto, že bych vypila až moc šampaňského. Bylo to tím, že jsem měla v krvi přebytek endorfinů. Bylo tu obrovské množství gratulantů, takže jsem stěží stihla něco sníst. Prostě na to nebyl čas. A ach můj bože, cinkání skleniček. Na to, abych něco stihla dát do úst, byla jsem pořád až moc zaneprázdněná.

Pak nám Shelby připomněla, že je čas na rozkrojení dortu. Možná jsem nebyla takový fanoušek jídla jako Holli, ale když jsem viděla ten dort, začala jsem o něco lépe chápat její nadšení. Nákresy a inspirativní fotky, které jsem viděla, mě nedokázaly připravit na realitu. Dort se skládal ze sedmi pater pokrytých bílým fondánem zdobeným zlatým reliéfem krajky. Byla jsem nervózní z toho, že ho máme symbolicky rozříznout, protože jsem si nebyla jistá, zda se na nás nemůže při špatném pohybu převrátit. Naštěstí byl poblíž cukrář, který nám ukázal jemné linie ve fondánu. Ty naznačovaly, kudy máme vést řez. Držela jsem v ruce nůž, a když mi ji Neil překryl tou svou, srdce se mi třepotalo. Nevím, jestli to bylo tím obřadem a kusem papíru, který jsem.. ano..  podepsala jsem ho. Měla jsem po celém těle husí kůži, chvěla se mi v žaludku motýlí křídla. Bylo to jako bych se do něj znovu zamilovala.

Naklonila jsem se k němu a tak, aby to nikdo jiný neslyšel, zašeptala: „Chci tě.“

Zachvěly se mu koutky úst. Měli jsme se vsadit, kdo z nás toho druhého dřív zatáhne do koupelny jako nějaký jeskynní muž či žena. Vzhledem k tomu, jak mě prsty objal ty moje, jednoznačně bych vyhrála.

„Nezapomeň,“ varoval mě, když jsme společně zvedli čistě odkrojený řez dortu. „Přísahali jsme, že bychom to neměli udělat.“

„Jasně,“ vážně jsem přikývla. „Žádné dortové bitvy.“

Vložil mi do úst delikátní sousto dortu a já zatím nabrala do dlaně krém a rozmazala mu ho po obličeji. Pak jsem z obavy z pomsty o krok ustoupila. On se však po mě natáhl, objal mě kolem zad a přitáhl k sobě. Potom mě s obličejem plným polevy políbil na krk. Vyjekla jsem a napůl s ním bojovala. Koutkem oka jsem zachytila mámu, jak ve znamení frustrace lomí rukama. Stále zas a znova mi opakovala, jak je tahle zvláštní tradice nezralá.

Dostala jsem od Neila jedno soustu a pak jsem ho škádlivě políbila s ústy plnými dortu. Bez ohledu na to, kolik jídla dostane nevěsta na talíř, zřejmě na své vlastní svatbě jíst nemá.

Poté mezi dalšími písněmi nás Shelby upozornila na naši další novomanželskou povinnost. Na tu, které jsem se děsila nejvíc. Náš první tanec. Tanec na veřejnosti mi nevadil. Bavilo mě jít do klubu a spolu s ostatními lidmi se svíjet do rytmu hlasité hudby a blikání světel. Nicméně předvádět se v prostředí, ve kterém se očekává, že budeme vypadat elegantně, to nebyla žádná zábava. Na rozdíl od některých párů, které jsem dříve posměšně litovala. Neměli jsme s Neilem na náš první společný tanec jako muže a ženy žádnou propracovanou choreografii. Ale nebyla jsem totálně nepřipravená. Trénovali jsme. Pod vysokým stropem v pracovně, kde Neil postavil stranou konferenční stolek a sroloval koberec, abychom si to mohli vyzkoušet.

„Nezapomeň,“ moudře mi poradil, „že všichni si myslí, že ses v limuzíně cestou na recepci naprosto opila.“

Samozřejmě, že jsme na recepci nejeli limuzínou, ale šli jen krátkou procházkou. Na to jsem však nechtěla poukazovat. Když jsme šli na taneční parket, musela jsem se tomu chichotat. Neil mě objal rukou kolem pasu a já si představovala, že jsme zpátky v našem domě a pouštíme si z mého telefonu „All Of Me“ od Johna Legend, místo jeho instrumentální verze živého orchestru, který hrál teď. Začali jsme se pohybovat a já v duchu vzpomínala na to, jak jsme v ponožkách klouzali po naší naleštěné dřevěné podlaze. Při našem tréninku bych se s Neilem srazila a on by mi pomohl získat rovnováhu. Pak bychom se začali smát a oba spadli na zem a úplně na tanec zapomněli. Teď to byl ten samý pocit, když jsem se vzdala a nechala ho, aby mě bez jakéhokoli viditelného úsilí vedl po parketu. I když jsem měla místo vybledlé mikiny s vyhrnutých tepláků krásné, trochu nepohodlné šaty, přišlo mi to normální. Všechno to zapadlo na své místo: ať už jsme byli oblečení naprosto fantasticky či na sobě měli pohodlné věci, ať už jsme byli svoji nebo ne. Neil a já jsme stále byli tím Neilem a Sophií, stále stejnými lidmi, kteří ladně pluli na parketu známého hotelu Plaza v Grand Ballroom. Smáli se a užívali si to a s ničím si nelámali hlavu.

Píseň skončila až moc brzy.

Jakmile se taneční paket zaplnil, spíš než svatbu to tu začínalo připomínat party a já se konečně uvolnila. Zatímco Neil tančil s Emmou, zamířila jsem s Holli do koupelny. Tam jsem ze své kabelky vylovila tyčinku Snickers. Sice nebude pojídání čokoládové tyčinky na záchodě jeden z top deseti romantických vzpomínek na svatbu, ale po celém dni jsem už byla hladová a potřebovala jsem čůrat víc než kdy dřív. Pravděpodobně se to stane spíš jedním z top deseti nejhorších nočních můr.

Zkontrolovala jsem si, že mi na ústech nezůstaly žádné pozůstatky čokolády, a pak jsem se vrátila zpátky na parket. Kapela právě hrála „Just The Way You Look Tonight“ a Neil držel v ohbí paže Olivii a v rytmu hudby si hrál s jejími malými růžovými pěstičkami. Své velké oči upírala na strop. Na druhé straně, Neil neviděl nic jiného než jí, takže se mi k němu podařilo nepozorovaně přistoupit a zaklepat mu na rameno.

„Můžu vás vyrušit?“ Vzala jsem si od něj Olivii a políbila jí na hlavičku. „Vím, že je to divné, protože očividně voní jako Emmino mateřské mléko, ale Oliviina hlavička vždycky voní tak skvěle.“

„Je to vůně, která tě dostane,“ varoval mě Neil. „Zůstane v tvém nosu, ani nevíš jak, a omotá si tě po zbytek života kolem těch svým maličkých prstů.“

„Stejně to s tebou tak jako tak už nepotřebuje udělat,“ škádlila jsem ho. Písnička končila a já zaznamenala, jak se k nám blíží Emma, aby si dítě převzala.

„Pojďme si na chvilku sednout, jo?“ Neil se s Olivií polibkem rozloučil a podal ji Emmě. Pak jsme si bez okolků zabrali dvě židle poblíž parketu.

„Oy, do čerta! To je moje židle!“ Přišel k nám Ian, s obrovským úsměvem na tváři a gratuloval nám. Neil vstal a podal mu ruku, ale Ian ji odmítl a místo toho ho objal. Pak Ian přešel ke mně, vzal mě za ruku, kterou jsem k němu natáhla, sklonil se ke mně a políbil mě na tvář. „Získat polibek od nevěsty vždycky přináší štěstí.“

„Sedni si k nám,“ řekl Neil a Ian si od vedlejšího stolu přinesl prázdnou židli.

„Podívejte se na vás dva,“ řekl Ian s povzdechem a posadil se. „Jako sůl a pepř. Neile, ty jsi podle svých bílých vlasů sůl.“

„Nemám bílé vlasy!“ zasmál se Neil a bezděky si defenzivně sáhl rukou do vlasů.

„No, kamaráde, vypadáš překvapeně jako by tě zasáhl nějaký zatracený blesk.“ Opřel se lokty o stůl. „Jsem za vás dva šťastný. Nevím, co na něm vidíš Sophie, ale bůh ti žehnej za to, že sis ho vzala. A ty, stařečku jsi v té zatracené loterii vyhrál.“

„Na to si připiju,“ souhlasil Neil.

„Hned teď?“ Ian ukázal palcem k baru. „Chceš, abych ti pro něco došel?“

„Nemůžu. Chci si to užít.“ Neil mi položil ruku na koleno. „Skončil jsem s tím.“

„Dobrý nápad,“ přikývl Ian moudře. „Ale tvé dobré nápady se neopijí se mnou, takže se rozloučím. Vím, že tu máš spoustu svých přátel, a zejména Sophiiných přátel, které všichni vypadají jako zatracené modelky…“

Očima jsem přejela po místnosti a hledala zejména jednoho konkrétního člověka. Vlastně zaměstnance.

„Děkuji, že jsi přišel, Iane.“ Neil si s ním podal ruku. „Za dva týdny se vrátíme. Možná by ses pak rád stavil na večeři?“

„Až se vrátíte, zavolej mé sekretářce a něco domluvíme,“ slíbil.

Dívala jsem se za ním, jak odešel k baru. Srdce mi trošku poskočilo. Penny právě mířila na taneční parket. Na sobě měla překvapivě sexy fialové šaty do A s hlubokým výstřihem. Přesně jako v nějaké romantické komedii se jejich cesta křížila. A stejně tak Ian právě zahlédl někoho, koho poznal, takže jí těsně minul. Sakra.

S povzdechem jsem naklonila hlavu k Neilově ramenu. „Musím se jít podívat po své rodině. Proč nejdeš najít své bratry a nepoškádlíš je ohledně mého únosu?“

Vypadalo to, že únos nevěsty představuje nějakou vikingskou tradici. Runólf s Geirem se mě snažili přesvědčit, že se jedná o důležitou islandskou svatební tradici, ale já jsem si to vygooglovala na svém telefonu a pak jim zavolala, že to jsou jen kecy.

Rychle jsme se políbili a rozešli se každý za svou rodinou.

Když jsem se blížila k té své, zamávala na mě od stolu moje babička. Marie měla před sebou ze tří čtvrtin prázdné balení Bartles nad James.

„Kdes to vzala?“ ukázala jsem na ty flašky.

Upila z láhve číslo čtyři a pak odpověděla: „Vyšla jsem ven a koupila si je. Na baru neměli Mike’s či Smirnoff Ice nebo něco podobného.“

„Máme taky Boone´s Farm,“ řekla babička a vyndala z igelitové tašky na stůl další láhev. „Dáš si taky?“

„Do pekla, že jo. Dám si. Máš Snow Creek Berry?“

Podala mi láhev s něčím, co vypadalo jako růžová verze Windexu a já odšroubovala její uzávěr.

„Takže,“ začala babička a mně přišlo, že je kvůli něčemu nešťastná. „Jak to, že nemáte dolarový tanec?“

Se zvednutou láhví jsem přikývla. „Slyšela jsi správně. Nebudeme dělat dolarový tanec.“

„Proč ne?“ Roztáhla ruce a rukávy její královsky modré šifónové tuniky se skoro zachytili za její skleničku s vodou. „Lidé zbožňují dolarový tanec. Mají pocit, že vám díky tomu můžou poskytnout dobrý začátek společného života.“

Babička byla zřejmě naprosto mimo. Zhluboka jsem upila „vína“. „Babi, s Neilem máme skoro sedm bilionů dolarů. Můžeme si dovolit koupit nový kávovar.“

„No, stejně jsem ti tak jako tak chtěla dát padesát dolarů.“ Prohrábla se svojí taškou, aby tam našla obálku. „Nevložila jsem ti je do gratulace, protože je to hotovost, a to víš, nikdy lidi neznáš.“

Sklonila jsem se, abych jí objala, a zároveň jsem si přitom tu štíhlou obdélníkovou obálku vložila do své podprsenky bez ramínek. „Díky, babi.“

Všichni účastníci během chvíle začali dost pít. Také jsem něco málo vypila, ale přestala jsem dřív, než jsem začala být opilá, přece jen nikdo nechce vidět nevěstu zvracet. Pořídila jsem si na tanečním parketu selfie spolu s Holli a Dejou. Kdykoli se dostal do našeho výhledu někdo ze skutečně slavných lidí, snažila jsem se před svými kamarádkami chovat naprosto cool. Přece jen měl Neil mezi svými pracovními přáteli spoustu celebrit, které jsme museli pozvat, přestože jsme spoustu z nich jen stěží znali. Doufala jsem, že by se znovu mohl Princ Harry opět ztřískat, jako na oslavě Neilových padesátin, ale k Penninu zklamání se Jeho Královská Žhavost neobjevila.

Podařilo se mi ukořistit dalších pár tanců se svým nádherným manželem, když jsem mezitím zatančila s Rudym, potom vyhověla i Ianově a Michaelově žádosti.

„Takže, myslím, že teď bych ti měl říkat Maminko Elwood,“ řekl Michael a hravě mi nabídl rámě.

„Myslím, že toho budeš litovat,“ varovala jsem ho. Pak jsem mu šlápla podpatkem přímo na botu na místo, kde měl prsty. „Stejně tak jako já lituji tohoto. Ach.“

„Radši neřeknu Emmě, co se stalo,“ zaklel. „Už tak touží po tvých až příliš směšných botách.“

Dobře, v tomhle bodu může mít Emma pravdu. Moje páskové černé Fendi se Swarovski krystaly byly sice sexy, ale měly podpatky vysoké přes deset centimetrů. Měla jsem fakt vzít v úvahu rozumnou výšku.

Noc ubíhala až moc rychle. Myslím, že když se bavíte, čas skutečně letí. O půlnoci jsme měli s Neilem naplánovaný útěk, stejně tak jako to bylo v Popelce. Recepce bude pro naše hosty pokračovat až dlouho do noci, ale my jsme měli v plánu chytit letadlo. Převlékla jsem se do vzdušných, zlatých, hedvábných maxi šatů se špagetovými ramínky, které byly pohodlné na cestování, a navíc se v nich budu cítit skvěle, až dorazíme do Papeete. Proběhli jsme mezi zbylými hosty do vstupní haly. Máma mě ještě objala a pak nás zastavil Rudy, aby nás oba znovu políbil na tvář. Venku před vstupní halou už na mě čekaly mé svobodné kamarádky. Hodila jsem přes hlavu směrem k nim kytici a pak už jsme spěchali do auta.

„Ozdobili nám auto,“ poznamenal Neil s pevně zaťatými zuby.

„Jo.“ Zamávala jsem své mámě s tetou Marií, které vyšly ven, aby viděly naše reakce. Vypadaly naprosto spokojené samy se sebou.

Neil mi podržel otevřená dvířka a těsně u ucha mi zašeptal: „Za můj Maybach přivázaly plechovky od limonády a pomalovaly mi ho křídou.“

Když za mnou zavíral dvířka, zachytila jsem Tonyho pohled, který se ušklíbl. Když se to prováděly, musel to vidět a dovolil to. Rozesmála jsem se a nedokázala se přestat smát. V srdci jsem cítila obrovský příval štěstí a stěží jsem potlačovala slzy radosti. Zamrkala jsem a usmála se na naše hosty, když si Neil sedal vedle mě.

Pak už jsme za zvuků našich skandujících přátel a rodiny zamířili pryč. Otočila jsem se k Neilovi. „Wow. Takže… byla to zábava.“

„A naprosto vyčerpávají.“ Opřel se do rohu sedadla a sesul se níž.

„Já vím. Už se nemůžu dočkat, až si ty boty sundám.“ Hrudník mě bolel, byla jsem tak šťastná, až jsem se bála, že mi samým štěstím praskne. „Aspoň, že se budeme moci vyspat v letadle.“

No, doufala jsem, že v letadle bude dělat mnohem víc, než jen spát. Po tom všem to byla naše svatební noc. Na střední jsem četla dost historických romancí, abych věděla, o čem by měla dnešní noc být.

„Ohledně toho,“ narovnal se Neil a odkašlal si. „Zůstala jsi stále rozumně střízlivá, že?“

Stiskla jsem stehna k sobě. „Mm, ano, to ano.“

„Dobře, potom mám pro tebe překvapení.“ Natáhl se po mně a přitáhl si mě k sobě blíž, abych se o něj opírala. „Spi. Je před námi dlouhá jízda.“

Zamračila jsem se na něj. „ Myslela jsem, že na nás čeká letadlo?“

„Říkal jsem ti, že pro tebe mám překvapení. Takže teď poslouchej svého manžela a udělej, co jsem ti řekl.“

Narovnala jsem se a pohledem ho varovala. On už se však rozpustile smál: „Omlouvám se,“ chechtal se. „Nemůžu ti tohle říct a přitom udržet vážnou tvář.“