TD - 20. kapitola

Překlad: Marťa

„Řekni mi něco, co nevím, ty malá couro.“

Otevřela jsem pusu. „To myslíš vážně?“

Cammie protočila oči a posadila se naproti mně, na postel.

„Jsem tvá sestra a nejlepší kamarádka. No, skoro tvoje jediná kamarádka, přiznejme si to. Samozřejmě, že jsem věděla, že se mezi tebou a Jasonem něco děje. Neexistuje totiž možnost, že bys byla schopná odolat takovému mužskému exempláři, když spolu žijete.“

Čelist mi spadla ještě níž a mě napadlo, jestli jí nemám nějak povolenou.

„Problém je, že nemůžu přijít na to, co se přesně děje,“ řekla a přimhouřila na mě oči.

„Jen sex,“ odpověděla jsem rychle, abych objasnila situaci jí i sobě.

Cammie našpulila rty a obrátila oči v sloup. „Dobře, skvěle. Takže ti nebude vadit, když se k vám budu chtít přidat?“

„To není ani trochu vtipné, Cammie,“ řekla jsem ostře.

„Myslím, že je,“ řekla.

Vstala jsem z postele a urovnala si halenku, najednou naštvaná na svět, jako celek.

„Jdu dolů, pomoct LuAnne s večeří,“ řekla jsem, odešla jsem z ložnice a práskla za sebou dveřmi. Srdce mi bušilo rychlostí zvuku, takže jsem se přitiskla zády o rám dveří a chvíli tam odpočívala, než jsem dostala nashromážděné pocity tam, kam patřily.

Jason se vyjádřil naprosto jasně, když řekl, že by pro něj bylo všechno, kromě sexu, komplikované. Což znamenalo, že kdybych chtěla v té věci s Jasonem pokračovat, musela bych dodržovat jeho pravidla. Ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že se mé tělo a moje hlava neshodnou. Nebyla jsem si jistá, jak dlouho bych dokázala hrát tuhle hru, předstírat, že jsem to nechtěla ukončit v okamžiku, kdy bude vše řečené a hotové.

O chvíli později se přední dveře otevřely a zase zavřely. Odskočila jsem ode zdi a zastrčila si vlasy za uši, jak jsem se snažila dát dohromady pro případ, že by šel nahoru Jason. Zatajila jsem dech a čekala na kroky, ale pak jsem v pokoji za sebou uslyšela Cammie a věděla jsem, že sebou musím hnout. Kdyby mě viděla, jak tady stojím, věděla by, že je něco v nepořádku.

LuAnne mi v kuchyni dala hned práci a já si užila každou vteřinu. S prací utíká čas rychleji a já se zaměřila na krájení zeleniny.  Jakmile jsem byla se svým úkolem hotová, zadala mi LuAnne připravit koláč s čokoládovým krémem. Nikdy předtím jsem ho nedělala, ale dala mi recept, který byl docela jasný. Vybírala jsem ze spíže a lednice ingredience, když jsem ucítila, jak mě kolem pasu objímají Cammiiny ruce.

„Omlouvám se. Budu se snažit přestat srkat nos do tvého milostného života,“ zašeptala, než mě pustila.

Usmála jsem se a otočila se, abych jí mohla taky obejmout. „Já se taky omlouvám. Prostě o tom nebudeme mluvit.“ Skoro jsem přidala „prosím“, ale nechtěla jsem, aby věděla, jak zoufale jsem si přála, abychom toto téma navždy opustily.

Přikývla a společně jsme udělaly koláč. Život byl vždy lepší s mojí sestrou po boku, i když se snažila tlačit na mě s něčím, o čem jsem nechtěla mluvit.

„Ten koláč voní dobře,“ řekla LuAnne těsně předtím, než vzala chňapky a vytáhla z trouby pečené kuře. Kuchyně se okamžitě naplnila tou nejlahodnější vůní rozmarýnu a tymiánu. Jako na povel mi zakručelo v břiše a kluci proletěli dveřmi.

„Nejdřív sprcha, večeře bude za deset minut!“ Zakřičela na ně LuAnne.

Zabručeli na ní něco, co jsem předpokládala, že byla skutečná slova, než jsem uslyšela zvuky jejich nohou stoupat po schodech nahoru.

Jason byl uvnitř domu.

Chystal se svléknout a do sprchy.

Proč se mi najednou zpotily dlaně?

„Jen si rychle skočím na záchod,“ řekla jsem Cammie a LuAnne, když jsem vycházela z kuchyně. V přízemí byla ve výklenku, pod schodištěm, malá koupelna, což bylo přesně to správné místo na povzbuzující řeč před večeří. Narovnala jsem si halenku a načechrala vlasy.

Dobrá zpráva: Ucítila jsem čokoládový koláč. Nebo to není dobrá věc? Do prdele, co když Jason nesnáší čokoládu?

Protočila jsem očima nad tím, jak směšně jsem zněla a odstrčila se od umyvadla. Když jsem se otočila k odchodu, uslyšela jsem lehké zaklepání na dveře koupelny, a pak o vteřinu později se otočila klika a do malého prostoru se protlačil jason. Neměla jsem ani čas říct „obsazeno!“, protože už tam byl a napadajíc můj osobní prostor, mě zatlačil zády k umyvadlu.

„Co jsi…“

Než jsem mohla otázku dokončit, přitiskl své tělo k mému a líbal mě až do bezvědomí. Jeho rty útočily na mé a bylo nemožné držet s ním krok. Byl zpocený, voněl pižmem z jednodenní tvrdé práce a těžká vůně umlčela další mé otázky.

Když se odtáhl, otevřela jsem těžká víčka. Byla jsem z jeho blízkosti nervózní. „Někdo nás uslyší,“ zašeptala jsem.

Držel mi svou ruku na krku, s mými vlasy zapletenými v prstech, když zavrtěl hlavou. Pohled upíral na mé rty, oteklé a rudé po jeho polibku. „Vypadala jsi předtím tak sexy, ale nemohl jsem vůbec nic dělat, když tam byl Derek a Cammie.“

„Takže teď…“

Ušklíbl se. „S tím něco udělám.“

S tím ledově klidným prohlášením mi rozepnul džínové šortky a stáhl mi je po nohách dolů. Začal pracovat na svých kalhotách, ale já nemohla najít slova, když jsem si uvědomila, že se chystáme mít koupelnovou rychlovku. Zírala jsem na něj, jak vyklouzl z boxerek. Stále jsem zírala na jeho prsty, kterými mi pomalu sklouzl mezi stehna. Pak jsem se najednou nedívala na nic. Pevně jsem svírala víčka a opírala se o chladné umyvadlo, když mě sevřel pevněji.

Jeho pozorné prsty byly víc, než způsobilé, aby mě připravily a bylo neskutečně těžké zůstat v klidu, když do mě vklouznul. Kousla jsem ho do krku, když mi sevřel vlasy do pěsti. Nehty jsem ho škrábala po zádech a on mi přejížděl zuby po kůži, škádlil mě, ale nikdy nekousl. Sex byl drsný a pudový, ale nemohla jsem si pomoct, cítila jsem se trochu použitá.

Hlava mi spadla dozadu na zrcadlo, když jsem se udělala jen okamžik předtím, než zašeptal mé jméno proti mým rtům a následoval mě i on.

Jakmile jsme skončili, zapnul si kalhoty a natáhl mi moje šortky zpátky nahoru, aby mi je mohl zapnout. Beze slova se otočil a opustil koupelnu, jakoby mě právě nerozsvítil, jako vánoční stromeček.

Stiskla jsem zavřené oči, překvapená osamělou slzou, stékající mi po tváři.

***

„Tak co máte vy dvě na víkend naplánované, Cammie?“ Zeptala se LuAnne, když se nás pět sešlo u stolu při večeři.

Jason seděl naproti mně a já na sebe byla hrdá, že jsem se na něho během večeře ani jednou nepodívala a to zejména poté, co se právě stalo v koupelně. Oči jsem raději upírala na jídlo, se kterým jsem si hrála na talíři, než abych se dívala na něj.

Ačkoliv si myslím, že jsem přitom vypadala, jako kyborg.

„Nejsem si jistá. Myslím, že si zítra půjdeme prohlédnout město. Brookie mi říkala, že je tam několik obchodů, které stojí za prohlédnutí,“ odpověděla Cammie.

„Zítra je ten ples,“ řekl Jason nedbale.

Upřela jsem na něj oči. Sakra. Odvrať pohled! Podívala jsem se znovu na svůj talíř.

„Loganův ples?“ Zeptala jsem se s pohledem upřeným na své zelené fazolky.

„Jo. Myslel jsem, že ti to tvoje asistentka připomene.“

Zděsila jsem se. „Vlastně jsem jí o tom neříkala. Úplně jsem na to zapomněla.“

Cammie předstírala šok. „Brooklyn, tebe někdo pozval na maturitní ples? Jsem tak pyšná!“

Věnovala jsem jí otrávený pohled. „To je dlouhý příběh, ale ano, zdá se, že zítra večer budu pařit s partou osmnáctiletých děcek.“

„Dovedeš si představit to ohromné množství potlačovaného sexuálního napětí na jednom místě?“ Otřásla se, jako by to cítila na vlastní kůži. „To ti nezávidím.“

Zděsila jsem se. „Za to ti moc děkuju, Cammie.“

„Máš už něco na sebe?“ Zeptala se, než si ukrojila kousek kuřete.

Sakra. Samozřejmě, že jsem neměla. Nepočítala jsem s tím, že bych si měla do Montany zabalit večerní šaty. Když Cammie uviděla v mé tváři záblesk paniky, spráskla ruce.

„NÁKUPNÍ POHOTOVOST!“

Derek s Jasonem se zasmáli, ale já si přála jediné, vyměnit si místo se svým kuřetem na talíři. Raději bych, kdyby mě někdo napíchl na vidličku, než vidět Jasona oblečeného ve smokingu.

Moje srdce a další část mého těla, by to nemuseli zvládnout. Možná bych si ale mohla dát do kalhotek ledový obklad. Však víte, abych se tam dole zchladila.

***

Druhý den ráno jsme se Cammie a já setkaly s Paulem, báječným preparátorem grizzlyů, který vlastnil jediný obchod v Big Timber, kde se prodávaly šaty, které by se hodily na ples. Zavolaly jsme mu dopředu, jestli by nám neotevřel o hodinu dřív, abychom se nemusely potýkat s bezpečnostními problémy. Člověk by si myslel, že to nebude nutné, ale dospívající dívky dokážou být děsivé. Jednou mi fanynka skočila na záda, když jsem byla v restauraci a obličejem jsem padla dopředu na svůj talíř a doslova jsem si myslela, že do sebe zabodnu svůj steakový nůž. Takže ano, nebojím se temných uliček. Bojím se puberťaček.

„Nastrojte mě, mrchy,“ řekla jsem, když jsem následovala Cammie a Paula do obchodu. V levé ruce jsem měla termosku s kávou a v druhých pár botiček s vysokými podpatky.

Paulo po mě střelil „dívky, prosím“ pohledem, ale já na něj jen mrkla.

„Musíme ti najít ty nejcourovatější šaty,“ posmívala se Cammie, jak jsme se rozhlížely po obchodě. Celá jedna část oddělení s oblečením byla věnovaná westernovému stylu a oblečením pro volný čas, ale vzadu byl stojan se společenským oblečením. Zřejmě to byl jediný obchod s oblečením ve městě.

„Myslím, že by sis měla vzít tyhle,“ řekla Cammie a vytáhla ven růžovou taftovou katastrofu.

Poslala jsem jí vzdušnou facku a otočila se k dalšímu stojanu.

„Máš hezký zadek a slušná prsa. Měla bys jim je předvést,“ řekl Paulo, zvedl červené šaty z oddělení spodního prádla. Byly úplně průhledné s výjimkami tenkých oblastí, zakrývající prsa a rozkrok. Rozhlédla jsem se kolem sebe po šatech, zamračila se na Paula, který měl na sobě černé sako a kolem krku uvázaný šátek.

Většina jeho šibalského úsměvu se skrývala za jeho vousy a já znovu dumala nad tím, co přesně člověk, jako on, dělá v místě, jako je Big Timber v Montaně.

„To nemůžeš myslet vážně,“ řekla jsem.

„Jo! Dva proti jedné. Musíš to vyzkoušet,“ řekla Cammie, přičemž vzala Paulovi ramínko z ruky a přehodila si ho přes ruku.

Měla jsem chuť ty dva nakopat za to, že jsem strávila další hodinu tím, že jsem si zkoušela jeden horší model za druhým. Myslím, že mi rukama prošly všechny šaty v tomto obchodě, ale ani v jediných jsem nevypadala, jako dáma. Prohledala jsem všechny regály a nenašla nic, do by mi aspoň trochu slušně zakrývaly prsa. Rozhodně jsem netoužila po tom, abych Loganovým učitelům způsobila infarkt.

„Boo, ty děvko. Pojď ven a ukaž se nám v těch šatech, které jsi právě protáhla dovnitř,“ řekla Cammie, jakmile jsem zatáhla závěs převlékací kabinky.

„To jsi právě citovala Protivné sprosté holky?“ Zeptala jsem se, když jsem si stahovala přes hlavu tričko a rozepínala šortky. Závěs se odhrnul a přede mnou stála Cammie, s rukama v bok.

„Cameron! Ježíši, trochu soukromí, prosím.“

Sklonila podrážděně hlavu. „Paulo zboží, co prodává, nekupuje a tvoje tělo už viděl. Takže mi ukaž ty šaty.“

Ke cti jí sloužilo jen to, že se majitel obchodu začervenal a snažil se skrýt svoji tvář za časopisem, který si u pultu četl. Ale bojovat proti Cammie nemělo smysl, tak jsem nechala své šortky spadnout na zem a natáhla jsem se po šatech.

„Do záznamu potvrzuji, že Brooklyn Heartová skutečně nosí zabijácké kalhotky,“ řekla Cammie, jak ona a Paulo zatleskali. Uklonila jsem se jim a otočila se dokola, protože když je nemůžete porazit, přidejte se k nim.

„Zapni mě,“ řekla jsem, kdy mi šaty z jemného materiálu kaskádovitě obepínaly kůži. Spadaly mi kolem nohou, až na zem, ale věděla jsem, že s odpovídajícími botami budou akorát. Cammie mi zapnula zip po straně, skrytý pod paží, a pak ustoupila a já se otočila k zrcadlu.

Sakra. To vůbec nebylo špatné. Byla jsem zvyklá nosit na míru ušité šaty vytvořené slavnými návrháři, ale i „Hawte Country Couture“ zřejmě dokázali navrhnout slušné šaty.

„Moc ti sluší,“ řekla Cammie.

„Souhlasím, ale s těmi zády si k nim vzít podprsenku,“ řekl Paulo.

Cammie se zasmála. „Chystáš se nechat Logana, aby tě při ploužáku prošacoval?“

Zasténala jsem. „Nemyslím si, že dnešní děcka poslouchají pomalé písničky. Všechno je teď nějak rychlejší a těžko se při tom tulí. Což je důvod, proč budou kolem mísy s punčem, strategicky umístěná garde.“ Takový byl nicméně plán.

„Jdeme, prdelko. Zaplatíme za ty šaty, půjdeme domů a zkusíme ti udělat něco s vlasy.“

Paulo ožil a široce se usmál. „Necháš to udělat mě?“

Rozkašlala jsem se a snažila se odolat okamžité odpovědi „sakra, ne“.

„Dřív jsem česal, když jsem žil v New Yorku,“ vysvětlil.

Cammie a já jsme se na něj šokovaně podívaly. „To myslíš vážně?“

„Přikývl. „Žil jsem tam se svým partnerem, ale když jsem se přestěhoval sem, on zůstal v salonu.“

„Ach, to je mi líto, Paule.“

Zabručel. „Nemusí. Mám v plánu se do New Yorku vrátit, jakmile rozběhnu penzion se snídaněmi a obchody se rozjedou.“

Nemělo by, ale představa Paulova odchodu z Big Timber mě rozesmutnila. Možná to bylo tím, že nakonec z Big Timber všichni odejdou. Já bych se měla vrátit do Los Angeles, Paulo zamíří do New Yorku a Jason půjde tam, kam ho nohy ponesou. Vím to, protože jsme neměli mluvit o budoucnosti. Nebyla jsem si jistá, zda vůbec chce jet do Los Angeles na předávání cen. Bude tam, protože musí, ale co jsem věděla, jakmile show skončí, zase odejde.

Takže taková byla naše budoucnost. Mohli jsme spolu trávit čas na jeho ranči a pak, až odejde, náš malý flirt skončí.

My skončíme.