TD - 17. kapitola

Překlad: Marťa

Probudila jsem se druhý den ráno s touhou po Jasonovi. Nechtěla jsem ho jako člověka ve své minulosti nebo budoucnosti. Chtěla jsem jen dalších třicet minut nebe. Touha bylo něco, s čím jsem věděla, že nemůžu bojovat. Nikdy v životě jsem nebyla na čemkoliv závislá, kromě kofeinu, ale slyšela jsem, že stačí ochutnat jen jednou a stanete se závislým.

Skvělé. Oficiálně jsem byla na své droze závislá.

Překulila jsem se v posteli a snažila se ignorovat vytrvalé trenérovo vyzvánění v pozadí. Už jsem byla vzhůru hodinu, ale nemohla jsem se donutit opustit svou postel a začít nový den. Chtěla jsem jen jednonoční povyražení s Jasonem, a když jsem to dostala, chtěla jsem víc. Dvounoční zábavu. Jasně, tak je to správně, ne?

Rozhodla jsem se dát na Cammiinu radu, kterou mi na toto téma dala, protože mi nikdy neporadila špatně. (No, většinou. Neřekla mi, že litovala toho, jak mě v patnácti přemluvila obarvit si vlasy na černo.) Poslala jsem jí zprávu pro případ, že by pracovala v ateliéru.

Brooklyn: Ahoj. Jen se tě zeptám. Byla by chyba mít s Jasonem sex?

Trvalo jí pět dlouhých minut, než mi odpověděla a já po celou dobu bláznila.

Cammie: Tobě taky dobré ráno. Nebyla by chyba mít s ním sex. Chystáš se s ním mít sex? Ani jsem nevěděla, že jste se vy dva spřátelili.

Brooklyn:Oh, to ne.

Cammie: Udělej to. Žiješ jen jednou. Tam to nebude mít žádné následky…

Její sarkasmus jsem cítila až sem.

Brooklyn: Máš pravdu. Měla bych se vrátit do LA a jen si s ním psát po telefonu nebo tak něco.

Cammie:  Ne. Pro jednou jen relaxuj a užívej si života. Páni. Ještě se nesmíš vrátit a nezapomeň, že za tebou za pár dní přijedu!

Brooklyn: Dobře. Mluvila jsi už s Graysonem?

Cammie: Musím jít. Už začínáme.

Obrátila jsem oči v sloup nad tím, jak dětinsky se chová vůči Graysonovi. Přísahala jsem si, že mu znovu zavolám sama, jakmile dokončím svůj trénink a dám si sprchu. S povzdechem jsem se posadila, natáhla si cvičební úbor, rozvinula podložku na jógu doprostřed pokoje a zavolala zpět svému trenérovi.

„Vzhledem k tomu, že jsi mi to nevzala, uděláš sadu cvičení navíc,“ řekl můj trenér s veselým hlasem, jakmile se připojil na videohovor.

„Kruci,“ řekla jsem s náznakem sarkazmu. Dobře, dobře, možná to bylo víc, než jen náznak.

***

Poté, co mě můj trenér donutil brečet, (to mi jen kapal do očí pot, ale přesto to bodalo) sešla jsem schody do přízemí. Nalila jsem si šálek kouřící kávy, posadila se ke stolu a vytočila Graysonovo číslo do práce.

Dvakrát to zazvonilo, než se hovor spojil a na druhé straně se ozval ženský hlas. „ColeDesigns, u telefonu Beatrice. Jak vám mohu pomoci?“

Grayson musel najmout novou sekretářku. Ta stará se jmenovala Katherine, nebo jsem si to myslela. Bylo těžké držet krok s davy krásných, mladých žen, proudících jeho kanceláří.

„Ahoj Beatrice. Tady Brooklyn, ráda bych mluvila s Graysonem.“

„Oh, um, vydrž sekundu prosím,“ odvětila, očividně nervózní. Nebyla jsem si jistá, jestli poznala mé jméno nebo byla nervózní z toho, říct Grasonovi, že mu volám. Možná jí řekl, aby ho nerušila. Nebylo by to poprvé, kdy jsem jednu z jeho sekretářek tvrdými hrozbami donutila přepojit mě. Pokud se ten muž zabral do práce, celý den s nikým nemluvil a pracoval jen na svých projektech. Hm, koho mi to připomíná?

Ze zamyšlení mě vytrhlo zakašlání. Jason.

Když už mluvíme o vlku, zatímco mi při čekání na Graysona hrála do ucha hudba, sledovala jsem Jasona, jak schází ze schodů dolů, načež zamířil do kuchyně. Když mě uviděl sedět u stolu, pokývl mi a usmál se a zadíval se do mého výstřihu mého tílka na vteřinu déle, než bylo nutné.

Ale, ale, ale… možná jsem nebyla jediná, kdo toužil po druhém kole.

„Ano. Brooklyn, Grayson říká, že je právě teď velmi zaneprázdněný a nemůže mluvit.“

Jaký šok.

„Beatrice, mohla bys mu říct, že je to naléhavé?“

Zeptala jsem se, protože jsem věděla, že ho to zaujme. Používala jsem tenhle trik alespoň jednou za měsíc, ale nikdy nepřestal pracovat. Na druhou stranu mě nechtěl ignorovat pro případ, že by to mohl být skutečný stav nouze.

Jason se ohlédl přes rameno a prohlížel si mě odshora dolů. Jakmile se znovu ozvala hudba, zavrtěla jsem na něj hlavou. „Není to skutečná nouze.“

Zasmál se. „Samozřejmě, že ne.“

Sledovala jsem, jak si sladí kávu, než si přisedl ke stolu na židli, naproti mně.

Zřejmě proto, že jsem byla v kuchyni, nezasloužila jsem si žádné soukromí.

„Mohu ochutnat tvou kávu?“ Zeptala jsem se. Jakmile si sedl, přilil si do ní trochu mléka a pro jednou jsem měla tušení, že bude chutnat lépe, než moje černá.

Zvědavě se na mě podíval, než mi hrnek přisunul. Jednou rukou jsem si držela telefon u ucha a druhou jsem uchopila ouško a napila se. Jakmile mi na jazyk dopadl hlt kávy, moje chuťové pohárky se scvrkly. Až tak sladké to bylo.

„Ježíši, to jsi tam dal celý hrnek cukru?“ Zeptala jsem se, když jsem mu ho vracela.

Usmál se. „To se ptáš mě nebo Ježíše?“

Protočila jsem oči. „Jsi nějaký vtipný.“

„Předám ti Graysona.“

Do prdele. Mávla jsem na Jasona rukou, aby věděl, že má přestat mluvit, ale prostě se pohodlně uvelebil na svém místě, takže se jeho noha pod stolem otřela o moji. Kdybych netelefonovala s jiným mužem, měla bych skoro pocit, jako bychom byli pár užívající si společnou snídani, nebo tak něco.

Rychle jsem ten nápad vymazala z hlavy.

„Brooklyn? Jsi tam?“

„Ach, ano. Ahoj Graysone!“ Snažila jsem se soustředit na hovor.

„Řekni mi, chybí ti ruka nebo noha?“ Zeptal se Grayson.

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou, protože jsem si uvědomila, že Jason slyší každé slovo.

„Vybouchlo ti auto?“

„Ne.“

„Uvízla jsi někde v poušti?“

„Haha, chápu. Tohle není skutečný stav nouze.“

Ach bože, Grayson byl naštvaný s velkým N.

„Uvědomuješ si, že řídím společnost, ne? Takže, když mi voláš v deset odpoledne, jsem buď na staveništi, nebo mám schůzku s klientem.“

Připadala jsem si, jako malé dítě, které dostalo pokárání. Jason byl tichý a zadumaný, ale Grayson dokázal vážně nahnat strach, když chtěl.

„Omlouvám se. Přísahám, že tě dlouho nezdržím. Já jen, opravdu potřebuji, abys zavolal Cammie. Je hodně nervózní ze zkoušek a v ateliéru pracuje čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu.“

Přerušil mě. „Nechápu, jak se mě to týká.“

„GraysoneCole,“ řekla jsem s veškerou odvahou, kterou jsem v sobě našla.

„Musím jít, Brook, ale pokud budu mít čas, Cammie brzy zavolám. Měj se.“

S tím zavěsil a nechal mě podívat se na můj telefon, jako bych měla v ruce žvýkačku. Možná jsem po něm neměla chtít, aby zavolal Cammie. Opravdu jsem chtěla, aby měla šéfa, jako je Grayson?

Pravděpodobně by skončila tak, že by trávila v kancelářivíc času, než v současné době v ateliéru.

„Přítel z domova?“ Zeptal se Grayson se zvednutým obočím.

„Je to starý kamarád. Snažila jsem se ho spojit s mou sestrou.“

„Na rande?“

Odfrkla jsem. „Chraň Bůh. Jako její mentor by jí možná mohl pomoct, případně jí nabídnout práci, jakmile za pár týdnů absolvuje.“

Přikývl. „Nemyslíš, že by si měla najít práci sama?“

Zírala jsem na něj přes stůl, ale on tam seděl s klidnou maskou a usrkával svojí přeslazenou kávu.

„Nemyslíš, že by ses měl naučit pít černou kávu? Tahle chutná, jako z cukrárny.“

Jason blýskl perfektně bílým úsměvem. „Nikdy v životě se jí nevzdám.“

Položila jsem telefon na stůl, abych mu mohla předvést sarkastický potlesk.

Taková byla naše snídaně. Navzájem jsme se škádlili, povídali si a někdy, když jsme to tak cítili, seděli jsme v tichosti a klidu. Kontrolovali jsme si naše emaily a telefonní hovory. Jediné, o čem jsme nediskutovali, byla naše sexkapáda ze včerejšího dne. A divné na tom bylo, že mi to bylo jedno.

„Předávání cen se blíží. Máme ještě týden nebo dva, než se budeme muset vrátit do LA, abychom mohli trénovat na jevišti,“ řekl Jason, jakmile vzhlédl od svého telefonu. Pravděpodobně už dostal stejný výhrůžný email od naší nahrávací společnosti, jako já. Na první pohled se zdálo, že to myslí hezky a normálně, ale já vím, že si chtěl být jistý, že budeme vypadat, jako bychom ten duet prožívali.

„Nuže, pojďme pracovat,“ řekla jsem, vstala a vzala oba naše hrnečky s kávou. „Jestli mi vezmeš kytaru, odnesu kávu a setkáme se nahoře.“

O několik minut později jsem kopnutím otevřela dveře jeho pokoje, aniž bych si horkou tekutinou polila ruce, jak jsem s nimi manévrovala ke stolku. Na křesle ležela moje kytara, ale když jsem pohlédla na jeho postel, uviděla jsem, na jeho polštáři, ležet své spodní prádlo – krajkové kalhotky.

„Hrabal ses mi ve věcech?“ Zeptala jsem se.

Otočil se, aby se podíval na kalhotky, a pak mi věnoval ďábelský úsměv. „Viděl jsem je na hromádce složeného oblečení a pochopil jsem, že bychom při našem ranním posezení potřebovali nějakou inspiraci.“

Smála jsem se. „Takže, když složíme nějaký text, co potom?“

Šla jsem k němu, v ruce jeho kávu, ale než jsem stačila ustoupit, chytil mě za zadní část mého stehna a posunul svou ruku podél vnitřního švu kalhot výš. „Pak si dáme odměnu.“

***

Většinu toho, co jsme to ráno napsali, byly naprosté sračky. Texty, jaké jsme vyplodili, by nenapsalo ani pětileté dítě. Soustředila jsem se, jak nejlépe jsem dokázala, ale pokaždé, když začal Jason brnkat na struny své kytary, hypnoticky jsem sledovala jeho ruce. Přemýšlela jsem o mozolech na špičkách jeho prstů, jak jsem je cítila na kůži, jak mi s nimi svíral boky.

„Soustředíš se na hudbu nebo na něco jiného?“ Zeptal se Jason, když dohrál píseň a podezřele se na mě podíval.

„Já jsem…“ odmlčela jsem se a rozhlédla se po pokoji. „Opravdu obdivuji to, cos udělal s tímto místem. Hlavně ta hromada oblečení vedle postele. Velmi nedbalé.“

Jason se zasmál a odložil kytaru vedle sebe na pohovku. „Myslím, že to pro dnešek stačilo, nemyslíš?“ Zeptal se, obešel kávový stolek a vzal mi kytaru z ruky.

„Opatrně s ní,“ pokárala jsem ho, když položil mojí kytaru vedle té jeho. Když se ke mně otočil, nakrčil pobaveně čelo, ale já zůstala sedět v křesle. Tam, jsem byla v bezpečí. Tam, jsem byla jen další muzikant snažící se napsat píseň.

Jason se ale rozhodl, že ze mě ten pocit jediným pohybem stáhne. Opřel se rukama o opěrky křesla a ukradl mi polibek. Byla jsem v pasti měkké tkaniny a jeho pevných paží. Ovinula jsem mu ruce kolem krku a přitáhla si ho k sobě, takže se musel víc ohnout v loktech.

Kdyby to bylo obráceně, vylezla bych mu na klín, ale Jason držel svou váhu na rukách, v dráždivé vzdálenosti. Když mi jeho jazyk přejel přes spodní ret, aby si vyžádal vstup dovnitř, sáhla jsem dolů, až ke knoflíku na jeho kalhotách.

„Vypadáš, že je tihorko. Měli bychom je sundat,“ řekla jsem a stáhla zip dolů.

„To je od tebe pěkné,“ dobíral si mě Jason a rozepnul mi tři knoflíčky na tílku a doširoka ho roztáhl.

„Jenom na tebe dávám pozor. Nechceme přece, aby ses přehřál,“ zasmála jsem se a nechala jeho kalhoty spadnout na zem. Pak jsem se usmála na černé boxerky, které jsem měla před očima. Ten pohled si zasloužil potlesk, dámy a pánové.

„Ach, hned se cítím líp,“ řekl předtím, než si přetáhl tričko přes hlavu. Opřela jsem se zády do křesla a zaklesla jsem si ruce za hlavou. „Ale, ale, ale, v tom se karty obrátily,“ žertovala jsem.

Usmál se. „Máš tři sekundy vstát a svléknout se nebo tahle show skončí.“

„Co?! To není fér. Myslela jsem, žes mi chtěl věnovat malý taneček. Chci vidět, jak vrtíš zadkem. Mohli bychom zapracovat na našem vystoupení na Grammy.“

„Tři,“ začal, paže zkřížené a obočí vyklenuté.

„Ale no tak, zavrť pro mě zadkem.“

„Dva,“ pokračoval a poklepával prsty.

„NE!“ Řekla jsem, vyskočila na nohy a přetáhla si tílko přes hlavu. Slyšela jsem, jak povolují nitě, ale klidně bych tu látku roztrhala, kdyby to znamenalo, že se zase vyspím s Jasonem.

„Jeden a půl,“ škádlil mě, když jsem se snažila dostat z džínů.

„Přestaň počítat! To není fér!“ Doslova jsem poskakovala na jedné noze. Seru na vás, džíny. Jak se opovažujete stavět mezi mě a orgasmus?Spadla jsem na podlahu a kroutila jsem se tak rychle, jak jsem mohla. To je tak, když máte na sobě přiléhavé džíny. Od téhle chvíle budu nosit jen volné, mamkovské džíny s pasem až pod prsa.

Jason mi pomohl stáhnout kalhoty z kotníků, chytil mě za paže, zvedl mě ze země a hodil na postel.

„Wow, barbar. To se mi líbí,“ dobírala jsem si ho a couvala jsem doprostřed postele. Jako obvykle měl rozházené polštáře a přikrývky, které teď popadaly na zem. Musí se ve spaní hodně odkopávat… nebo možná spí s roztaženýma rukama. Nahý. Pokrytý šlehačkou.

Zavrtěl hlavou a přistoupil blíž.

„Dobře, fajn. Teď si zabouchej do prsou, jako Tarzan,“ dodala jsem s mrknutím.

„Myslím, že jestli budeš dál vtipkovat, neodvedu dobrou práci,“ řekl a opřel se kolenem o postel a plazil se za mnou.

„Máš pravdu. Myslím, že by se moje pusa dala využít i lépe…“

Dala jsem tomu chlapovi nabídku, ve které jsem ho požádala, aby mi dal do pusy vy-víte-co, ale místo toho mě políbil. Tvrdě. A nepřestával mě líbat dalších třicet minut. Téměř jsem cítila ty modřiny na svých rtech. Věděla jsem, že kdyby někdo vešel do jeho pokoje, vypadalo by to, jako bych měla alergickou reakci na něco, co jsem snědla, protože by mě ten muž mohl líbat až do bezvědomí a mě by to bylo jedno. Potřebovala jsem ho ještě víc.

Rukama prozkoumával každou křivku mého těla a lehkými doteky mi hladil citlivou pokožku pod kolenem a dole na bříšku. Sevřela jsem mu prsty stehna, když si nasazoval kondom.

„Vážně tě už potřebuju cítit v sobě,“ řekla jsem mu a hodila prázdný obal od kondomu na podlahu za sebou.

Jeho pohled našel ten můj a on na okamžik ztuhnul. Díval se mi do očí se zamračeným výrazem. Pak ale zamrkal a předklonil se. Do kůže na krku mě kousl přesně ve chvíli, kdy vjel hluboko do mě. AHOJ NEBE, STÝSKALO SE MI.

Slyšela jsem, jak se mi z hrdla vydral sten, jako bych se najednou každým svalem ve svém těle uvolnila. Pak jsem se začala chvět a byla jsem naprosto bezmocná. Líbal mě všude, kam dosáhl.

Bylo to, jako by se mi vesmír omlouval za měsíce a měsíce bez sexu. Jako by oddělení lidských zdrojů světa zachytilo chybu v matrixu a dalo si za úkol napravit to.

No, klobouk dolů, personální. S JasonemMonroem jste zaváleli.

***

Po tom, co jsem vnímala, jako hodiny, jsem se položila zpátky na Jasonovo prostěradlo a zírala do stropu s natvrdlým úsměvem na tváři. Pobrukovala jsem si melodii písně, kterou jsme vytvořili a přehrávala ji v hlavě se slovy, která mě napadla den předtím.

Nechala jsem svou mysl zvítězit, posadila se na posteli a oblékla si podprsenku a kalhotky, než jsem se přesunula zpět ke křeslu. Chtěla jsem si to zahrát co nejdřív, dokud jsem to měla v čerstvé paměti. Položila jsem si kytaru na stehno a brnkala prsty do strun, hučela si pro sebe, než jsem konečně zpracovala slova z mé mysli a vytvořila kompletní linii. A pak jsem začala měkce a pomalu zpívat.

Milovat tě, je snadné, jako dýchání

Ale dívat se na tebe, je jako tancovat se smrtí

Všechno bych riskovala

Pro tebe

Kdybys mě shodil

Spadla bych

Milovat tě, je snadné, jako dýchání

Ale ležet s tebou, je jako tancovat se smrtí

„To se mi líbí,“ řekl Jason a posadil se v posteli.

Opakovala jsem poslední verš ještě třikrát, než ke mně přišel s dalšími řádky.

Myslel jsem, že jednou to stačilo

Můžeš se ke mně otočit a vyvolat to zklamání

Možná jsem měl odejít

Ale nemohl jsem odolat, potřeboval jsem to znovu zažít