Status - 16. kapitola

Překlad: Jilyan

FilmováHvězda@VaughnAsher

#GaučJeMůjPřítel

Její slova se mi ozývají v hlavě.

Měl jsem pravdu. Vymyl jí mozek a když ji opustil, nevěděla, jak to zpracovat.

Zhluboka se nadechnu a pomalu vydechnu. „Grace, jen se uklidni. Dobře? Můžeme požádat o anu-“ Zastavím se, než to slovo můžu dořeknout. Ale je příliš pozdě. Slyšela to a já to nemůžu vzít zpátky. „Nemyslel jsem to tak.“

„Myslel jsi to tak, Ashere. Myslel. Protože teď, když víš, jak moc jsem zlomená, nechceš se mnou nic mít.“

Zatřesu hlavou, nutím se zůstat v klidu. „To není pravda. Chci to, co je pro tebe nejlepší.“

Zakryje si uši, jako dítě a zatřese hlavou tak zběsile, že jí vlasy plachtí kolem obličeje. „Odejdi.“

„Grace-“

„Odejdi!“

„Neodejdu.“

Přestane se svým dětinským vztekem a velmi klidně řekne, „Ty odcházíš. Vypadni!“

Zvažuji své možnosti. Můžu zůstat a hádat se s ní. Nebo můžu chvíli počkat na chodbě, dát jí šanci se uklidnit a dát na ni pozor.

Rozhodnu se pro chodbu.

„Dobře, půjdu na chodbu. Ale neodcházím, rozumíš? Neodcházím. Dám ti prostor na uklidnění se a na přemýšlení, ať vidíš, že tohle vůbec není jako to, co se ti stalo, když jsi byla dítě a pak ti zavolám. Rozumíš? Promluvíme si o tom. Odmítám jít domů, dokud si o tom nepromluvíme.“ Začnu od ní couvat, směrem ke dveřím. „Budu hned na chodbě.“

Zavrtí hlavou. „Ne. Pokud zůstaneš tady na chodbě, zavolám policii. Nedělám si srandu.“

„Vlastním tuhle budovu, Grace.“

„Ale nevlastníš mně, Ashere.“ Řekne to s takovou nenávistí, že couvnu.

„Já to vím, srdíčko. Já vím.“

„Pak odejdi. Respektuj mně. Pro jednou. Respektuj mně.“

To bolelo, to musím přiznat. Respektuji ji, ale nemám žádnou dobrou výmluvu, proč jsem jí neřekl, co jsme tu noc udělali, kromě strachu, že na to špatně zareaguje. A proč jsem se toho bál?

Protože jsem věděl, že je to chyba, když jsme to udělali. Věděl jsem to.

A ona ví, že jsem to věděl.

Stáhnu se. Přejdu ke dveřím, otevřu je, projdu jimi a zavřu je za sebou. Zámek se zaklapne a já se donutím rozejít se ke schodům. Scházím je pomalu, celou dobu, co scházím dolů si říkám, že až vychladne, promluvíme si a vyřešíme to.

Ale do té doby, dojdu ke křeslu před krbem, který jsem zrenovoval pro vstupní halu budovy a posadím se. Do té doby budu sedět tady a čekat.