Status - 15. kapitola

Překlad: Jilyan

Grace@OplzlýModrýPtáček

#CoDoPrdele

Vaughn mě vezme za pas a trhne s mými boky dopředu, než se přirazím proti tvrdosti v jeho kalhotách. „Byl bych radši, kdybys zůstala se mnou v LA, ale chápu to. Musím se tady s tebou dělit o tvé přátele a rodinu. Mimochodem,“ řekne, naklánějící trochu hlavu. „Potkala jsi moji, takže kdy potkám tu tvou?“

Jeho otázka mně zastihne nepřipravenou a já zadržím dech. Na to nemám dobrou odpověď.

„Grace?“

„Promiň,“ řeknu, lehce vrtím hlavou. „Já jen...“ Podívám se do jeho slavného obličeje. Do jeho perfektně stavěné brady. Jeho hlubokých modrých očí. Jeho trochu zacuchaných vlasů, které se mi tak líbí. Jeho úsměv je pořád široký a upřímný, ale jak uplynou sekundy, opadne.

„Grace?“

„Já jen...nikdy jsem nepřivedla muže k...“ Mírně pokrčím rameny. „Nepřivádím lidi, aby se potkali s panem a paní Chambersovými. Nikdy jsem to neudělala.“

„Říkáš svým rodičům pan a paní Chambersovi?“

Skloním pohled, abych se vyhla jeho pohledu. „Prostě jsem nikdy nevěděla, jak jim říkat. Říkala jsem Bebeině mámě Marjorie, když byla má právnička, ale pak...“ Do prdele, proč to bylo tak těžké?

„Ale pak...ses nemohla přinutit říkat jim máma a táta, když tě adoptovali?“

Přikývnu.

„Felicity mi říká Vaughne. Nebo V. Nejsem její otec. Ale někdy se tak cítím.“

Podívám se na něj a i když jeho úsměv zmizel, pořád vypadá...dobře. Šťastný. „Neříkám jim pane a paní Chambersovi do očí. Nebo před Bebe. Říkám jim mami a tati. Aby se cítili dobře. Ale nikdy mi to nepřišlo správné. Vždycky mi to přišlo falešné. Je neuctivé říkat cizincům, že jsou mí rodiče. Což nejsou. Nevychovali mně, Vaughne. Zachránili mně, to ano. Ale nevychovali mně.“

„Felicity řekla to samé. Nenarodila se špatným lidem. Jenom...netrefila jackpot, tak jako já. To mi řekla, když jsme řešili, jak by mi chtěla říkat. Samozřejmě jsem nikdy nečekal, že by mi říkala otče. Pouze chtěla, abych věděl odkud přišla, než jsem za ní přijal finanční odpovědnost.“

Ráda poslouchám o Felicity. Dělá to Vaughna mnohem skutečnějším. A patrně je asi jedním z mála lidí, které jsem potkala, kteří mohli pochopit mé pocity.

„Hej, chceš se podívat na televizi? Podívej se na tohle, zlato.“ Vaughn ukáže na plochou obrazovku s úhlopříčkou sto padesát centimetrů na stěně. Zavede mně k novému gauči. Je ze světlé šedé kůže s růžovými polštářky. Mnohem pěknější než ten, který jsem měla z druhé ruky, který teď není nikde k nalezení. Kdokoliv to tady navrhoval, musel vyvodit, že to byl odpad, ne poklad.

Posadím se a ta jemná kůže mně skoro přiměje zavzdychat. „Nemusíš jet zpátky?“

„Musím, ale to letadlo neodletí, dokud tam nedorazím.“

Dáme si nohy na konferenční stolek a on zapne televizi a přitáhne si mně do náruče. „ESPN nebo ESPN (sportovní stanice)?“ zeptá se.

Zasměji se. Bože, je to divné mít v domě muže.

Do prdele, je divné mít tento dům.

„ESPN, děkuji.“

„Myslel jsem si. Teď jen jestli dokážu najít ten zatracený kanál. Myslím, že je to čtyřicet pět.“ Přepíná programy, aby našel sportovní kanál a na obrazovce se objeví můj obličej.

„Běž zpátky. Viděla jsem se.“

„Neee. To je špatný nápad, Kinsello. Rychle se to naučíš ignorovat. Prostě si toho nevšímej, nebo z toho zešílíš.“ Najde sportovní kanál a položí si ovladač na nohu.

„Ale říkali něco o svatbě. Musí to být o Kristi a já chci vidět, co říká.“

„Ale dávají fotbal, srdíčko,“ řekne, ukazující na televizi.

Popadnu ovladač a začnu procházet programy. „Budou to jen dvě minuty.“

Objeví se Kristiin obličej, usmívající se a šťastný. Kamera zajede na její zřetelné těhotenské břicho.

„Žádné dotazy,“ řekne, pokládající ruku na kameru. Ale je to dobře myšleno. Už neutíká, je spokojená. Johnny Blazen vykročí vpřed, ukáže svou tvář miláčka médií.

„Nic mi neřekl. Skoro jsem toho chlapa neznal. Vaughna Ashera zajímala jen jedna věc, když jsme minulý týden byli spolu a to ujistit se, že byla Grace v bezpečí.“

„Hej, mluví o tobě.“ Podívám se na Vaughna a ten zbělá. „Co se děje?“

Reportér v televizi znovu přitáhne mou pozornost. Vaughn se natáhne pro ovladač v mých rukách, ale já ho odtáhnu, když si přečtu titulek na spodní straně obrazovky.

Vaughn Asher si vzal Daisy Bryndle při obřadu minulý čtvrtek ve tři ráno v Las Vegas.

„Co do prdele?“ podívám se na Vaughna a ten se na mně dívá.

Jeho rty jsou sevřené do úzké linky, jeho oči mají prosebný výraz. „Jenom...přepni ten program a můžeme si promluvit.“

„Cože? Proč říkají, že jsme manželé?“

Ticho. Jenom mně pozoruje.

Skousnu si ret, zatímco čekám, ale vteřiny ubíhají a já nemůžu být trpělivá. „Prosím, pro lásku Boží, řekni mi, že lžou.“

Nic neříká, ale zavrtí hlavou.

„Vaughne, tohle není vtipné. Není možné, že bychom se tu noc vzali. Byla jsem opilá pod obraz.“

Pořád vrtí tou svou tupou hlavou. „Nebyla jsi opilá, Grace.“

„Byla jsem. Na nic z toho si nepamatuji.“

„Nebyla jsi opilá. A já se ti to snažil říct-“

„Snažil ses mi to říct?“ Postavím se a on se natáhne po mojí ruce. Ale já ji odstrčím. „Co ses mi snažil říct?“ Přejdu místnost a postavím se k oknu, kde teď spí kočka, schoulená do klubíčka. „Nevzal sis mně tu noc, i když jsi věděl, že jsem se nikdy vdát nechtěla. To jsi neudělal.“ Postaví se a rozejde se ke mně, jeho paže se po mně natahují. Ale já vztáhnu ruku. „Stop. Nedělej to. Hned teď mi řekni, co se tu noc stalo.“

„Grace...byla jsi tak nejistá. Mluvila jsi o svých rodičích-“

„Nikdy nemluvím o svých rodičích, Vaughne. A všechno to bylo před tím útokem novinářů. To byl jediný důvod, proč jsem o nich tento víkend mluvila, jasný? Takže vím-“

„Nevíš, Grace.“ Jeho tón je vážný a pevný. Zastaví mně uprostřed věty. „Nevíš nic. Protože si nepamatuješ. Já tam byl. To,“ řekne, ukazující na televizi, „dokazuje všechno, co jsem ti řekl.“

„Co jsi mi řekl? Očividně jsi mi neřekl nic.“

„Říkal jsem ti, jak se cítím. A ta svatba byla důkaz. Vzal jsem si tě. Ty,“ zdůrazní, „sis mně taky vzala. Vzali jsme se.“

„Ne. Jak jsi mohl? Po tom všem, co jsem ti řekla?“

„Všem? Nechápu tvou averzi k manželství. Nedokázal jsem, že to myslím vážně? Co víc musím udělat? Řekl jsem ti, že tě miluji.“

„Ó můj Bože. Řekl jsi mi to, protože sis mně vzal. Řekl jsi mi to, abych, až to zjistím, si myslela, že je to skutečné!“

„Grace! Poslouchej se. Je to skutečné. Jsme manželé. Podepsali jsme oddací list. Ty,“ znovu zdůrazní. „jsi podepsala oddací list.“

Ale já neposlouchám. Má mysl se snaží tento fakt vyvrátit. Jsem vdaná.

Ne! Nejsem vdaná. Má mysl to říká pořád dokola. Nejsem vdaná. Nejsem vdaná.

„Grace.“ Vaughn mně vezme za ramena tak silně, že to bolí. Odstrčím ho a spadnu na zem, točí se mi hlava. „Grace? Co se děje?“

Po rukách se doplazím dozadu po zemi, když se přibližuje. „Drž se ode mě!“

„Grace, prosím. Prostě...uklidni se a poslouchej.“

„Ne. Vypadni.“

„Cože? Ne, nevypadnu. To je kravina. Skončila jsi s utíkáním, zlato. Už jsi skončila s utíkáním. Promluvíme si o tom jako dospělí a ty mi řekneš přesně, co se děje.“

„Co se děje? Vzal sis mně!“

„Miluji tě.“

„Nemiluješ mně. Ani mně neznáš!“

„Proč vyšiluješ? Jen mi to řekni.“

„ty víš proč.“ Dívám se na Vaughna, slzy mně pálí v očích, dokud se nevylijí v dlouhých pramíncích. Ne kapky. Pramínky. Pramínky slz mi stékají po tváři. „Snažil se mně přesvědčit, že jsme byli manželé. Vymyl mi mozek. Natolik mně přesvědčil, že jsem byla jeho žena, že jsem kvůli němu brečela před tou nemocnicí, když mně tam nechal!“