Status - 13. kapitola

Překlad: Jilyan

Grace@OplzlýModrýPtáček

#VždyckyJsemChtělaBýtOkouzlena

Mohl být jeho život opravdu tak okouzlující? Tak, že se nemusel bát, že něco ztratí? Bože, jaké by to bylo? „Myslím, že ti nerozumím, Ashere?“

„Ashere?“ zeptá se, sedající si trochu rovněji, aby se na mně mohl podívat. Ale otočím hlavu, takže nemůže. „Proč mi teď sakra říkáš Ashere? Co jsem udělal?“

„Nedokážu si to představit. A i když bych ti to neměla závidět, tak ti to závidím. Jsem strašně naštvaná, že můj život je tak posraný a tvůj tak perfektní.“

„Perfektní?“ Zasměje se. Cítím to přes jeho hruď. „Víš, celý můj život si to lidé mysleli. Slyšel jsem to tolikrát, že jsem to přestal poslouchat. Ale, že to přišlo od tebe, do prdele. To bolelo.“

Pokrčím čelo zmatením, ale nehýbám se. Vím, že je špatné předpokládat, že je jeho život perfektní, ale z mé perspektivy je. Nedá se to ani srovnat.

„Chceš znát mé démony, Grace? Potřebuješ vědět o mých tajemství, abys přijala, že jsem schopný pochopit tvé city? Co potřebuješ?“

Potřebuji to? Potřebuji, aby byl narušený abych přijala tenhle...cokoliv to je? A pokud ano, co to o mně vypovídá? Že se spokojím jenom se ztrátou a tragédií?

„Protože pokud je to to, co potřebuješ, tak dobře. Nikdy jsem to nedal do slov. Nikdy jsem nemusel,“ řekne šeptem, když mně stiskne. „Nikdo nechtěl, abych obhájil svá osobní trauma, abych dokázal, že je chápu. Ale udělám to.“

„Počkej.“ Zastavím ho s dlaní na jeho hrudi. Vytáhnu se nahoru, abych se mu mohla podívat do očí. „Pokud je to ode mě opravdu hnusné, pak ne.“

„Grace, proč na tom záleží, jestli je to hnusné? Proč tě zajímá, co si myslím o tvé žádosti?“

„Protože nechci, aby sis myslel, že jsem...“ Zhluboka vydechnu. „Že mně...zničil. Že jsem poničená a špinavá a nemilovatelná.“

„Myslíš, že tě zničil? Cítíš se poškozená a nemilovatelná?“

„Ano.“ Vydechnu a okamžitě se zhluboka nadechnu. „Ano, to všechno si myslím.“

„Tak proč to chceš skrývat?“

„Protože...“

„Protože si myslíš, že tě nebudu milovat?“

„Jak můžeš?“

Jeho obočí se spojí, jeho zmatení je téměř hmatatelné, viditelné na jeho obličeji, na chvíli mně to usadí. „Ježíši, nejsem tak povrchní, Grace. Jsem lidská bytost.“

„Nemyslela jsem-“

„Ne,“ řekne, ostře mně usekne. „Dost s těmi nemyslela jsem to tak kecy. Dobře?“ jeho oči přese mně přejíždějí, snaží se vyzkoumat mé záměry

Jaké jsou mé záměry? „Jenom...“ Musím ztěžka polknout a podívat se stranou. „Jenom...potřebuji ujištění.“

Zavrtí hlavou. „Zkus to znovu, srdíčko. Nezajímají mně lži a možná mi nelžeš, ale lžeš sobě. A pokud jsme ve vztahu, to je to samé.“

Bože, teď se podívej, co jsem udělala. Chce, abych čelila věcem, které jsem roky dusila a chce, abych to udělala hned. Co když odejde, pokud to nedokážu? Co když mně nechá?

„Byla jsi u terapeuta potom, co ses vrátila?“

„Samozřejmě, pořád jednoho mám.“

„Takže jejich plán byl, udržet tě v popírání? Protože to je pro mě novinka. Myslím, že každý v Hollywoodu měl někdy alespoň dva terapeuty na výplatní pásce. Je to něco co se dělá. Takže jsem byl na terapii a nikdo z nich mně nenechal si lhát.“

„O čem si myslíš, že lžu?“ Bože, je tak matoucí. Je to mnou nebo ním? Nebo tím, co k němu cítím? Nebo tím, co si o sobě myslím? Nechápu to.

„Co se ti doopravdy stalo?“

Zavrtím hlavou. „Nebudu o tom mluvit.

„Proč?

„Proč?“ zasměji se. „Vsadím se, že na to dokážeš přijít sám.“

„Dobře, tak já na to přijdu za tebe. Protože si to nepřiznáš.“

„Věř mi, Ashere, tím to není.“

„A jsme znovu u Ashera, že?“

„Ježíši, co ode mě chceš? Chceš, abych ti řekla, jaké byly těch osm měsíců? Proč?“ Posadím se, mezi jeho nohy a posadím se na zadek s nohami pod sebou. „Proč bys to chtěl slyšet? Proč bys chtěl, abych to řekla?“

Natáhne ruku a pohladí mi tvář. „Nechci to vědět, Grace. Nechci vědět nic z toho. Jsi šílená, jestli si myslíš, že o tom chci slyšet. Nechci. Ale pleteš si mé záměry s tím zážitkem. Nedíváš se dopředu. Jsi zaseknutá v minulosti.“

Vstanu z křesla a odejdu.

„Kam jdeš?“ zavolá za mnou.

„Domů.“

Hned je vedle mě, bere mně za předloktí a otáčí mně. „Grace, útěk to jenom zhorší. Prostě to vysyp.“

„Co mám vysypat?“ zakřičím.

Sevře mi rukami obličej a skloní se pro polibek. Je lehký a sladký. Tak malý a při tom tak výmluvný. „Jak ses dostala pryč, Grace?“

„Slyšels tu část. Nechal mně u nemocnice v Nebrasce.“

Vaughn zhluboka vydechne a vtáhne si mně do objetí. „Myslím-a možná se mýlím, protože nevím, co se ti stalo, když jsi byla s ním-ale muselo ti to opravdu zamotat s hlavou, že jsi byla po tolik měsíců držená a pak jen tak propuštěná.“

Odstrčím ho. „Říkáš, že jsem tak zmrvená, protože mně pustil? Ó Bože!“

Vaughn mně pevně drží. „Je to psychologie, Grace. Vymývání mozku, víš?“

Znovu zatlačím, ale jeho paže mně teď objímají. „Takhle to nebylo. Byla jsem vděčná, že mně nechal jít. Myslela jsem, že mně zabije.“

„Dobře. Víš to líp než já, srdíčko. Byla jsi tam, já ne. Takže ty znáš pravdu.“

Ale vím, co za těmi slovy Vaughn míní. Říká, že já znám pravdu, ale nehodlám to přijmout.

„Chceš dokončit Hříšné nebe?“ Změní téma. „Nebo se jít někam najíst? Nebo natočit porno?“

Dovolím si se zasmát.

„Dokážu vymyslet tolik, tolik způsobů, jak dát světu vědět, že jste moje, slečno Kinsello. Ale dnes máme jen tři možnosti. A dnes domů nejdeš, to je jisté. Zítra. Mám zítra v Denveru spoustu plánů.“

Rozpustím se v jeho objetí a pokusím se neplakat. Vycítí změnu a můj smutek, protože mně začne hladit po hlavě a pokračuje s mluvením.

„Mám pro tebe v Denveru spoustu překvapení.“

Uklidňující vibrace jeho hlasu mně činí poddajnou a vláčnou. „Chci jít do postele,“ rozhodnu se. „A dívat se na filmy.“

„Mám DVD Neviditelného muže 2. Mám to ve smlouvě, abych mohl mít soukromé projekce. Chceš mně sledovat jak jako antihrdina nezachráním svět, ale udělám z něj lepší místo?“

„Ó můj Bože! Umřeš?“ jsem ohromená.

„Hmm, myslíš, že ti zkazím konec? Pff. Cvoku.“

Zasměji se. „Ano, rozhodně se chci podívat na NM2.“ Odtáhnu se, abych se mu mohla podívat do obličeje. „Milovala jsem ten film, protože jsi byl tak nevypočítatelný. Četl jsi někdy tu knihu?“

„Samozřejmě.“

„Vážně není dobrák, co?“

„Ne, není. Proto jsem chtěl být jím. I s těmi občasnými drby, lidé mně viděli jako zářivě čistého a perfektního, než jsem natočil ten snímek. A teď mně vidí jako něj.“

„A tobě se to líbí?“

„Jo, protože je poškozený, Grace. A já taky. Všichni jsme. Lidé se s tím zpodobňují, s tím není nic špatného. Je to jen...lidská přirozenost.“

Vím, že Vaughn doopravdy mluví o mně, ale je mi to jedno. Pro teď jsem skončila s mluvením o mně a on to nechá být, za což jsem vděčná. Ale taky nechci, aby si myslel, že ten vážný rozhovor, který jsme měli byl ztráta času. Cchci, aby věděl, že poslouchám. „Nepotřebuji veřejné oznámení, Vaughne.“

„Ano, potřebuješ, Grace. Ale na to je čas. Věř mi, zítra bude tvůj život plný veřejných chvil. Pojďme si pro dnešní noc užít těch soukromých.“

Nemohla bych víc souhlasit. Takže ho nechám, aby mně zavedl do jeho ne tak moc hvězdného domu. Projdeme chodbami a skončíme v domácím kině, ale ne takovým s velkými koženými křesly, posazenými jako na stadionu. Je tu velký, dělený gauč ve čtvercovém tvaru. Ani to není kůže. Je to něco jemného a měkkého. A jsou tu polštářky a deka.

„Zmínil jsem se, že miluji sledování filmů?“ zeptá se mně, ukazující na gauč. „Posaď se, Grace,“ zavelí. Posadím se na gauč a opřu se. Na chvíli zmizí, pak se vrátí zrovna, když se film začne přehrávat na bílém plátně před námi.

„Je obrovská. Nikdy jsem před tím v domě neviděla tak velké plátno.“

Usměje se na mně. „Na velikosti vždy závisí.“ A pak skočí na gauč vedle mě. Místnost je celoplošně ozvučena a já se nechám vtáhnout do světa Neviditelného muže.

Ale Vaughn si proplete prsty s mými. Přitáhne si mně k sobě, jsem jeho součástí. Obejme mně a šeptá mi do ucha své texty.

Muž vedle mě se změní v muže na plátně. Vaughn Asher možná tam venku princ není, ale tady je můj hrdina. Myslím, že je to něco velice soukromého. Sledovat ho, být svým uměním. Být vtažena do jeho zážitků. Předvádět ten film jen pro mě.

A i když jsem mu řekla, že potřebuji, aby to oznámení bylo veřejné, mýlila jsem se.

Jediní lidé, na kterých v tomto vztahu záleží jsou v tomto pokoji.