Sizzle - 20. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Thalia

Předevčírem jsem už měla problémy udržet ho z mé hlavy, ale po té, co mě pevně držel v náručí, bylo ještě těžší dostat ho z ní ven. Povzdechla jsem si – Jack, objekt mé posedlosti.

Pokaždé, když zavřu oči, vidím jeho, promítám si, jak mě včera pozoroval, když jsem opouštěla kavárnu s jeho bratrem směrem k řece. Vůbec ode mne neodvrátil pohled. A ano, Liam si všiml, a nedělal nic jiného, než celou cestu zpět do svého domu něco mumlal.

Také jsem si v kavárně všimla Liamovy reakce na Jacka a jeho přátele. Jeho omluva, když jsem se ho na to zeptala, bylo, že měli na Jacka špatný vliv, a že by si přál, aby se s nimi Jack nikdy nespřátelil. Zněl žárlivě.

Donovan byl plný života a energie. Všechno na něm bzučelo vzrušením podle toho, jak se jeho modré oči roztančily, když si mě prohlížel a jak napnutá byla jeho široká ramena pod jeho světlým bavlněným tričkem.

Jeho pevné svaly měly dokonalý obrys ve světlém bavlněném tričku, a nebyla jsem jediná žena v místnosti, která se na něj pokradmu dívala.

Byl to určitě někdo, koho stojí za to poznat, ale nebyla to jen jeho úžasná postava nebo způsob jakým mu černé vlasy padaly přes oči a házely stíny nad jeho vytesanými lícními kostmi a přepychovými rty; byl to jeho hluboký hlas, který posílal mráz po zádech.

Strávil většinu času flirtováním s každým: semnou, servírkou, roztomilou dívkou sedící u stolu vedle nich. Nebylo pochyb o tom, že Donovan sbíral spoustu obdivovatelek a zlomil pár srdcí.

Jackův další přítel Reece, byl stejně zajímavý jako Donovan, ale vypadal jako hráč – kalhotky vlhčící, zlý chlapec.

Pokřiveně se uculoval, když semnou mluvil a pozoroval mě. Bojoval jsem nutkáním posunout se, jak jsem tam stála s Reeceho modrým doutnajícím pohledem studující mé tělo – a jeho úsměv se rozšířil, před tím než se zamračil. Mírně se od Jacka posunul a mě zajímalo, jestli Reeceho kopl.

Tak jak si Reece prohlížel mě, prohlížela jsem si já jeho. Na první pohled se zdálo, že je nebezpečný, ale když jsem se podíval blíž, zdálo se, že v očích vidím smutek. Rovný nos, perfektně rovné bílé zuby a vysoké lícní kosti by mu kdokoliv mohl závidět. Temně modrý šátek měl omotaný kolem holé hlavy, a mě lákalo si jeho hedvábně hladkou pokožku pohladit, ale odolala jsem.

Byl také oblečen v těsném tmavém bavlněném tričku na jeho tvarovaných břišácích a hrudníku. Vykukovalo mu z krátkých rukávů trička několik tetování, což mě dělalo zvědavou co jiného je na jeho zakrytém těle.

Byly to nádherné. Všichni tři vypadali, jako by vyšli z nějaké ženské fantazie a podle reakcí žen v kavárně, jsem si všimla, že jsem nebyl jediná, kdo si to myslel. Ale to byl Jack, ke kterému se znovu a znovu vracel můj pohled. Jack, ze kterého mi vyschlo v ústech, když jsem se snažil ignorovat třepotání v mém břiše.

Ti dva mohli být pěknou pastvou pro oči, ale bylo to Jack, kterého jsem se toužila dotknout.

Potřebovala jsem rozptýlení, tak jsem šla s Liamem k řece na usmiřující piknik, který jsme si plánovali, ale měla jsem pocit, že náš rozhovor je napjatý.

Na konci jsem se nemohl dočkat, až se vrátím do domu, takže bych se mohla na chvíli schovat v mém pokoji.

Hověla bych si na posteli a myslela na Jacka. Pro mě Jack vypadal jako slušný člověk, a rozhodně více než jeho idiotský bratr. Začala jsem mít pochybnosti o tom, že bych měla působit jako Liamova přítelkyně.

Od té doby co jsme přijeli, působil kolem jiných lidí nafoukaně, na rozdíl od jeho rodičů, pak by byl „dobře vychovaný“ syn. Vidět obě jeho stránky mi vadilo víc, než bych chtěla.

Byl to jen jeden den, takže doufejme, že se trochu zklidní; aspoň jsem doufala.

Seděla jsem na zadní verandě s mojí první kávou dne a pozorovala východ slunce. V tuhle dobu, je takové ticho, a pravděpodobně ještě pár hodin bude.

S Callie jsme sedávaly na verandě jejího domu a dívaly se na úsvit. To byla opravdu nejkrásnější část dne.

V Texasu bychom poté šly na několik hodin zpátky do postele, ale teď si nemyslím, že bych mohla ještě spát a hlavou plných myšlenek na Jacka.

„Thalie.“

Jackův hlas způsobil, že jsem vyskočila, když řekl mé jméno; setkala jsem se s jeho pohledem. Byla jsem tak v háji. Vypadal, jako by právě vylezl ze sprchy s jeho ještě mokrými vlasy. Džínsy měl zapnuté jen z poloviny a světle zelené triko s dlouhým rukávem měl na sobě jako ulité. Byl… wow.

Nakonec jsem zjistila, kde mám jazyk.

„Nevěděl jsem, že tu bude ještě někdo jiný.“ Doufal jsem, že nejsem červená.

„Nemohu spát,“ zabručel.

Vzal si doušek jeho kávy, pak přešel ke mně a vypadal, tak zatraceně žhavě.

„Posuň se.“

Měla bych jít do svého pokoje, peskovala jsem se, ale místo toho jsem se posunula, aby mohl sedět vedle mě na malé zahradní houpačce. Poté co se posadil, nebyl mezi našimi stehny ani ždibec místa.

Vzalo mi to sílu vůle, abych nekroutila, pokoušejíc se zmírnit bolest mezi nohama. Prsa jsem měla oteklá a toužila po jeho doteku.

Jack byl tak blízko, vše, co jsem musela udělat, bylo mírně se naklonit a byly by na jeho ruce. Ignorovala jsem ho a soustředila se na sledování slunce.

„Thalie, prosím, podívej se na mě.“

„Nemůžu,“ zašeptala jsem a zavrtěla hlavou.

Povzdechl si a položil kávu na zem a postavil se a sedl a na stolek přede mnou.

„Ta věc mezi námi jen tak nezmizí.“

„Nic mezi námi není,“ odpověděla jsem rychle, můj pohled těkal z jeho tváře, když jsem se snažila nedívat se na něj.

Natáhl se a chytil mě za ruku. Cítil jsem se, jako kdybych byla zasažena proudem elektřiny a můj pohled letěl zpátky k jeho obličeji; oči se mi rozšířily v šoku.

Nemohla jsem skrýt mou reakci.

„Teď mi řekni, že mezi námi nic není.“

Držela jeho pohled a nechtěla se pohnout, ale věděla jsem, že tady s ním zůstat nemůžu. Vstala jsem a on se postavil se mnou.

„Musím jít. To je špatné. Neměla bych cítit to, co cítím, když jsem s tebou. Setkali jsme se teprve před osmačtyřiceti hodinama.“

Obrátila jsem se k odchodu, ale chytil mě za ruku, prsty zaryl do mé kůže, ale nebolelo to.

„Nechoď, prosím, jen tady se mnou jen tak seď.“

Jak bych mu mohla odolat?

Mohlo by nám stačit, sedět tady spolu, aniž by nás někdo nachytal?

„Já to cítím taky, Thalie. Znám svou budoucnost, ale pro jednou chci něco pro mě, něco co nezahrnuje mou rodinu. Chci něco, co je jen pro mě, a to co chci je právě teď být s tebou.“

Roztávala jsem. Nebylo zjištěno žádné jiné slovo pro to, co mi udělal.

Posadil se zpátky ke mně na houpačku a dal ruku kolem mých ramen, čímž spustil chvění skrze mne.

Pokud toto byla jediná šance toho, abych někdy byla v blízkosti tohoto chlápka, chtěla jsem si to užít. Abych na to mohla s láskou navždy vzpomínat.

Než jsem si to mohla rozmyslet, naklonila jsem se a přitulila se k němu, posouvajíc mou ruku na jeho hruď.

Po chvilce, kolem mě ovinul i druhou ruku a pevně mě držel, když se zem pode mnou stočila.

Povzdechla jsem si a zavřela oči.

Nebe.