Sizzle - 18. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Tak dámy protože jste úplně nejlepší, tak jedna extra várka k nedělní ranní kávičce ;)

Thalia

Sedící v autě s Liamem, zatímco nás vezl zpátky do domu, jsem nemohla přestat myslet na Jacka.

Když loď dosáhla doku, otočila jsem se a viděla Jacka, jak tam stojí, jediné co jsem chtěla udělat, bylo vrhnout se mu do náruče. Vypadal rozzuřeně. Když jsem utekla nechtíc, aby mě viděl plakat, neměla jsem tušení, že to Jack, a ne Liam, za mnou přijde, ale když jsem se otočila a viděla, jak tam stojí, byla to nejpřirozenější věc na světě, že jsem se mu vrhla do náruče. Byl cítit úžasně proti mně, a ano cítila jsem jeho erekci. Tvrdou a dlouhou. Snažil se to skrýt tím, že se odtáhl, ale nebyl dost rychlý.

Liam byl naštvaný, když mě tam našel a chtěl vědět, co se stalo, když za mnou Jack přišel. Řekla jsem mu, že je na něj pořád naštvaný za to, že je osel.

Liama už jsem znala nějakou dobu a nikdy předtím se nechoval jako idiot, ale vzhledem k diskusi na jezeře bych řekla, že žárlil na to, jak na sebe s Jackem reagujeme. Ačkoli jsem si nemyslela, že to tak bylo.

„Thalie, omlouvám se, jo? Opravdu, jsem se choval jako blbec na jezeře. Byl jsem zvědavý.“

Přinesla jsem svůj pohled od pohledu z okna na Liama.

„Zvědavý?“

„Nikdy jsem neviděl mého bratra jednat s kýmkoli tak jak s tebou. Chtěl jsem vidět, jak bude reagovat, když si bude, myslel, že ti hrozí pád do vody. Chtěl mě zabít, když jsme zastavili u doku. Takhle nereaguje ani na Miu.“ Liam vypadal žárlivě.

Co jsem mohla říct, že?

Nemohla jsem to úplně popřít, protože to byla pravda, alespoň to, že má o mě starost byla pravda. Uf, potřebuju rozptýlení.

„Hey, proč nejdeme na ryby? Nedělal jsem to už dlouhou dobu. Bude to zábava.“

„Nechci jít na ryby!“

Tím bylo řečeno vše, a on se naštval.

Moje nálada byla v blízkosti hladiny s jeho postojem.

„Liame, přestaň se chovat, jako kdyby ti byly dva. Pokud nechceš, abych tady byla, stačí říct a já chytím další let do Texasu.“ Otočila jsem se, dívala se ven z okna.

Zastavil před domem a vypl motor, vylezl ven a oběhl auto, aby mi otevřel dveře. Vzal mě za ruku a vytáhl mě ven, stále držíc mou ruku.

„Okej, říkejme tomu příměří. Chci tě tady, jen jsem nečekal takovou věc mezi tebou a Jackem.“

Povzdechla jsem si.

„Není ‚nic‘ mezi mnou a Jackem. Nezapomeň, že se bude ženit. Necháme to být a půjdeme dělat něco, kde se nedostaneme do sporu.“

„Jo. Co chceš dělat?“ Otočil se a šel po schodech na verandu se mnou v patách.

„A co jít k řece?“ Povzdechla jsem si úlevou, když jsme vstoupili do klimatizovaného domu. „Mohli bychom si udělat piknik.“

Možná, že kdybych se snažila, mohli bychom mít zpět ten druh přátelství, který jsme měli předtím, než jsme dorazili, k jeho rodinnému domu.

„Ach, ty jsi zpátky. Nečekala jsem, že vás oba uvidím až do večeře,“ komentovala Stephanie, která vyšla z kuchyně.

„Jo, Thalia nemá ráda vodu.“

Usmála jsem se, ale chtěla jsem ho praštit. Stephanie se na mě podívala, jako by to bylo něco neslýchaného.

Změnila jsem téma a řekla: „Mysleli jsme, že bychom šli na piknik k řece.“

„Ujisti se, že si sebou vezmeš repelent na komáry, Liame. Nechceš, aby tě znovu poštípali.“

Schovala jsem úsměv a obrátila se k Liamovi, „Musím zavolat Callie, nebude ti vadit, když půjdu na deset minut nahoru?“

„Ne,“ odvětil.

„Thalie, prosím, nemusíš se ptát. A když už jsme u toho, prosím chovej se tu jako doma,“ řekla mi Stephanie, což mě překvapilo.

„Oh, ok. Děkuji.“

Hned jsem se obrátila a zamířila po schodech nahoru.

„Počkej,“ vykřikl Liam, a pak se podíval na svou matku.

„Uvidíme se později.“

Jak jsem se dostala k mé ložnici, Liam mě chytil za ruku a zatáhl mě do ní, aby dostal mou pozornost.

„Dej mi hodinu a půjdeme udělat nájezd na kuchyň, abychom dali dohromady na ten piknik, jo?“

„Okej.“

„To je na usmířenou. Chovala jsem se předtím jako hajzl, a omlouvám se. Musíme se pobavit.“ Oči se mi rozšířily a on vyprskl smíchy. „Jdi si odpočinout.“

Otevřela jsem dveře a otočila se k němu.

„Přijímám, ale ne že mě pak hodíš do řeky.“ Zasmál se a odešel do svého pokoje, přičemž zavrtěl hlavou.

Zavřela jsem za sebou dveře, upustila jsem kabelku na podlahu, vyndala si telefon ze zadní kapsy a pak skočila na postel, lehla jsem si na břicho a vytočila Callie.

Odpověděla na druhé vyzváněné. „Hej kámoško,“ řekla jsem v reakci na její roztržité „jo“.

Když si uvědomila, že jsem to já, vykřikla a upustila telefon.

„Thalie, jsi tam ještě?“

„Jsem si jistá, že jsem.“

„Jak to jde s Liamem?“

„Není to tak zlé, ačkoli se předtím na jezeře choval jako osel.“

Povzdechla si do telefonu. „Ty neumíš plavat“

„Ano, já vím. Bylo to docela děsivé, zvláště když Liam třásl loďkou.“ Pomalu jsem se nadechla a vydechla, protože jsem věděl; že až se zmíním o Jackovi, bude mě bombardovat otázkami.

„Jeho bratr Jack, mě vytáhl a vypadal, že připraven Liama zavraždit. Nechala jsem to na něm a s pláčem utekla.“

„Ten bastard, on tě rozplakal – vydrž – Jack – kdo je Jack?“

Usmála jsem se a přemýšlela o Jackovi.

„Je to Liamův bratr a on je tak zatraceně žhavý.“

„Prosím tě, řekni mi, že jsi nedělala nějaký špatnosti s jeho bratrem?“

„Záleží na tom, čemu říkáš ‚nějaký špatnosti‘.“ Zůstala zticha.

„Přišel za mnou a držel mě v náručí. Byl cítit dobře – tvrdě a pevně proti mně – bude se ženit.“

„Oh kurva!“

„Rozkošná mluva, pro dámu.“

Callie si jako odpověď odfrkla.

„On je osamělý Callie. I když vždycky dělal, co jeho rodiče chtěli, aby dělal, a pokud se nemýlím, tak i to aby si vzal tuto ženu; pořád se k němu chovají jako k hovnu. A skutečnost, že vypadá dobře, mé přitažlivosti k němu nepomáhá.“

„Ty jsi v průšvihu. Možná, že bych ho měla navštívit. Abych ho vyzkoušela.“

„Ne, to ne.“

Do prdele. Začala se smát – poměrně hlasitě.

„Jsi na cestě, aby ti to přerostlo přes hlavu. Co na to vše říká Liam?“

Povzdechl jsem si.

„Nemůžu vymyslet co s ním. Říkal, že chce, abych „předstírala“, že jsem jeho přítelkyně a že ví, že to mezi námi nikam nepovede. Prostě chce, abychom byli přátelé, což je se mnou více než v pořádku. Řekl také, že Jack se ožení, bez ohledu na to, co se stane. V podstatě, mě před svým bratrem varoval.“

„Jak to ví, že jsi nažhavená na Jacka a jak je starý?“

„Zdá se, že se Jack nikdy s nikým nejednal tak jako se mnou. Epizoda na jezeře mu to dokázala, když Jack přišel na mou záchranu, takovým způsobem jakým to udělal… Jo, a je mu dvacet pět.“

„Co budeš dělat? Vypadá to, že on je tebe nažhavenej stejně.“

„Oh Callie, on mě přitahuje. Když ho vidím, všechno co chci udělat, je držet ho. Zabalit ho do náručí a nikdy pustit.“

Zasmála jsem se v rozpacích.

„Já ho teprve před necelými čtyřiadvaceti hodinami poprvé potkala a nemůžu ho dostat ven z hlavy.“

„Thalie, on ti zlomí srdce. Slib mi, že se od něj budeš držet dál, bez ohledu na to, jak těžké to bude. Ujisti se, že Liam bude s tebou vždy po celém domě, takže s ním neuvízneš o samotě.“

Nemyslela jsem si, že by bylo moudré jí říct, že s ním sdílím koupelnu.

„Každopádně, dost o mně. Jak je v Texasu?“ Zachichotala se. Dala jsem si sluchátko od ucha a podívala se na něj, a myslela si, že jsem špatně slyšela. Ona se nikdy nechichotala.

„Právě ses přede mnou zahihňala?“

„Může být.“

„Callie.“

„Máme na ranči novýho pomocníka – je žhavý. Je to sexy kovboj, Thalie…“

Do prdele.

„To je tak nefér – vsadím se, že Jack bude vypadat žhavě v džínách, botách a rozepnuté košili.“

Snít jsem si mohla, jak sem chtěla.

„Ó můj bože. Musím jít, takže chovej se slušně a ŽÁDNÝ Jack. Mám tě ráda, Thalie.“ A zavěsila.

Překulila jsem se, ležela na zádech a položila si ruku s telefonem na hruď. Potřeboval jsem dělat to, co říká Callie, a držet se dál od Jacka, ale něco mi říkalo, že to všechno nebude tak jednoduché.