Sizzle - 16. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Thalia

Jak mě Liam vedl směrem k lodi, všechno co jsem chtěla, bylo, aby to byl Jack.

Proč měl Jack větší obavy o mé bezpečí, než můj takzvaný „přítel“?

Od té doby co jsme jedli snídani, Liam byl jako zasněný. Neměla jsem tušení o čem, byl ze mě mrzutý jak peklo, i když dobře věděl, že jsem byla nervózní z toho jít na vodu, ale on si prostě zmizel do auta, aby si vzal svůj mobilní telefon.

Jeho odpověď byla, že kdyby se venku něco stalo, neměli bychom být uvízlí bez mobilu. Poukázala jsem na to, že mám u sebe svůj, ale kdepak, stejně ode mne odešel, aby si přinesl jeho.

Pokud by se neobjevil Jack, když to udělal, tak bych odhodila mou záchrannou vestu a odešla do kavárny čekat na Liama. Jo, vypadalo, že se chovám jako pětiletá, ale uvnitř jsem byl vyšilovala. V tom jezeře bylo hodně vody.

Jack si uvědomil, jak panikařím, ale Liam ne. Jak jsem vylezla do člunu, rozhlédla jsem se po Jackovi, že se tu bude poflakovat kolem a z nějakého důvodu, který mi dal další impulz důvěry, že jsem potřebovala. Neviděla jsem ho, ale jeho auto bylo ještě na parkovišti.

„Thalie, koho hledáš?“

„Nikoho.“

Usmál se. „Nejsem slepý, nebo v rozporu s tím, co můj bratr si myslí, ani idiot.“

„Nevím, o čem to mluvíš.“ Mohla jsem být víc, průhlednější? Fuj!

„Jo, v pořádku.“ Odrazil nás od malého mola a začal veslovat.

„Chceš, abych ti pomohla?“ Upřímně řečeno vůbec nemám chuť se pohybovat, ale cítila jsem trochu nesvá jen tam sedět a nechat ho dělat všechnu práci.

„Ne, jsem v pořádku. Jinak on je v kavárně a ujišťuje se, že tě neutopím.“ Liam vypadal ustaraně.

„Thalie, um, nezapomněla jsi, že se Jack bude ženit, že jo? Nic, nebo nikdo, na tom nic nezmění.“

„Liame…“

„Neříkej nic. Vím, že mezi námi to nikam nepovede. Líbíš se mi Thalie, ale mezi námi není jiskra… Nebude ti vadit, pokračovat v předstírání, že jsi moje přítelkyně; trochu mě to chrání před mámou?“

Pozorně jsem ho sledovala, jak se snaží ovládnout řeč svého těla. Něco nebylo v pořádku.

Liam byl hezký, což bylo to, co mě poprvé zaujalo. Jak jsem ho poznávala, líbil se mi víc a víc, ale nechtěla jsem, aby to zašlo dále. Tam venku byla spousta dívek, které by ho rády měly za přítele.

„Liame… proč? Myslím, že jsi žhavý chlap, nechápu, proč chceš, abych předstírala, že s tebou chodím, když bys mohl mít kohokoliv.“

Rozmrzele se na mě podíval. „Nikoho nechci.“

Celý tento rozhovor byl divný. „Okej, ale neočekávej semnou žádný šmajchlování.“

Rozchechtal se, což rozhoupalo loďku. Držela jsem se na straně, jako by na tom závisel můj život.

„Liame, prosím, přestaň,“ zašeptala jsem, s nevolností od žaludku. Loďka se houpala.

„Thalie, přestat být padavka. Máš záchrannou vestu a loď nepůjde ke dnu kvůli mírnému kolébání.“ Doléhal na mě se smíchem.

Nebyli jsme příliš daleko od břehu, ale příliš daleko abych se dostala ven a mohla odejít. Rozhlédla jsem se zběsile kolem a uviděla Jacka, jak běží dolů po schodech kavárny.

„Oh, podívej, zamilovaný chlapec přichází na záchranu.“ Ušklíbl se.

„Co to s tebou k čertu je? V jednu chvíli se mě ptáš, jestli budu „předstírat“ tvoji přítelkyni, a v další se chováš jako prvotřídní blbec. Aspoň někdo se zajímá o to, jestli skončím ve vodě nebo ne.“

Kdybych neměla takový strach z pádu, došla bych na jeho konec a praštila ho přes hlavu s jedním z vesel.

Jak jsme se dostali blíž k doku, zariskovala jsem se podívat za mě a uviděla Jacka, jak stojí a čeká na nás s rukama v bok, vypadal rozzuřeně. Vzhledem k tomu, že loďka se přirazila bokem, Jack se naklonil, obalil kolem mě ruku a zvedl mě z lodi.

Nemluvil, jen mě rychle uvolnil ze záchranné vesty, a pak ji hodil na svého bratra. Nezůstala jsem, abych slyšela, co říkají. 

Byla jsem příliš rozklepaná a potřebovala jsem minutu o samotě. To poslední, co jsem chtěla, bylo ukázat jim oběma mé slzy. Běžela jsem za lodní přístřešek, opřela jsem si čelo o zeď a nakonec je nechala téct.

Nedlouho poté jsem ucítila ruku na rameni.

„Thalie, jsi v pořádku?“ Zeptal se Jack.

Bez přemýšlení jsem se obrátila a omotala ruce kolem jeho krku. Krátce se odmlčel a pak mě objal kolem pasu a přitáhl si mě pevně proti němu.

Věděla jsem hned, že to byl špatný nápad, ale nemohla jsem přestat. Byla jsem vyděšená a chtěla jsem být držená.

Byl cítit dobře proti mně, nechal mě plakat, zatímco mě hladil po zádech v uklidňujícím pohybu. Když začaly mé slzy vysychat, začala jsem si všímat i dalších věcí. Třeba jak se Jackova ruka na mých zádech třásla, nebo jak mu rychle bušilo srdce proti mé hrudi. Mé tělo se začalo rozpalovat a napínat. Moje bradavky tvrdnout.

Odtáhnutím, jsem se setkala s jeho pohledem. Položil čelo proti mému, zatímco držel můj pohled. 

„Nic z toho nemůže být… mezi námi, ale sakra, ale jsi cítit tak dobře. Jediné, co chci, je…“

„Co Jacku? Co je to, co chceš?“

Na chvíli jsem si myslela, že mi odpoví, ale jen se zhluboka nadechl, odtáhl se úplně pryč, a odešel opačným směrem. V té chvíli, že jsem slyšela mumlajícího Liama jak přichází.