RT - 10. kapitola

Překlad: Teza

Cade

O pár rán později se rozhodnu si jít do parku zaběhat, chci čerstvý vzduch. Ujistil jsem se, že vyjdu trochu dřív než obvykle v naději, že budu mít většinu tratě pro sebe, ale samozřejmě, náhodou, tam už někdo je. A kdo ten někdo musí být? Jedna zatracená holka, která sužuje každou mou jdoucí myšlenku. Znenadání zastavím a srdce mi zrychlí očekáváním, že ji znovu uvidím. Okamžitě si chci za tu reakci dát ránu pěstí.

Když je hotová se zavazováním bot, postaví se a vrazí si sluchátka do uší. Prohlížím si její malé, pružně tělo, které je zasraně nejlepším způsobem ovinuto v šortkách na cvičení a tílkem, pak ihned prokleju svého ptáka, že nad tím pohledem škubnul.

Jakoby cítila tíhu mého zírání, otočí se a její pohled najde můj. Očima jí probleskne překvapení, než se drze usměje. „První v pekařství a teď tady? Myslela bych si, Walkere, že mě sleduješ.“

Její chytrá pusa změnila můj polo vztyčený penis v bolestivě tvrdý. Přimhouřím na ni pohled a zamručím, zatímco doufám, že si nevšimne. „Přestěhoval jsem se sem první, vzpomínáš, Zrzko?“ jako odpověď mě sleduje s pobaveným zazubením. „Nevěděl jsem, že běháš?“

Její úsměv sklouzne. „Začala jsem s tím po Iráku, bylo to obrovskou součástí mého uzdravování,“ přizná slabě. Hrudník se mi pevně stáhne, když myslím na to, jakým uzdravováním musela projít.

Než se jí můžu omluvit za to, jakým jsem hlupák, postaví se víc zpříma a její drzý úsměv se vrátí. „Vlastně jsem se stala docela rychlou, jestli to můžu sama říct. Schválně, jestli se mnou udržíš krok… teda pokud pro to nejseš?“ nedá mi ani šanci odpovědět; jakmile ten chytrácký posměch opustí její ústa, vylítne. Oh, vyzývá špatnou zasranou osobu, když přijde na tyhle hovna. Dám jí pár sekund slávy, než ji doženu. Zpomalím, a zatímco se držím těsně před ní, kouknu dozadu. Usmívajíc se, přijme mou výzvu a zrychlí. Musím uznat, že je rychlá, ale ani trochu se neblíží mé rychlosti. Držím si své tempo a vždy si jsem jistý, že jsem přesně před ní a dobírám si ji.

„Nebuď moc nadutej, Walkere. Moje nohy jsou o moc kratší, což znamená, že makám víc.“ Ohlídnu se a zvednu na ni pobavené obočí, což ji znovu donutí zrychlit. Je sakra vytrvalá, to zajisté.

Její dýchání ztěžkne, jak se dál tlačí a snaží se mě minout. Všimnu si lehkého lesku potu, který se jí tečkuje na pokožce a který dává jí zářivý efekt, to mi připomene, když jsem jí tohle způsobil někdy jindy až na to, že to byla mnohem větší zábava než tohle. Ježíši, musím si zasraně zašukat. Jenom kdyby můj pták fungoval i na někoho jiného, ale ten pohled na ni…

„Tvoje tkanička je rozvázaná,“ zalapá po dechu o pár minut později. Zamručím. V žádném případě si nemyslí, že jsem tak hloupý. Když nenaletím na její žalostný pokus, snaží se tvrději a strčí mi do ramene ve snaze mě rozkolísat, ale nepohnu se. Zasměje se a přijde si vtipná, nemůžu popřít, co mi ten krásný zvuk dělá.

Brzy začne lapat po dechu, jakoby měla umřít, takže se rozhodnu se nad ní smilovat. Zpomalím a držím se u ní. „Dej tomu pokuj, zrzko, než tě budu muset vzít a oživovat tě.“

„No, když to podáš takhle…“ náhle zastaví, dramaticky padne na zem a leží na bujné, zelené trávě. Zastavím se a neohromeně na ni zírám, nepřijde mi vtipná. Dobře, možná trochu vtipná, ale to ji nenechám vědět.

Když si uvědomí, že ji nepřijdu zachránit, zvedne se a opře se o lokty. Snažím si nevšímat, jak se její perfektní prsa zvedají a zase klesají, když těžce oddychuje. „Haló, jdeš mě oživovat nebo jenom popichuješ?“

Můj pták pulzuje nad její drzou pusou a sevřu dlaně do pěstí, sotva se kontroluju, abych jí neslíbal ten samolibý pohled z tváře. „Buď opatrná, Zrzko. Hraješ si s ohněm.“

Úsměv jí zakolísá a v jejích očích se vznítí žár, o které vím, že se shoduje s mým vlastním. „Možná mám ráda oheň.“ Kurva, chystá se mě zabít. Zírám na ni a cítím, že jsem blízko k prasknutí. Protočí oči a vstane. „Dobře, uklidni se, pane Ach-tak-vážný.“ Když se ke mně vydá, cukne sebou a popadne si kotník. „Oh ou, sakra.“

Pospíchám k ní. „Co se stalo?“

Jakmile k ní dorazím, vystartuje jako zasraná raketa. „Troubo!“ zvolá a směje se jako blázen.

Klesnu hlavou a chci si dát facku, že jsem byl dost hloupý na to, abych na tu sračku skočil. Sleduji ji běžet skoro až k našemu startovnímu bodu, než hnu prdelí a začnou svou cestu nazpátek.

Má na sobě samolibý úsměv, když k ní dorazím. „Vyhrála jsem. Chlape, jsi pomalej.“ Nasupeně na ni hledím, což ji rozesměje. „Musíš uznat, Walkere, že tenhle vtip byl dobrej.“

„Nebral jsem tě za podvodnici.“

Pokrčí rameny. „Holka dělá, co musí.“

Zabručím a začnu se s ní protahovat, zatímco si jistě udržuju vzdálenost, protože vím, že mám blízko ke ztrátě své drahocenné kontroly. Kontroly, kterou jsem za ty roky zdokonalil, a vždy to skvěle fungovalo, s výjimkou zrzavé vesnické holky se sexy, zelenýma zasranýma očima a….

„No, vypadá to, že moje špatné ráno se chystá obrátit v lepší,“ z ničeho nic zaduní hluboký hlas. Kouknu doleva a vidím, že přiběhl nějaký zasraný uhlazenýničema, který vypadá podivně známě. A díky způsobu, jakým se kouká na Zrzku, mu chci nakopat prdel.

Faith se na něho zdvořile usměje, ale nepropásnu jemnou obavu, která jí osvětlí oči. „Oh, ahoj, doktore Carsone.“

Oh jo, Dr. Zasraná Padavka, o kterém Sawyer s Jaxsonem vždycky remcají. Věděl jsem, že jsem ho odněkud poznal.

„Říkej mi Blakeu, vzpomínáš?“ odpoví s koketním mrknutím.

Co to je za zasraného lůzra. Snažím se být netečný a pokračovat v protahování, jako bych nechtěl tomu hajzlovi nakopat prdel.

Faith kývne. „Jasně. Blakeu.“

„Vypadá to, že jdu trochu pozdě. Škoda, mohli jsme konečně mít to rande, na které jsem tě zval.“

Napnu se, zatímco mnou začne zběsile pumpovat žárlivý vztek. Faith se po mně ohlédne a moje emoce se musejí ukazovat na výrazu, protože se na mě vědoucně ušklíbne, než se otočí k tomu pitomci.

„Ano. To je velká škoda,“ odvětí trochu víc sladce.

Nadějné světlo problikne v kreténových očích. „V pátek večer, končím v sedm. Mohl bych tě vyzvednout v osm a mohli bychom mít pozdní večeři?“

Kurva, zmrším ho.

Faith sena mě podívá s pobaveným úsměvem a já na ni pohlédnu a dám jí vědět, co se stane, když na mě bude zasraně tlačit. Vím, že nemám právo se takhle cítit, ale nemůžu to ovládat. Stejně jako nikdy nicnemůžu ovládatokolo té holky.

Zkousne si dolní ret, jak se snaží zadržet úsměv, a otočí se zpátky k doktorovi. „Promiň, Blakeu, ale já už ve skutečnosti mám plány.“

S kým? Pravděpodobně s Katelyn. Musí to být ona. Nikoho jiného nezná… správně?

„Možná tedy jindy,“ řekne ten lůzr s úsměvem a snaží se skrýt své zklamání.

„Možná,“ kývne vyhýbavě. „No, asi bych už měla jít. Dnes pomáhám na kostele a pak mám oběd s přáteli. Opatruj se, Dr., teda, Blakeu.“ Pak se podívá na mě s upřímnějším úsměvem. „Jsem si jistá, že se ještě uvidíme, Cade Walkere.“

Zatímco běží z parku, ten kretén se na mě otočí se stupidním úsměvem, který rychle zmizí, když uvidí pohled na mé tváři. „Oh to si ze mě děláš prdel. Ty taky? Proč vždycky, když sem přijde někdo nový, tak patří k vám kreténům?“ rozhodnu se, že protentokrát nechám ten komentář o kreténech proklouznout.

Když neodpovím, znovu promluví. „Počkej chvíli, je tvoje?“ usměje se, když jsem dál zticha. „To jsem si myslel. No, ať vyhraje ten nejlepší.“

Právě když vystartuje, že odběhne, popadnu ho zezadu za triko a přitáhnu no zpátky vedle sebe.

„Hej. Co si sakra myslíš, že děláš? Pusť mě, chlape.“

Držím pevné sevření na jeho triku a musím se krotit, abych toho čuráka nezardousil. „Ve skutečnosti, kreténe. Nikdo ji nevyhraje, protože není nějaká zasraná hračka. Takže to bude takhle. Budeš se od ní držet dál nebo ti rozdrtím zkurvenej ksicht. Chápeš?“ pustím ho se strčením a nečekám na odpověď, protože vím, že jestli vyjde z jeho pusy něco arogantního, tak ho složím na prdel.

Jak běžím zpátky do posilovny, uvědomím si, že moje odhodlání klouže více, než jsem si myslel, obzvlášť za tak krátkou dobu. Na všech důvodech, proč je nejlepší se od ní držet dál, přestává záležet a to mě zasraně děsí, protože pokud moje odhodlání uklouzne a ona to tak nechá, tak by nás to mohlo zničit oba.