RFY - 22. kapitola

Překlad: Tynare

Brody 22

Jízda z domu Andyho a Blaire bylo těch nejdelších čtyřicet minut mého života. Omluvil jsem se Kacie asi tisíckrát, zatímco ona se pokaždé jen usmála a řekla, “To je v pořádku.”

Když jsem vyrůstal občas se něco takového stalo i mezi mámou a tátou, pokaždé když mu řekla “To je v pořádku”, on spal v noci na gauči nebo ji další den koupil květiny. Když jde o ženy “To je v pořádku” je špatné. Velmi, velmi špatné.

Nebyla v pořádku. Věděl jsem to. Poznal jsem to podle toho, že se po celou dobu dívala ven z okna, ale nikdy se na nic přímo nezaměřila. Vyhýbala se očnímu kontaktu se mnou, ale já jsem jí za to nemohl vinit. Co jí sakra Blaire řekla předtím než jsem přišel do kuchyně a co je důležitější, do prdele, proč jsem ji hned na začátku čehokoliv bral do domu Blaire? To byla ta nejstupidnější věc jakou jsem po dlouhé době udělal. Už dřív jsem se musel zabývat mrchou Blaire a jejím jedem, proč jsem si myslel, že je Kacie vůči tomu imunní?

Zajeli jsme na parkovací místo v garáži a Kacie zvedla z podlahy kabelku. Právě když se chystala sáhnout po klice, zamkl jsem dveře.

Otočila se a podívala se na mě. Obočí se jí stáhlo, takže se jí ukázala ta malá roztomilá vráska na čele.

“Co to děláš?”

“Mluv se mnou,” prosil jsem jí.

Na tváři se jí objevil falešný úsměv a položila svoji ruku na mou.

“Není o čem mluvit, jo?”

“Ano, je. Co ti Blaire řekla předtím než jsem přišel do kuchyně?”

Její hlas byl tichý a dívala se na své ruce.

“Ona mě v podstatě varovala, abych se držela dál. Poslouchej, Brody…myslím, že tento víkend byla stejně chyba, možná bych měla ještě dnes večer odjet. Naše životy jsou tak odlišné.”

“Neříkej to.” Snažil jsem se s ní hádat, ale nedala mi šanci.

“Je to pravda. Moje typická sobota se skládá z Disneyho filmu a možná zmrzlinového poháru, pokud chceme nějaké dobrodružství. Dnešní večer byl…drsný.” Povzdechla si a očima těkala po autě. Pak začala nesourodě mluvit.

“Ale pak ses na mě podíval, tak jak ses podíval a políbil jsi mě a já si myslím, že to za to riziko stojí, že ty za to riziko stojíš. Pár zkurvených poznámek o Blaire a já si uvědomila, že tě vlastně opravdu neznám, ale teď jsme zpátky u otázek, na které jsem už měla…”

“Počkej, zadrž. Vydrž minutu.” Zvedl jsem své ruce před sebe v zoufalém pokusu zastavit vykolejení vlaku, které se asi stane v jejím mozku.

“Za prvé jsem z tebe sakra zmatený. Za druhý, řešit tohle v autě je mi kurva nepříjemné. Co říkáš, půjdeme nahoru, dáme si nějaké víno a zahrajeme si “Zeptej se Brodyho na cokoliv”. Nic není tabu, jo?”

Zvědavě zvedla obočí.

“Nic?”

“Naprosto nic. Pro tebe…budu otevřená kniha.”

Opatrně se na mě podívala a znovu sáhla po klice. Tentokrát jsem uvolnil zámek v naději, že se nevrhne přímo ke svému autu. Kdyby ano, lehl bych si na její kapotu a přinutil bych jí, aby se mnou mluvila.

Čekala na mě za kufrem a využila moje rameno jako oporu, když zvedla jednu její sexy nohu a sundala si botu na podpatku. Snažil jsem se, abych jí neslintal do vlasů, když to udělal i s druhou nohou. Jak může někdo něco tak jednoduchého a běžného udělat tak zatraceně sexy. Jak jsem si všiml, ona tohle dělala se vším….připravování snídaně, čtení dívkám, dýcháním. Pomalu se dostávala do mého srdce. Ať se propadnu, jestli dovolím aby tohle Blaire a její hnusná velká pusa zkazila.

Jen co jsme vešli do bytu už tu byl Diesel, aby nás pozdravil. Poté co Kacie důkladně očuchal se vrhl ke mně a žalostně zakňučel.

“Vezmu ho nejdřív ven, než sám sebe uvede do rozpaků a udělá tu nepořádek, který budu muset uklidit. Nechceš jít s námi?”

“Jo,” odpověděla rychle. “Můžu se jen v rychlosti převléknout?”

Ne, prosím ne, nech si tyhle šaty na sobě každý zatracený den po celý zbytek života.

“Jasně,” řekl jsem a ona se otočila a zamířila chodbou pryč.

“Potřebuješ s nimi pomoc?” Zavolal jsem na ni.

Otočila se, obrátila oči v sloup a pak pokračovala chodbou do ložnice.

O několik minut později jsem vyšel ze svého pokoje a šel do obýváku. Kacie dřepěla a hrála si s Dieslem. Vlasy jí padaly kolem obličeje. Vypadala rozkošně i v jeansech a mikině s kapucí.

“Připravena?” Zeptal jsem se a vzal vodítko.

Postavila se dala mi úsměv s jemným pokrčením nosu, z kterého se mi podlamovala kolena.

“Jo, pojďme.”

Když jsme vyšli na ulici, ostrý večerní vzduch nás udeřil do obličeje. Kacie se objala rukama. V polovině června bylo v Minnesotě ve dne příjemné počasí, ale v noci to bylo horší. Chladné počasí mi dalo záminku k tomu, že jsem ji objal a přitiskl si jí k sobě, takže si na to nebudu stěžovat.

“Dobře…jsem připraven, jestli i ty jsi,” řekl jsem a chtěl jsem, aby nezapomněla na to, co jsem jí řekl v autě, protože jsem to myslel vážně. Cokoliv bude chtít vědět, to jí řeknu. Dobré i to špatné. O některých věcech asi bude těžké mluvit, ale pokud to chce vědět, řeknu jí to.

Vzdychla a já si začal myslet, že si to rozmyslela a už tento rozhovor nechce, ale pak do toho skočila rovnýma nohama.

“Kdo je Kendall?”

“Kendall je známá,” odpověděl jsem popravdě bez jakéhokoliv váhání.

Na vteřinu se na mě podívala a pak se odvrátila.

“Jen známá?”

“Mluvím pravdu, přísahám. Několikrát jsme byli spolu, ale nikdy to nepřerostlo v něco většího. Nikdy jsme to co bylo mezi námi, nijak nenazvali. Nebyl zájem.”

“Napsala ti, během toho co jsem tady?”

Kurva

“Ano. Neodpověděl jsem ji. Ani jsem si to nepřečetl. Jen jsem to smazal.”

Koutkem oka se na mě podívala a snažila se zjistit jestli mluvím pravdu.

“Kdy naposledy si s ní byl?”

“Hm…” Musel jsem vzpomínat, protože čas s Kendall se mi do paměti moc nevryl.

“Asi před měsícem, myslím.”

Kacie se kousla do rtů a jak jsme šli prohlížela si různé výkladní skříně. Můžu říct, že byla nervózní a v mozku jí to šrotovalo.

“Spal jsi s ní?”

Nechtěl jsem odpovědět, ale slíbil jsem, že budu poctivý.

“Ano.”

“Tady…” Ukázal jsem za ní na lavičku z tepaného železa.

“Pojďme si na minutu sednou a já ti to vysvětlím.” Omotal jsem Dieslovo vodítko kolem opěrky a otočil se ke Kacie. Seděla tak daleko ode mě, jak jen to bylo možné, ruce měla sevřené před sebou. Byla přede mnou absolutně uzavřená.

“Pamatuješ si, jak jsem ti před pár týdny řekl, že na střední ani na vysoké jsem nerandil?”

Přikývla a její krásné zelené oči se dívaly přímo před sebe, snažila se pobrat všechno, co jsem říkal. Nechtěl jsem nic jiného než ji držet v náručí, odpočívat na této lavičce a nechat život, aby proudil okolo, ale to nepřicházelo v úvahu…zatím.

“To byla pravda. Na střední ani vysoké jsem neměl přítelkyni, až do teď. Nikdy jsem neměl nikoho, koho bych vzal na návštěvu domů k rodičům. Někoho kvůli kterému bych řídil hodinu a půl jen abych viděl její roztomilý úsměv a pihy.”

Stiskla pevně rty a snažila se zakrýt úsměv, když si uvědomila, že mluvím o ní.

“Nikdy jsem nikoho takového neměl…..ale to neznamená, že jsem celou dobu byl sám.”

Její oči ztratily jiskru a také se jí vytratila barva z obličeje, ale pokračoval jsem dál.

“Část, která souvisí s mojí prací jsou fanoušci, je to také nejoblíbenější část mojí práce…někdy. Není nic lepšího, než když vyjdu ze šatny a je tam tucet dětí, které na mě čekají a chtějí podepsat plakáty nebo dresy. Další skupinou fanoušků jsou nepříjemné, panovačné ženy, které mi strkají svoje kozy do obličeje abych jim je podepsal a žebrají o moje telefonní číslo.”

“Ženy tě žádají, aby ses jim podepsal na prsa?” Otevřela nevěřícně pusu.

“Častěji než si myslíš.” Povzdechl jsem si. “V každém případě, když jsem podepsal smlouvu, tohle všechno začalo. Přísahám nikdy jsem s žádnou fanynkou nic neměl a nikdy bych ani nechtěl. Ale…mám…kamarádky. Kamarádky, ženy, které jsou důvěryhodné a můžu si s nimi vyrazit a být s nimi.”

Kacie zavřela oči a zatřásla se, když jsem řekl poslední větu.

“Jsou jen tohle, i když…vlastně to jsou kamarádky. Věřím jim, že nepůjdou a neprodají detaily našeho vztahu do bulvárních časopisů. To je to, co Kendall…byla.”

Natáhl jsem ruku a položil ji na její. Stále se dívala přímo před sebe, bez jakýchkoliv emocí. Nebo naopak tolik emocí, že je nedokázala rychle zpracovat. Okolo nás bylo hmatatelné ticho. Nic jsem neřekl a dával jí čas.

Potom, co jsem měl pocit, že uplynula už hodina a ona pořád jen očima těkala okolo nás, jsem to už nemohl vydržet.

“Kacie, jsi v pořádku?”

Naklonila hlavu na stranu a oči měla stále fixované na cihlovou zeď před námi.

“Myslím, že jsem.”

“Vážně?” Zeptal jsem se opatrně, tuhle odpověď jsem nečekal.

“Jo, jsem.” Její pohled konečně skončil na mně a její obličej vypadal klidný.

“Chápu to. Jsi veřejně známí a musí být pro tebe těžké v tomhle důvěřovat lidem.”

“Přesně!”

Musel jsem se hodně držet, abych ji nevzal do náruče a netancoval s ní po ulici za to, jaké má pochopení.

“Ale….nemůžu být toho součástí,” řekla pomalu a zavrtěla hlavou.

“Počkej, cože?” Úzkost se šířila v mé hrudi jako obrovský požár.

“Tvoje minulost, úplně ji chápu. Sláva, ženy, to že nemůžeš nikomu úplně věřit…všechno to dává smysl. Já tohle nechci, tuhle….nezávaznou, kamarádi s výhodami věc. Já vím, že jsme si řekli, že na to půjdeme nezávazně a že to musí být zábava, ale tohle je na mě až příliš nezávazně.” Vstala a strčila si ruce do kapes u kalhot.

“Nemůžu nechat samu sebe se k tobě víc přiblížit Brody. Myslím si, že půjdu.”

“Ne, nechoď.” Vyskočil jsem, sevřel Kacie za ramena a přinutil ji, aby se na mě podívala.

“Skončil jsem s tím Kacie, se vším. Než jsem se u tebe v penzionu zastavil na noc, můj život byl normální, můj život byl hokej. Kromě hřiště neexistovalo nic důležitějšího. Všechno ostatní bylo jen výplň. Pak jsem potkal tebe a teď na tebe nemůžu přestat myslet. Něco si ve mně změnila. A teď, vše co chci jsi ty.… jen ty. A dvojčata.

Podívala se přes ulici a mírně zavrtěla hlavou.

“Brody, jak to víš? Jak víš, že je to to, co chceš? Jak můžu vědět, že za měsíc mě neodhodíš jako všechny ostatní?”

“Mohl bych ti položit stejnou otázku,” odpověděl jsem.

“Co?”

“Sama jsi řekla, že jsi čtyři roky nerandila, ale vím, že nabídky jsi měla, takže se tě ptám na tu samou otázku. Proč já? Co je na mně, že jsi do toho šla?”

“Já nevím.” Prohlížela si mojí tvář. “Není to jedna přesná věc, je to prostě….ty.”

“To je přesně tak, jak to cítím i já Kacie. Je to milión maličkostí o tobě, které se spojí a vytvoří takhle úžasnou ženu. A u které jsem si jistý, že změnila můj život. Nedokážu to vysvětlit, prostě to tam je. Budeme se muset naučit si v tomhle důvěřovat.”

Vzal jsem jí obličej do dlaní a podíval se jí přímo do očí.

“Tohle je jedna velká kaluž, pro nás pro oba.”

Zelené oči ji změkly, objala mě kolem pasu a položila si hlavu na moji hruď. Taky jsem ji objal a položil si bradu na její temeno.

“Kacie, život se skládá z malých částí. Některé jsou dobré, některé jsou špatné. Ty a holky jste rozhodně ty dobré. Jste dokonce nejlepší a já budu bojovat jako o život, abych si vás udržel.”