Nerd - 2. kapitola

Překlad: Lucie

Elita si vybírá nové členy!
Připravte se na přijímání!
#PartyBratrstva #PripravteSeNaPrijimani
            …. Alpha BuzzFeed

Romeo

Zvuky ze šatny byly vždy stejné. Smích, pískání, muži škádlící se navzájem a zezadu zvuk puštěných sprch. Vzduch byl vlhký od neustále tekoucí vody a vůně propocených dresů prostupovala místností.

V podstatě to byl domov.

Byl jsem jeden z posledních, co dnes večer zůstal na hřišti, takže všichni ostatní už byli venku z dresů, když jsem vešel do místnosti přímo k mojí skříňce. Pár vlhkých ručníků mě plesklo po zadku, když jsem procházel. Pomstu jsem si plánoval na později.

Se smíchem jsem se otočil, abych si otevřel dvířka od skříňky, a otočil jsem se právě včas, abych viděl něco dopadat blízko mých nohou.

Co to, sakra?

Zvuky místnosti se vytratily do pozadí, když jsem zvedl obálku krémové barvy s černou voskovou pečetí na zadní straně. Pulz se mi zvedl, když jsem poznal pečetní znak.

Uvnitř byla odpovídající krémové karta, která byla z vnější strany prázdná. Rozevřel jsem ji, abych odhalil, co se skrývalo uvnitř.

DNES VEČER.

To bylo  vše. Žádný podpis. Nic dalšího. Jen tyhle dvě slova.

Ale věděl jsem, co to znamená.

Usmál jsem se a hlasitě houknul. Pár kluků ten zvuk zopakovalo. Vedle mě se můj spoluhráč a kamarád Braeden naklonil, aby se podíval na kartu.

"Aww, sakra," řekl a poplácal mě po zádech. "Jsi tam, kámo."

Zvedl jsem pěst, abychom si mohli ťuknout. "Jo, do pekla," řekl jsem.

"Víš, že Alpha Omega je jako nejexkluzivnější bratrstvo v kampusu," řekl a sáhl do skříňky, aby si vytáhl třičko.

Všichni věděli, že to byl jeden z důvodů, proč jsem tam tak hrozně chtěl. Nemyslel jsem si, že by se to mohlo stát, protože loni - když jsem byl v prváku - jsem se k nim nedostal. Byla to hořká pilulka, kterou jsem musel spolknout, protože můj otec i dědeček byli členové.

Nikdy jsem nepřišel na to, proč mě nechtěli, ale cokoliv to bylo, teď na tom nezáleželo.

To bylo něco, co jsem potřeboval. Teď jsem věděl, že jsem se k nim mohl dostat.

"Gratuluju, chlape," řekl Braeden, který udeřil do dvířek skříňky, čímž ji zavřel.

"Andersone!" Zakřičel trenér ze dveří své kanceláře. "Dostaň sem ten svůj teploušskej zadek!"

Mé kroky smeřem kanceláři doprovázely obvyklé zvuky typu oohs a awws, než za mnou trenér zabouchl dveře. "Nějaký problém, trenére?" Zeptal jsem se.

"Tvoje známky stojí za hovno, Andersone," řekl otevřeně.

"Je teprve první měsíc semestru," namítl jsem, i když jo, moje známky stály za hovno.

"Minulý rok jsi byl kousek od toho, abych vyhodil tvůj zadek z týmu." Řekl a srovnal si mě drsným pohledem. "Už jsem mluvil s tvými profesory. A v tomhle semestru míříš stejnou cestou."

Seděl jsem v křesle poblíž jeho stolu. "Je pro mě těžké najít čas na studium s tím vším trénováním," schovával jsem se. V podstatě to nebyla lež. Vstával jsem brzo ráno do práce, potom do třídy a několik hodin denně jsem trénoval. A několik dní jsme měli více než jeden trénink za den.

"Slyšel jsem, že jdeš na přijímání do Alpha Omegy."

Jak to, sakra, zjistil tak rychle? Vždyť jsem právě dostal vzkaz.

Vypadal, jako kdyby cítil smradlavý prd. "Jsi můj hvězdný hráč. Vím přesně, co máš za lubem."

"Já-" Chtěl jsem začít s nějakou výmluvou, ale trenér zvedl ruku a povzdechl si.

"Chápu to, Andersone. Škola stojí za hovno. Jsi tady, abys hrál fotbal a naháněl ženský."

Usmál jsem se.

"Jednou jsem taky byl ve tvém věku. Ale pravda je, že nemůžeš hrát, když se tvoje známky nezlepší."

Setřel jsem si úsměv z tváře. "Ale, trenére." Posadil jsem se dopředu ve svém křesle, připravený prosit. Fotbal byl můj život.

"Klid," pronesl. "Jsi stále v týmu. Pořád jsi v základu a mám v úmyslu, aby to tak zůstalo."

Nelíbilo se mi, jak to znělo.

"Od teď máš osobní doučovatelku. Budete se potkávat v knihovně každé pondělí, středu a pátek po dobu dvou hodin po tréninku."

"Dvě hodiny!" Do prdele, to bylo brutální.

"Myslím to vážně, Andersone. Tým tě potřebuje. Jsi nejlepší hráč, jakého máme, a děkan chce letos na šampionát."

Taky jsem chtěl na šampionát. Budou tam skauti z NFL. NFL byla můj cíl. Sakra, byla to moje jediná hra.

"Dobře," zamumlal jsem. Tohle bude stát za hovno.

"Začínáš dnes večer," dodal trenér, pak ukázal na dveře, abych vypadnul.

Šatna byla prázdnější, když jsem znovu otevřel svoji skříňku. Braeden tam seděl s taškou vedle nohou, čekal na mě. "Co trenér říkal?" Zeptal se.

"Musím jít na doučování," zamumlal jsem.

Braeden se zasmál. "Bav se," řekl a postavil se. Jeho smích se nesl za ním, když odcházel.

Bavit se? Jo, jasně. Kdepak.

V době, kdy jsem se osprchoval a převlékl, všichni ostatní odešli. Hodil jsem si všechny svoje věci do skříňky, popadl batoh a zamířil ke knihovně. Během cesty jsem byl hladový, a tak jsem sáhl po proteinové tyčince.

Knihovna nebyla místo, které bych navštěvoval velmi často, a když jsem vešel dovnotř, jsem si uvědomil, že mi trenér neřekl jméno mé doučovatelky. Rozhlížel jsem se po někom, kdo by mohl vypadat, že na někoho čeká, a mé oči přistály na sexy kočce, která seděla vzadu. Když si všimla, že se na ni dívám, naklonila se trochu víc, čímž mi poskytla perfektní pohled na její výstřih.

Pěkný.

Možná ona byla mojí doučovatelkou. Možná dvě hodiny v knihovně nebudou tak špatné. Zrovna jsem mířil k ní, abych se jí zeptal, jestli čeká na mě, když jsem za sebou uslyšel nějaký rozruch.

Kelímek s pery a tužkami spadl z vedlejšího stolu a nějaká holka pobíhala kolem, aby je zvedla. Nemohl jsem jí vidět do obličeje, protože její rozcuchané tmavé vlasy jí padaly kolem tváře. Nevypadala, že by byla příliš vysoká, a byla oblečená v pytlovitém svetru, přes který jsem nemohl omkrnout její tělo. Způsob, jakým se škrábala kolem sebe a jak držela sklopenou hlavu, mi napovídal, že tu trávila hodně času.

Ohlédl jsem se na holku s úžasnýma prsama, usmála se. Ale když se moje nohy začaly pohybovat, nebylo to jejím směrem. Místo toho jsem se přistihl, jak se tyčím nad tužkovou holkou.

Když mě uviděla, celé její tělo strnulo. Sledoval jsem, když mi pohledem přejížděla přes nohy a nakonec naklonila hlavu, když se podívala na můj obličej.

Spleť tmavých vlasů schovávala většinu jejích rysů a zakrývala jí ramena. Napadlo mě, jestli si je už tento týden česala. Její pleť byla bledá a měla na sobě brýle s černými obroučkami, které by mohly být mojí babičky. Její tvář byla jasně bez make-upu a na jejích rtech nebyla ani stopa po lesku.

"Potřebuješ pomoct?" Zeptal jsem se. Jediné, co jí chybělo byla bílá páska ve středu jejích brýlí.

Její tvář zrudla a zvuk jí vyšel z prostoru mezi rty. Chudák holka. Byla tak neuvěřitelně nemotorná. Nemohl jsem si pomoct, ale musel jsem se smát jejímu výrazu ve tváři. Bylo to, jako kdyby se nikdy předtím s nikým nebavila.

Dotkli jsme se tužky u mých nohou ve stejnou chvíli. Naše prsty do sebe narazily, čímž sebou trhla dozadu, jako kdyby jí někdo střelil. Spadla dozadu na zadek a tužky, které posbírala, se znovu rozutekly po podlaze.

Bože, ta dívka byla katastrofa.

Zvedl jsem všechno, co jsem našel, a narovnal vše znovu do kelímku. Přemýšlel jsem o tom, jestli se mám sehnout, abych jí pomohl vstát, ale soudě podle její reakce, když jsem se jí náhodou dotkl, jsem si řekl, že to není dobrý nápad. Kromě toho jsem měl sexy doučovatelku, která na mě čekala.

"Počkej." její hlas byl tichý, když na mě za mými zády zavolala. Něco na tom mě píchlo v hrudi, a tak jsem se otočil.

"Jsem tvoje doučovatelka," řekla.

Co? Ne. Nebyla žádná možnost, do pokla, že by trenér najal tohohle... nerda, aby mě doučoval.

Ach, ano, ale byla, popichoval mě hlas v zadní části hlavy.

"Vidíš," strčila přede mě zmačkaný papír. Byl to můj rozvrh a předměty, s kterými jsem potřeboval pomoct. Nahoře bylo moje jméno.

"Co ti ten papír udělal?" Dobíral jsem si ji.

Zamračila se. Hádám, že nerdi nemají rádi žertování. Tohle bude horší, než jsem si myslel. "Díky zatraceně moc, trenére," zamumlal jsem.

Ohlédl jsem se zpět na holku. Byla malá, nesahala mi ani po ramena. Vlasy skrývaly většinu z ní, a co ne, její strašný svetr, co měla na sobě, udělal zbytek. Visel na ní, až ke kolenům, a byl hnědý,díky čemuž to vypadalo jako pytel. Posunula si prstem brýle na nose, její drobné prsty vyčuhovaly ven z jejích příliš dlouhých rukávů.

Myslím, že by to mohlo být horší.

Mohla by páchnout.

"Tedy dobře, účo," řekl jsem, čímž jsem rozhodl o své doučovací budoucnosti, a ukázal jí, aby mě vedla ke svému stolu. "Ať to máme za sebou."

Jestliže doučování od ní bylo to, co jsem musel udělat, abych zůstal v týmu, pak bylo tohle přesně to, co jsem hodlal udělat.