MO - 8. kapitola

Překlad: Simča

Seznamte se s WyattemWoodrowem Hammerem, Nickovým bratrem. :)

PS. Celá kniha je překladatelským hororem, ale tahle kapitola??? Měla jsem blízko k bušení hlavou o stůl a to ještě nejsme u oplzlých, sexy a až moc žhavých scén. :D

"Co kdyby se německá doga spářila s čipmankem?"

Zakoulím očima nad otázkou, kterou si můj bratr představuje druhý den ráno, když procházíme přes hromadu padlých listí na cestičce v Central Parku. Podzim dorazil do New Yorku, a barvy jsou nádherné.

Na chvíli studuju brusinkově červenýlist, který dopadl na zem, zobrazujíc si, jak bych použil tuto barvu v animaci. To je něco, co vždy dělám; je to moje druhá přirozenost přemýšlet o barvách, odstínech a všech permutacích, které mohou vytvořit.

"Bude mít německá doga načechraný ocas, nebo čipmankbláznivě dlouhé nohy?" Wyattpokračuje.

"Kámo, víš, že takhle tonefunguje," říkám svému bratrovi, jakTrpasličí pinč, kterého venčím, zatahá na konci vodítka v hořečnaté snaze ulovit veverku.

"Nebo veverka a Trpasličí pinč," naznačuje Wyatt, jak ukazuje rukou na stvoření.

"Opět, vůbec se nesoustředíš na hru Psí mash-up," připomínám mu, jak dlouhosrstá, bílo-hnědá Čivava o velikosti šálku, kterou venčí,se pokoušíhonit ocas mého psa. No, ne méhopsa, ale jednoho z místní záchranné služby, Malí Přátelé, kde ty pejsky venčím a která se specializuje na vyhledávání domovů promalé bytové, přátelské psy. My oba jsme tam dobrovolníci.

"Leguán a teriér," on navrhne, snažíc se ještě jednou, pak se jeho chlupatákamarádkapostaví na dvě přední nohy, stáhne zadní nohy, a tak, a vyčůrá se na trávu.

"Močení na rukou!" Můj bratr křičí a dělá menší vítězný taneček u stromu.

Plácnu si s ním svou volnou rukou bez vodítka, protože to je vážné vítězství v naší další psí hře – psí bingo. Jsme nadaní. Můžeme hrát dvě hry najednou. "Deset bodů. Dobrá práce," říkám, ale jsemkonkurenceschopný jako peklo se svým mladším bratrem, a přestože jsme téměř hotovi s procházku, mám pořádšanci ho porazit. "Ale ne v případě, že hasicí vůz pojede kolem a můj zavyje."

On mi střílí pochybný pohled, jak vycházíme z parku. "Jo, nesázej na to. To jejak jednorožec a hrnec zlata na konci duhy v psím bingu."

"Jednou to ale vyhraju," říkám, protože psí vytí, a to zejména u malých psů, jako jsou tyto dva, je v jistém smysluzasraně rozkošný, a to je důvod, proč má padesát bodů na naší nástěnce skóre náhodných, neplánovaných psích aktivit.

To je naše verze automobilového binga, které jsme hráli, když jsme byli děti. Body jsou také uděleny pro psí jógové pózy na počest našeho táty, který je nejvíce pohodovým chlapem, se kterým se kdysetkáte. Připisuju zásluhu tomu, že je učitelem jógy, a máma ho udržuje dobře živeného s jejímikošíčky.(Cupcakes) A ne, myslím košíčkydoslova, protože o tamtom ani náhodou přemýšlet nebudu.

Nikdy.(Tady myslí košíčky podprsenky)

Mimochodem, Wyatt a já oba milujeme psy. Vyrůstali jsme s partou malých pejsků, stejně jako s malou sestřičkou,Josie. Psi nám bránili se navzájem pozabíjet. Miluju svého bratra jako blázen, ale je taky zatracenou osinou v zadku. Mladší bratři jsou takoví, i když je mladší jen o pět minut.

"Anglická doga a Velškorgipembroke. Kdo byl nahoře?"

"Doga," odpovím hned, jak se vrátíme k naší další psí hře. Vzhledem k tomu, že kdo je nahoře, je cílempsího mash-upu.

"Au."

"Jo, představ si, jak se Velškorgi cítila. Anglický chrt a Baset?"

"Chrt. A teď se jejich štěňata pokouší utíkat s těma krátkýma malýma nohama a jejich zatočenými prsty,"říká, jak opouštíme park a jdeme k místu v centru města, kde Malí Přátelé sdílí prostory se salónem, Psí denní péče.

"Hele, znáš kočku, která provozuje malé psí centrum?" Ptá se a mění téma.

"Máš na mysli Penny?"

Přikývne. "Zeptala se, jestli bych pomohl opravit část v záchranné službě."

Než můžu odpovědět, zaznamenám ženu přes ulici s dlouhou hřívou rudých vlasů vlající ve vánku, vcházejíc do mého domu. Vlasy má barvy jakoten list, červené se zlatým odstínem.

"Whoa," říká Wyatt, zastavujícse v jeho stopách na přechodu pro chodce, nechávajíckonverzaci o Penny zmizet v prach. Jeho kamarádka o velikosti šálku zatáhne za vodítko. "Kdo je ten sexy malý had mířící do tvé budovy?"(Had – žena, která umí vzrušit muže a jeho "nadobíčko" tak moc, že se ho ani nemusí dotknout…)

Plácnu ho do týla. "Vážně. To není vhodný, kámo. "

"Au," říká a mne si lebku jak autobus projede kolem.

Střelím mu přísný pohled. "To nebolelo. Ani to předstírej."

Taky se na mě přísně podívá. "Byla to legitimní otázka. Kdy se nesmí-?"

Odmlčí se a otevře ústa. "Ach. Ach. Ach. Ach." Opakuje zvuk, jako kdyby to měl být začátek rapové písně. Praští mě do ruky. "Máš slabost pro Červenou Karkulku."

Do prdele. Tohle je můj bratr. Moje nefiltrované, neví – co – znamená – až – moc – nechtěných -informací, bratrské dvojče. Zatlačím své brýle výš na nose a pohlédnu na znamení pro přechod pro chodce. Malý muž je nyní zelený.

"Líbí se ti," pokračuje, jak přecházíme po Central Park West.

"Ne." Zavrtím hlavou, udržujíc všechny přetrvávající představy o polibku, kterýse nepočítá, na uzdě. "Ona jekamarádka, takže je neslušné takhle mluvit."

"Jak mluvit?" Ptá se, vyzvídajíc.

"Já vím, co jsi chtěl říct, Woodrowe," říkám pomocí jeho prostředního jména, které nesnáší. "Snažíš se oťukat, jestli je volná."

Dostává se mi do očí, jak procházíme, a vysmívá se mi. "Aww… a podívejme se, jak jsi ochranářský. To je rozkošné."Stočí pohledem k mému domu, když se dostaneme na chodník. "Počkej."

Taky se podívám tím směrem a vidímHarpervyrazit z mého domu, vytáhne telefon a drží velkou nákupní tašku na paži.

"Randalle Hammere," říká a hází na mě moje druhé jméno, protože já nenávidím to svoje taky. "Ví

Spencer, že jsi rozpálený pro jeho sestru?"

Do hajzlu. Je od nás teď půl bloku. Její oči se rozzáří, když mě uvidí, dá telefon do kabelkya pak zamává. Jediné, na co můžu myslet je, že teď by byl vynikající čas, aby policejní auto nebo požární náklaďák vyřvával sirény. Wyatt může mít všechny body, které jen chce a ještě něco navíc, pokud jeho pes zavyje.

"Nejsem pro ni rozpálený. Je to kamarádka. Kromě toho, čipmank na doze,"říkám rozptylujíc ho. Někdy stačí hodit psovi kost.

To ho rozesmějea dá mi dočasný odklad, jak Harper přijde a pozdraví mého bratra jako prvního.

"Ahoj, Wyatte. Už chvíli jsem tě neviděla. Jak se máš?"Ptá se a on se pohne pro objetí. S jeho rukou stále svírající psa na vodítku, obejmeHarper a pak na mě zavrní obočím a ústy naznačí, okouzlujícíhad.

Je to takový malý hajzl.

"Máš psa?" Ptá se, jakmile se od něho odtáhne, a přísahám, že se mi nyní dýchá snáze, když paže mého bratra již nejsou kolem ní.

"Díky tomu mě teď budeš chtít?" Hodí zpátky na ni.

Harperse zasměje azavrtí v pobavení hlavou. "Vidím, že jsi pořád dosud neměl operaci."

On se ulizuje. "Tu,která má nastavit filtr mezi mým mozkem a ústy?"

Přikývne. "Tu."

Zavrtí energicky hlavou. "Ne. Ale chirurg má příští týdenotevíračku."

"Vynikající. Přijedu tě navštívit do nemocnice." Ukáže ke psům. "O co jde?"

"Jsou ze záchranné služby Malí Přátelé," říkám.

Můj bratr se pohne zpátky, opře se loktem o mé rameno a chová se přirozeně a cool. "Nevěděla jsi, že Nick a já venčíme psy ze záchrany dva dny v týdnu?"

Její oči zajiskří na nás oba, ale podívá se do mých. "To je opravdu sladký."

Mé srdce vyletí, a já jsem hned zpátky v minulé noci před její budovou.

Ten polibek se nestal, ty pitomče.

"Byl to můj nápad. Já jsem ten sladký bratr,"říká Wyatt, ukazujíc svůj zářivý úsměv.

"Hej," říkám, vměšujíc se do toho. "Neříkal jsi, žemusíš mluvit s Penny o bušení do ní? Promiň. Myslel jsem bušit hřebíky někde v jejím domě. "(Použité slovo Hammer :D)

On na mě obrátí oči v sloup. "Ha haha." Sáhne na vodítko, které držím. "Dej mi svého kámoše. Vezmu je zpátky," říká. Záchranná služba není daleko odtud. Skloním se a podrbu jedno ze psů po bradě a pak i druhého.

Jak vstanu, Wyattse ukloní a dá nám dramatickésbohem. "Nechám vás, abyste si mohli hrát."

Chci ho udeřit, ale to by všechno jen zhoršilo.

Když Wyatt odejde, otočím se k hvězdě mých oplzlých snů. Rty má zakřivené do úsměvu, a jak se zdá, je příjemně překvapena. "Nevěděla jsem, že tohle se psy děláš."

"Mám rád psy. A taky rád pomáhám."A snadnost této konverzace mi ukazuje, že polibek se pro ní taky nestal, takže jsme v pohodě.

"To se mi líbí. Ne, miluju to," říká a její výraz je jemný, bez obvyklého podtónu sarkasmu. Způsob, jakým to říká, je odzbrojující a cítím teplo po celém těle, a nejsem pro ni jen rozpálený. "Pomáhám New Yorskému ASPCA.(Americké společnosti pro prevenci krutosti na zvířatech). Získávám pro ně finanční prostředky."

"Opravdu? Neměl jsem tušení. "

"Jo. Pomáhám získávatpeníze na přístřeší domácích zvířat, mluvím o tom na sociálníchmediích, pomáhám organizovat společenské akce… Jednoho dne budu mít psa. Pro tuto chvíli, dělám, co můžu. "

"To je úžasné," říkám a těším se, že jsem se o ní naučil tuto novinku. Jsme příteli tak dlouho, ale ne nejlepší přátelé, takže odhalovat tyto kousky z ní je zcela nový zážitek. "Jaké plemeno psachceš?"

"Plemeno, které se zasměje všem mým vtipům," říká, a já se musím smát.

"To zní skvěle. Rád bych takového psa taky měl."

Pročistí si hrdlo a zvedne plátěnou tašku. "Možná se divíš, proč tu jsem."

"Ta myšlenka projela mou myslí. Ale pak mě napadlo, že mi neseš potraviny. Prosím řekni mi, že tam máš mátově čokoládovouzmrzlinu a dvě lžíce."

Příliš velké našpulení se jí formujena tváři. "Sakra. Opravdu jsem to podělala. Ale vím, co ti příště přinesu. Pro tuto chvíli, mám jen prací prostředek. Chtěla jsem jej nechat u vrátného," říká a podívá se směrem k mé budově.

Ale nenechala to u vrátného. Pořád tu tašku drží a ještě před chvílí lovila mobil z kabelky, jako by se snažila mi zavolat. Možná mi říct, že je tady? Sakra, možná chtěla záminku, aby mě viděla.

Než se mé myšlenky nakloní mimo kontrolu, sám duševně zakoulím očima.

Jo, správně. Kdyby ta kočka byla do tebe udělaná, mluví cizím jazykem a žvatlá.

To ona nedělá. Ve skutečnosti, je v pohodě, sebevědomáHarper. Sakra, čtu něco, co ani neexistuje.

Beru tašku a poděkuju jí. "Opravdu jsi nemusela. Chystal jsem se nějaký koupit dnes po práci."

"Ale tohle je způsob, jak tě mohu převést do mé značky. Je bez krutosti. Žádné pokusy na zvířatech."

"Ach, to je úžasné."

"Chceš vědět, co jiného je úžasné? Voní opravdu dobře. "

Sténám. "Budu cítit jako levandule nebo něco holčičího?"

"Nemyslím si. Používám to. Nechceš mě očichat?"

Ztuhnu. Milion oplzlých myšlenek tancuje v mé hlavě. Zasraně bych miloval jí očichat, inhalovat její vůni, přejíždět svým nosempo jejím krku dolů k ňadrům, přes břicho. Pak se ale rozhodnu, seru na to. Tahle kočka mě požádala, abych ji učil o randění. Ona potřebuje vědět, že věci, které vycházejí z jejích úst, jsou někdy šíleně nemravné. Položím svou ruku na její rameno. "Seš si vědoma, že to zní směšně oplzle? Řekni mi, že to víš. Musím pochopit, jak daleko musí tvůj výcvik zajít."

Ona obrátí oči v sloup. "No ták, nesnažila jsem se být oplzlá. Jen si čichni. Je to jako jaro. Voní to opravdu dobře," říká a zatahá za své vlastní tričko, tyrkysové s výstřihem pod lehkou bundou.

I když si říkám ne, předkloním se a přivedu svůj nos do tkaniny. Voní úžasně dobře, a já jsem lákavě blízko k jejím ňadrům. Blíž, než jsem kdy byl. Tak blízko, že v případě, řekněme, že kdyby osoba procházející za mnou do mě pohodlně vrazila, mohl bych mít svůj obličej v Harpeřiné hrudi. Moje ústa vodnatí a můj puls stoupá, a nikdy ve svém životě jsem se nemodlil tak moc, aby do mě někdo vrazil.

Ale to se nestane, a samozřejmě nemohu strávit celý den tady čichajíc její oblečení.

Je to pravděpodobně důvod k šílenství, takže zvednu svou tvář.

"Nevoní to hezky?"

Setkávám se s jejím pohledem. Žádné vtipy.Žádné nevrlé odseknutí. "Ano."

Z nějakého důvodu, mi to vydělá úsměv. Pouze tento se zdá být jiný než ten, který vrhla na Gina včera v noci nebo ten, který dala mému bratrovi. Tento úsměv se zdá být delší, než je u přátelského zvykem. Připomíná mi poslední noc, a jak náš polibek se zdál být taky víc než přátelský.

"Ale já už věděl, že voníš hezky," přidám, mé rty se zvednou nahoru. Možná ji dávám vědět, že jsem se vším v pohodě. Možná flirtuju.

Její oči se rozšíří a zakousne se do rtu. "A teď tvoje oblečení může vonět taky tak dobře a prádlo by sis měl vyprat dnes, abych tě mohlaočichat, když tě zítra uvidím."

Jakmile ona odejde, najdu od ní nepřijatý hovor před pěti minutami. Jak jsem doufal. Bojuji jako peklo, abych v tom nicnečetl, připomínajíc si, že zítra má své první rande s jiným chlapem.

A ten chlap nejsem já.

Doufejme, že nebude očichávatJasona. Opravdu doufám, že ani on nebude očichávat ji, protože nechci, aby někdo jiný věděl, že její prací prostředek je masivním vzrušením.