IYC - 2. kapitola

Překlad: Verča

JDI. DO. PEKLA.

Jaká pohroma.

Poté, co se vrátím do své kanceláře, sedím a dívám se do mého počítače. Farnsworth & Tillman logo skáče pomalu přes mou obrazovku. Můžeme si vybrat ze dvou spořičů obrazovky. První z nich jsou iniciály „F & T“, vypadající spíš jako „FAT“, a to jsem odmítla. Není to dobré pro sebeúctu. Kdo chce vidět FAT FAT FAT po návratu z jídelny nebo z oběda s klientem? Tak jsem si vybrala to druhé. „Farnsworth & Tillman“ Velké, tučné a skákací.

Logo je rozmazané před mýma unavenýma očima. Jsem ztracená ve vzpomínkách na krátkou dobu Jake a mě.

Dva měsíce. Pro některé lidi, dva měsíce nejsou nic. Pro mě to byl nejdelší vztah, jaký jsem kdy měla. Moji rodiče byli hořce zklamáni, když jsem jim řekla, že chodím s dalším „nechutným charakterem“ a visím kolem klubu rváčů, ale nebyl tu žádný odpor pro Jake. Byl teplý, laskavý, milý - všechno co moje rodiče nebyli – a zábavný a dobrodružný v posteli, více než ochotný zkusit cokoli, co jsem chtěla.

Ale čím více času jsme spolu trávili společně, tím ke mně tíhnul. Nechtěl jen zábavu a hry. Chtěl něco víc, něco, co jsem mu nemohla dát. A když jsem si uvědomila, že padám příliš hluboko a dostal se ke mně moc blízko, uchopila jsem první šanci, abych ho odstrčila. Důvěřování lidem – otevření se jim – to podle mých zkušeností, nevyhnutelně vedlo ke zklamání a žalu. Naučila jsem se že můžu věřit jedině sobě.

Rozrušená mou nečinnosti, Penny běhala dovnitř a ven z mé kanceláře pod všelijakými záminkami. „Dělám týdenní kontrolu zaměřenou na počítačové kabely.“ Zatahá za ně a usměje se. „Hezké a těsné.“

Deset minut po kabelech, zalévá mé plastové rostliny. Pak ořezává mé již ořezané tužky a oprašuje můj čistý stůl. Nakonec zabouchne dveře a zalomí rukama. „Toto je poprvé co jsi vynechala tvojí schůzi ve společnosti, to je něco co jsem si myslela, že se stane jen v době války, moru, nebo přírodní katastrofy. Volala jsem jim, že nemůžeš přijít a oni si mysleli, že jsi vážně zraněná nebo nemocná. Co je s tebou?“

Řeknu jí, co se stalo. Utěší mě v britském stylu, přinese mi šálek čaje. Pak se mi pokusí namluvit, jak se dostat do Farnsworthovo přízně tím, že to dohodím Evilu Reidovi.

„Pokud to uděláš, nikdy nepřesvědčíš Evila Reida, že ho skutečně nenávidíš. Bude si myslet, že mu děláš laskavost. Strávíš zbytek tvé kariéry bojováním.“

„Bojuji s ním, už od té doby, co jsem vstoupila do firmy,“ řeknu s pokrčením ramen. „Není to tak velký problém.“ Dva měsíce poté, co jsem odmítla Evilovo nabídku, zkusil to znovu. Tentokrát mě chytnul v zasedací místnosti a strčil mi jeho jazyk do krku. Moje odpověď byla rychlá – tvrdý kop kolenem do jeho rodinných šperků a zprávou do HR. Nevzal to moc dobře. Jeho metody se staly více opatrné – dotýkal se mé paže když jsme procházeli chodbou, příležitostně mě pohladil po koleni, když jsme museli jet stejným taxíkem. Je obdivovatelem, kterého jsem nikdy nechtěla.

Farnsworthovo večerní sekretářka mi zavolá a řekne mi, že je pán připraven vidět mě. Po závěrečné kontrole v zrcadle, jedu výtahem do nejvyššího patra a projdu labyrintem koridorů. I přes pozdní hodinu kancelář bzučí aktivitou. Farnsworth & Tillman právníci žijí sloužením svým klientům čtyřiadvacet hodin denně, tři sta šedesát pět dní v roce. Požár, povodeň, zemětřesení nebo tornádo, v nemoci nebo ve zdraví, ve válce nebo v míru, Farnsworth & Tillman právníci jsou k dispozici klientů pořád.

Než je smrt rozdělí.

***

Farnsworth sedí za jeho masivním skleněným stolem, když přijdu.

„Pojďte dál, Amando. Zavřete dveře.“

Zavřete dveře? Farnsworth & Tillman má politiku otevřených dveří. Vše je tu průhledné. Nemají rádi, když pracovníci plýtvají čas surfováním na netu. Počítačové monitory jsou čelem ke dveřím. Stěny jsou vyrobené ze skla. Kamery jsou viditelné na chodbách. Pracovníci rychle zjistili, že umývárny a spící lusky jsou jediným místem pro trochu soukromí.

Farnsworth mi naznačí jít vpřed, zavřu dveře a vyskočím při nečekaném kliknutí západky. Na okamžik jsem dezorientovaná. A pak si uvědomím, moje klaustrofobie je výsledkem zcela mléčných stěn. Soukromí. Opravdu.

Jako hlavní partner, Farnsworth získal nejlepší kancelář ve firmě. Dlouhá přes celou délku budovy, je větší než většina rodinných domů. Proč potřebuje bar, dva salónky, tři pracovní stoly a mediální centrum pro správu advokátní kanceláře, opravdu nevím.

Jednoho dne, to možná zjistím.

Usměje se. Aspoň myslím, že je to úsměv. Se rty roztaženými a vyceněnými zuby by mohl být také dravec na jaře.

„Jak to šlo s novým klientem?“

„Um.“ Otáčím si svůj stříbrný náramek kolem zápěstí, dárek od mé zesnulé babičky, a kousnu se do rtu.

Farnsworth pozvedne jeho učesané a pěstěné obočí. „Ztratila jste slova? Doufám, že se toto nestane přes soudem.“ I když se zasměje v jeho hlase není žádný humor. Vše ve Farnsworth & Tillman je test. Chybějící čárka v dokumentu. Chybně napsané slovo v podání. Špatná kalkulace škod. Zmeškaný oběd. Existuje bezpočet způsobu, jak ztratit svoji práci a vyčistit tak cestu pro více kompetentní lumíky.

Zhluboka se nadechnu a vyplivnu to, „Pan Donovan požádal o jiného právníka v jeho případu.“

Neuvěřitelné, že nevykazuje žádné známky šoku nebo překvapení. Místo toho se zakloní v židli a složí ruce za hlavu. „Požádal?“

„Ano, pane.“

„Proč?“

Otázka, kterou jsem doufala, že nepoloží. Farnsworth není jen dobrý advokát. Je jeden z nejlepších ve státech, ostatní nejlepší jsou moji rodiče, oba partneři ve Sawyers, Saunders a Solomon LLP a také dobří přátelé Farnswortha a jeho manželky.

„Máme…osobní konflikt. Ujistila jsem ho, že mu najdete někoho, kdo zastoupí mé místo.“

Farnsworth stočí rty do zlověstného úsměvu – druh úsměvu, který obvykle vidíte v televizi za doprovodu černého kníra. Bez kníkru, Farnsworth převrátí jeho pero v prstech. „Jaký druh osobního konfliktu?“

Mé tváře hoří a kolena se viklají. I když je to proti protokolu sednout si u hlavního partnera, pokud vás nevyzve, raději zvolím porušení protokolu, než abych zkolabovala na podlahu. S omluvným úsměvem sklouznu do jednoho pohodlného koženého křesla naproti jeho stolu.

„Byli jsme ve vztahu, před několika lety. A skončilo to. Špatně.“

„Hmmm.“ Farnsworth bubnuje prsty o stůl. „No, nemůžu říct, že jsem překvapený. Čekal jsem, že tento typ konfliktu nastane mnohem dříve…vzhledem k vaší pověsti.“

Můj dech opouští mé plíce. Vzhledem k mojí pověsti? O čem to sakra mluví? Řídím se absolutní korektností v této firmě. Jsem jedna z mála pracovníků, který neměl sex s některým z kolegů nebo s klientem. Používám zdejší spící lusky výhradně ke spaní. Ještě jsem ani necukrovala. „Jaká pověst by to měla být, pane?“

Farnsworth si odfrkne smíchy. „Nejste tak hloupá. Víte přesně, o čem mluvím.“

Ne tak docela, ale můžu hádat. Jasně, randím se spoustou chlapů. Spala jsem se slušným počtem. Dělala jsem něco už jako teenager, sama doma, noc za osamělou nocí. V těch zpocených polibcích a mumlání ve tmě, jsem našla jakési štěstí. Po dobu několika hodin se o mě někdo staral, dotkl se mě…miloval mě. Od té doby jsem měla dobrý pocit.

„Obávám se, že mi to budete muset vyhláskovat.“ Vracím mu jeho chladný, vypočítavý pohled, když mi žluč stoupá do krku.

Farnsworth mi pošle přes stůl modrou složku.

Papír. Jak kuriózní.

„Tady je to černé na bílém,“ říká klidně. „Divím se, že jste si neuvědomila, že děláme vše možné, když uvažujeme o partnerství. Měli jsme soukromého detektiva, který vás sledoval po větší část roku. Musím říct, že vaše složka byla nejzábavnějším čtením. Prošla jste přes muže rychleji než moje žena projde s penězi, a to už něco znamená.“

Dýchej pomalu a zhluboka, bojuji s instinktivním nutkáním utéct. Krev tluče s mých žilách, spěchá tak hlasitě, že přehluší zbytek Farnsworthovo slov. Můj žaludek stoupá. Budu zvracet.

„Podívejte se.“ Farnsworth vstane a obejde stůl, sedajíc si na jeho zadek na roh stolu přede mnou, když mi podá složku.

Moje ústa zvlhnou s hrůzou, když se dívám na modrou složku v ruce. Nedám mu najevo, že se starám o to, co je v té složce.

S pokrčením ramen odsunu soubor pryč. „Pokud existuje něco co chcete, o mně vědět, zeptejte se.“

Sakra, že jsem v pohodě. Nikdo se nikdy nedozví, že uvnitř jsem totální vrak.

Pohled, který mi dá je spekulativní, přemýšlivý a pošle mi mrazení po zádech. Otočí se a umístí složku na stůl vedle něj.

„Je tu něco, co chci abyste věděla. Myslím, že jste jedna z pekelných advokátů. Pravděpodobně jedna z nejlepších juniorských spolupracovníků ve firmě. Není pochyb o tom, že jste v mé mysli materiál pro partnerství. Ale mravnost je problém. Vždycky jsem byl celkem uvolněný v těchto věcech. Ne tak moc jako ostatní partneři. Ale pokud by to někdo z nich viděl..“

Hrozba vyslyšena a zaznamenána.

„To je šílené.“ Předstírám nonšalanci. „Není nic v mém životě, co by mělo vliv na mou práci. Vždy jsem nechávala svůj osobní život stranou od toho pracovního.“

Nakloní se a stiskne mi rameno, musím se ubránit nutkání uhnout.

„Vím, že stát se partnerem pro vás znamená vše, a zejména to chce váš otec. Je to všechno, o čem mluví celé roky. Je tak rád, že pokračujete v rodinných šlépějích. Uděláte ho tak pyšným.“ Odmlčí se a usměje se na mě smutným úsměvem – je to velmi špatný herec.

Je zřejmé, že Farnsworth není spokojen s bodnutím do mého srdce. Chce točit nožem. Točit a točit. V co doufá, že dosáhne? Myslí si, že budu prosit o milost, že propuknu v slzy? Opravdu si myslí, že mu dám to, co chce?

„To je všechno, pane?“ Udělám chybu, že vstanu. Teď jsem bohužel tváří v tvář Farnsworthovi, naše těla jsou pouze pár palců od sebe. Cítím jeho levný Bordeaus, řecké doutníky a krevetový speciál z bufetu za  $9.95. Můj nos se zvrásní. Nesnáším krevety.

„Ne, Amando. To není všechno.“ Jeho hlas se sníží na svůdné předení a zkroutí mi můj pramen vlasů kolem jeho prstu. „Byla by škoda, zahodit všechen váš talent.“ Pohladí mě tlustým prstem po tváři a násilné chvění přejede přes mé tělo.

„Ruce pryč.“ Odstrčím mu ruku pryč a zúžím oči.

„Jsi chytrá dívka, Amando. Nemyslím si, že ti musím vysvětlovat to, co od tebe chci. Mám něco co chceš, a ty máš něco, co chci já. Můžeme tak dosáhnout našich cílů a užít si.“

„Žádná šance.“

Jeho čelist se utáhne. „Možná jsem dvakrát starší než ty, ale vím, jak potěšit ženu. A vím jistě, že ty víš, jak potěšit muže. Mohli bychom mít něco speciálního. Něco…“

Zhluboka se nadechnu a obejdu křeslo. „Nebudu hrát tuto hru.“

Jeho chladný úsměv způsobí, že mi zmrzne krev. „Mám celou složku, která říká, že hraješ tuto hru. Můžeš tuto hru hrát s cizinci. Můžeš tuto hru hrát s lékaři. A právě teď, budeš hrát tu hru se mnou. Dovedeš si představit, co by tvůj otec řekl na to, kdyby viděl tu složku? Jeho ponížené a hořké zklamání? Nevím, co by pro něj bylo horší – zjistit, že je jeho dcera největší coura v San Francisku nebo vědět, že nikdy nebude dělat partnera v jakékoliv právnické firmě ve státě.“

V reakci na můj tázavý pohled se zasměje. „Zapomínáš, kdo jsem. Znám každého soudce v Kalifornii. Znám každého partnera v každé velké firmě. Mohu tě odstřihnout jediným telefonátem. Pokud odmítneš mou nabídku, nikdy nebudeš pracovat v jiné velké advokátní kanceláři v Kalifornii.

Sevřu mé ruce v pěst a kousnu se do svých rtů. „Bastarde. Chystám se tě protáhnout soudy za sexuální obtěžování. Bude to největší soud, co stát ještě neviděl.“

Farnsworthovo oči se zatřpytí a zasměje se. „Jsem bastard a ty děvka. No a co? Nikdo ti nebude věřit. Podáš-li žalobu, budu argumentovat tím, že jsi mi navrhovala nemravnosti, protože jsi byla tak zoufalá pro spolupráci, že bys pro to udělala cokoliv.“

Zděšeně se na něj podívám. „Proč by si někdo myslel, že jsem tak zoufalá? Jsem jedna z nejlepších právníků ve firmě. Sám jsi to řekl. Proč by si lidé mysleli, že se do toho vrhu touto cestou?“

Farnsworth pokrčí rameny. „Kdo ví? Nedostatek sebedůvěry? Sebedestruktivní tendence? Nezáleží na tom. Už jsem položil základy v případě, že to odmítneš. Měla bys vědět, že teď každý případ bude vyhrán dřív, než vůbec začne.“

Moje plíce se utáhnou. Zjevně to plánoval delší dobu a čekal na perfektní příležitost. A tu jsem mu dala.

Závan Bordeaus napadne mé nozdry, bojuji s nevolností vířící v mých střevech. Nehodlám zvracet na námořnicky modrý reliéfní koberec.

„A i kdyby si byla tak hloupá a pokračovala soudem,“ pokračuje,“ jak to budeš financovat bez práce? Mám kompletní advokátní kancelář k dispozici. Mohu mít stovky spolupracovníků pracující čtyřiadvacet hodin denně, aby tě zničili, než budeš moc podat tvou stížnost.“

„Jdi. Do. Pekla.“ Poodejdu krok a pak o další. Zdánlivě klidný Farnsworth sklouzne se stolu a klesne rukou k jeho opasku.

„Jsem si jistý, že jednoho dne ano. Ale mám v plánu využít co nejvíce svůj čas než tam půjdu. A ty taky. Podívej se, co můžeš získat. Můžu zahodit tu složku pod koberec. Ujistím se, že tvůj otec ani nikdo z dalších partnerů to neuvidí. A mohu mluvit s těmi správnými lidmi a zajistit ti partnerství prostřednictvím výběrového řízení. Jediné co chci, je ochutnat ten med, co šíříš okolo.“

Můj nos se zvrásní a jdu ke dveřím. Možná jsem přišla o všechno, ale neztratila jsem sebevědomí.

„Nechci vydírání,“ lusknu „Chceš odeslat tu složku kolem, pak jí pošli a já se vypořádám s pádem. Ale není tu žádný způsob na této zemi, že ode mě něco dostaneš.“

Chamtivost a chtíč se zableskne v jeho očích. A hněv. Hodně hněvu. Stejně jako Evil Reid, Farnsworth nebere ne jako odpověď.

„Jsou ženy v této firmě, které byly vděčné za příležitost, kterou jsem jim nabídl. Vyjdi těmito dveřmi a ztratíš partnerství, tvojí kariéru, lásku a pýchu tvého otce a úctu tvých přátel a kolegů. Nezůstane ti nic až s tebou skončím.“

„Budu mít svou sebeúctu.“

Farnsworth mi dá hořký smích. „Opravdu? Jakou sebeúctu má žena, která má nového milence každý měsíc…nebo je to každý týden? Složka je tak tlustá, že si nemohu vzpomenout. Probuď se, Amando. Sebeúcta neznamená spustit se na každého ptáka ve městě.“

Jeho slova směřují k ponížení, ale nestydím se za věci, které jsem udělala. Otevřu skleněné dveře a hodím mu směšný pohled přes rameno. „Považuj to za mojí výpověď. Skončila jsem s firmou.“

Farnsworth si utáhne opasek a zúží oči. „Možná jsi skončila s firmou, ale firma neskončila s tebou.“

***

Utekl týden.

Aspoň myslím, že je to týden. Doba nemá žádný čas v jámě zoufalství. Piju vodku.  Alespoň, že je konečně venku tma, vhodnější mé náladě.

Snažila jsem se být dobrá. Držela jsem se pryč od všech nejvíce konzervativních klubů a barů. Snažila jsem se být tím, koho mí rodiče chtěli. Nervózní. Monogamní.

Ale nefungovalo to. Nemohla jsem odolat své přitažlivosti k „nechutným“ charakterům, kterými tak opovrhovali – odvážní, drsní a nebezpeční. Opak mě. Zřejmě i však zmenšená verze mého nevhodného chování stačila k vyplnění modré složky.

S poraženým povzdechem, shodím přikrývku z postele, popadnu mobil a vytočím Drakea.

„Dlouhá doba bez sexu.“ Nedám šanci říct Drakeovi ani ahoj.

Drakeovo ostrý nádech je jasně slyšitelný.

„Amando. Kde jsi byla? Co se stalo minulý pátek? Nebyla jsi v práci. Nezvedala jsi mé hovory..“

Mluvení. Mluvení. Mluvení. Nechci mluvit. Chci zapomenutí, výstřední styl, a Drake je ten člověk, který mi to může dát. Polknu knedlík v krku a přeruším jeho monolog a řeknu mu základní fakta: Jake, Farnsworth, výpověď. Není třeba mu říkat o modré složce nebo obtěžování. U některých věcích je lepší, když zůstanou pod pokličkou.

„Takže chceš přijít?“ Snažím se o lehký, svěží tón, který popře mou potřebu pro bezduché šukání.

Je zřejmé, že to není dost, protože Drakeův hlas klesne na vyděšený šepot. „Ty jsi skočila ve své práci?“

Jazyk uvolnilo nadměrné pití vodky. „Bohužel, v zápalu boje, udělala jsem ukvapené rozhodnutí a zahodila svou kariéru pryč, paradoxně za to, že jsem věřila v sebeúctu. Nicméně podle dalších úvah jsem zjistila, že nemám ve skutečnosti sebeúctu a tak ti volám.“

„Je mi ctí,“ řekne suše.

„Takže máš nějaký čas dnes večer? Domnívám se, že jsem tě minulý týden nechala a chci to napravit.“

Drake se zadáví. „Opravdu…?“

„Opravdu. Zoufale. Potřebuju to tvrdě a potřebuju to rychle a potřebuju to bez jakýchkoliv citových závazků. Přijímám, kdo jsem a chci začít právě teď.“

„Tsk. Tsk.“ Drake mě pokárá tónem, který by mohl použít na vzpurné dítě. „Sex není vždy řešením. A nemyslíš jasně. Tohle je příležitost a není důvod utíkat. Máš možnost předělat tvůj život, zvolit novou cestu. Můžeme mluvit..“

Moje hlava padne zpět na polštář a zasténám. „Přijdeš nebo ne?“

Drake si povzdychne. „Vlastně jsem právě na cestě do nemocnice. Co kdybych přišel po tom, až budu hotov? Promluvíme si.“

Je tu zase to slovo. Mluvení. Drake a já nemluvíme. Máme sex. To je to, co kamarádi s výhodami dělají. A já nechci mluvit. Nechci myslet. Chci se jen ztratit v prázdnotě nesmyslného fyzického potěšení.

Nesouhlasně měkce zavrčím. Drake si odfrkne smíchy.

„Pila jsi. O důvod víc, abys zůstala doma a nechala lékaře, aby se o tebe postaral. Budu tam, jakmile to bude možné. Nechoď ven a neudělej nic hloupého. Nezníš jako ty, a to je druh situace, která často vede lidi k sebezničujícímu chování.“

„Jasně.“

Poté, co zavěsí, zírám na hodiny s poloprázdnou lahví vody. Pak si zavolám taxi.

***

„Tak, kam jedeme dnes večer?“

Taxikář odjede od obrubníku a podívá se na mě do zpětného zrcátka. S jeho měkkým, kulatým obličejem, hnědými vlasy, které trochu šediví a modrými oči, vypadá jako filmový rodinný táta.

„Hellhole. Je to bar v Městě Duchů, víte, v západním Oaklandu.“ Chci se opít a mám v plánu dostat domů prvního slušného chlapa, který nebude chtít nic víc, než mi jen ukázat dobrý čas. A neexistuje lepší bar než Hellhole, kde takovéhle chlapy seženu. Hrubý, drsný, ale nijak zvlášť nebezpečný, protože znám personál, Hellhole je jen pár bloků od Redemption, ale vyhovuje to mé náladě do puntíku.

„Pěkná dívka jako vy, by neměla chodit na takováto místa.“

Ha ha. „Není to tak špatné. Když jsem žila v Oaklandu, chodila jsem tam na drinky s mými přáteli.“

„Jste si jistá? Změnilo se to v uplynulých letech.“

Padnu do sedadla s povzdechem. „Jsem si jistá, že je to v pořádku.“¨

Projíždíme městem asi tak pět minut, než začne opět mluvit. „Mám dceru ve vašem věku. Kdybych zjistil, že se chystá jít do Hellhole, byl bych tam za dvě sekundy a odtáhl jí domů. A pak bych jí něco řekl.“

„Kdyby to někdo řekl mému tátovi, seděl by u stolu a začal psát novou verzi jeho „Jsem tebou hořce zklamán“ řeč.“

Světla kolem nás blikají, jsou rozmazaná, jak svištíme ulicemi. Zavřu oči a blokuju pohled na protivně šťastné lidi. A konečně začnu relaxovat. Možná bych mohla zavolat Makayle, ale ona by mi to rozmluvila. Naposledy co šla se mnou se stalo něco, díky čemu málem ztratila Maxe. Nemohla jsem jí to udělat znovu.

V době kdy otevřu oči, historický okres Foster Hoove taktéž Město Duchů je v dohledu. Rozbitá světla. Rozpadlé budovy. Mladé gangy v uličkách. Míjíme Redemption a můj hrudník se utáhne při pohledu na skromný kovový sklad s novým logem Team Redemption na stěně.

„Je to jedna z nejlepších MMA tělocvičen v okolí Bay Area.“ Taxikář zpomalí. „Můj syn tam trénuje a vyučuje nějaké třídy. Je Oaklandský policista. Moje žena a já jsme na něj hrdí. Ani jeden z nás nedokončil střední školu.“

Nesnáším hrdé rodiče.

„Jak se jmenuje?“ Ne, že by mě to zajímalo, protože vím, že už nikdy do Redemption nevkročím, ale zvědavost je neukojitelná šelma. „Dřív jsem tam…chodila. Moje nejlepší kamarádka chodí s vlastníkem.“

Podívá se na mě přes zpětné zrcátko. „Jméno mého chlapce je Theodore, ale říkáme mu Tag. V ringu se jmenuje Fuzzy.“

„Neznám žádného Fuzzyho. Musel se připojit poté co… jsem odešla. Jsou to dobří kluci. Jako rodina.“

Taxikář zajede autem k chodníku a otočí se. „Co vás přivedlo k tomu opustit Redemption? Můžete se setkat s vašemi přáteli a já vám můžu představit mého chlapce. Ne že bych se vás zkoušel zastavit nebo tak něco, ale…víte…bylo by to bezpečnější než v Hellhole.“

„Kdybych chtěla tento druh bezpečnosti, zůstala bych doma.“

Jeho pohled zděšení způsobí, že se můj žaludek sevře. Po několika okamžicích vsaje jeho rty a odjede od obrubníku a necháme Redemption za námi.

„Něco se vám stalo?“ Položí otázku téměř nedbale, ale můžu slyšet jeho znepokojení v hlase. A protože jsem trochu opilá a nezatratí mě za to, jak jsem si posrala život, řeknu mu vše jako Drakeovi, vynechávajíc modrou složku.

Polituje mě a když se dostaneme k Hellhole, otočí se a zvrásní čelo. „Mám počkat? Už jsem skoro skončil svou směnu a budu tady pro případ, že si to rozmyslíte. Není snadné získat taxík tady a v tuto noční hodinu…“

Mé srdce se sevře v mé hrudi. Jsem cizinec a má o mě větší starosti než moji rodiče. „To je v pořádku. Opravdu. Znám personál. Oni mi pomůžou ven.“

Poté co zadní světla taxíku zmizí do dálky, klepu na kovové dveře v rozpadající se cihlové zdi. Dvě pouliční světla jsou spálená, v této oblasti nejsou žádné viditelné podniky, ulice je tmavá a smrtelně tichá.

Čekám a čekám. Chladný vítr se opírá o můj kabát a přináší sebou slabý závan moči a zvětralého piva.

Po nějaké době se otevře kukátko.

„Máš členskou kartu?“ Drsný hlas způsobí, že se mi postaví chloupky na zátylku, ale ne natolik aby mě vyděsil, a to navzdory skutečnosti, že jsem nechala svou členskou kartu doma.

„Podívej se na mě.“ Mávnu svou rukou přes mé bílé pouzdrové šaty – vybrané proto, aby vynikly mé křivky. „Opravdu potřebuji členskou kartu?“

Dveře se otevřou a plešatý, statný vyhazovač ustoupí na stranu, abych prošla. Jeho tvář je snad všude propíchaná. (myšleno piercingy.)

„Vstup je čtyřicet babek.“ Přidrží ruku. Také propíchnutou. Dám mu několik bankovek do ruky a nasměruje mě dolů na dlouhé, tmavé, úzké schodiště.

„Vítej v Hell.“ (Peklo)