HM - 9. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

Informace k překladu Claim Me: Knížku jsem dočetla a vzhledem k tomu, že začíná událostmi, kterými končí Hold Me, budeme překlad uveřejňovat nejdříve po jeho dokončení. Já jsem plná rozporuplných pocitů a nemůžu se dočkat na vaše názory. J

- Arey

Julian

S Norou skončíme s hraním v bazéně až poté, co nás přijde Ana hledat, aby nám oznámila, že oběd je hotový. Já už v tu dobu umírám hlady a hádám, že Nora má hlad taky. Také mám úplně modré koule z toho našeho líbání, ale to bude muset počkat. Víc než šukat Noru chci, aby jedla.

Vidět mého miláčka takhle – tak šťastnou, plnou života a bezstarostnou – mi ulehčuje tlak na hrudi, ale i přesto tam stále je. Výraz v jejím obličeji poté, co jsem si ji vzal… pronásleduje mě, vtírá se mi do myšlenek i přes všechny snahy na to zapomenout. Vím, že jsem s ní v minulosti zacházel hůř, ale včerejší noc byla něčím horší.

Mám pocit, jako bych jí ublížil.

Možná je to proto, že už je teď zcela moje. Už si ji nemusím udržovat, formovat do toho, čím chci, aby byla. Miluje mě dost na to, aby kvůli mně riskovala svůj život, dost na to, aby se mnou byla z vlastní vůle. Všechno, co jsem jí v minulosti udělal, má jistý rozsah, ale včera jsem jí ublížil, aniž bych chtěl. Ublížil jsem ji, protože jsem ji chtěl držet a utěšovat ji.

Ublížil jsem ženě, která nosí mé dítě – a i když se zdá, že mi to Nora odpustila, já si odpustit nemůžu.

„Co Vám můžu přinést, Noro?“ zeptá se Ana, když se posadíme k jídelnímu stolu. Ta postarší žena vedle mé ženy úplně září, vypadá šťastněji, než jsem ji kdy viděl. „Toust? Nebo možná rýži?“

Nořiny oči se rozšíří po slovech služebné, ale donutí se klidně říct, „Cokoliv, co mi připravíš, Ano. Dnes je mi lépe, opravdu.“

Navzdory předchozím myšlenkám si nemůžu pomoct od úsměvu. Goldbergovi muselo něco uniknout nebo nás Ana slyšela dnes ráno mluvit. Proto má úsměv přes celý obličej: ví o tom, že je Nora těhotná a je z té novinky nadšená.

Při Nořině ujištění se její obličej ještě víc rozzáří. „Dobře. Teď mi dochází, proč Vám bylo včera špatně. V těhotenství se to stává, víte,“ řekne spikleneckým tónem. „Začíná to kolem šestého týdne.“

„Bezva.“ Nora se snaží potlačit zasmušilost v hlase, ale není úplně úspěšná. „Těším se na to.“

„Ujistím se, že dostaneš tu nejlepší péči, zlato,“ zašeptám a natáhnu se přes stůl, abych překryl Nořinu ruku svou. „Seženu ti cokoliv, co ti udělá dobře.“ Už jsem kontaktoval gynekoložku, kterou Goldberg doporučil, v době, kdy Noru prohlížel. Možná jsem neměl v plánu mít tohle dítě, ale teď když tu je, ta myšlenka, že by se mu něco stalo, je nesnesitelná. Když dnes Goldberg nadnesl možnost potratu, měl jsem co dělat, abych mu něco neudělal. Plánované nebo ne, tohle dítě je moje a zabiju kohokoliv, kdo mu bude chtít ublížit.

Nora se na mě lehce usměje. „Jsem si jistá, že budu v pořádku. Ženy jsou těhotné pořád.“

I přes její ujišťující slova zní napjatě a vím, že se pořád ještě nevyrovnala s tímhle vývojem.

Se skutečností, že nosí mé dítě.

Zhluboka se nadechnu a potlačím instinktivní nával vzteku. Rozumově chápu, proč má strach. Nora mě miluje, ale není úplně slepá k mému chování. Nemůže být, zejména po včerejší noci.

„Ano, budeš v pořádku,“ řeknu vyrovnaně a než její ruku pustím, lehce ji stisknu. „O to se postarám.“ A po zbytek jídla se tomu tématu vyhýbáme, oba šťastni, že se můžeme soustředit na něco jiného.

***

Zbytek dne strávím s Norou, naprosto ignoruju hromadu práce, která na mě čeká. Poprvé za několik let se nemůžu donutit přemýšlet nad problémy ve výrobě v Malajsii nebo faktem, že se mexický kartel dožaduje nižších cen zbraní vyráběných na zakázku. Ukrajina se mě snaží podplatit, abych skončil spojenectví s Ruskem, Interpol je na mě naštvaný, protože jsem Peterovi poslal ten jeho seznam, nová irácká teroristická skupina se chce dostat na čekací seznam mé nové výbušniny a mně je to všechno ukradené.

Jediné, na čem mi záleží, je Nora.

Po obědě se jdeme projít kolem pozemku a já jí ukážu mé oblíbené místa z dětství, včetně malého jezírka na okraji pozemku, kde jsem jednou narazil na jaguára.

„Vážně? Jaguár?“ Nořiny oči se rozšíří, když vyjdeme ze zalesněné oblasti a vynoříme se poblíž jezírka. Vysoké stromy kolem nám poskytují soukromí před strážnými – což je důvod, proč jsem tu jako dítě trávil tolik času.

„Občas prochází džunglí,“ odpovím Noře na otázku. „Je to vzácné, ale stává se to.“

„Jak ses od něj dostal pryč?“ Podívá se na mě se zájmem. „Říkal jsi, že ti bylo teprve devět.“

„Měl jsem s sebou zbraň.“

„Takže jsi ho zabil?“

„Ne. Střelil jsem do stromu vedle a vyděsil jsem ho.“ Mohl jsem ho zabít – už tehdy jsem měl přesnou mušku – ale myšlenka na to, že bych tomu divokému zvířeti ublížil, mě nějakým způsobem odpuzovala. Není to chyba jaguára, že se narodil jako predátor a já ho nechtěl potrestat za to, že měl smůlu a vstoupil do lidského teritoria.

„Co ti řekli rodiče, když jsi jim o tom pověděl?“ Nora se posadí na vyvrácený strom a vzhlédne ke mně. Její jemná ramena září odleskem vody z jezírka. „Moji rodiče by se vyděsili.“

„Neřekl jsem jim o tom.“ Sednu si vedle ní. Nemůžu si pomoct, ale musím ji políbit na to rameno. Její kůže voní božsky a touha potlačovaná během našich hrátek v bazéně se vrátí.

„Proč ne?“ zeptá se chraplavě. „Proč jsi jim o tom neřekl?“

„Má matka se už tak džungle bála a otec by byl naštvaný, že jsem mu nepřinesl jeho kůži. Takže nebyl důvod jim o tom říkat,“ vysvětlím. Natáhnu se pro pramínek jejích vlasů a promnu jej mezi prsty, užívám si ten jemný pocit mezi prsty. Penis mám tvrdý, ale nemám v plánu teď zajít dál. Žádný sex do večera, kdy bude Nora pohodlně ležet v posteli, a já si budu jistý, že jí neublížím.

„Oh.“ Nora zakloní hlavu blíž k mé ruce a dívá se na mě zpod přivřených víček. Její výraz mi připomíná mazlivou kočku. „A co tvým kamarádům? Řekl jsi jim, co se stalo?“

„Ne,“ zašeptám, navzdory dobrým úmyslům mé vzrušení vzroste. „Neřekl jsem to nikomu.“

„Proč ne?“ Nora zavrní, když jí zajedu prsty do vlasů a začnu jí jemně masírovat hlavu. „Myslel sis, že ti neuvěří?“

„Ne, věděl jsem, že by mi uvěřili.“ Odtáhnu ruku, když se mé vzrušení zintenzivní a začne ohrožovat mé sebeovládání. V jejím obličeji se zablýskne něco, co připomíná lítost, ale nic neřekne a ani se dál nevyptává. Místo toho se ke mně nahne a přitiskne rty na mé, drobnýma rukama vezme mou hlavu do dlaní. Její dotek je podivně nevinný a nejistý, jako by mě líbala poprvé. Její rty se sotva otřou o mé, každý dotek značí příslib něčeho, co má přijít. Téměř ji můžu ochutnat, cítit ji a nutkání si ji vzít je tak silné, až se otřesu. Jen vzpomínka na včerejší noc – na ten zraněný, zrazený pohled v jejích očích – mi dovolí zůstat klidný a přijmout její ne-polibky. Vím, že bych ji měl zastavit, odtáhnout se, ale nemůžu.

Její váhavé polibky jsou to nejkrásnější, co jsem kdy cítil.

Když už si myslím, že víc nezvládnu, její rty se pohnou směrem k mé bradě a pak putují níž na můj krk, líbá mě s mučivou něhou. Její ruce pustí můj obličej a sjedou níž po mém těle, prsty mi zajede pod okraj trička. Začne ho nadzvedávat a já zasténám, když se dotkne prsty mé nahé kůže.

„Noro…“ Nadechnu se, když si klekne mezi moje nohy a obličej má ve výši klína. „Noro, zlato, musíš přestat s tím provokováním.“

Nevšímá si mého pokynu. „Kdo koho provokuje?“ zašeptá a podívá se na mě. A než stačím odpovědět, nahne se a políbí mě na břicho. Kurva. Škubnu sebou, koule mi ztuhnou náhlým chtíčem. Pohled na ni, jak tu klečí, jen vyvolává mé nejtemnější touhy. Sevřu ruce v pěst a zhluboka a krátce se začnu nadechovat, připomínajíc si, jak je křehká.

Že nosí moje dítě a že si ji nemůžu vzít jako zvíře.

Až na to, že teď mi olizuje břicho. Sakra, olizuje. Přejíždí po každém svalu svým jazykem, jako by se je snažila vrýt do paměti.

„Noro.“ Hlas mám rozchraptělý. „Zlato, to stačí.“

Odtáhne se a podívá se na mě zpod hustých řas. „Opravdu?“ zašeptá, pořád ale nepouští moje tričko. „Protože já si myslím, že chci víc.“ A znovu se nahne a přejede mi zuby přes podbřišek, pak nasaje trochu kůže do její vlhké a teplé pusy.

Kůže, která je přímo vedle pulzujícího ptáka.

Doprdele.

„Noro…“ Sotva můžu ty slova formulovat. Prsty zarývám do kmene stromu, abych je nezaryl do ní. „Nechceš to, zlato, přestaň-“

„Kdo říká, že to nechci?“ Znovu se na mě podívá, její pohled je temný a vzrušený. „Chci to, Juliane… Kvůli tobě to chci.“

Zhluboka se nadechnu, penis mi pulzuje, když pustí tričko a natáhne se po opasku. „Nechci ti ublížit.“

Její rty se zvlní do úsměvu. „Ano, Juliane, chceš.“ Úspěšně mi rozepne pásek a zastrčí mi ruku do šortek, její úzké prsty sevřou celou délku mého penisu. „Nebo ne?“

Skoro exploduju, moje ruce se po ní natáhnou ještě dřív, než si uvědomím, co dělám. „Ano…“ můj hlas skoro připomíná zavrčení, když si ji přitáhnu do klína, donutím ji si na mě sednout. „Chci ti ublížit, šukat tě, vzít si tě všemi možnými způsoby a pak znovu. Chci označit tvou nádhernou kůži a slyšet tě křičet, zatímco se budu pohybovat v tvé kundičce a přivádět tě k orgasmu. To chceš slyšet, můj miláčku?“ Lehce ji chytím za ruce a podívám se na ni. „Tohle chceš?“

Přejede si jazykem přes rty, oči jí svítí zvláštní temnotou. „Ano.“ Zašeptá něžně. „Ano, Juliane. To je přesně, co chci.“

Kurva. Zavřu oči, doslova se třesu chtíčem. Jen její šaty oddělují mého ptáka a její kundičku. Kdybych ji lehce nadzvedl, byl bych v ní, bušil do jejího malého těla…

To pokušení se nedá zvládnout.

Jedna, tisíc. Dva, tisíc. Tři, tisíc. Donutím se v hlavě počítat, dokud nezískám zpátky kontrolu. Pak otevřu oči a znovu se naše pohledy setkají. „Ne, Noro.“ Hlas mám téměř klidný, když ji pustím a místo toho vezmu její obličej do dlaní. „Takhle to nepůjde.“

Zamrká a pak se odtáhne. „Co-“

Nahnu hlavu a přeruším ji polibkem. Pomalu a zhluboka jí zajedu do pusy, ochutnávám ji, hladím ji jazykem. Pak sevřu v jejích vlasech ruku v pěst a zatlačím jí hlavu mezi nohy, užívám si šokovaný pohled v jejím obličeji.

„Vykouříš mě,“ řeknu tvrdě. „A pak, pokud budeš hodná holka, dostaneš svou odměnu. Rozumíš?“

Nořiny oči se rozšíří, ale okamžitě poslechne. Vytáhne mi penis z šortek, sevře kolem něj rty a začne ho rytmicky třít. Uvnitř její pusy je teplo a vlhko, skoro jako v její kundičce, a tlak její ruky je perfektní. Byl jsem už tak vzrušený, že to zabere jen několik minut a každým nervovým zakončením mi projede extáze. Zasténám, chytím ji za vlasy a strčím jí ho hlouběji do pusy, aby polkla každou kapku. Pak ho z ní vytáhnu, kleknu si vedle ní a položím ji do trávy. „Roztáhni nohy,“ nařídím a vytáhnu jí šaty nahoru, obnažím tak její tělo. Udělá, jak přikážu, pohled má plný očekávání s kapkou obav. Položím ruce na její hladké opálené stehna ahladím je, užívám si jemnou texturu její pokožky. Pak se ohnu, zastrčím prsty za okraj růžových tang a odtáhnu je na stranu, odhalím tak její kundičku.

„Máš ji tak sexy, zlato.“ Slova ze mě vyjdou chraplavě, jak ztěžka potlačuju svoji touhu. Ohnu se, vdechnu její sladkou vůni. „Tak krásná, vlhká kundička.“

Dech se jí zrychlí a zasténá, když jí přitisknu rty na pysky, lehce je políbím. „Juliane, prosím.“ Zní mučivě. „Prosím, já-já tě potřebuju.“

„Ano.“ Nechám svůj dech přelétnout přes její citlivé místo. „Vím, že ano.“ Pomalu ji po celé délce olíznu. „Vždycky mě budeš potřebovat, že?“

„Ano.“ Nadzvedne boky. „Vždycky.“

„Pak, můj miláčku, zde je tvá odměna.“

Přitisknu jí jazyk na klitoris a začnu ji uspokojovat, utápím se v jejím potěšení a sténání. Když se konečně zavrtí a vykřikne v náporu orgasmu, ještě ji několikrát olíznu, abych vyvrcholení protáhl, a pak si lehnu vedle ní na trávu, podložím jí hlavu ramenem. Nějakou dobu takhle ležíme, pozorujeme vodu na jezírku a posloucháme zvuky hmyzu. Pořád ji chci, ale moje touha není tak silná. Je kontrolovanější. Tentokrát jsem ji neublížil, ale pořád mě něco tlačí na hrudi. Nakonec nemůžu už dál snést to ticho. „Noro, včerejší noc… to nebylo kvůli Peterovu seznamu.“ Nevím, co mě nutí jí to říct, ale musím. Chci, aby pochopila, že jsem jí nechtěl v tu chvíli potrestat, že ta bolest, kterou jsem jí způsobil, nebyla součástí trestu. Nevím, proč by jí na tom mělo záležet, když to říkám já, její únosce, ale potřebuju, aby to věděla. „Byla to chyba. Nemělo se to stát.“

Neodpoví, nijak na moje slova nezareaguje, ale po chvíli se přesune z mého ramena na hruď a položí hlavu přímo tam, kde je mé srdce.