HM - 17. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

Nora

Když nasedneme do limuzíny, dojde mi, že jsem unavená. Nadšení z dnešního večera se rozptýlilo a zanechalo jen vyčerpání. Rosa si opět sedne naproti nám přes uličku a Julian si mě přitáhne blíž k sobě, obejme mě jednou rukou kolem ramen. Jakmile mě zaplaví teplo jeho mocného těla, uvolním se po jeho boku a nechám se unášet myšlenkami. Můj někdejší únosce a já jsme právě měli večeři s mými rodiči. Jako rodina. Je to tak absurdní, že stále nemůžu uvěřit, že se to stalo. Nejsem si jistá, co jsem čekala, když Julian souhlasil, že mě vezme na návštěvu, ale tohle to nebylo. Myslím, že jsem v určitý moment jednoduše odmítla přemýšlet nad tím, jaké by to mohlo být – můj únosce sedící u jídla s mou rodinou. Jako bych si v mysli vystavěla zeď, abych se nemusela strachovat. Když jsem přemýšlela nad návratem domů, představovala jsem si sama sebe s rodiči… jen nás tři, zatímco Julian stál v pozadí.

Bylo směšné nad tím tak přemýšlet samozřejmě. Julian by nikdy nestál v pozadí. Dominuje jakékoliv situaci, ve které se nachází, ohýbá ji podle své vůle. A dokonce v tomhle – v mém vztahu s rodiči – je ve vedení, vstupuje do naší rodiny, dokonale spokojený v tom, v čem by se jakýkoliv jiný muž cítil zahanben.

Evidentně je občas dobré nemít žádné svědomí.

„Jak se cítíš, můj miláčku?“

Když Julian zašeptá svou otázku, zahnu hlavu, abych se na něj podívala. Uvědomím si, že jsem byla několik minut zticha. „Jsem v pohodě,“ odpovím vzhledem k Rosině přítomnosti. „Jen to všechno vstřebávám.“

„Oh?“ Julian se na mě pobaveně usměje, povolí sevření, abych se mohla usadit pohodlněji. „Jídlo nebo myšlenky?“

„Oboje, řekla bych.“ Usměju se, když mi dojde jeho vtip. „Jídlo bylo výborné.“

„Ano, to bylo.“ I přes přítmí v autě vidím, jak se mu na rtech objeví malý úsměv. „Tví rodiče odvedli dobrou práci.“

Přikývnu. „To rozhodně ano.“ Přemýšlím, jaké to pro ně bylo, večeřet s mužem, který jim unesl dceru. S kriminálníkem, který je teď jejich zeť a otec jejich vnoučete. Povzdechnu si a se zavřenýma očima se přitulím zase k Julianovi.

Můj šílený život dosáhl nové úrovně.

***

Zabere to méně než dvacet minut, než se dostaneme do bohatého sousedství Palos Park. Když jsem vyrůstala, vždycky jsem o tomhle místě věděla, jelikož jsem kolem jezdila do TampierLake. Obyvatelé Palos Park jsou většinou právníci a doktoři, a nikdy jsem neslyšela o nikom, kdo by si tu pronajal dům jen na několik týdnů.

Samozřejmě, Julian ale není jen tak někdo.

Dům, který vybral, stojí na samém okraji sousedství a je ohraničený vysokým, železným plotem. Jakmile projedeme elektrickou bránou, jedeme ještě několik stovek metrů, než dojedeme k samotnému domu. Uvnitř je dům luxusně zařízený, téměř stejně jako na pozemku. Všechno od nablýskaných parket až po moderní umění visící na stěnách křičící ‚extrémně bohatí‘.

„Kolik jsi za to zaplatil?“ zeptám se, když procházím obrovskou jídelnou. „Nevěděla jsem, že se dá takový dům pronajmout.“

„Nedá,“ odpoví Julian klidně. „Koupil jsem ho.“

Padne mi brada. „Cože? Kdy? Říkal jsi, že jsi ho pronajal.“

„Řekl jsem, že jsem nám zajistil dům po dobu naší návštěvy,“ opraví mě. „Nikdy jsem neřekl, jak jsem ho získal.“

„Oh.“ Cítím se hloupě. „Takže kdy jsi dostal šanci ho koupit?“

„Začal jsem to domlouvat hned po té, co jsme se na tomhle výletu shodli. Zabralo mi skoro týden, než jsem bývalého vlastníka donutil se odstěhovat, ale teď už je dům náš.“

Náš. To slovo z něj vyjde tak lehce, že si ho nejdřív nevšimnu. Pak zpracuju, co řekl. „Ten dům nám patří?“ zeptám se opatrně. „Jako, nám oběma?“

„Technicky ho vlastní jedna z mých korporací, ale ty v ní máš padesáti procentní podíl, takže ano, je náš,“ Julian odpoví, když vejdeme do obří ložnice s postelí s nebesy.

„Juliane…“ Zastavím se před postelí, podívám se na něj. „Proč jsi to udělal? Chci říct, ten svěřenecký fond byl už tak dost-“

„Protože mi patříš.“ Přistoupí blíž, v očích má známý oheň, když se natáhne po knoflících na mých šatech. Prsty mi přejede po nahé kůži a mé bradavky okamžitě vystoupí v náhlé potřebě. „Protože se o tebe chci postarat, rozmazlit si tě, ujistit se, že nebudeš v životě chtít nic jiného…“ I přes něžnost v jeho hlase jeho oči potemní, když mi rozepne šaty a nechá je spadnout na zem. „Nějaké další otázky, můj miláčku?“

Zavrtím hlavou a znovu se na něj podívám. Mám na sobě teď už jen modrá tanga a podprsenku stejné barvy. Pohled, jakým se na mě dívá, mi připomíná hladového lva, který sleduje gazelu. Možná se o mě chce postarat, ale v tenhle moment mě chce i sežrat. „Dobře.“ Hlas má hluboký a hrozivý. „Teď se otoč.“ Tep se mi okamžitě zrychlí v očekávání, když udělám, co řekl. I když už po té temnotě teď toužím, v břiše pocítím strach. Julian byl vždy nepředvídatelný. Ze všeho, co vím, domácí záležitosti dnešního večera v něm znovu vyvolaly sadistické touhy, vypustily démona, kterého držel několik týdnů na uzdě.

Při té myšlence mi začne pulzovat mezi nohama.

Jak tu stojím, zaslechnu tiché zašustění a pak mi oči zahalí hedvábná látka.

Se zavázanýma očima si uvědomím, že zadržuju dech. Bez zraku se cítím nekonečně zranitelná. Pravá ruka mi okamžitě vystřelí nahoru, aby látku sundala.

„Oh, ne, nesundávat.“ Julian zachytí mou ruku, prsty mi obejme kolem zápěstí v pevném sevření. Nahne se dopředu a zašeptá mi do ucha. „Kdo řekl, že můžeš, můj miláčku?“

Pod jeho teplým dechem se zachvěju. „Já jen-“

„Tiše.“ Jeho příkaz mnou projede, přidá pulzování mezi nohama. „Řeknu ti, kdy máš mluvit.“ Pustí mé zápěstí, postrčí mě dopředu. Klopýtnu a padnu obličejem dolů na postel. „Nehýbej se,“ nařídí a přistoupí blíž.

Poslechnu, dýchám ztěžka, když po mně přejede rukama, nejdříve na ramenech a skončí na stehnech. Jeho dotek je něžný, ale i přesto narušující, jako by to byl cizinec. Nebo možná mi to tak přijde kvůli pásce přes oči. Cítím ho za sebou, ale nic nevidím, a dotýká se mě, jako by si se mnou mohl dělat, co si zlíbí. Cítím mozoly na jeho velkých, teplých dlaních a před očima mi problýskne naše poprvé. Břicho se mi stáhne strachem a temnou potřebou. Když skončí s hlazením, přetočí mě na záda a nastaví si mě na posteli. Pod hlavu mi strčí polštář. Pak mě chytí za ruku a já ucítím, jak mi kolem ní uváže provaz. Jeho konec přiváže k něčemu, co předpokládám, že je roh postele. Po té přejde kolem postele a udělá to samé s druhou rukou.

Ležím tu jako nějaká sexuální oběť, ruce mám roztažené do stran a oči mi zakrývá páska. Jsem dokonce víc bezmocná než normálně a to mě jak děsí, tak vzrušuje. Jako všechno spojené s Julianem. Jiné páry tohle jen předstírají. Ale pro nás je to skutečné. Nemám možnost říct ‚ne‘. Julian si mě vezme, ať už chci nebo ne, a to prohlubuje mou touhu. „Jsi nádherná.“ Jeho drsný hlas doprovází lehké přejetí prstů přes citlivou kůži na mém břiše. „A celá moje. Že ano, můj miláčku?“

„Ano.“ Dech mám nestálý, když jeho prsty doputují k okraji tang. „Ano, celá tvoje.“

Matrace se podlomí, když vyšplhá na postel a hladí mě po nohách. Materiál jeho džín je na mých nahých stehnech drsný, což mi připomene, že je stále oblečený. „Tak je to správně…“ Položí se na mě, knoflíky na jeho košili mě tlačí do břicha, když na mě položí celou hruď. Zuby mi přejede přes ušní lalůček a naskočí mi husí kůže, když mi zašeptá přímo do ucha, „Nikdo kromě mě tě nikdy nebude mít.“

Potlačím zachvění, i když mě zalévá teplo. Pro jiného muže by tohle byly jen řeči, ale od Juliana jde o konstatování a výhružku najednou. Kdybych byla tak hloupá a dovolila jinému muži, aby se mě dotkl, Julian by ho bez váhání zabil.

„Nechci nikoho jiného, jen tebe.“ Je to pravda, i když se mi hlas třese, když mě Julian políbí na krk a pak vcucne ušní lalůček do pusy. „Ty to víš.“

Tiše se zasměje a já cítím, že se přesunuje k nohám postele. Když mě chytí za pravý kotník, pochopím proč.

Přiváže mi i nohy.

Provaz se mi obtočí kolem kotníků a srdce mi buší jako splašené. Julian mě jen vzácně svazuje tak důkladně. Nemusí. I když se chci bránit, je dost silný na to, aby si mě poddal i bez provazů a pout. Samozřejmě, že se nebráním. Ne, když vím, čeho je schopný, a co je ochoten udělat, aby mě vlastnil.

Když mám pravou nohu zajištěnou, natáhne se po druhé. Jeho ruce jsou silné a jisté, když mi obvazuje provaz kolem kotníků a přiváže ho k rohu postele. Teď tu ležím i s roztaženýma nohama. Nemůžu je dát k sobě ani o centimetr. Stejně jako provaz kolem zápěstí, i kolem kotníků je uvázaný silně, ale ne tak, aby mi zastavil přívod krve. Můj únosce možná není na tradiční BDSM, ale rozhodně ví, jak někoho svázat.

„Juliane?“ Dojde mi, že mám na sobě stále spodní prádlo. „Co mi budeš dělat?“

Neodpoví. Místo toho se pode mnou prolomí matrace, když vstane a pak uslyším kroky a zvuk zavírajících se dveří.

Odešel z pokoje a nechal mě uvázanou k posteli.

Srdce mi začne bít rychleji.

Zatáhnu za ruce, zkusím znovu provazy, i když vím, že je to zbytečné. Jak jsem čekala, nemůžu se z nich vykroutit; provaz se mi bolestivě zařeže do kůže, když zatáhnu. Jsem skoro nahá a sama, s páskou přes oči a svázaná v neznámém domě. A i když vím, že by Julian nedopustil, aby se mi něco stalo, nemůžu si pomoct a celé tělo mi ztuhne. Po několika minutách zkusím provazy znovu. Pořád nic… a pořád žádné známky po Julianovi. Donutím se nadechnout a pomalu vydechnout. Neděje se nic hrozného; nikdo mi neubližuje. Nevím, co za hru Julian hraje, ale nevypadá to nijak drsně. Ale ty chceš něco drsného, našeptává mi vnitřní hlas v hlavě. Chceš bolest a násilí.

Utiším ten hlas a soustředím se na uklidnění. Julianův přístup k milování mě možná vzrušuje, ale zároveň i děsí. Alespoň mou rozumnou část. Chci bolest, zároveň se ale bojím jejího rozsahu. Je to tak vždycky. Jako bych byla rozpůlená do dvou lidí – do toho, kterým jsem byla a do toho, kterým jsem teď.

Uplynou další minuty.

„Juliane?“ Už dál nemůžu mlčet. „Juliane, kde jsi?“

Nic. Žádná odpověď.

Přejedu hlavou po polštáři ve snaze sundat si pásku, ale nepohne se ani o centimetr. Otráveně škubnu celou silou rukama, ale jediné, čeho dosáhnu je, že mě bolí ruce. Nakonec to vzdám a snažím se uvolnit a zároveň si nevšímat strachu, který mě pohlcuje.

Další minuty uplynou. Když už myslím, že jsem se zbláznila, vrznou dveře a zaslechnu zvuk kroků. „Juliane, jsi to ty?“ Nemůžu skrýt úlevu v hlase. „Co se stalo? Kam jsi šel?“

„Šššš.“ Zvuk je doprovázen šimravým pocitem na rtech. „Kdo řekl, že můžeš mluvit, můj miláčku?“

Z chladného tónu jeho hlasu mi stoupne pulz. Trestá mě za něco? „Co-“

„Huš.“ Přitiskne mi prsty na rty, aby mě umlčel. „Žádné další slovo.“

Polknu, v krku mám náhle sucho. Nedotýká se mě nikde jinde kromě rtů, přesto se mi ale i přes rostoucí nervozitu vrátí vzrušení.

Nebo možná právě proto. Těžko říct.

„Vcucni moje prsty.“ Jeho šeptaný příkaz je doprovázen rostoucím tlakem na mé rty. „Hned.“ Poslušně otevřu pusu a vcucnu do ní dva velké prsty. Chutnají čistě a lehce slaně. Okraje jeho krátkých nehtů jsou drsné. Přejedu jazykem kolem prstů tak, jak bych jím přejela po jeho penisu. Lehce rukou cukne, jako by to pro něj bylo vzrušující.

Zrovna když se do toho začnu dostávat, Julian prsty vytáhne a sjede jimi po mém těle, zanechává za sebou chladnou a vlhkou stopu na kůži. Zachvěju se, vnitřní svaly se mi napnou, když mi obkrouží pupík a přejede mi jimi přes břicho. Níž, chci říct, prosím, jdi trochu níž, ale místo toho zvedne ruku a zbaví mě jeho doteku. Otevřu pusu, abych ho prosila, ale pak si vzpomenu, že nechce, abych mluvila. Polknu, potlačím ty slova, protože ho nechci rozzlobit, když je v takové nepředvídatelné náladě. Jestli mě chce Julian opravdu potrestat, nechci ho provokovat. Takže místo prosení klidně ležím a čekám. Dýchám rychle a povrchně, jak se snažím zaslechnout jakýkoliv pohyb. Nic neslyším. To tam jen stojí a pozoruje mě? Zírá na mé skoro nahé tělo roztažené a přivázané k posteli?

Konečně něco uslyším. Skřípání, jako by něco vytáhl z nočního stolku. Čekám, napjatě poslouchám a pak to ucítím.

Pod podprsenku mi zajede něco chladného a tvrdého, přesně mezi prsa. Skoro s sebou šokovaně trhnu, ale donutím se zůstat v klidu, i když mi srdce bije jako o závod.

Šmik. Ten zvuk se nedá splést. Je to zvuk železa přestřihující látku. Julian použil nůžky a rozstřihl mi podprsenku. Dovolím si lehce vydechnout, ale pak znovu ztuhnu, když ucítím, jak mi chladný kov přejíždí dolů po těle. Šmik, šmik. Obě strany mých tang jsou přestřižené, tupý konec nůžek mi tlačí na kyčel. Cítím teplo Julianovy ruky, když ze mě stáhne zbytek tkaniny a pak uslyším, jak nasaje vzduch. Dívá se na mě. Vím to. Představuju si, co asi tak vidí, když tu tak ležím s roztaženýma nohama a nad tím pornografickým obrázkem zčervenám.

„Už jsi vlhká.“ Hlas má nízký a ztěžklý chtíčem, což mě ještě víc vzruší. „Tvoje kundička je pro mě celá promáčená.“ Jeho slova doplní lehkým dotykem na mém klitorisu. Jeho prsty jsou na mé citlivé kůži hrubé, ale i přesto mi žíly zaplní zoufalá touha. Z úst mi uteče zasténání a já nadzvednu boky, tiše ho žádám o víc.

Tentokrát mou prosbu vyslyší.

Ucítím, jak se pod ním prohne postel, když vyleze na postel a sedne si mi mezi nohy. Jeho velké a silné ruce mě chytí za horní část stehen a pak skloní hlavu k mému přirození. Cítím, jak mi jeho teplý dech přejede přes rozevřené pysky. Skoro skuhrám očekáváním, ale na poslední chvíli to zadržím. Nechci udělat nic, co by změnilo Julianovy úmysly. Chci jeho dotek. Potřebuju ho. Být bez něj je agonizující.

A pak to ucítím – jemný, vlhký tlak jeho jazyka mezi mýma nohama. Tlak, který mou touhu uklidňuje i zvyšuje. Nelíže mě; jen má přitisklý jazyk na můj klitoris, ale to mi stačí. Je to víc než dost. Zahýbu boky v malých, opakujících se pohybech. Vytvářím si přesně ten rytmus, který potřebuju, a napětí ve mně vzroste, v podbřišku mi začne pulzovat. Pak jazykem pohne, sevře rty kolem klitorisu v silném nasávajícím pohybu a do všech mých nervových zakončení mi projede extáze, zatímco hlasitě vykřiknu. Už nemůžu zůstat zticha.

Než orgasmus zcela pomine, začne mě lízat. Jen jemnými, něžnými líznutími, které prodlouží ten pocit potěšení. Je to příjemné, dokonce i s opuchlým a citlivým klitorisem tu ležím, užívám si to, uvolněná z dosáhnutí vrcholu. Ani ne o minutu později si uvědomím, že se mé potěšení zvyšuje, sílí a mění se v další napětí.

Zalapám po dechu, vyjdu vstříc jeho jazyku, abych dodala víc tlaku a dosáhla tak dalšího orgasmu, ale on mě dál jen něžně líže, jazykem se sotva dotýká klitorisu.

„Prosím, Juliane…“ Slova ze mě vyjdou dřív, než si vzpomenu, že nemám mluvit, ale k mé úlevě nepřestane. Místo toho mě dál líže, jeho jazyk se pohybuje v pomalém a mučivém rytmu. Přitáhne si mě blíž, ale nedá mi to, co potřebuju. Snažím se nadzvednout boky, ale tím, jak jsem přivázaná, to nejde.

Jediné, co můžu dělat, je vydržet jakékoliv mučivé potěšení, které si pro mě Julian vymyslel.

Zrovna když si myslím, že už víc nezvládnu, pohne se na stranu a pravou rukou mi přejede k pulzující kundičce. Jeho velké prsty mi přejedou kolem otvoru a já zasténám, když do mě strčí dva z nich, pronikne do mě překvapující rychlostí. Je to skoro ono, skoro to, co potřebuju… a pak palcem zatlačí na můj poštěváček.

Roztříštím se na kousky, náhlé potěšení zaplaví mé tělo, když se zatřesu, zalapám po dechu a vykřiknu zároveň.

„Ano, to je ono, zlato,“ zašeptá. Jeho ruka mě opustí a já uslyším zvuk rozepínání kalhot. Zaregistruju ho jen nejasně kvůli svému orgasmu, který mnou projede neskutečnou silou. Srdce mi bije, jako bych běžela závod a mám pocit, jako by se mi kosti přeměnily na želé. Není možné, abych chtěla víc, ale i tak, když na mě nalehne svým statným tělem, vnitřní svaly se mi stáhnou. Je nahý a cítím jeho teplo, jeho tvrdost. Jeho surovou mužskou sílu. I kdybych nebyla svázaná, cítila bych se bezmocně a malá, takhle obklopená jen jím, ale s připoutaným zápěstím a kotníky je ten pocit silnější. Pod jeho tíhou skoro nemůžu dýchat, ale na tom nezáleží. Dokonce i vzduch teď není podstatný.

Potřebuju jen Juliana.

Posune se nade mnou a opře se o lokty. Tvrdá a hladká špička jeho penisu mi přejede po vnitřním stehně, když skloní hlavu, aby mě políbil. V očekávání ztuhnu, když cítím, že do mě začne tlačit. Jsem vlhká z předešlých orgasmů, mé tělo je na něj připraveno, přesto ale cítím, jak mě jeho penis roztáhuje, a pocítím krátkou bolest. V ten samý okamžik vklouzne jazykem do mých úst a já nemůžu ani zasténat, když se začne pohybovat v hlubokých a rytmických přírazech. Je to ohromné, cítit ho, chutnat ho, jak jeho tělo vládne a nárokuje si to mé. Nevidím, nemůžu se hýbat. Topím se a on je mou spásou.

Nevím, jak dlouho trvá, než mnou projede další vlna extáze. Jediné, co vím, je, že když se Julian udělá, udělám se s ním, třesu se a křičím v jeho objetí. Poté mi sundá pásku přes oči a rozváže mě, aby mě odnesl do sprchy. Jsem tak vyčerpaná, že skoro nemůžu stát. Julian mě omyje, postará se o mě, jako bych byla dítě.

Když mě přinese zpátky do postele, přitiskne mě k sobě a zatímco usínám, slyším, jak něžně řekne, „Dal bych ti celý svět, můj miláčku. Celý zasraný svět – jen abys zůstala moje.“