HM - 16. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

Julian

Černý Lincoln už čeká, když vyjdu ven. „Řekl jsem jim, že máš práci, ale trvali na setkání,“ řekne Lucas, když se vyhoupne ze stínu domu. „Napadlo mě, že bude nejlepší ti to dát vědět.“

Přikývnu a přejdu k autu. Okýnko v zadní části sjede dolů. „Projedeme se,“ řekne Frank a otevře dveře. „Musíme si promluvit.“

Tvrdě se na něj podívám. „To si nemyslím. Jestli chceš mluvit, zůstaneme tady.“

Frank si mě prohlíží, nejspíš přemýšlí nad tím, jak moc na mě může tlačit, a já poznám přesnou chvíli, kdy se rozhodne mě dál nedráždit. „Dobře.“ Vyleze z auta, šedý oblek se mu napne kolem břicha. „Pokud ti nevadí zvědaví sousedé, tak prosím.“

Nacvičeným pohledem prolétnu okolí. Naneštěstí má pravdu. Na druhé straně ulice jsou nějací lidé. Začínáme poutat pozornost.

„Za rohem je malý park,“ řeknu, když se rozhodnu. „Co tak jít tím směrem? Máš přesně patnáct minut.“

Frank přikývne a černý Lincoln se rozjede, nejspíš objet blok. Nemám pochyb, že v okolí má Frank ještě někoho dalšího, stejně jako já své muže. Není možné, aby CIA nechala jednoho ze svých bez ochrany.

„Dobře, mluv,“ řeknu, když se rozejdeme směrem k parku. Naznačím Lucasovi, aby nás v určitém odstupu následoval. „Proč jsi tady?“

„Lepší otázka je: proč jsi tu ty?“ Frankův hlas je cítit frustrací. „Víš, kolik problémů nám tvoje přítomnost působí? FBI ví, že jsi v jejich jurisdikci a mají v plánu-“

„Myslel jsem, že ses o to postaral.“

„Postaral, ale Wilson to odmítl nechat plavat. On a Bosovsky kolem toho čmuchají, snaží se něco vyhrabat. Je to zasranej zmatek a tvoje návštěva nepomáhá.“

„A proč je to můj problém?“

„Nechceme tě v téhle zemi, Esguerro,“ řekne Frank, když zahneme za roh. „Nemáš důvod tu být.“

„Ne?“ Obočí mi vystřelí nahoru. „Jsou tu rodiče mé manželky.“

„Tvé manželky?“ Řekne pohrdavě Frank. „Chceš říct ta osmnáctka, kterou jsi unesl?“

Noře je teď už dvacet – teda za pár dní bude – ale neopravím ho. Její věk není důležitý. „Přesně ta,“ odpovím chladně. „Jak jistě víš, když jsi mě vytáhl od večeře s jejími rodiči… mými příbuznými.“

Frank se na mě nevěřícně podívá. „Děláš si, kurva srandu? Kde jsi sebral koule na to, aby ses těm lidem podíval do očí? Unesl jsi jejich dceru-“

„Která je teď moje manželka.“ Přeruším ho nabroušeně. „Do mého vztahu s jejími rodiči ti nic není, tak se drž dál.“

„Budu – když se ty budeš držet dál od téhle země.“ Frank se zastaví a ztěžka dýchá. „Nedělám si srandu, Esguerro. Můžeme vymazat záznamy a dokumenty, ale ne lidi. Ne v téhle záležitosti.“

„Chceš mi říct, že CIA nemůže umlčet dva zvědavé agenty FBI?“ Chladně se na něj podívám. „Protože pokud jsou oni jediným problémem-“

„Nejsou,“ přeruší mě Frank, když si uvědomí, kam tím mířím. „Nejde jen o FBI, Esguerro.“ Zvedne ruku, aby si otřel zpocené čelo. „Jsou tu další lidi na vyšších místech, které tvá přítomnost tady znervózňuje. Neví, co čekat.“

„Řekni jim, že jsem přijel navštívit příbuzné a pak odejdu.“ Pro jednou jsem k Frankovi zcela upřímný. „Nejsem tu kvůli obchodu, takže se nemusí bát.“

Frank nevypadá, že mi věří, ale je mi to jedno. Jestli CIA ví, co je pro ně dobré, zbaví se FBI.

Jsem tu kvůli Noře, a komu se to nelíbí, ať jde k čertu.

***

Když se vrátím do domu, najdu Noru, která se hádá s Rosou o sklízení ze stolu.

„Roso, prosím, dnes jsi tu host,“ řekne Nora a natáhne se po tácu, na kterém jsou zbytky žebírek. „Prosím, sedni si a já pomůžu mámě-“

„Ne, ne, ne,“ namítá Rosa, přejde kolem stolu a zvedne špinavé nádobí. „Ty se starej o dítě. Prosím, je to moje práce. Nech mě pomoct.“

„Jsem těhotná devět týdnů, ne devět měsíců-“

„Má pravdu, zlato,“ řeknu, stoupnu si před Noru a vezmu jí tác z rukou. „Byl to dlouhý den a nechci, aby ses zbytečně unavovala.“

Nora chce něco namítnout, ale já už nesu tác do kuchyně, kde její rodiče balí zbytky. Když vejdu, Gabrieliny oči se rozšíří, ale vezme si ode mě tác s tichým ‚děkuji‘. Usměju se na ni a vrátím se zpátky do jídelny pro další nádobí. Musíme se s Rosou několikrát vrátit, abychom odnesli všechno nádobí do kuchyně. Nora sedí v obýváku na gauči, sleduje nás se směsicí podráždění a zvědavosti. Konečně, když už je stůl uklizen, se k nám připojí Lestonovi. Posadím se vedle Nory na gauči, zvednu její ruku a položím si ji do klína tak, abych si mohl hrát s jejími prsty.

„Gabrielo, Tony, děkujeme za skvělou večeři,“ řeknu, když si Nořiny rodiče sednou vedle Rosy na druhý gauč. „Omlouvám se, že jsem musel odejít a přišel tak o dezert.“

„Zachránila jsem ti kousek koláče,“ řekne Nora, když jí masíruju dlaň. „Máma nám ho zabalila s sebou.“

Podívám se na její matku s vřelým úsměvem. „Děkuju, Gabrielo. Cením si toho.“

Gabriela nakloní hlavu. „Samozřejmě. Je škoda, že jste musel kvůli obchodu odejít tak pozdě.“

„Ano, to je,“ souhlasím a předstírám, že jsem si nevšiml otázky v jejím hlase. „A máte pravdu, je pozdě…“ Podívám se na Noru, která právě zakrývá zívnutí volnou rukou.

„Nora říkala, že zůstáváte v domě v Palos Park,“ řekne Tony a sleduje nás s nečitelným výrazem. „Tam dnes budete spát?“

„Ano, přesně tak.“ Ten dům je na okraji sousedství s dostatkem místa k tomu, aby Lucas zajistil bezpečnostní opatření. „Tam budeme po celou dobu naší návštěvy.“

„Můžete zůstat v Nořině pokoji, jestli chcete,“ nabídne Gabriela nejistě.

„Děkuju, ale nechceme vás zneužívat. Bude lepší, když budeme mít vlastní prostor na následující dva týdny.“ Vstanu, Nořinu ruku stále ve své a zdvořile se na Lestonovi usměju. „Když o tom mluvíme, myslím, že je čas, abychom šli. Nora si musí odpočinout.“

„Noře je fajn,“ namítne subjekt mých obav, když se vydám směrem k východu. „Můžu zůstat déle, než do desíti, víš.“

Potlačím úsměv nad jejím nabručeným tónem. Můj miláček v posledních dnech nerad přiznává, že je unavený. „Ano, toho jsem si vědom. Ale tví rodiče si musí odpočinout také. Zítra je čtvrtek, že?“

„Oh, ano, jistě.“ Zastavím se předtím, než dojdeme k předním dveřím a Nora se otočí k rodičům. „Zapomněla jsem, že musíte zítra do práce,“ řekne s výčitkami. „Omlouvám se. Nejspíš jsme měli odejít dřív-“

„Oh, ne, zlato,“ zaprotestuje její máma. „Jsme rádi, že jsi tu byla a řekli jsme ti, abys přišla. Kdy tě uvidíme zase?“

Nora ke mně vzhlédne a řekne, „Zítra večer, pokud vám to vyhovuje. Další večeře bude u nás.“

„Budeme tam,“ řekne Tony a sleduju, jak oba Lestonovi Noru obejmou a políbí, když se loučí.