Elect - 9. kapitola

Překlad: Mili

Nixon

Zavřel jsem dveře od auta a vběhl do domu. Pino, jeden z našich mužů, čekal venku přede dveřmi.

„Nějaká akce během dnešního večera?“ Zeptal jsem se.

Pino se zasmál. „Ne, pane, jestli nepočítáte několik našich mužů, jak prosí mladé dámy, aby vypnuly Kmotra.“

„Kmotra?“ Zopakoval jsem. „Myslel jsem, že se koukají na romanťárny.“

Pino si povzdechl. „Ano, no, Trace a Monroe si myslely, že nás bude víc bavit sledovat film o našich životech.“

Zasmál jsem se. „Našich životech?“

„Ano.“ Obrátil oči v sloup.

„Přemýšlím o tom, jestli se mi líbí myšlenka, že mě hraje Marlon Brando.“ Plácl jsem ho do zad. „Zavolej strejdovi Tonymu, jo? Musíme se dneska večer ještě o něco postarat a potřebuju jeho pomoc.“

„Už jdu na to, pane.“ Pino vytáhl mobil a otevřel mi dveře.

Vkročil jsem dovnitř a okamžitě mě do nosu uhodila vůně čokoládových sušenek. Bez rozmýšlení jsem vešel do kuchyně, dychtivý po jídle. Díky celému tomu stresu dnešního večera jsem zapomněl jíst.

Trace na sobě měla jednu ze starých zástěr mojí mámy. Z jejího iPhonu zněla nejnovější písnička od Ti; nahlas falešně zpívala, když lžící nabírala těsto a pokládala ho na plech.

„Mňamka.“ Mrkl jsem.

Začervenala se a přestala tancovat.

„Ne, musíš dělat, že tady nejsem. Pokračuj, natřásej prdelkou. Jsem si jistý, že na tom svém malém seznamu je mimo jiné i falešně zpívat, zatímco tě sleduje tvůj přítel. Akorát, že v mém seznamu tě mám oblečenou jenom v té samotné zástěře; ale hej, nejsem náročný.“

„Strašně vtipné.“ Trace pustila hudbu o něco hlasitěji a udělala otočku, potom přišla ke mně a přitiskla se. „Bála jsem se o tebe.“

„Nemusíš se bát.“ Políbil jsem ji na ústa. Chutnala jako čokoláda a v tu ránu jsem na všechno zapomněl - na Lucu i na Chase. Byla to jen Trace a ta slaboučká chuť čokoládových sušenek na jejím jazyku.

Aniž bych přerušil polibek, zvedl jsem ji do náruče a procházel chodbou. Můj otec byl paranoidní blázen, takže se všechny pokoje nacházely v přízemí, pro případ, že bychom potřebovali rychle zmizet.

S kopnutím jsem otevřel dveře své ložnice a zabouchl je za sebou. Kdyby tohle měla být na dlouho naše poslední noc, chtěl jsem si to vychutnat; chtěl jsem si vychutnat ji.

Trace mi zasténala do pusy, když jsem nepřestával sát čokoládu z jejího jazyka. Zatraceně, bude mi chybět její příchuť.

Odtáhla se a svlékla si zástěru, potom omotala paže kolem mého krku a útočila na mě - opravdu, jiné slovo by se pro to ani nehodilo.

Žhavý. To bylo první slovo, které mi přišlo na mysl, když se Traciny rty tiskly na mé. Dychtivost, to bylo druhé slovo, když jazykem přejížděla po mém spodním rtu, až jsem zaklel nahlas - těsně předtím, než jsem popadl její tělo a narazil s ním na dveře ložnice. A potom - nic. Slova mě opustila. Líbat Trace byla zkušenost, kterou jako bych prožíval mimo tělo. Děsilo mě k smrti, že jediný dotek mohl zničit nejen mé tělo, ale i moji duši - děsilo mě to až v samotném nitru a nenáviděl jsem, že v její náruči jsem byl neschopný dokázat svou sílu, ale jen absolutní slabost.

Možná to bylo třetí slovo. Slabost. Když jsem ji zvedl do náruče a cítil jsem její tělo přimáčknuté na sobě - když mě její jemné sténání přivádělo k šílenství a rukama jsem jí vyhrnul triko - uvědomil jsem si jednou věc.

Slabost znamenala smrt, především teď.

A byla jen otázka času, než tu mou slabost odhalí... jen otázka času, než všichni odhalí, že ta slabost je má a ne Chasova. Čas byl mimo podstatu a já ho měl pouze omezené množství.

Beznaděj, poslední slovo, které zaznělo v mém svědomí, když jsem ji donutil, aby si omotala nohy kolem mého pasu a přísahal jsem si, že ji budu chránit, ať to stojí, co to stojí, i kdyby to mělo stát můj život. Už jsem ztratil své srdce. Ztratit svůj život? Odtáhl jsem se a zahleděl se do jejích velkých hnědých očí. K čertu, jo, stálo by to za to.

„Nixone?“ Tracin dech mě zalechtal na krku, když se opřela, aby si odpočinula na mém hrudníku.

„Jo?“

„Řekni mi, že bude všechno v pořádku.“

S povzdechem jsem ji lehce políbil na tvář. „Raději bych ti to ukázal...“

Ozvalo se zaklepání na dveře. S nadávkou jsem pustil Trace na postel a přiskočil ke dveřím. Kdo má do prdele nervy mě otravovat?

S trhnutím jsem je otevřel. Na druhé straně stál křenící se Chase. Můj idiotský bratranec věděl moc dobře, když sem vtrhnout, když jsem s Trace o samotě a zatraceně dobře věděl, že teď s ní o samotě jsem. Nedohodli jsme se, že s ní potřebuju dnes v noci být? On ji bude mít několik měsíců! Já chtěl jedinou noc.

„Co je?“ Zahulákal jsem. „Co bys tak asi mohl potřebovat?“

Chase si stoupl vedle mě. „Dobrá otázka.“ Odkašlal si. „Mám na ni odpověď.“

„Poslouchám.“ Zatnul jsem pěsti a sledoval, jak Trace přišla k Chasovi a svými stehny se skoro dotýkala těch jeho. Ztratím kurva rozum, jestli se ho jakákoliv její část bude dotýkat. Do háje, bude to hodně dlouhý semestr.

Potřebuju zatracený prášky. Sakra, teď budu dbát Texovy rady? Něco na tom bylo dost špatně.

„Mo se každou noc plíží k Texovi!“

Obrátil jsem oči v sloup. „A to má být novinka? Že se každou noc plíží ke svému klukovi? Je dospělá. Může - “ Kolečka v hlavě se mi začala otáčet rychleji. Co to kurva, jde o mou sestru!

„Už ti to šrotuje,“ zašeptal Chase.

Trace se zasmála.

„Šrotuje ti to ještě víc.“

Zanadával jsem, ale nepomohlo mi to. Obrázek mé sestry s jedním z Vyvolených - mého přítele a obchodního partnera - mi probleskl hlavou. Dotýkal se jí? Ach bože, byla nahá? Prováděli... „Zabiju ho holýma rukama!“

„No konečně.“ Zatleskal Chase nahlas. „Dobře. Ovládal jsi svůj hněv o sekundu dýl než naposledy.“

„Naposledy?“ Zeptala se Trace.

„Když zjistil, že ty a já - “

Zvedl jsem ruku. Opravdu jsem NEpotřeboval, aby mi Chase zopakoval, že s Trace několikrát sdíleli jednu postel, když jí dělal ochranku.

Trace ztuhla. „Kdy my co?“

Chase zakroutil hlavou. „Nic.“

„Co zase; kdybys mi to řekl, musel bys mě zabít?“

„Ne.“ Chase se zasmál. „Řekl bych ti to, ale potom by zabil on mě.“

„Na tom něco bude.“ Trace si povzdechla a vrátila se zpátky na postel. „Tak co chceš dělat, Nixone? Vběhnout do její ložnice s namířenou pistolí a střelit Texe do nohy, jako to udělal děda tobě?“

„Nejlepší den vůbec,“ zazpíval Chase.

„Proč, že jsi vlastně tady?“ Zeptal jsem se.

„Mo. Tex. Zpocený, země se otřásá - “

Nenechal jsem ho to domluvit. Místo toho jsem vyběhl z pokoje, abych našel Mo a Texe.