Elect - 4. kapitola

Překlad: Mili

Nixon

Poslal jsem Chasovi rychlou zprávu, že se potkáme v našem kampusovém kvartýru, alias, jak tomu říká Trace, v jámě lvové. Mám přesně deset minut na to, abych si z rukou smyl krev a převlékl se.

Pozitivní na tom všem je to, že krev z rukou si myju už uplynulých deset let svého života, takže to pro mě není žádná nová zkušenost.

Popadl jsem z lednice pivo a vzal sůl a sodu. Vyklouzl jsem z riflí a ponořil je do studené vody, potom jsem z těch domácích surovin udělal pastu. Když jsem to celé vydrhl, šel jsem to hodit do pračky.

Byl jsem oblečený jen v boxerkách.

„Kéž by to jen mohlo smýt tvé hříchy...“ Ozval se hlas za mnou.

„Ach, mizera se vrací. Řekni, jaképak byly společenské vědy?“ Otočil jsem se, abych uviděl Chase a Trace, jak pokládají své tašky na pohovku.

„Úžasné,“ řekl Chase suše. „Naučil jsem se, jak nezlobit Trace, takže se to bude v příštích dnech hodit, nebo možná už v příštích sekundách.“

„K popukání.“ Trace do něho strčila a natáhla ke mně ruku. „Chyběl jsi mi.“

Bylo špatné, že jsem nenáviděl, jak moc chybí ona mně? Povzdechl jsem si a přitiskl jsem si ji do náruče. Bože, tak dobře voní. Držet ji, mě vždycky uklidní. Mít ji ve své náruči, je to nejbližší nebi, kam bych se mohl kdy dostat.

„Jaký jsi měla den?“

„Lepší než ty.“ Odtáhla se. „Aspoň jsem si na sobě nechala oblečení.“

Chase na pohovce zabručel.

„Je ti dobře?“ Podíval jsem se na něho přes Tracinu hlavu.

„Ohromně. Zeptej se Trace na hodinu bojového umění. Nakopala mi prdel.“

Trace mi kolem krku omotala své paže a jemně mě políbila na rty. Pořád jsem se cítil nesvůj - když se mě lidé dotýkali. Trace nikdy netušila pravý důvod. Přísahal jsem si, že si ho vezmu do hrobu. Pokaždé mi to připomínalo jeho ruce, které mě škrtily až do posledního dechu, které mě zamykaly do pokoje bez jídla. Bylo to... zatraceně jiné. Ačkoliv mě uklidňovala - když mě objímala svými pažemi, ale když jsem se cítil, že nemůžu kudy ven - zpanikařil jsem.

Pomalu jsem sundal její ruce z mého krku a políbil ji na prsty. „Toto téma se mi líbí. Takže ty jsi nakopla Chasovi prdel? Už bylo na čase, řekl bych.“

„Pokusila jsem se.“ Její ramena poklesla, když svraštila obočí k sobě.

Ztuhl jsem. „Co se do čerta stalo?“

„Proč by se muselo něco stát?“ Zeptal se Chase za ní.

„Protože je celá... v křeči.“

„Já taky.“ Zahuhlal Chase.

„Co prosím?“

„To je jedno.“ Chase vystřelil z gauče. „Hele, musím jít“ - ukázal na dveře - „dát si pauzu od hlídání. Až se vrátím, vezmu ji na poslední vyučování a ty a já si můžem promluvit, okej?“

„Fajn.“ Sledoval jsem, jak odchází. Nervozita mi dělala v břiše díru. Přešel jsem s Trace k pohovce.

Očima sledovala mé nahé břicho.

„Tam nemám obličej, Trace.“ Zvedl jsem jí bradu nahoru. Začervenala se a zavřela oči.

„To bylo trapný.“

„Pro mě ne.“ Zakřenil jsem se. „A teď přestaň odporovat a řekni mi, co se stalo na výuce.“

„Nebylo to nic extra. Teda jako bylo, ale - “

„Proč se k čertu třeseš?“ Vzal jsem ji za zápěstí, možná silněji, než bych měl, a řekl jí, ať se uklidní. „Trace, povídej.“

Uzavírala se, způsob, jakým seděla na gauči, s překříženýma nohama a upjatě založenýma rukama v klíně - všechno bylo divné. To není Trace, na kterou jsem byl zvyklý. Zatraceně mě to děsilo.

„Museli jsme hrát podle scénářů.“

Cítil jsem, jak jsem přimhouřil oči. „Co to bylo za scénáře?“

Trace si hrála s lemem sukně a pokrčila rameny. „Byli v nich napadáni a znásilňováni lidé.“ Její hlas se vytratil.

Ten učitel si právě vydělal cestu do důchodu.

„Trace, podívej se na mě, jsi v pořádku? Udělal ti Chase - “

„Chase byl skvělý.“ Její tvář se rozsvítila. Zatraceně. „Celou dobu ke mně promlouval a, no, dopadlo to dobře. Myslím, že jsem jen trochu v šoku. Donutil mě to udělat. Prakticky mě povalil na matraci a provedl mě peklem.“

Trvalo mi přesně pět sekund, abych se rozhodl, že ho na místě zabiju za to, že ji vmanévroval do téhle pozice. O deset sekund později jsem pocítil šílenou žárlivost, protože byl svým tělem natlačený na jejím, že jsem málem popadl zbraň a vyběhl za ním.

„Takže...“ Pár pramínků vlasů jí spadlo do tváře, když se kousla do rtu. „Chase mi dal co proto, řekl hlavu vzhůru a já to udělala. V podstatě jsem ho přišpendlila k zemi.“ Tvář se jí rozsvítila jako zatracený vánoční stromeček. Žádný div, že Chase odešel; nechtěl, abych ho střelil do zadku.

Odfrkl jsem. „Jsem ji jistý, že se z toho byl hotový.“

„Cože?“ Trace zvedla hlavu. Fakt neměla ani ponětí?

„Nemáš žádné tušení?“ Strčil jsem jí hnědé vlasy za ucho a povzdechl si. „Vůbec žádné?“

„Tušení? Dej mi vodítko, Nixone. Nemluvím bláznovštinou.“

Zaklel jsem, vzal si ji na klín a omotal si její nohy kolem pasu, aby na mě byla přitisknutá celým tělem. „Ty. Jsi. Nádherná.“ V odpověď na můj dotek se její tělo zachvělo. Sykot vzduchu jí unikl mezi rty, když mě semknula svými stehny.

Zvedl jsem rukama její boky a pomalu ji nadzvedl. Zadíval jsem se na její dokonalé tělo, jako by to měl být chybějící kousek do mých puzzlí. „Jakýkoliv chlap by byl idiot, kdyby neměl problém ho udržet v kalhotách, když se kolem tebe motá, Trace. A to je fakt.“

„Ty vypadáš, že s tím žádný problém nemáš.“ Mrkla.

Zasténal jsem a trhl jsem její hlavou k mé, abych ji políbil. Projel jsem jazykem skrze bariéru jejích rtů a slíbil si, že zapomene na to, že se jí Chase dneska vůbec dotýkal. „Jasně,“ Krkem mi projelo hluboké zabručení. „Vůbec žádný problém. Jsem v podstatě svatý.“ Posouval jsem její ruce dolů po mém hrudníku a ještě níž, směrem k boxerkám. „Musíš vědět jednu věc, miláčku.“

„Jakou?“ Ruce jí ztuhly na mých břišních svalech.

„Zabil bych svého vlastního bratrance.“

„Cože?“ Její výraz se změnil ve zděšení: oči se jí rozšířily a pusu měla otevřenou dokořán.

„Udělal bych to.“ Pokrčil jsem rameny. „Moc dobře ví, že by se tě neměl dotýkat, že nemá chtít něco, co není jeho.“

„Takže jsem tvoje?“ Skvělý, naštval jsem ji.

Vzal jsem její obličej do svých dlaní a lehce ji políbil na rty. „Ano. Ať už se ti to líbí nebo ne, patříme jeden druhému. Jsem stejně tak tvůj, jako ty jsi má - nebudu se o tebe dělit. Chci zatraceně zavraždit každého, kdo se byť jen podívá tvým směrem nebo třeba na tvoje boty, a zatraceně, jestli nesnáším ty boty, které ti dal Chase. Chci tě pohltit. Chci být ten, který ti přivodí úsměv na tváři. Chci být ten, kdo tě naučí všemu potěšení - já. A nikdo jiný. Dělit se o tebe - i způsobem, jakým to dělá můj bratranec, kterému důvěřuju víc, než komukoliv na světě - je ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy v životě udělal.

„Nixone,“ vydechla mi do pusy. „Miluji tě. A ty to víš.“

„To je ten problém,“ řekl jsem.

„Proč je to problém?“

„Je to problém, protože jsem tebou pohlcený, Trace. Nemáš hlad? Jak se ti líbí vyučování? Nepotřebuješ trochu prostoru? Nebojíš se? Umíš střílet ze zbraně? Sakra. Ani nemůžu v noci spát, protože jsem tak vyděšený, a to s tebou uplynulé dva týdny doslova sdílím postel.“

Její tváře se roztomile začervenaly.

„Sdílet postel není sex; přestaň se červenat.“ Mrkl jsem, když mě praštila do ramene. „Ne, že bych se té myšlence bránil...“

„Jsi chlap. Nikdy se tomu nebráníš.“

„Nejsi připravená, tak musím.“ Jemně jsem ji odtlačil a pravou rukou jsem ji pohladil po tváři. „Neříkám ti toto všechno, abys bláznila nebo byla vyjevená. Jen chci, abys věděla, co je v sázce.“

„Co tím myslíš?“

„Faust je tady.“

„COŽE?“ Trace se vyprostila z mého objetí a stoupla si. „Ten Faust, co mě nařknul z toho, že si o to říkám, když jsem mu vykládala, že se mě Phoenix snažil znásilnit? Ten Faust?“

Zasmál jsem se. „Jo, ačkoliv je zrovna teď možná trochu nerozpoznatelný.“

„Nixon, neudělal jsi - “

Pokrčil jsem rameny. „Je naživu.“

Trace si přitiskla chvějící se ruku na spánek. „Co chce?“

„Co chtějí všichni v našem světě? Vliv? Peníze? Myslíš asi na to samé, na co já. Ale v zásadě chce, abych si vybral stranu...“

„A tím, že jsi nedokončil větu, hádám, že to není strana Alfero, na kterou tě chce přidat.“

„Chytrá a sexy. Čím to, že mám takové štěstí?“

Trace si povzdechla a sevřela ruce. „Můj dědeček - “

„ - je v pořádku.“ Vím, že jsme o samotě, ale... člověk nikdy nemůže být dost opatrný. „Nech toho.“

Nenávidím, že k ní musím být hrubý. Nenávidím, že je to nezbytné k tomu, abych ji ochraňoval. Kdyby věděla, kde se děda nachází, byla by cíl. Vím to já a to stačí.

„Tak co se teď bude dít?“ Trace mě chytla za ruku a kreslila malý kroužek u mé nejčerstvější jizvy.

„Přečkáme to. Siciliáni jsou tady. Znám tu rodinu dobře. Byznys bude pokračovat jako obvykle a ty se budeš snažit absolvovat.“

„Aniž by mě zabili,“ zamumlala.

„Nikdo po tobě nepůjde.“ Pustil jsem její ruku a vstal. „Kromě toho, nejdřív by museli zabít mě a já neumírám zas tak snadno.“

„Správně.“

„Hodím na sebe nějaké oblečení, abys mi nezírala na zadek.“

„Já ne - “ Trace zavřela oči a tváře jí zaplanuly světle červenou.

„Ale ano.“ Vydal jsem se do vedlejšího pokoje, kde jsme měli oblečení a přespávali mezi vyučováními. „Ale odpouštím ti to, protože mám fakt pěknej zadek. Bylo by docela krutý ti to vyčítat.“

„Wow, nafoukaný a k tomu zabiják. Čím to, že mám takové štěstí?“ Řekla suše.

Zasmál jsem se a odešel do pokoje, abych našel něco, na čem nebude krev. Ne, že budu někdy úplně beze skvrnky. Konec konců, krev byla něco jako moje značka.

***

Jakmile jsem byl oblečený, vrátil jsem se zpátky a našel Trace ležet tváří na gauči, jak hluboce oddychuje.

Podíval jsem se na hodinky. Měla vyučování za deset minut. Poslal jsem rychlou zprávu Chasovi, že na zbytek odpoledne si kradu Trace. Rychle odpověděl, že mu to nevadí a že jsi jde najít nějakou sexy babu, se kterou si povyrazí. Pokud to nebude moje sexy baba, tak jsem s tím v pohodě.

„Trace?“ Pošťuchoval jsem ji, aby se probudila. Nahlas zasténala a zamumlala něco, co vůbec neznělo anglicky. „Trace.“ Políbil jsem ji na hlavě. Pohnula rukou směrem ke mně a praštila mě přímo do břicha. Silně.

Plácl jsem ji zrovna tak silně po zadku a zasmál se, když spadla z gauče a koukala. „Co je to s tebou? Nemůžeš budit lidi takovým způsobem! Mohla jsem...“

„Co? Mohla jsi co?“ Zkřížil jsem paže a zakřenil se. „Co bys mohla asi tak udělat, abys mě donutila padnout na kolena?“

Trace si olízla rty a očima po mně přejela nahoru  a dolů. „Oh, mám pár nápadů.“

„Dobře zahraný,“ zamumlal jsem. „Jde se za školu.“

„Jak to?“

„Protože chci.“

„Proč?“

„Řekni děkuji, Trace, a bůh mi pomáhej, protože jestli řekneš proč ještě jednou, vezmu tě do zadního pokoje a udělám něco podle svýho, až dokud se konečně přestaneš ptát proč.“

Vypadala, že o tom doopravdy přemýšlí. Do háje. Dělal jsem si srandu. Nebyl jsem na to připravený, ne s ní. Vypadalo to až moc dokonale. A já tady o tom žertuju.

„Fajn.“ Zazívala a protáhla si paže vysoko nad hlavou. „Mám napsat Chasovi?“

„Ne, zrovna jsem to udělal. Říkal, že si jde povyrazit s nějakou babou. Očividně jsi mu zamíchala s jeho sebevědomím.“

Tracina tvář lehce poklesla. „Hádám, že takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela.“

„Nelituj ho. Ten chlap může okouzlit každého, kdo má puls a mohl by ten čas využít k tomu, aby udělal něco na způsob očistného rituálu.“

Zakývala hlavou a podala mi ruku. „Takže, kam půjdeme?“

„Někam, kde je bezpečno.“ Mrkl jsem.

***

Zastavil jsem Range Rover u velké kovové brány. Poté, co jsem zmáčkl tlačítko na místním intercomu, se z reproduktoru ozval hlas. „Kdo se ohlašuje?“

„Nixon Abandonato.“

Hodně křiku, ticho a pak, „Vítáme vás, pane.“ Brány se před námi otevřely a projel jsem.

„Neotravuje tě to?“ Zeptala se Trace, když si sundávala sluneční brýle.

„Co?“

„‘Pane‘?“ Obočí jí vyjelo nahoru. „Dělá tě to tak starým a... prostě starým.“

„Ukazuje to respekt.“ Pokrčil jsem rameny.

„Ne,“ hádala se. „Ukazuje to starého člověka.“

„Cože?“ Zastavil jsem před sídlem a vypnul motor. „Radši bys mi říkala ‚kámo‘? Nebo ‚chlápku‘?“

„Hlasuju pro chlápka. Zní to - “

„Jsem Sicilián narozený v Americe,“ přerušil jsem ji. „Zní to jako snadný způsob, jak se nechat zabít; tak to zní.“

Trace obrátila oči v sloup a rozepnula si bezpečnostní pás. Když sahala na dveře, vzal jsem ji za zápěstí a otočil k sobě. „Jak bys mi říkala ty?“

„Myslíš jinak než jménem?“ Přimhouřila oči.

„Jo.“ Olízl jsem si rty. Jazykem jsem přejel po piercingu. Dočista jsem mohl cítit její horké rty na svých.

„Pan dokonalý.“ Povzdechla. „Říkala bych ti pan dokonalý.“ Vzala do dlaně mou tvář a jazykem se dotkla mého kroužku ve rtu, potom jím vklouzla do mé pusy.

Frustrovaně jsem zasténal, když se naše rty zuřivě potkaly. Opravdu nebyl čas ani místo na líbání nebo na explozi z frustrace, že nemůžu přeskočit řadicí páku a povalit ji. Neochotně jsem se odtáhl.

„Tak moc, jak chci dokončit tento... rozhovor...“ Silně jsem se kousl do spodního rtu a doslova jsem od ní musel odvrátit zrak, abych neřekl co to k čertu, neodvezl ji zpátky do svého domu a nezamknul ji v pokoji. „Jsme tady z nějakého důvodu.“

„Ou, jo?“ Její oči se široce otevřely, když si mě prohlížela od hlavy až k patě. „Z jakého?“

Zakřenil jsem se. „Uvidíš.“

Díky bohu byl svěží vzduch, takže když jsme vystoupili z SUV, nebyl jsem už vzrušený tak, že jsem měl chuť do něčeho střelit.

„Co je to za místo?“ Trace zvedla ruku a zastínila si oči, když se dívala na sídlo. Byla to dech impozantní čtyřpatrová budova s více než třemi sty pokoji. Miloval jsem to místo, rád jsem sem chodíval. Bylo to moje bezpečné nebe, když mě otec mlátil. „Můj bratranec Sergio se o toto místo stará, zatímco jeho otec odpykává zbytek svého trestu.“ Vedl jsem ji k zadní části domu.

„Trestu?“ Zopakovala Trace. „Jakože vězeňský trest?“

„Rádi o tom přemýšlíme jako o příležitosti ke znovusjednocení rodiny,“ přerušil nás hlas. Zasmál jsem se, když Sergio mrkl na Trace a podal mi ruku. „Už je to dlouho, Nixone.“ Tmavé vlnité vlasy měl sepnuté za krkem. Byl výrazný, jeden z výjimečných chlapů, kteří se nebouřili proti formalitě být součástí mafie. Stál před Trace s modrým trikem upnutým přes hrudník.

„Neříká ti pane,“ vložila se do rozhovoru Trace, pak si přitiskla ruku přes pusu. „Ach můj bože, omlouvám se; vyklouzlo mi to.“

„Vyklouzává ti to často,“ dodal jsem.

Sergio se zasmál. „Jak jsem tak vyposlouchal.“ Natáhl ruku. Když mu podala prsty, políbil ji na klouby a usmál se. „Hádám, že zvěsti jsou pravdivé.“

„Zvěsti.“ Trace odtáhla ruku a promnula si ji.

„O tvé kráse...“ Sergio k ní přistoupil blíž a povzdechl si. „Velká škoda, že jsem tě neobjevil jako první.“

„Jo, tento žalozpěv už je obsazený jiným bratrancem.“ Plácl jsem ho do zad. „Nenuť mě ti taky vyhrožovat.“

Trace obrátila oči v sloup a srovnala krok vedle nás. „Jmenuji se Sergio.“

Trace zkoumala jeho tvář. „Samozřejmě, že ano.“

„Pardon?“ Zastavil se.

Podívala se mezi nás a pokrčila rameny. „Jak to tak vidím, každé sicilské jméno buď zní jako z mafiánského filmu nebo - „

„Nebo co...?“ Řekli jsme zároveň.

„To je jedno. No, tohle je moc pěkný dům.“ Trace se snažila změnit téma.

„To ne, zlato.“ Zatáhl jsem ji za ruku a přinutil zastavit. „Dopověz to. Nebo co?“

„Slibuješ, že mě nestřelíš?“ Zafňukala.

„Už ti takhle dřív vyhrožoval?“ Zvolal Sergio.

„Ne.“  Zakoulel jsem očima. „Je dramatická.“

Trace se obrátila zpět k Sergiovi. „Jsem holka.“

„To jsem zaznamenal.“ Jeho oči ztmavly, když si olízl rty a dobrou minutu byl bez sebe, když ji hltal přímo na místě, kde stála.

„Trace...“ Šťouchl jsem do ní. „Jak zní sicilská jména?“

„Musím se naučit, kdy přestat mluvit.“ Položila si ruce na tváře. „Jako jména pro porno herce. Okej?“

Sergio a já jsme vypukli smíchy. Zatraceně, miluju tu holku. Špičky jejích uší zářily rudě, když si zakryla tvář rukama.

„Víš,“ řekl Sergio vážným hlasem, „Ne, že bych se chlubil, ale nejsi moc daleko od svých předpokladů, já - „

„Ne.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Nedokončíš tu větu. Ty. Střelím tě.“

Sergio se zasmál a zvedl ruce. „Takže, všechno je nachystané. Jen se ujisti, že mi tu nepozabíjíte krávy.“

„Krávy?“ Trace trhla hlavou nahoru. „Kde?“

„Na poli.“ Sergio si odkašlal. „Kde žijí.“ Podíval se na mě a zakroutil hlavou. „Ještě jednou, odkud jsi říkal, že je?“

Otevřel jsem pusu, abych něco řekl, ale Trace už běžela směrem k poli za krávami.

„Má ráda krávy.“

„Chápu.“ Zasmál se Sergio, když jsme oba sledovali, jak Trace běží k plotu a vystoupla na něho.

„Co jinak?“ Zeptal jsem se. „Něco nového?“

„Chtějí se setkat.“ Sergio strčil ruce do kapes. „To je všechno, co jsem zaslechl. Je to na tobě, Nixone. Jestli se s nimi chceš setkat, projdi si své schopnosti k udržení míru, nebudu ti v tom bránit.“

„Ale?“ Zkřížil jsem paže na prsou a nepřestával sledovat Trace, jak se směje, jako by se vůbec nestarala o okolní svět.

„Ale.“ Sergio si odkašlal. „Nemyslím si, že to dopadne dobře. Pro kohokoliv z nás. Musíš být připravený na to, že se budeš muset ukrýt. Musíš být připravený na nejhorší.“

Polkl jsem sucho v krku. „Nebojím se smrti.“

„Já vím.“ Sergio mě plácl po zádech. „Tvůj problém pramení ze skutečnosti, že jsi konečně našel někoho, pro koho žít. Není to naše smrt, čeho se bojíme, ale že opustíme ty, které milujeme.“

„Jsi si jistý, že nechceš ty být tím, kdo bude udržovat mír, ó chrliči moudrosti?“ Zavtipkoval jsem.

„Ne.“ Sergio kopl nohou do trávy a ze zadní části kalhot vytáhl zbraň. „Jsem tady, abych ti potajmu radil. Líbí se mi můj život. Být úplným členem mafie? Skočit za tebou a Chasem do záře reflektorů? Ne. Mám větší využití v tom, co dělám teď.“

„Duch.“

„A zatraceně dobrý.“ Sergio mě praštil rukou po zádech. „Na, ať použije tuto pistol. Patřila mojí mámě.“

Vzal jsem z jeho rukou zbraň. Byla uhlazenější a menší než moje; perfektní zbraň pro výuku Trace. „Díky.“

„Dělám, co umím. A ty zkus zůstat naživu.“ Jeho modré triko zavlálo ve větru, když strčil ruce do kapes a odešel.

„Nixone!“ Zakřičela Trace od plotu. „Pojď sem!“

Přišel jsem k ní a povzdechl si. Krávy nebyly zvyklé na lidi. Což znamená, že se z ní mohly pravděpodobně zbláznit.

„Hezký.“ Ukázal jsem na hnědý dobytek a zhoupl ji z plotu dolů. „Takže, máme jen hodinu nebo tak, potom musíme zpátky do města. Pojď toho pořádně využít, ano?“