Elect - 23. kapitola

Překlad: Mili

Nixon

Pořád jsem se vzpamatovával z našeho setkání s Trace a Mrs. Butterwoth dneska ráno. Zatraceně, na ten sirup se už nikdy nebudu dívat jako dřív.

Naneštěstí mě s tím ani Tex určitě nenechá v klidu žít. Mizera. Přešel jsem přes kampus k Místu a odemknul dveře od skladiště.

Z našeho posledního setkání měl Phoenix zaschlou krev na tváři. Člověk by si pomyslel, že jeho výraz bude míň arogantní, ale naopak se ještě zhoršil. Přitáhl jsem si židli a povzdechl si.

„Tak...“ Křupnul jsem si klouby. „Vyspal ses dobře?“

„Jako miminko.“

„Už jsi připravený mluvit?“

„Ne.“

„To jsem si myslel.“ Ruplo mi v kolenech, když jsem vstal a pomalu od Phoenixe odcházel. Sáhl jsem do zadní kapsy a vytáhl nůž. Světlo z jediného okna zachytilo jeho hrot a ten se v jinak tmavé místnosti zaleskl. „Co pro tebe znamená tvůj život?“

„Nic. Stejně jsem mrtvý.“

Zakýval jsem. „Co kdybych ti řekl, že bych tě ukryl? Udělal bych to, víš. Ne proto, že bych tě měl rád, ale protože potřebuju vědět, o co tady k čertu jde a ty vypadáš, že jsi jediný dost blbý na to, který by zradil člověka, aby si zachránil holou kůži.“

„Pravda.“ Ušklíbl se Phoenix. „Ale tohle je větší než ty, Nixone. Je to větší než my.“

„Co má zas tohle znamenat?“ Bouchnul jsem nožem o stůl.

„Ani to není o nás. Je to o nich; je to o něm a o tom, co udělal. Zatraceně, vůbec nevíš to, co vím já. Věř mi, že kdybys to věděl, nevěřil bys ani Chasovi, radši bys ho vyhodil.“

„Chase?“ Zakroutil jsem hlavou. „Co k čertu s tím má co dělat Chase?“

„Má s tím všechno co dělat. Všechno se kurva vrací zpátky k tvé rodině. K Abandonatovým. Kolik lidí si myslíš, že... zemřelo, aby ochránilo tajemství? Hmm? Tvůj otec si to vzal do hrobu; tvoje matka, bůh žehnej jejímu srdci, nikdy nedostala šanci říct ti pravdu; a teď jediná osoba, která to ví...“ - zasmál se a mrkl - „to neřekne živé duši.“

„Jak mám vědět, že to, co říkáš, je vůbec pravda? A proč by k čertu byl vůbec někdo natolik blbej, aby ti to říkal?“

„Nikdo mi to neřekl. Zaslechl jsem to.“

„Od?“

„Ne,“ zasmál se Phoenix. „Nezabíjí tě, že vím něco, co ty ne? Že malé špinavé tajemství tvé rodiny umře spolu se mnou? Možná je to tak dobře. Nechceme se zaplést do způsobu, jakým rodina pracuje.“

„Všechny je zabiju,“ řekl jsem měkce. „Každého člena tvojí rodiny. Zabiju je.“

„Udělej to. Vyzývám tě.“

„Neměl bys mě povzbuzovat. Jsem zrovna teď na hranici šílenství.“

Phoenix pokrčil rameny. „Za prvé, rodina Nicolasi by zjistila, že se zbavuješ členů mé rodiny. Za druhé, je skoro nemožné je všechny najít, pokud nemáš v plánu hacknout naše účty a podívat se, kam posíláme platby, abychom si koupili mlčení. Víš, v naší rodině mají peníze váhu, pravděpodobně proto, že jsou vzácné.“

Ušklíbl jsem se a schoval nůž z pátky do kapsy. „Díky, Phoenixi. Skvělé s tebou obchodovat.“

Úsměv se mu vytratil.

„Pošlu Texe, aby ti do tváře chrstl kbelík vody, aby ses mohl trochu umýt. Nechceme, aby se do těch řezných ran dostala infekce.“

„Mohl bych umřít a pravděpodobně se smát, až budou přednášet poslední řeč.“ Vyprskl Phoenix.

Zády k němu jsem se zastavil a povzdechl si. „Mýlíš se. Byl jsi jeden z mých nejlepších přátel. Když mě otec mlátil, tys mi říkal, ať nebrečím. Když jsem ti řekl, že ho chci zabít, ty jsi mi říkal, že mi podáš zbraň. Když mi vzali Trace, ty jsi mi říkal, že se vrátí. A teď? Jediné, co vidím, je můj bývalý nejlepší kamarád.“ Otočil jsem se tváří k němu. „Vypadáš jako Phoenix, se kterým jsem vyrostl, zníš jako on; sakra, vždycky jsi chodil po zemi, jako by ti svět něco dlužil. Já prostě nevím, jak jsme se do háje dostali až sem. Nikdy jsem to takhle nechtěl. Nikdy bych si to pro žádného z nás nevybral.“

Phoenix zavřel oči a když je otevřel, bylo to, jako by mezi námi byla propast. Jeho volby, má loajalita k Trace, jeho démony minulosti - stejně tak mezi těmi dveřmi a jeho židlí mohla být celá věčnost.

„Nechtěl jsem to. Ale neměl jsem jinou možnost. On mi ji vzal ve chvíli, kdy jsem zjistil pravdu.“

Srdeční tep se mi zrychlil. „Kdo? Kdo ti to řekl?“

„Vím, že jsem hajzl.“ Phoenix si olízl suché rty a přerušil oční kontakt. „A vím, že to, co jsem udělal Trace, je neodpustitelné. Žárlivost je mrcha a tak, ale upřímně, jediný způsob, jak můžu odčinit všechny své hříchy, je držet tě kurva dál od něho, dál od pravdy. Vezmu si to s sebou do hrobu, ne proto, že smrt mi zní fakt jako super sranda, ale protože ve chvíli, kdy ti cokoliv řeknu, zatratím tebe a zbytek tvé rodiny spolu se mnou. On se nezastaví před ničím.“

„Ale - “

„Prostě mi poděkuj.“ Zasmál se Phoenix nahořkle. „Za to, že ti zachraňuju tvoji ubohou prdel.“

Polkl jsem. „To je právě to. Nikdy jsem neměl být součástí tvých výdajů.“

„Lepší moje než tvoje,“ zabručel Phoenix. „Nechej mě na pokoji, Nixone. Jdi domů za tvým perfektním životem, krásné přítelkyni a k hromadě penězům. Jdi domů a jestli se vrátíš, tak buď raději připravený mě střelit do hlavy.“

Zavřel jsem oči. Nemohl jsem se na něho podívat, když jsem slíbil...“Promluvím si o tom se zbytkem Vyvolených.“

„To nestačí!“ Zakřičel Phoenix nakřáplým hlasem plným emocí. „Když jsme si vytvořili náš malý klub, slíbili jsme si. Jestli se některý z nás dostane do hlubokých sraček, kdyby kdokoliv z nás druhého dostal do nebezpečí, střelíme ho. Udělej mi tu laskavost. Klidně mě utop, je mi to jedno. Ale zastřel mě předtím, než ze mě dostanou informace, protože nevím, jestli budu dost silný, člověče. Nevím, jestli jsem dost sobecký. Zatraceně, já vím, že nejsem dost sobecký na to, abych něco neprásknul, i když budu vědět, že stejně umřu. Takže, až se vrátíš, přines s sebou zbraň a nějaký růženec.“

„Tak jo.“ Zavřel jsem za sebou dveře dřív, než jsem mohl vzít zpátky své slovo.

Uzavřeli jsme tu smlouvu, smlouvu Vyvolených, když jsme byli teenageři. Znali jsme rodinný byznys, viděli řadu strýčků a přátel, jak umřeli kvůli informacím nebo protože byli krysy.

Věděli jsme, co se jim dělo, když byli mučení.

Jedné noci přišel Phoenix. Jeho patnáctileté ruce pokrývala krev.

„Zabil jsem ho.“

„Cože?“ Popadl jsem staré oblečení ze země. „Co tím myslíš, žes ho zabil?“

„Strýčka Johna.“ Posmrkl Phoenix. „Zabil jsem ho. Táta řekl, že je čas mě zlomit.“

„Zlomit tě?“ Zopakoval jsem. „Jakože - “

 „Čas se zaučit v byznyse.“ Třesoucí se Phoenix přede mnou padl na kolena a po jeho bledé tváři mu začaly téct slzy. „Nechtěl jsem mu ublížit, ale táta říkal, že ho musíme umlčet za to, co udělal.“

„Co udělal?“

Phoenix zakroutil hlavou. „Nevím.“ Utřel si rukávem nos a posmrkl, „Muselo to být dost špatný, hádám.“

„To je mi líto, Phoenixi. Co můžu udělat?“ Nešikovně jsem mu položil ruce kolem ramen a povzdechl sem.

„Co když tohle budeme my?“ Zašeptal. „Můžeme to být my. Co když věřím špatné osobě a zabijí mě? Co když udělám něco, co naštve mýho tátu, nebo hůř - tvýho tátu?“

Zděsil jsem se, protože nad tou samou věcí jsem přemýšlel pořád dokola, že  jsem po nocích nemohl spát.

„Nechci umřít takovým způsobem, Nixone.“

„Co tím myslíš - ?“

„Oni ho mlátili!“ Phoenixův spodní ret se chvěl. „Mlátili ho před mojí tetou a potom... jsem ho musel tlouct já, protože mi to nařídili a ona...“ Začal zrychleně dýchat. „Řekla mi, že je to v pořádku. Podala mi zbraň a - “

„To je dobrý.“ Poplácal jsem ho po rameni. „Nemusíš o tom mluvit.“

„Není to jako v televizi. Není.“ Začal se houpat sem a tam. „Je u toho tolik krve a takové ticho, Nixone. Takové zatracené ticho, když někdo umře. Je to jako, když zčistajasna v očích vyhasne život a je u toho hromada krve a pak si lidi začnou povídat o hře z předchozího večera, jako by vůbec nikdo neumřel.“

Podíval se na mě. „Slib mi něco...“

Do místnosti vešel Tex s Chasem; oba dva se podívali z Phoenixe na mě a potom znovu na Phoenixe.

„Cokoliv.“ Klekl jsem si k němu dolů a podíval se na něho.

„Uděláme dohodu. My čtyři.“ Phoenix vzhlédl a oči se mu leskly pláčem. „Jestli se některý z nás dostane do hlubokých sraček, ať už to bude jeho vina nebo ne, uděláme mu laskavost tím, že ho zabijeme. Nechci umřít jako krysa. Nechci tak umřít, Nixone.“

Pohlédl jsem na Chase. Jednou zakýval a vytáhl nůž, přeřízl si otevřenou dlaň a potom podal nůž Texovi.

„Slibujeme,“ řekl jsem,  řízl jsem se do vlastní dlaně a s každým si potřásl s jejich krvácející rukou, než jsem si tu svou utřel do džínů. „Rychlou smrt.“

„Do hlavy,“ souhlasil Tex.

„Dohodnuto.“

Phoenix zakýval a vstal.

Dali jsme mu slib. Vtipné na tom bylo to, že jsem mi ten slib úplně vykouřil z hlavy a teď mi ho Phoenix připomněl a vím, že to nemůžu vzít zpátky, ne krvavou přísahu, a nezáleží na tom, kolik mi bylo let.

Poslal jsem Chasovi rychlou zprávu.

JÁMA LVOVÁ

Odpověděl mi okamžitě.

NA CESTĚ

Jediná dobrá věc na dnešku byla, že zase uvidím Trace, ale technicky to mohlo být stejně tak definované jako blbé, když uvážíme, že jsem ji dneska ráno od sebe odstrčil skoro nahou.

Sakra, ale vypadala dobře.

Zatraceně.

K čertu.

Není dost nadávek na světě, abych popsal, jak iritovaný jsem byl svým rozhodnutím dát ji Chasovi do náruče. Ale skutečně, jakou jinou jsem měl možnost?

Potřebuju ji mít naživu víc, než potřebuju dýchat. I kdyby to mělo znamenat, že nikdy nebude moje. Potřebuju, aby byla v pořádku.

Přišel jsem do kvartýru Vyvolených a prohrabával jsem se v ledničce, jestli nenajdu nějaký sandwich.

V pátrání mě přerušilo zahihňání. Co to k čertu?

Šeptání a ještě víc hihňání.

Zavřel jsem ledničku, vykročil jsem k pokoji, co tu máme navíc, a otevřel dveře.

„Texi?“

Tex spadl z postele a použil přikrývku, aby se zakryl. Zakoulel jsem očima a na okamžik jsem byl traumatizovaný pocitem, že uvidím svou sestru nahatou, když... jsem pohledem zahlédl blonďaté vlasy a ne hnědé.

„Ty zkurvysynu,“ zařval jsem a natáhl se po Texovi. Oči se mu krátce rozšířily, než ustoupil.

„Počkej!“ Vytasil ruce nahoru. „Můžu to vysvětlit.“

„Udělej to rychle.“ Zatnul jsem zuby a předklonil se. „Protože jsem pět sekund od toho, abych tě zabil!“

„Mo to ví!“ Tex natáhl jednu ruku před sebe. „Rozešli jsme se! Okej?“

„Takže, když jí teď zavolám a zeptám se, jestli spolu chodíte, řekne mi, že ne?“

„Ne.“ Zanadával Tex. „Protože jsme se rozhodli, že tahle rodina už má dost drama na to, abychom tam přidávali ještě sebe.“

„Stejně ti nevěřím.“ Zkřížil jsem paže. „Pořád jste se k sobě vkrádali a líbali se a - “

„Wow, fakt neznáš svou sestru tak dobře, jak jsem si myslel.“

„Mám zbraň,“ ukázal jsem na ni. „Nechtěj mě nasrat.“

„Zmiz!“ Zakřičel Tex na tu holku v posteli. Popadla oblečení a odcupitala pryč z pokoje tak rychle, jak jí holé nohy dovolily. Tex si sedl na postel a zaklel. „Je k posrání vyděšená, kámo.“

„Kdo?“

„Mo!“ Zvolal Tex. „Vidíš? To jsem měl na mysli! Každý se zatraceně bojí o Trace a jejího dědu a Lucu, ale kurva, Nixone! Tvoje sestra ztratila před pár měsíci otce. Ty jsi to jediné, co má, a nijak to neulehčuješ tím, že vypadáš kousek od toho, že kurva ztratíš nervy, kdykoliv jsme všichni pohromadě.“

„Nevím, co tím myslíš - “

„Drž sakra hubu,“ odfrkl si Tex. „Známe se od doby, co ti byly tři a byli jsme přinucení si hrát spolu na pískovišti. Máš nervy v prdeli kvůli Trace a vsadím se, že ani nespíš, ne, když Chase spí v té samé místnosti co ona.“

Do prdele s ním, že to ví.

„Všechno je pod kontrolou,“ vyštěkl jsem.

„Není!“ Vydechl Tex. „Kurva, jsem v podstatě jeden den od toho, abych si přivlastnil pozici jednoho z mužů mého otce, jenom proto, abych se dostal vysoko a předstíral, že mě nic nemůže vytočit.“

„Dobrý plán.“ Sedl jsem si na postel a podíval se na něho.

„Očividně jsem to ještě nepromyslel,“ zabrblal Tex. „Věc se má tak, že s Mo trávím každou noc, protože má noční můry. Je vyděšená, Nixone. Není to jen o tobě a o Trace. Je to o nás všech. Někdo propouští informace a dokud nezjistíme, kdo koho podráží a kdo mluví... tak máme všichni hlavu položenou na špalku.“

„Má pravdu,“ řekl Chase ode dveří. Trace stála za ním a ve tváři se jí odrážel zmatený výraz.

„On je nahý.“ Ukázala na Texe, který se zakrýval pokrývkou a nadával.

„Kurva, chlape,“ zasmál se Chase. „Netušil jsem, že bez své holky jsi na tom tak zoufale, že se snažíš přejít na druhej břeh.“

„Drž hubu,“ řekli jsme s Texem zároveň.

Smějící se Chase zakýval k Texovi. „Chápu to tak, že ty a Mo už nejste předmětem?“

„Kdo říká ‚předmětem‘?“ Trace ho strčila do zad a zakoulela očima. „A ne, nejsou předmětem, ty podivíne. Mají dost potřebnou pauzu.“

„Díky,“ přerušil Tex. „Bylo mi jasný, že ti to Mo řekne.“

„Vím všechno.“ Povzdechla si Trace.

Strčil jsem si ruce do kapes a podíval se na všechny ty netrpělivé obličeje. I když Trace technicky nebyla část Vyvolených, všechno, co se stalo s Phoenixem, se jí přímo týkalo.

Vykročil jsem ke dveřím, zavřel je a zahalil nás všechny do ticha, když jsem si prsty projel vlasy a zaklel. „Phoenix chce, abych ho zabil.“

„Udělej to,“ odfrkl si Chase. „Ne, vlastně, dovol mi to udělat.“

„Ten mazaný zmrd,“ supěl Tex. „Odvolává se na přísahu, kterou jsme tehdy v noci složili, co?“

„Jo.“ Kousl jsem se do piercingu a hodil rychlý pohled na Trace. Bylo nemožné přečíst její výraz, ale kdybych se mohl vsadit, řekl bych, že je vytočená.

„Složili jsme tu zpropadenou přísahu, když nám bylo patnáct.“ Chase si stoupnul přede mě. „V žádném případě k němu, kurva, nebudu tak hodný, ne po tom, co udělal.“

„My“ - formuloval jsem svá slova opatrně - „jsme složili přísahu. Nezáleží na věku, musíme dodržet slib. Chce, abychom se zítra vrátili. Umře tak jako tak.“

„Cože?“ Trace odstrčila Chase z cesty a došla přede mě. Byla moje vina, že ve chvíli, kdy ode mě stála na vzdálenost paže, jsem se ovládal jen silou vůle, abych ji nestáhl k sobě do náruče a nezlíbal do bezvědomí? Sakra, tak moc mi chyběl její dotek. Chybělo mi být s ní. Pomalu mě to uvnitř zabíjelo. „Proč by měl umřít tak jako tak?“

„Někdo na něho něco má,“ odpověděl jsem upřímně. „Jak to tak vypadá, zjistil nějakou informaci, kterou by neměl vědět, ale protože ji ví, umře tak jako tak. Bojí se toho, že kdyby skončil ve špatných rukou, nedopadlo by to dobře ani pro jednoho z nás.“

„No, skvělý.“ Trace si dala ruce v bok. „Tak co budeme dělat?“

Sakra. Nenávidím, že ji tahám do tohoto světa, do té temnoty. „Uděláme, co po nás chce. Zabijeme ho.“

„Zítra,“ souhlasí Tex. „Po odpoledním vyučování?“

Trace si povzdechla. „Kluci, mluvíte o smrti jako o schůzce s doktorem nebo co.“

„To je smrt vždycky,“ zamumlal jsem. „Myslím tím schůzka. Všichni máme svůj čas. Někdy to není na nás, abychom ji naplánovali, někdy si ji necháme ujít, a jindy...“

„To někdo udělá za tebe,“ dokončí Chase.

Setkali jsme se pohledem.

Sakra, jako bych v životě neměl už tak dost stresu, vypadá nějak... šťastný. Jenom jediný důvod může být za tím, že je šťastný. Trace.

Podíval jsem se střídavě na ni a na něho. Trace si opřela hlavu o Chasovo rameno a já musel odvrátit zrak. Kdybych se na ně dál soustředil, potom bych své rodině moc nepomohl. Byl bych k ničemu.

„Potřebuju se jít pošťourat do dalších účtů De Langeů. Pořád mi připadá, že mi něco uniká.“ Poškrábal jsem se na hlavě a kousl se do spodního rtu. „Uvidíme se večer doma, lidi.“

Odcházel jsem z místnosti, jak nejrychleji jsem dokázal.

„Nixone,“ zavolala Trace za mnou. Tak blízko.

„Co se děje?“ Otočil jsem se a snažil se usmát, snažil jsem se vypadat šťastně a lhostejně, i když mi ve skutečnosti srdce bylo tak divoce, až jsem se obával, aby ho neslyšela.

„Díky...“ Polkla.

„Za co?“

„Že se nezastavíš před ničím, abys mě ochránil.“ Zasmála se rozpačitě a podívala se za mě. „Ale hlavně za to, že mě miluješ.“ Její oči se naplnily slzami. „Tak zatraceně moc.“

Na krátký okamžik jsem zavřel oči, než jsem je zase otevřel. A tentokrát jsem viděl Chase, jak přichází k ní a omotal paži kolem jejích ramen.

„Musím jít.“ Kývnul jsem na Chase a mrknul na Trace, než jsem svižně vyšel z pokoje. Donutil jsem sám sebe neuříznout Chasovi ruku, když jsem si v mysli přehrával obrázky toho, jak se dotýká jejího hebkého ramene.