Elect - 19. kapitola

Překlad: Mili

Nixon

No, to bylo nepříjemné. Body pro Chase za to, že se úplně nezbláznil, když se Trace dotkla jeho čela, načež nepřestávala dotírat a řekla mu, ať se přestane chovat jak blbec. Kdyby to nebyla moje přítelkyně, do koho je zamilovaný - možná by mi to přišlo i vtipný.

Ale nebylo to vtipné.

Takže, abych držel svůj hněv na uzdě, jsem zaťal prsty do vidličky a snažil se, jak nejlíp jsem dokázal, abych ji nezlomil, zatímco jsme seděli u stolu jako šťastná malá rodinka.

„Takže.“ Mo namočila chleba do olivového oleje, co ležel uprostřed stolu, a strčila si ho do pusy. „Něco nového, Nixone?“

Pokrčil jsem rameny a nalil si další sklenici vína. „Nic užitečného. Probírám účty De Langeů. Pořád to samé. Snažíme se něco vypátrat. Víme, že můj otec nikoho nezabil, ale to je všechno. Nevíme nic dalšího, a protože tady není Tracin děda, tak nám ani nemůže pomoct. Navíc by umřel dřív, než by nám dokázal získat přístup k tomu, co potřebujeme.“

Trace upustila vidličku na talíř. „Můj děda?“

„Jo.“ Hladil jsem ji po zádech. „Trace, je mi to líto, ale kromě nás to byl jediný člověk, který do toho byl zatažená a přitom se nedíval na pohádky a nehrál si s vojáčky, když se to stalo.“

Udělala obličej. „Přeji si, abych mohla být víc užitečná. Mám pocit, že všichni kvůli mně hrozně riskují a já nedělám nic, čím bych mohla pomoct. Spíš všechno zhoršuju.“

„Prosím tě.“ Mo zamávala vidličkou ve vzduchu. „Kozačko, všechno bylo na prd ještě předtím, než ses objevila. Nixon se nikdy neusmíval a jsem si jistá, že kdyby ses tady neukázala, Chase by oplodnil některou ze svých profesorek.“

„Dík, Mo.“ Chase jí ukázal prostředníček.

„To je jedno.“ Zakoulela očima Mo. „Tohle je naše rodina. Tohle je život, ber ho nebo ne. Kdybys to nebyla ty, byl by to někdo jiný, takže momentálně se musíme soustředit na...“ Její oči se zapíchly do mě. Ve skutečnosti se na mě podívaly oči všech. Jasně. Jen žádný nátlak.

„Minulost,“ řekl jsem pomalu. „Musíme se soustředit na minulost.“

„Trace...“ Tex se předklonil a vzal si kousek chleba. „Pamatuješ si na cokoliv z té noci? - “

„Texi,“ odsekl Chase. „Nech ji být.“

Abych zůstal věrný mé schopnosti být naprostý kretén, řekl jsem, „Souhlasím s Texem. Promiň, Trace, ale musíme to vědět. Vím, že ti bylo šest, ale nevybavuješ si vůbec nic? Jakákoliv slova, co by tvůj děda řekl babičce? Něco v sicilštině?“

Trace se dívala dolů na svůj talíř. „Lidi, moc bych vám chtěla pomoct, ale není tu nic - “

Vyskočila ze židle a vyběhla z jídelny.

„To jste udělali moc dobře,“ vyštěkl Chase, „Způsobte jí nervové zhroucení, proč ne, že?“ Hodil na talíř ubrousek a stoupl si zrovna, když Trace vběhla zpět do místnosti.

„Tohle!“ Podávala mi do ruky malou knihu. „Babička mívala celou dobu tohle. Dokonce s tím i spala. Než umřela, řekla, že chce, abych si vyslechla jejich příběh. Jak se ona a můj děda seznámili, ale... věc se má tak... že ačkoliv mi to dědeček předal, nikdy jsem k tomu nedostala klíč.“

„Nepotřebujeme klíč.“ Natáhl jsem ruku.

Trace mi do dlaně položila malou knihu v kožené vazbě. Byla zajištěná celkem pořádným zámkem, ale taky byla stará. Párkrát jsem za zámek zatáhl.

Tex se zařechtal a řekl strašnou imitací mého hlasu, „Nepotřebujeme klíč.“

Vyfuckoval jsem ho a snažil se páčit znovu.

„Idioti.“ Povzdechla si Mo. „Všichni.“ Natáhla ruku. „Dej mi tu knihu.“

„Pardón?“

„Dej mi tu knihu.“

„Cože? Hledáš snad zrcadlo? Mo, nechej nás, chlapy, ať se o to postaráme, okej?“

Trace mě pleskla zezadu po hlavě tak silně, až bych přísahal, že mi strnuly zuby. „Pitomče, dej jí tu knihu.“

Zanadával jsem a pustil jsem knihu do rukou Mo.

Tex se zasmál. „Trace zrovna totálně dokázala svá dědická práva. Přísahám, že kdybych měl dollar pokaždé, kdy mě moje máma plácla po hlavě - “

Tentokrát měla tu čest Mo a Tex málem vylil víno, když se chytil stolu.

Tracey následovala Mo ke snídaňovému pultu, kde se Mo začala vrtat v kabelce. Vytáhla z ní něco malého a strčila to do zámku. O tři sekundy později houpala s deníkem před mým obličejem. „Něco jsi říkal?“

„Holky vládnou, kluci slintají blahem?“ Nabídl jsem jí sarkasticky, vytrhl jsem knihu z její ruky a otočil na první stránku.

„ ‚V naší minulosti jsou skrytá tajemství - která vymezují naši budoucnost. Tohle, má drahá, je náš příběh. Mezi těmito stránkami najdeš vše, co potřebuješ vědět. Vše, co je potřeba znát. Navždy s láskou - babička.‘ “

„No.“ Otáčel jsem stránku. „To vůbec nebylo záhadné.“

Všichni byli zticha, když jsem otočil na další stranu a nahlas předčítal. „ ‚Zahlédla jsem ho přes místnost - ‘ “

Tex zabrblal.

Zasmál jsem se a pokračoval. „ ‚Neměla jsem se dívat, ale nemohla jsem si pomoct. Neměla jsem právo na něho zírat, přesto jsem to dělala. A věděla jsem... že bych ho mohla mít a poslala bych tvého dědečka k čertu. Zatraceně s ním, že to přede mnou tajil a za to, že si koupil mé mlčení. Byla bych s tímto mužem, pomstila bych se Alferům ve jménu své rodinné cti - oni zničili všechno, co jsem měla, a kvůli nim odmítám už déle mlčet.‘ “

Polkl jsem a zavřel knihu. „Do háje.“

„Možná není nejlepší nápad to číst...“ Trace se snažila mi vzít knihu z ruky, ale ucukl jsem.

„Přečteme si každou zatracenou stránku. Společně, dobře? Potřebujeme vědět, co věděla, Trace. Vím, že se chytáme tonoucího se stébla, ale dokud Phoenix nebude s nikým mluvit nebo se někomu nevyzpovídá, je to to jediné, co máme.“

Její pohled zavadil o Texe, Mo a nakonec přistála očima na Chasovi. Zakýval na mě a potom položil na Trace ruku. „Nixon má pravdu.“

„Dobře.“ Stiskla jeho ruku a potom se obrátila ke mně. „Ale přečteme to společně, souhlas?“

„Souhlas.“

Ta kniha mohla stejně tak být čestným hostem. Ležela po zbytek večeře na stole pod bedlivým pohledem všech zúčastněných, včetně Trace.

Nakonec, jakmile jsme dojedli, jsem vzal knihu a pokýval k vínu. „Může to být něco jako večírek.“

„Díky bohu,“ zašeptala Mo. „Nejsem si jistá, jestli bych všechna ta nepříjemná tajemství dala bez vína a jsem si jistá, že Trace to bude taky potřebovat. Konec konců, jde o její babičku.“

Trace se usmála, ale ne úplně. Přešli jsme do obývacího pokoje a usadili se, každý z nás držel sklenici vína.

„Kdo chce číst?“

„Hlasuju pro Chase.“ Nechala se slyšet Mo. „Vždycky měl ze čtení jedničku a pokaždé mě zajímalo, proč učitelé považovali jeho hlas za tak lákavý...“

„Bylo mi sedm.“ Hleděl nazlobeně Chase.

„Začal už tak mlád.“ Tex si položil ruku na srdce. „Teď začni číst, děvko. Mám v sedm ráno laborky, kterých se nemůžu dočkat.“

„No jo.“ Chase zasalutoval a nalistoval tam, kde jsem skončil. „ ‚Sledovala jsem ho s jasným úmyslem udělat mu návrh. Chtěla jsem cítit touhu. Možná, že pravá ruka De Lange by mi ji mohla poskytnout?‘ “ Chase se zakuckal a zavřel oči. „No, zrovna se cítím trochu perverzně.“

„Čti!“ Zavolali všichni naráz.

Chase si odkašlal a pokračoval ve čtení, „ ‚Vyšel ven. Zapálil si ve stínu doutník a potom jsem viděla přistoupit další osobu. Vyměnili si zdvořilosti o počasí a on potom dostal obálku. Pamatuju si, že jsem přemýšlela o tom, jak je to divné, dostat obálku a ani se nejdřív nepodívat, co je uvnitř? Znamená to, že jeden druhému věřili. Neměla jsem ani ponětí o tom, že další den bude mrtvý. Ani, že z toho bude obviněný můj vlastní manžel. Můj stud byl vystaven všem, protože jsem musela každému říct, co jsem viděla a proč. Nemyslela jsem, že mi kdy odpustí. Ale odpustil, a proto píšu tento příběh. Abych vysvětlila to odpuštění tobě, Trace. Abys pochopila, až budeš číst poslední kapitolu tohoto příběhu, že to neznamená konec tvojí rodiny nebo jeho. Je v pořádku, že ho miluješ.‘ “

Chvějící se Chase odložil knihu a podivně se zasmál. „Ehm, nějaká šance, že tvoje babička byla duševně chorá nebo něco?“

Trace měla pořád otevřenou pusu dokořán. „Um, ne, žádná šance. Co to k čertu?“

„Alzheimer?“ Žadonil a ignoroval Tracinu otázku.

„Ne.“

„Zdrogovaná? Brala drogy?“

„Chasi!“ Plácl jsem ho. „Vážně?“

„Jak jinak by to mohla vědět?“ Chase ukázal na knihu. „Jak jinak by věděla o tobě - “

„To je právě to,“ vložil se do toho Mo. „Jak víme, že mluví o Nixonovi? A ne o Texovi? O Chasovi? O jakémkoliv jiném chlápkovi?“

„Dobrý argument.“ Olízl jsem si rty a sledoval, jak se Chasovi rozzářily oči. Ach, sakra, ne. „Ale“ - odkašlal jsem si - „šance tady jsou, prostě říká ‚on‘ jako příklad, ne? Kdo ví.“ Chase podal knihu Trace.

„Jasně,“ zašeptala Trace a tiskla si deník k tělu. „Myslím, že bychom všichni... měli jít do postele. Možná přečtení toho začátku mi pomůže si na něco vzpomenout?“

Tex zívnul. „Fajn, ale jestli se mi bude zdát o tom, jak tvoje babička provozuje sex, přijdu k tobě do ložnice a začnu střílet do stropu.“

„Uvědomuješ si, že přímo nad její ložnicí je koupelna?“

Tex pokrčil rameny. „Tak se modli, abych netrefil záchodovou mísu.“

„Fuj.“ Trace obrátila oči v sloup, zatímco ho Mo znovu praštila a zamávala všem na dobrou noc.

A nechali mě, Trace a Chase, abychom po sobě podivně pokukovali. Kdokoliv kdy řekl, že je trojka dobrý nápad, byl očividně vyšinutý.

„Já, ehm... budu v pokoji.“ Chase prošel kolem mě a odběhl do chodby.

Tracino obočí se smrštilo k sobě, když sledovala, jak odbíhá jako vystrašený koloušek. „Je v pořádku?“

Objal jsem ji paží kolem ramen. „Samozřejmě. Proč se ptáš?“

„Není sám sebou.“ Podívala se mi do očí. „Chová se, jako by mě jednu chvilku nenáviděl a druhou, jako by se měl zlomit a začít brečet. Chase nikdy nebrečí.“

„Chase nikdy nebrečí.“ Zvedl jsem její bradu k sobě. „Je v pohodě, myslím, že je to pro něho jen velký tlak. Konec konců, snaží se projít svým posledním ročníkem, ochraňovat tě a zároveň se nervově nezhroutit, a to všechno v necelých dvaadvaceti letech.“

„Ale proč se takhle nechováš ty?“ Její obličej vypadal sklíčeně. Nemohl jsem jí říct pravdu - že to byl muž, který se ocitl v těžké situaci. A ona to dělala ještě těžší. Nebyl jsem si jistý, jestli jí to přece jen nemám říct, aby si aspoň na chvíli odpočinula, nebo nechat věci nějak vyplynout.

Její rty se stočily do úsměvu. „Něco se ti honí hlavou.“

„Ty.“ Políbil jsem ji na nos. „Ty se mi vždycky honíš hlavou.“

„Dobře.“ Objala mě a nadechla se ponořená v mém tričku. „Můžeme spolu být dnes v noci?“

S těžkým povzdechem jsem zakroutil hlavou. „Trace, přál bych si, abychom mohli. Vím, že naše ochranka je k posrání, dům je pod zámkem, všude máme své muže, ale byl by to velký risk. Kdyby se něco stalo a ty bys byla v mé ložnici a někdo by viděl, že jsi se mnou a ne s Chasem? No, nejsem ochotný to riskovat.“

„Tak proč nezůstaneš v mojí ložnici?“

Strčil jsem jí vlasy za ucho. „Protože žádnému ze svých mužů nevěřím tak, jako Chasovi. Bez mrknutí oka by kvůli tobě schytal kulku.“ Což mě zároveň rozčilovalo i uklidňovalo. Udělal by pro ni cokoliv - počítal jsem s touhle oddaností, abych ji udržel od smrti - ale od něho? To jsem si nebyl jistý. V tomhle jsem nevěřil nikomu. Jen vím, že Chase se stará o lásku mého života a aspoň jsem mohl v noci usnout s vědomím, že není v nebezpečí.

„Ale - “

Přitiskl jsem jí prst na rty. „Miluju tě. A slibuju, že tento víkend najdu způsob, abychom mohli být spolu. Líbilo by se ti to?“

„Ano!“ Ukázal prstem na můj obličej. „Ale ať je to rande. Opravdové rande, s opravdovým jídlem a legrací a - “

„Přestaň mi říkat, jak být mužem. Jsem si jistý, že jsem úžasný ve všem, co se týká rande.“

Zakoulela očima. „Jasně, a proto nás minule naháněli chlápci se zbraněmi.“

Pokrčil jsem rameny. „Smůla na prvním rande. Nic víc.“

Její smích byl balzám pro moje zničené srdce . „Fajn, věřím ti.“

„Opravdu?“ Sevřel jsem její ruku. „Věříš mi?“

„Se vším.“

„Se svou bezpečností?“

„Ano,“ vydechla.

„Se svým životem?“

„Samozřejmě.“

„Se svým srdcem?“ Zašeptal jsem do jejích rtů.

„To mi řekni ty, Nixone.“ Ponořila ruce do mých vlasů a přitáhla si mou hlavu k sobě. Její ústa se zuřivě spojila s mými. „Ty jsi ten, co ho vlastní.“

Úlevou jsem vydechl, tvrdě jsem ji políbil na ústa a postrkoval ji dál do chodby, kde jsme byli mimo dosah všech oken, ukrytí ve stínu.

„Jsi si jistý, že se mnou nemůžeš zůstat?“ Zavzdychala a sahala pod moji košili, aby mi mohla rukou jezdit po nahých zádech.

„Věř mi,“ zavrčel jsem a kousal ji do rtů, „kdybych s tebou zůstal, věděl by o tom zatracený prezident Spojených států. Až budu s tebou, Trace. Poprvé. Nebude to zatracený tajemství. Nebude to něco, co budeme muset skrývat před světem. Změní nám to život a budeš moje, znovu a znovu a znovu, až dokud jediné slovo na tvých rtech bude mé jméno. Chápeš?“

Její dýchání se zrychlilo, když zakývala hlavou a chraptivě řekla, „Ano.“

„Dobře.“ Vydechl jsem. „Musím si teď jít dát studenou sprchu.“

„Chceš společnost?“ Mrkla a plácla mě po zadku, než odešla směrem ke své ložnici.

„Zlobíš,“ zavolal jsem a šel si dát hodně, hodně studenou sprchu.