Elect - 18. kapitola

Překlad: Mili

Chase

Cítil jsem se úplně na hovno. Celý den jsem byl rozpolcený mezi tím, jestli chci střelit Nixona nebo sebe. Kdybych řekl, že můj den stál za prd, bylo by to jako říct, že Siciliáni malinko zastrašují.

Pro vaši informaci, oni byli hrůzu nahánějící. Hodně chlapů si v jejich přítomnosti nasere do kalhot, ale já si tady žiju ve vlastním pekle.

Za co se mi dostalo takového štěstí?

Vím, že jsem to neměl říct Nixonovi, ale taky vím, že bych mu nemohl lhát, ani kdybych chtěl. Znal mě až zatraceně moc dobře a vždycky dokázal na kilometry vycítit krysu nebo lháře. Takže jsem musel být nestydatě upřímný.

Uměl jsem ho přečíst stejně tak dobře jako on mě.

V podstatě jsem pro něho byl otevřená kniha.

A věděl jsem, že on věděl.

Během toho krátkého setkání v pracovně, jako by si uvědomil svůj strach. Nebyl hloupý; moc dobře věděl, že jsem byl citově ovlivněný, ale stejně mi ji pořád svěřoval.

Tak co to vypovídá o typu chlápka, kterým jsem? Nebo o důvěře, kterou ve mně Nixon má?

Nixon mě nechal samotného v pracovně, zatímco se šel podívat, jak pokračuje Tracin zbytek dne. Měl jsem přesně pět minut na to, abych si dal své sračky dohromady a potom jsem potřeboval něco dělat, a to něco bude uvařit večeři. Potřebuju rozptýlení, takové, co nebude začínat na ‚T‘ a končit na ‚Y‘.

Párkrát jsem se zhluboka nadechl a šel jsem do kuchyně. Našel jsem zástěru, omotal si ji kolem pasu a nalil si velkou sklenici vína. Dostanu se přes to, zvládnu to a budu v pohodě. Musím třeba jenom ošoustat hodně holek a pravděpodobně u toho být celou dobu ožralej. Jasně. To nebude problém.

Hluboký doušek vína dělá zázraky, když jsem začal krájet zeleninu pro moje těstoviny ncasciata. Zrovna jsem dodělal přípravu lilku a začal jsem s hráškem, když do kuchyně vešel Tex s Mo.

„No kurva.“ Tex si nalil sklenku vína. „Umřel ti tvůj pošahanej čoklík, Chasi?“

„On nemá žádnýho psa.“ Mo sáhla po Texově víně.

Odtáhl od ní sklenku pryč. „Vezmi si svoje vlastní, ale nemusíš to brát doslovně, Mo.“

Obrátila oči v sloup a plácla mě do zad. „Co je, bratranče? Vaříš jen, když se buď snažíš na někoho zapůsobit nebo máš v úmyslu někoho zabít.“

„Jo.“ Nixon se objevil v kuchyni s Trace jako ocáskem. „To je jen částečná pravda. Pamatujete si na loňské léto, když vařil tři měsíce v kuse?“

„Proč?“ Trace přistoupila vedle mě a prohlížela si lilek se zmateným pohledem ve tváři.

Vzal jsem jí lilek z jejích nemytých rukou a dal ho zpátky do nádoby. „Byl to takový druh experimentu.“ Bože, voněla tak dobře.

„Experiment?“ Mo se dusila smíchem. „Takhle tomu teď říkáš?“

Tex se za mnou usmál. „Chase nahradil sex motáním u sporáku.“

Tracey vyprskla smíchy. „A to vydržel tři měsíce?“ Tohle vážně? Dokonce i Trace si myslela, že jsem na tom byl tak špatně? Opravdu? No, ta tam se vytratilo moje sebevědomí, ne že by bylo nějak nebezpečně vysoko nebo tak. Konec konců, strčil jsem jí do krku jazyk a zároveň uvažoval o sebevraždě, zatímco ona během té doby na naši prudkou výměnu zapomněla a navíc přímo přede mnou políbila mého bratrance. Kde je k čertu nějaká zbraň, když ji zrovna potřebuju?

„No, hele, večeře je skoro hotová! Kdo chce pomoct s těstovinami?“ Zatleskal jsem nahlas rukama a snažil se rozptýlit všechny v místnosti, ale ti si dál povídali.

„Tři dny,“ Odfrkl si Nixon. „Vydržel to tři dny, ale nechtěl, aby někdo o jeho epickém selhání věděl, tak vařil večeři každý večer celé tři měsíce.“

„Dokud...“ Tex si dal doušek vína a zakřenil se. Zakoulel jsem očima a čekal, až bude pokračovat. „Jsme mu neřekli, že už o jeho poklesku víme, ale pořád jsme chtěli ty skvělé večeře. Vykoupil si naše mlčení jídlem.“

„Parchanti.“ Hodil jsem Texovi do obličeje utěrku. „Otročil jsem pro vás dva kolik dní!“

„A my si toho vážíme, Betty Crocker, fakt, že jo.“ Zakřenil se Nixon mým směrem.

Jediným důvodem, proč jsem mu úsměv oplatil, byl ten, že jsem věděl, že se přede všemi snaží, aby všechno vypadalo normálně.

Sedneme si. Najíme se. A budu předstírat, že nejsem nevyléčitelně zamilovaný do jeho přítelkyně. Žádný. Velký. Problém.

„Potřebuješ pomoct s těstovinami?“ Trace vzala mou sklenici s vínem a napila se. Bylo rozhodnuto. Bůh mě nenávidí. Její rty byly všude na mé skleničce a teď jsem měl pít po ní? To si ze mě musíte dělat prdel.

Podle tradičního sicilského zvyku jsem udělal ručně nakrájené nudle, což by někomu, kdo by nevěděl, jak to zatraceně udělat, trvalo hodně dlouho. „Těstoviny.“ Ukázal jsem na svou ruční práci. „Jsou skoro hotové, proč si nejdeš odpočinout? Nalij si víno, dej si nohy nahoru, udělej si domácí úkoly.“

Trace zanaříkala. „Řekl jsi mi právě, že si mám jí udělat domácí úkoly?“

„Ne?“ Odstoupil jsem od ní o krok. Parfém, co má dneska na sobě, mě doslova zabíjel a nemohl jsem zadržovat dech na tak dlouho. A byl jsem si jistý, že jestli se mě dotkne, tak pravděpodobně exploduju frustrací, nebo jenom začnu křičet a zavřou mě do ústavu. Zajímalo by mě, jestli má mafie nějaké příbuzné ve cvokhausu.

„Hele, máš hodně domácích úkolů. Možná ti s nimi Nixon může pomoct?“

„Pomoct mi, jo?“ Zopakovala a potom naklonila hlavu na stranu. Než jsem se mohl vůbec odtáhnout, natáhla ruku a dotkla se mého čela. „Nejsi nemocný?“

„Ne.“ Odplácl jsem její ruku pryč. „Jenom... vařím.“

Ach bože, okamžitě mě zabij.

„Vaříš?“

„Budeš opakovat úplně všechno, co řeknu?“

„To záleží.“ Pokrčila rameny. „Přestaneš se chovat jako blbec?“

Zakřenil jsem se. „Ne.“

Trace mě plácla zezadu do hlavy. „Tady ho máme. Vítej zpátky, blbečku; nesmíš mě takhle děsit. Znervózňuješ mě vším tím vařením a nakazováním, ať jsem zodpovědná a dělám si domácí úkoly. Nejsi můj bratr, víš.“

Vyprskl jsem celý doušek vína z pusy na sporák.

Pokoj ztichl a Nixon zatleskal. „Dobrá práce, povedlo se ti ho konečně pořádně šokovat, Trace.“

Utřel jsem si obličej a hodil jsem ručník potřísněný vínem na Nixonovu hlavu. „Víte, co. Běžte se umýt, děti, večeře bude za chvíli hotová.“

„Ano, mamko!“ Zavolali všichni, když se šli usadit ke stolu a zanechali mě samotného v kuchyni.

Naklonil jsem se nad dřezem a domlouval sám sobě, ať udržím obsah mého žaludku uvnitř a nevypouštím ven.

Bratr? Zatracený bratr? Zbláznila se? No, jsem si zatraceně jistý, že bych na ni nikdy, v životě nikdy nepomyslel jako na rodinu. Nebyla rodina. Ona byla - sakra. Ona byla vším.