Chloe - 4. kapitola

Překlad: Simča

Ahoj holky, tak jsem zpět a můžeme se vrhnout na Chloe, na kterou se určitě moc těšíte. Kniha má 40 kapitol a překvapivě asi něco kolem 150 stran, myslím, že ji docela rychle sfoukneme. ;)

Nevydržela jsem to a knihu jsem si přečetla v originále a moje pocity a hodnocení knihy? Hodnocení na Goodreads a Amazonu se nedivím, ale nic víc prozrazovat nebudu…  Jsem zvědavá na vaše reakce, názory na děj a postavy.

Mějte se hezky, Simča

Jak se ti líbí pohled na ni teď?

Spánek si proChloe teď nechodil,protože spánek byl nebezpečná věc. Zde, vzhůru v její ložnici, sama, zírala na bílou zeď, její únosce byl v jejích očích. Bylo to, jako kdyby sledovala film.

Jistě, zasraně jí to děsilo, ale bylo to lepší než alternativa.

Zde, spí v její ložnici, sama, se zavřenýma očima, její únos nehrál na obrazovce. Stalo se jí to znovu od začátku.

Cítila obalené ruce kolem jejího krku…

Čepel propichující mou kůži…

To bylo to, co ji opravdu děsilo.

Chloe zavrtěla svou unavenou hlavou. Nikdo mi neublížil.

Už to bylo nějakou dobu od její poslední dávky léku, a její mysl se nezdála býtrozmazaná nebo prázdná.

Možná to nebyla hrozná noční můra, co jiopakovaně pronásledovala, ale možná to bylo skutečné.

Hodiny utíkaly, jak seděla ve svém trápení, uvažujíc o tom, co bylo pravdivé nebo sen. Nakonec, když zaslechla kroky přicházejíc ke dveřím, věděla, že bude zachráněna před jejími myšlenkami, nebo jakýkoliv myšlenek když na to přijde.

Pach, který ji pozdravil, jak její otec vstoupil do místnosti, nutil nakrčit její nos. Sledovala ho klopýtat k posteli, skoro několikrát spadnul v krátké vzdálenosti.

"Tati, j-jsi v pořádku?"

Jeho slova vyšla drsně a nezřetelně. "Ano-o-o. Proč bychk-k-kurva neměl být?"

Chloenina tepová frekvence začala stoupat z pohledu na jejího opilého otce, nikdy předtím ho tak neviděla.

Seděla tiše a trpělivě, čekala, až přestane tápats otevíráním předepsaných léků.

"T-t-t-ty to otevři-i." Hodil lahvičku na postel.

Popadla lahvičku, snažila se netřást, když ji otevřela a vysypala jednu malou, bílou pilulku. Uzavřela lahvičku, pak ji rychle umístila na noční stolek, bojíc se mu předat lahvičku a riskovat, že se ho dotkne.

Maxwell silně popadl lahvičku, což způsobilo obrovský chrastivý zvuk, který zaplnil místnost před tím, než se vypotácel ven, tak jak přišel dovnitř.

Seděla v šoku, hleděla nyní na zavřené dveře v naději, že nikdy znovu neuvidí jejího otce takhle projít jejími dveřmi.

Něco na něm bylo… násilného, stejně jako on…

Chloerozevřela ruku a odhalila malý, bílý prášek, který perfektně seděl uprostřed dlaně.

Rychle hodila pilulku do úst před spolknutím v naději, že bude rychle fungovat.

"Byla jsem při autonehodě; To je všechno, co vím. Měla jsem autonehodu. Nikdo mi neublížil. "

* * *

Netrvalo dlouho, než pilulkové návštěvy jejího otce do jejího pokoje byly častější. Pokaždé, když přišel, byl hrubější a víc opilý než v poslední návštěvy. Chloe se musela naučit vypořádat se svou bolestí sama, když pomalu odstavovala pilulky. Nevěděla, co ji děsilo víc: vlak plný emocí, když léky působily nebo její otec, který prošel dveřmi. Nevěděla, co bylo horší. Obojí způsobovalo noční můry.

Něco na ní bylo zlomeno, a ty prášky, ji nedávaly dohromady. Místo toho se chovaly jako náplast, nikoliv dočasná oprava, aby necítila emoce, které ji zabíjely. Náplast ji neuzdravovala; díky nimhnila zevnitř ven. V hloubi duše to věděla. Mohla to cítit v okamžiku, kdy její poslední dávka vyprchala, a ona učinila rozhodnutí.

Otočení klikou, přimělo Chloe poskočit.

Maxwell vstoupil do místnosti v neuspořádaném nepořádku, páchnul alkoholem. Přibližujíc se k ní, prakticky na ni hodil lahvičku léků.

Chloe držel hlavu dole, když řekla: "U-už je brát n-nechci."

"C-c-c-ože?"

Polkla žluč, která vzrostla v hrdle a zopakovala. "U-už je brát nechci."

Zíral na ni chvilku předtím, než odpověděl: "Tak…, pokud je už n-nepotřebuješ, tvůjz-zadek s-se může

vrátit do š-š-školy."

Zalapala po dechu, zvedla hlavu a konečně se na něj podívala. "P-prosím, nenuť mě jít zpátky!"

"Ano…"

"Ne!" Nemohla si pomoct neplakat.

Maxwell ukázal prstem přímo do její tváře, zděšena na pomyšlení, že se ji chystal uchopit.

"Nikdy… se mnou tahle už nemluv, h-h-holčičko." Agresivně popadl lahvičku z postele. "Zítra půjdeš z-z-zasraně-ě do š-školy. Měla jsi a-a-autonehodu…, p-p-p-pamatuješ?"

Chloe ani neslyšelazavřít dveře. Seděla tam celou noc, držíc se pevně.

Její otec býval jejím jediným zdrojem lásky a důvěry. Teď ji děsil. Po její "nehodě," bylo zřejmé, že nebyla jediný člověk, který se změnil.

Teď, když její život doma nebyl dost v prdeli, musela se vrátit dovenkovního světa. Nejenže neopustila dům, ona neopustila ani její ložnici. Teď bude vržena zpátky na střední školu, jako by se nic nestalo.

Když přišlo ráno, Chloe zamířila do své koupelny. Jeden pohled na sebe v zrcadle a věděla přesně, jak se k ní děti ve škole budou chovat.

Dělá se ti z pohledu na ni zle?

Vzpomněla si, jak vypadala teprve před krátkou dobou. Myslela si o sobě, že byla hezká.

Jak se ti líbí pohled na niteď?

Nyní vše, co viděla, byla ošklivost, která se ji dotkla.