Chase#2 - 3. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Blair

Před dvanácti lety

„Našel jsem Sophii, Blair.“ Trent mi podal mojí oblíbenou panenku.

Zamrkala jsem skrz slzy, vzala Sophii a chytila ji pevně v náručí.

„Kde jsi ji našel?“ Zeptala jsem se přes fňukání.

„Byla pod postelí. Musela tam spadnout, když jsi spala.“ Natáhl se a otřel mi slzy z tváře. „Už nemusíš být smutná.“

Zářivě jsem se na něj usmála a rozšířila své ruce, abych ho obejmula. „Jsi nejlepší bratr vůbec.“

Pevně mě objal. „Jsem tvůj velký bratr. Je to moje práce, aby tě chránil.“

Podíval jsem se na něj a zamračila se. „Budeš mě vždy chránit?“

Zkřížil ruce a zvedl bradu v Supermanovském postoji.

„Samozřejmě! Jsou ti jen čtyři. A mě je deset. Teď jsem muž. Je to moje práce chránit svou sestřičku.“

„Slibuješ?“ S nadějí jsem se na něj podívala.

„Ano. S –“

„Trente, miláčku?“ Oba jsme včas vzhlédli, abychom viděli maminčinu hlavu kuknout do místnosti.

„Ahoj mami.“

„Ahoj, Trentova maminko. Trent pro mě našel Sophii. On je nejlepší.“ Zvedla jsem Sophii, abych ji ukázala.

Beth se podívala na mě a pak podívala na Trenta. „Trente. Pojď. Jdeme domů.“

Trent se zamračil. „Mohu zůstat o něco déle? Cindy říkala, že můžu zůstat na večeři.“

„Jo. Slyšela jsem, jak maminka řekla Trentovi, že může zůstat na večeři.“ Podívala jsem se s nadějí na Trentovu matku a doufala, že moje potvrzení stačilo, abych ji přesvědčil, že Trent mluvil pravdu.

„Prosím? Můžeme zůstat? Můžeme mít večeři s tátou, Blair a Cindy.“

„Pěkně prosím!“ Vyjekla jsem.

„Ne. Máme plány. Nechala jsem tě tady na víkend na základě uspořádání, které s tvým otcem mám. A já tě vyzvedla právě teď, takže jdeme.“

„Ale mami, je to jen večeře.“ Trent šel ke své matce a zatahal ji za rukáv.

„Ne znamená ne. Netestuj mou trpělivost, Trente. Víš, že to není dobré pro nikoho.“

Trent se podíval na podlahu a zamumlal: „Dobře.“ Přešel ke mně a dal mi pusu.

„Uvidíme se příští týden?“ Objala jsem ho tak pevně, jak jen to šlo, a snažila se, jak nejlíp to šlo zadržet slzy. Vždycky jsem byla smutná, když jsem přihlížela tomu, jak odchází a přál si, aby mohl se mnou navždy zůstat. Kdysi jsem se zeptala své matky, jestli mohl žít s námi, ale ona řekla, že by z toho nebyla Beth moc šťastná a řekla mi, abych se už nikdy znovu neptala.

„Jo. Uvidíme se příští týden.“ Zamířil k matce.

Pak jsem si na něco vzpomněla, a rozběhl se za ním a dala mu další objetí. „Ty jsi to neslíbil!“

„Slíbil, co?“

„Že mě budeš navždy chránit.“

Usmál se. „Slibuji.“

Zachichtala jsem se a cítila se tak šťastná. „Budeš mi chybět.“

„Ty mě také. Postarej se o Sophii, když budu pryč.“

„Dobře, budu. Slibuju.“ Zářila jsem na něj.

„Dobře, to stačí.“ Beth popadla Trentovo ruku. „Pojď, musíme jít.“

Zamračila jsem se, když jsem viděla, jak mizí chodbou. Z mého pokoje jsem slyšela vzdáleně jejich hlasy, jak ustupují do pozadí, když zahnuli za roh.

„Co jsem ti říkala o tom, že jsi k ní moc milý?“ Beth pokárala Trenta.

„Ale mami, je to moje sestra. Miluji ji.“

„Neopovažuj se ji milovat. Ona je dcerou čubky, která nám ukradla tvého otce.“

Podívala jsem se na Sophii a popotáhla. „Sophie víš, proč mě Trentova maminka nemá ráda?“

Sophia se na mě nechápavě podívala. Obalila jsem kolem ní ruce a přála jsem si, abych se necítila tak sama.

***

Před rokem

Tmavé, hrozící mraky projeli na obloze, jak jsem pocítila první kapky deště na mých černých šatech.

„Zlato, nezapomeň si vzít deštník.“ Moje matka mi podala deštník z auta.

„Díky, mami.“ Zabalila jsem své paže kolem jejích, naklonila se a zašeptala. „Jak se má táta?“

Vzdychla. „Víš, jak to je. Nerad dává a ukazuje své emoce. Ale můžu říct, že bere smrt Beth dost těžce.“

Zamračila jsem se. „Tobě to nevadí?“

Podívala se na mě a smutně se na mě usmála.

„Samozřejmě. A budeš starší, uvědomíš si, že vztahy a emoce jsou někdy složitý a chaotický. I přesto, že se rozvedli několik let předtím, než jsme se vzali, byli oddáni pět let a měli spolu syna. Tak nějak jsem věděla, že nějaká část tvého otce ji bude vždycky milovat.“

Její slova do mě udeřila, a něco co Beth řekla před lety, když jsem byla ještě dítě, zazvonilo v mé hlavě. Věděla jsem, že není nejlepší čas se na to ptát, ale z nějakého důvodu moje zvědavost byla silnější. „Mami?“ Váhavě jsem se na ní podívala.

„Ano miláčku. Co je to?“

„Potkala jsi tátu, když byl ještě ženatý.“

Vzdychla, odvrátila pohled a přikývla.

Kousla jsem se do rtů, když jsem přemýšlela, co říci dál.

„Způsobila jsi…“

Podívala se na mě s bolestným výrazem. „Ne, ani jsem se s tvým otcem nescházela, to až poté, co byly od sebe. Ale začali jsme spolu chodit krátce po tom, co byl jejich rozvod oficiální, a někdy mě napadlo, že mě Beth nejspíš viní za své neúspěšné manželství.“

Znala jsem odpověď, ale držel jazyk za zuby.

Zavrtěla hlavou lítosti. „Chtěla jsem, abychom si byli bližší. Vždy jsem se snažila udržet věci bez potyček, a chtěla jsem, abychom se všichni cítili jako jedna velká šťastná rodina, i když to bylo možné, a vždy jsem se cítila, jako kdyby mě nesnášela a zpochybňovala všechno, co dělám. Přála bych si, abych se snažila víc. Ale teď je pryč…“

Stiskla jsem ji za ruku a snažila se ji utěšit.

Zhluboka si povzdechla a přinutila se k úsměvu. „Alespoň naše problémy nezpůsobily tlak na váš vztah s tvým bratrem. Jsem ráda, že vy dva si spolu rozumíte.“

„Jo, taky jsem ráda, že to tak je. Je ke mně bezvadný. Cítím se pro něj tak smutná. Já vím, že ke své matce velmi blízko, a ona byla na něj tak pyšná, když ho táta vloni udělal vice prezidentem Parker, Inc.“

„Jo, je to dobrý kluk. On je chytrý a dříč. Podle tvého otce, on dělal skvělou práci jako VP.“

„Udělal.“ Usmála jsem se a cítila pocit hrdosti za Trenta.

„Jak s tebou jedná?“ Uviděla jsem mdlý výraz obav na její tváři.

„Co tím myslíš?“

„No, když byl jmenován VP, je to tvůj šéf. Jedná s tebou v práci spravedlivě?“

Zasmála jsem se. „Ale jdi, mami. Samozřejmě, že ano! Je můj bratr.“

„Nevlastní bratr,“ připomněla mi.

„Na tom mi nezáleží.“ Podívala jsem se na ni, zmatená z jejího zájmu.

„Vím, že tobě ne, ale Beth k tobě nebyla nikdy moc laskavá. Znáš mě, dělám si jen neustále starosti, že Trent přijme tyto pocity.“

„Neboj se, mami. Trent je ke mně, skvělý. Ve skutečnosti se ke mně někdy chová lépe než k mým kolegům, a přála bych si, aby to nedělal.“ Dal jsem jí uklidňující úsměv.

Viděla, jak se jí uvolnila tvář. „To je dobré slyšet.“

V době, kdy jsme se dostali na hřbitov na pohřeb, déšť nás úplně zaléval.

„Tam vidím Trenta. Půjdu se za ním podívat, než pohřeb začne.“

„Jasně zlato. Počkám tady na tvého otce.“

Šla jsem o padesát stop dál na místo, kde Trent stál sám se skloněnou hlavou.

Ahoj, Trente.“ Sáhla jsem po jeho rameni a jemně naklonila, abych ho objala. Jeho tělo bylo bezvládné a nereagovalo. Když jsem ustoupil a měla na něj lepší pohled, zaplavila mě vlna znepokojení. Jeho obličej byl chladný jako kámen a starý. Měl tmavé kruhy pod jeho krví podlitýma očima, jako by nespal několik dní. „Co to děláš?“

„Jak to sakra myslíš, co to dělám?“ Jeho zachmuřený výraz způsobil, že mi tělem projel mráz.

Trhla jsem sebou nad jeho strohou reakcí, ale snažila se ji ignorovat. „Je tu něco, co potřebuješ?“

„Ano, musím truchlit nad vším, co jsem ztratil.“ Zamračil se na mě a tmavá prázdnota v jeho očích mě vyděsila.

Zamračila jsem se na jeho slova. Nebyla jsem si jistá proč, ale v tu chvíli jsem se cítila, jako kdyby se s ním něco změnilo s ním – cítila jsem jako by byl úplný cizinec. Zhluboka jsem se nadechla a snažila si připomenout, že je to Trent, můj bratr Trent, který pro mě vždycky byl. Neměl jsem se čeho bát.

„Ještě máš mě.“ Natáhla jsem se, abych ho znova objala, ale k mému překvapení, vycouval.

„Nemám nikoho,“ vyplivl.

Jeho slova byla chladná a vzdálená, a věděla jsem, že něco bylo určitě špatně. „Je mi líto, že si tímto musíš projít, Trente. Ale prosím víš, že máš mě, našeho tátu a mojí mámu. My všichni tě milujeme, a jsme tu pro tebe.“

„Jak jsem řekl, nemám nikoho,“ řekl mezi zuby. „Jsem teď sám. Tak nech mě kurva na pokoji.“ Otočil se zády ke mně, což způsobilo, že déšť, který padal na jeho deštník, stříkal na mně.

Ustoupila jsem, přívod vody bičoval na mé černé šaty.

„Ale jsem tvoje sest –“

„Pokud jde o mě, nemám sestru.“

Než jsem mohla něco namítat, odešel ode mě, aby pozdravil skupinu nově příchozích a nechal mě tam v šoku stát.

Neměla jsem tušení, co se stalo, ale z nějakého důvodu v den kdy Trent ztratil matku, já ztratila jeho jako svého bratra. Takže pod lijákem deště, truchlila jsem pro mou vlastní ztrátu, jak všichni ostatní truchlili za ztrátu Beth.

***

Současnost

„Vypadáš nádherně.“ Dean se na mě usmál, když se naklonil, aby mě objal.

Couvla jsem dřív, než se mě mohl dotknout, a natáhla jsem ruku.

„Říkal jsi, že to bude jen večeře. Máme profesionální vztah, takže to tak necháme.“

Uchechtl se a povytáhl obočí. „Jsem si jistý, že spolu máme profesionálně osobní vztah. Nejsem si jistý, jestli podání ruky bude stačit.“ Chytil mě za ruku a zatřásl s ní, a pak si mě k mému překvapení přitáhl na svou tvrdou hruď. Zostra jsem se nadechla, když jsem ucítila, jak se mu svalnaté paže kolem mě napnuly.

„Teď je to mnohem lepší,“ zašeptal mi do ucha, což způsobilo, že chvění potěšení, kaskádovitě projelo mým tělem. Čím déle mě držel, tím víc jsem cítila, jak se mé odhodlání, držet si od něj odstup, bortí.

Po několika vteřinách se mi konečně podařilo, odstrčit ho ode mě.

„Slíbil jsi to.“

Střelil po mě žhavým úsměvem, který mi podlomil kolena. „Od teď, bys měla vědět, že sliby moc nedodržuju.“

„No, snaž se. Nebo, prostě odejdu.“ Odvrátila jsem se od něj, připravená chytit si taxi.

„Dobře,“ řekl rychle. „Pokusím se. Teď pojď, naše rezervace čeká.“

Otočila jsem se zpátky k němu a usmála se. „Díky.“

Šli jsme dovnitř Prebechu, nenápadné restaurace v Mission District.

„Jak ses dozvěděl o tomhle místě?“

Rozhlédla jsem se po malé restauraci. Byla umístěna v pochybné části města a jednoduchý dekor nebylo něco, co bych si myslela, že se hodí k Deanově osobnosti. Myslela bych, že bude chtít jít do nějaké luxusní pětihvězdičkové restaurace.

Když viděl nejistotu na mé tváři, jak jsem se rozhlédla po restauraci, když jsme se posadili, zasmál se.

„Nepodceňuj toto místo. Otevřeli to před několika měsíci a jídlo je tady prostě úžasné. Navíc, je to Guamanian foot (asijská restaurace), která je jedinečná a není něco, čehož je zde mnoho a to i ve městě jako je labužnické SF. Dokonce importují mnoho jejich složek přímo z Guamu, a vše je provedený dobře a příchutě se ani nepřibližují tomu, co jsi kdy dřív jedla.“

Podívala jsem se na něj a uvědomila si, že vidím tu stranu jeho já, o nich bych si nikdy nemyslela, že existuje.

Ten chlap měl vášeň, a to i pro něco jiného než sex. A k mému překvapení měl pravdu. Jídlo v Prebechu bylo neuvěřitelné. Po hodině a několika koktejlech, našla jsem sama sebe, ztracenou v naší snadné a přirozené konverzaci a úplně zapomněla, kdo je on a kdo jsem já.

„Ne, ty lžeš.“ Chichotala jsem se.

„Chceš se vsadit? Můžu se dotknout i zakrýt nos mým jazykem.“

Vyplázl jazyk a stočil ho nahoru až přes nos.

Smála jsem se tak moc, až mě začalo píchat na boku.

„Stop!“ Prosila jsem, jak jsem se snažila dýchat.

Nakonec toho nechal a začal se smát sám sobě. Najednou se zastavil, podíval se na mě a blýskl po mě vřelým úsměvem, který způsobil, že mi poskočil žaludek.

„Víš co?“

„Co?“ Zeptala jsem se bez dechu.

„Miluji, jak se směješ. Je to nakažlivé.“

Usmála jsem se na něj. Tolik myšlenek a emocí se ve mně vířilo a proti všemu rozumu, jsem cítila, jak se mé zdi bortí. „Můžu přiznat něco?“

„Jasně.“ Naklonil se přes stůl a položil ruce na moje. Zadrhl se mi dech a cítila jsem, jak mi srdce prudce bije proti mé hrudi.

Dívám se a zhluboka nadechnu.

„Takže asi víš, že jsem se dohodla na setkání s tebou na večeři, i přesto, že jsem se tě snažila ode mne odehnat. Chtěla jsem, pokusit tě přesvědčit, že to, co se mezi námi stalo, byla chyba a že se to už nikdy nebude opakovat. Potřebovala jsem, abys mi věřil a myslela si, že dostanu šanci sednout si s tebou na veřejném místě, abychom měli příležitost si o tom všem promluvit.“

Smál se. „Myslel jsem si, že to tak bude.“ Pak se odmlčel a olízl si rty. „A to se změnilo?“ Nasadil svůdný úsměv na rty, zatímco prsty pohyboval pomalu nahoru a dolů po mých rukou, což způsobilo, že se mi všechny chlupy na pažích postavily vzrušením.

Přikývla jsem, neschopná slova. Vše, na co jsem se mohla soustředit, bylo, jak jsem byla vzrušená jen z jeho jednoduchého dotyku.

„A co si o tom myslíš teď?“

„Já… já nevím.“ Podívala jsem se dolů a přerušila náš oční kontakt, nemohla myslet, když jsem se mu dívala do očí. „Myslím, že jsi zajímavý člověk. A…“

„Dost zajímavý pro rande?“ Propletl si prsty s mými a začal mi palci svůdně masírovat dlaně.

V té chvíli jsem nemohla mluvit. Sotva jsem myslela. Vše, co jsem mohla udělat, bylo přikývnout. Hrudník se mi zvedl z intenzivní rozkoše z jeho drsných palců kroužících rytmicky na mé kůži. Přála jsem si, abychom v té restauraci byli sami. Přála jsem si, aby mi nedal ten slib. Přála jsem si, aby to nebyla jen večeře.

„Vezmu tě zpátky ke mně dnes v noci.“

Oči se mi rozšířily, když jsem viděla, jak mu očích svítí hlad.

„Já… neměli bychom,“ řekla malá část mě, která stále odolává jeho šarmu.

Najednou jsem se ucítil jeho nohy vklínit se mezi moje pod stolem, a zalapala jsem po dechu, když mi je jedním rychlým pohybem roztáhl.

Pár u sousedního stolu na nás pohlédl se zmateným výrazem. Dean se na ně otočil s úsměvem, než se podíval na mě.

„Vezmu tě zpátky teď.“

„Dobře,“ nakonec jsem se vzdala.

Dean vytáhl peněženku a hodil nějaké peníze dolů před tím, než mě vytáhl ze židle a vedl mě ke dveřím.

V několika minutách co nám trvalo dojít k autu, cítila jsem nával úzkosti a vzrušení prostupovat skrze mě, jak jsem přemýšlela o tom, co se mělo stát. Věděla jsem, že spát se svým právníkem mě mohlo dostat do velkých problémů, ale cítila jsem, jako bych v tom byla příliš hluboko a nebylo cesty zpět. Už jsme spolu spali, tak proč plakat nad rozlitým mlékem?

Když jsme se dostali k autu, věděla jsem, že už nemůžu déle čekat. Otevřela jsem dveře k jeho zadním sedadlům a vytáhla ho sebou.

„Potřebuju tě teď,“ prosila jsem, když jsem ležela na chladných kožených sedadlech.

„Celý večer jsem čekal, až to řekneš, bejby.“ Stáhl si kalhoty a boxerky a jeho erekce vyskočila ven, aby mě přivítala.

Vyjekla jsem rozkoší, když vedl mou ruku k jeho penisu.

„Cítíš, jak moc jsem čekal, až budu uvnitř tebe?“

„Ano! A chci tě ve mně teď, Deane. Chci, aby ses se mnou miloval teď.“

Najednou jsem ucítila, jak mu ztuhlo tělo a jeho výraz se změnil. Místo toho, aby na mě vylezl, vytáhl si kalhoty nahoru a otočil se ke mně zády.

„Co je špatně?“

Nastala dlouhá pauza, než se otočil zpátky ke mně. „Slíbil jsem ti to. Tento večer bychom to neměli dělat.“

„Aha.“ Snažila jsem se skrýt zklamání z odmítnutí, které jsem uvnitř mě cítila.

„Chci tě zase vidět,“ nečekaně dodal. Slyšela jsem nechuť v jeho hlase, a zajímalo by mě, co se právě stalo. „No tak. Dostaň se na přední sedadlo. Dovol mi, abych tě odvezl domů.“

„Okej.“ Ulevilo se mi, že to byla tma a on nemohl vidět, jak červený můj obličej byl v té chvíli.

O patnáct minut později zastavil před mým řadovým domem. K mému velkému překvapení, když vypnul motor a obrátil se na mě.

„Je mi to líto.“ Slyšela jsem o upřímnost v jeho hlase, která jen přidala ke zmatku, který se ve mně budoval.

„Proč se omlouváš?“

„Dneska jsem dopustil, aby to zašlo příliš daleko… vedl jsem tě k tomu.“

Nastala pauza, jak jsem se snažila promyslet můj zmatek.

„To je v pořádku, povzbudila jsem tě.“

Dal malý úsměv. „Já to podnítil.“

„Můžu se tě na něco zeptat?“ Opatrně jsem se na něj podívala.

„Jasně. Co je to?“

„Proč jsi ještě svobodný?“

„Líbí se mi být svobodný,“ řekl okamžitě. Viděla jsem ho napnout se, a věděla jsem, že jsem se ho neměla ptát.

„Ach. Tak –“

„Hej, můžu se zeptat na něco já tebe?“ Náhle mě přerušil.

„Uh. Jasně.“

„Co je to mezi tebou a tvým bratrem?“

„Ach!“ Jeho otázka mě překvapila. To byla poslední věc, o které bych si myslela, že by se chtěl zeptat.

„Myslíš Trenta?“

„Proč se ptáš?“

Nastala krátká pauza, než řekl: „Jen tak. Byl jsem jen zvědavý. Viděl jsem vaše vzájemné působení na zasedání před několika týdny, a neměl jsem pocit, že vy dva jste si blízcí. Vy dva každý den pracujete u sebe tak blízko, myslel jsem, že si budete bližší.“

„Já…“ Byl jsem trochu překvapená jeho drzou otázkou, a ještě více překvapena jeho vnímavostí, že viděl vzdálenost mezi mnou a Trentem.

Chystala jsem se mu říct, že to není jeho věc, ale když jsem se na něj podívala, viděla jsem něco v jeho očích, co mě utěšilo, a nebyla jsem si jistá proč, ale cítila jsem nucena mu o Trentovi říct.

„Je to můj nevlastní bratr. Máme stejného otce, ale měl jinou matku. Několik let po rozvodu našeho otce s Trentovou matkou si vzal mou matku a narodila jsem se o několik let později.

Trent a já jsme si byli docela blízcí, když jsme vyrůstali, ale od té doby co jeho matka minulý rok zemřela, on se velmi vzdálil. Náš otec bydlel se mnou a mou matkou, a ne s Trentem a jeho matkou. Takže jeho matka byla pravděpodobně nejdůležitější osobou v jeho životě. Nedovedu si představit, kolik bolesti musel projít, když náhle zemřela. Ale od doby jejího odchodu ho, jeho smutek zřejmě zcela změnil, a my už si nejsme tak blízcí jak jsme byli.“

„Chápu. Jak se ti líbí s ním pracovat?“

Zamračila jsem se, nejistá, proč se Dean zajímá o můj vztah s Trentem.

„Nebudu lhát. Je to trochu napjaté při práci. Ale myslím, že se jen snaží být dobrým Acting CEO, a tak se snaží jednat semnou jako kterýkoliv z ostatních zaměstnanců. Ani jeden, jsme naše nové pozice v Parker, Inc. nečekali, ale s náhlou cévní mozkovou příhodou našeho otce, oba jsme museli posílit a řídit společnost.

Tak převzal odpovědnost našeho otce, a já převzala ty Trentovy. Opravdu jsem doufala, že se vším tím společně stráveným časem v práci, bychom mohli nějak napravit náš vztah.“

Podíval jsem se na Deana a všiml si, že je v hlubokém zamyšlení.

„Proč se ptáš?“

„Co?“ Podíval se na mě a já uviděla záblesk v jeho očích, čímž ve mně zanechal pocit neklidu.

„Proč jsi zvědavý, co se týče mě a Trenta?“

„Ach. Um. Jen tak. Jen mám pocit, že s vámi dvěma budu v budoucnu hodně pracovat, takže jsem chtěl dostat malý kousek z vašeho prostředí.“ Blýskl se po mě úsměvem. „Žádné obavy.“

„Okej.“

Naklonil se a políbil mě na tvář. „Dobře. Dobrou noc. Měl jsem s tebou dobrou večeři. Rád bych tě zase viděl.“

„Budu o tom přemýšlet.“ Vystoupila jsem z vozu a otočil se, abych se na něj podívala. Usmál se na mě a zamával mi před tím, než odjel. Nebyla jsem si jistá proč, ale měla jsem pocit, že tam bylo něco, co mi neřekl. Něco mi tajil, a já ještě nepřišla na to co.