AY - 26. kapitola

Překlad: Tanulka

Lži…

Cam

Pozvedl jsem hlavu a celé mé tělo se třáslo strachem. Byl jsem tu, abych zaklepal na Cařiny dveře a kurva jsem neměl ponětí, co udělám.

Co bych měl říct? Bude ráda, že mě vidí? Bude se zlobit?

Tolik myšlenek mi běželo myslí. Byl to hloupý nápad. Vypadni odsud, než bude příliš pozdě.

Rukojeť dveří se otočila a dveře se začaly pomalu otevírat. Mé srdce padlo do břicha.

Je příliš pozdě.

Čas se zpomalil a můj tep se zvýšil, když se dveře postupně otevřely, odhalujíc Caru kousek po kousku – každá píď na ní byla tak krásná, jak jsem si ji pamatoval. Byla bosá, na sobě černé legíny a oranžové tílko. Její tmavé vlasy byly nyní dlouhé a kaskádovitě padaly na ramena, takže její zářící pleť vypadala bezchybně. Ačkoliv její oči ztratili oheň a já jsem věděl, že tím jak se na mě podívala, že to byla moje chyba.

Čekal jsem, že se mi dveře přibouchnou před obličejem, ale neudělala to. Stála tam mlčky a zírala na mě. Jediný zvuk, který jsem slyšel, bylo bouchání mého srdce v mé hrudi a cvrčci v křoví.

Kurva bych měl něco říct.

Strčil jsem si ruce do kapes mikiny a otevřel pusu, ale žádná slova nevyšla.

Sledoval jsem, přimražen na místě, jak je částečně skovaná za dveřmi a zkřížila ruce na hrudi. „Co chceš, Came?“

Tebe.

Přinutil jsem se konečně promluvit. „Chtěl bych s tebou mluvit.“

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad, Came,“ řekla a zavrtěla hlavou. Ustupujíc zpátky do domu začala pomalu zavírat dveře.

Nic se nedělo.

Přistoupil jsem k prahu a narazil ruku na dveře. „Prosím, prskavko, dej mi pět minut. Můžeš mě odkopnout, pokud se ti nebude líbit, to co ti řeknu, ale alespoň mi dej šanci,“ prosil jsem ji.

Vdechla nosem a otevřela dveře, když ustoupila z cesty. „Pět minut.“

Vstoupit do jejího domu, bylo jako vrátit se v paměti. Vůně levandule prostoupila mou mysl a každá emoce, kterou jsem cítil, vyplouvala na povrch. Začal jsem přecházet po obývajícím pokoji a mé myšlenky, které vyplouvaly na povrch, byly prázdné. Neměl jsem ponětí, co jsem ji chtěl říct, nikdy jsem neměl v plánu, že se ty přední dveře otevřou.

Vešla do místnosti a já se k ní otočil. Vypadalo to, jako by fyzicky trpěla bolestí, když mě tu viděla. Její oči se přesunuly ke kuchyňskému stolu a pak zpátky na mě a já jsem věděl, že myslí na tu noc i ve chvíli jako je tahle.

Vzdálenost mezi námi jsem cítil jako kilometry, gauč jako Grand kaňon. Měl jsem ohromnou potřebu být blízko ní. Uklidňoval jsem svůj postoj a procházel místností. Mohl jsem vidět, jak otočila hlavu, když jsem se k ní přiblížil, jak se její tělo napínalo, když jsem obešel gauč. Zastavil jsem se a podíval se jí do očí. Byla na okraji a balancovala tam a zpět.

Nemysli, jen ciť.

Chtěl jsem ji to říci. Chtěl jsem ji dostat z hlavy. Chtěl jsem kurva zapomenout, jak perfektní jsme byli, když jsme byli spolu, ale nechtěl jsem, aby se odrazila od té římsy. Mohl bych říci, že jsem na to nebyl připraven. Neuvěří mi a já jsem věděl, že musím věci uvést na pravou míru.

„Omlouvám se za to, co ti řekla Amber o tobě,“ řekl jsem, žmoulajíc deku na opěradle pohovky. Její oči se zúžily a já jsem věděl, že jsem zvolil nesprávný přístup.

Udělala krok dozadu. „Řekl jsi jí o mé minulosti, Came. Nikdy bych ti tak osobní věci neřekla, kdybych věděla, že je použiješ proti mně. Chci říct, jaký druh zkurveného člověka tohle udělá?“

„Já vím a je mi to líto.“ Sevřel jsem si ruce za hlavou. „Byl jsem na tom tak zatraceně mizerně.“ Otočil jsem se a ustoupil dál do obývacího pokoje. Nebyl žádný způsob, jak bych se na ni mohl podívat. Tak jsem řekl další část. „Pil jsem každý den, jen proto, abych zkusil na tebe zapomenout. Amber mi kladla otázky o nás dvou a bylo to k zbláznění. Jen jsem chtěl, aby už zavřela hubu.

Pokaždé, když řekla tvoje jméno, tak mi kurva znovu lámala srdce.“ Slyšel jsem, jak těžce dýchala. Zavřel jsem oči a drhl si rukou tvář. „Nevzpomínám si na to, že bych jí to řekl, ale nemůžu to taky popřít.“

Neřekla nic a já jsem měl hrozný strach se na ni podívat. Nechtěl jsem vidět výraz její tváře. Nechtěl jsem vidět, jak hluboko jsem jí svými činy ublížil. Mé oči se upíraly na zábavní centrum přece mnou a viděl jsem obrázek jí a toho čuráka.

Natáhl jsem se pro rámeček a zvedl ho dívajíc se na ni. Byla to právě tahle místnost, kde byla fotka pořízena. Cara držela malý klíč a seděla mu na klíně. Jeho paže měla omotané kolem pasu a oba se smáli do foťáku. Projel jsem zbytek polic a nenašel jsem žádnou fotku nás dvou a mé srdce se zlomilo.

„Miluješ ho?“ zeptal jsem se tiše.

Opět neřekla ani slovo. Její mlčení mi dávalo odpověď, kterou jsem potřeboval. Třel jsem palcem přes Cařin krásný obličej a tíha na mé hrudi se zvětšila lítostí. Byl jsem tu příliš pozdě.

Musím odsud vypadnout.

Postavil jsem fotku zpátky a obrátil se k odchodu. Všechen vzduch mi vyrazil z plic, když jsem k ní vzhlédl a uviděl, jak jí slzy stékají po tváři – hlavou třásla ze strany na stranu.

„Miluješ ji?“ Zeptala se a její hlas byl roztřesený.

Napodobujíc její chování jsem mlčel a zavrtěl hlavou, když se můj úsměv šířil přes rty.

„Jsi pořád s ním?“ Znovu zavrtěla hlavou a usmála se.

„Jsi pořád s ní?“

Malý úsměv na tváři mi zmizel, když jsem zavrtěl hlavou váhavě nahoru a dolů.

Její ramena poklesla, když si zastrčila pramen vlasů za ucho. „Proč jsi s ní, pokud ji nemiluješ?“ Podívala se na zem a šoupala nohama.

„Protože je rozptýlení,“ připustil jsem. „Vím, že si myslíš, že to, co jsme měli, byl jen flirt, ale nebylo to tak, bylo to mnohem víc. Vím, že můžeš cítit to, co cítím já, Prskavko. Prosím, pojď ke mně blíž, ať ti mohu dokázat, že to, co jsme měli, bylo skutečné.“ Podívala se na mě, oči plné nejistoty a opět se mi na kilometry vzdálila.

Přistoupil jsem k ní s pocitem naléhavosti, její tělo se znovu napínalo tím, jak jsem jí ublížil. Její ztuhlé držení těla bylo její obranou, byla to její bariéra přede mnou. Byla vyděšená, že když se jí dotknu, tak mi propadne.

Musel jsem se jí dotknout.

Ignorujíc reakci jejího těla, skočil jsem k ní, jako kdybych kladivem chtěl prorazit zeď – odhodlaný tu zeď prorazit. Couvala, ale jak jsem se blížil její záda byla přitlačena ke dveřím a ona neměla kam utéct.

***

Cara

Cam přitiskl své tvrdé tělo ke mně a moje záda se přitiskla ke dveřím. Jeho tvář byla jen pár centimetrů od mé a jeho intenzivní pohled se setkal s mým. Můj hrudník svíral mé srdce a přísahám, že přestalo bít. Zvedl ruku, položil mi ji na krk a obličej, takže nával touhy mi běžel rovnou do nitra.

Bože, chyběl mi.

„Nemysli, Prskavko, prostě ciť.“ Přejížděl mi palcem po tváři a motýli napadli můj žaludek. Když položil jeho ruku na mé srdce, cítila jsem, jako bych explodovala. „Ciť, co ti právě dělám.“ Přesunul svou ruku na moje pohlaví. „A tady.“ Můj dech se mi zadrhl v hrdle a mé nitro se sevřelo.

Naklonil se ještě trošičku blíž, jeho ústa kousek po kousku přiložil na moje. Zavřela jsem oči a dovolila mu mě pohltit. Mohla jsem ho cítit všude – v srdci, mysli a v duši – jak mi jeho mocné polibky vyrazily dech. Když se odtáhl, úsměv v jeho očích vše uzavřel. „Myslím, že mě potřebuješ,“ škádlil mě.

Kdybys jen věděl, jak moc tě mám ráda.

Odtáhla jsem se a sklonila oči k podlaze. Zvedl mi bradu a držel mě na místě. „Myslím si, že jsem ti říkal, že se mi víc líbí, když se při tom na mě díváš.“

Usmála jsem se vzpomínce na první noc, kdy se poprvé ke mně přihnal zpátky. Musela jsem mu říct pravdu…žádné další lži. Zasloužil si to vědět. A kdybychom měli opravdu začít znovu, chtěla jsem začít s čistým štítem.

„Musím ti něco říct,“ řekla jsem tiše.

„Cokoliv,“ řekl, zabořujíc tvář do mého krku.

„Myslím to vážně,“ řekla jsem vážně a jemně ho odstrčila.

Promnul si čelo a oči měl plné obav. „Dobře, řekni mi to.“

Zhluboka jsem se nadechla. „Lhala jsem ti, Came.“

„O čem?“ Založil si ruce na prsou a jeho obočí nadskočilo.

„Proč jsem s tebou skončila.“ Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se mu do očí. Měla jsem pocit, že tuhle zprávu nevezme moc dobře.

Mlčel a jen na mě zíral.

„Tolik jsem se bála, že se znovu zraním. Když se ukázala Amber, všechny mé obavy se s ní vrátily. Moje hlava mi stále říkala, že jsi mi chtěl ublížit.“ Žaludek se mi zkroutil do uzlů a sledovala jsem, jak jeho hněv narůstal. Jeho hruď se zvedala s každým dechem. „Když jsem opouštěla tvůj dům, toho rána pípl tvůj telefon a já jsem viděla textovku od Amber. Vyděsila jsem se. Jediná věc, na co jsem myslela, bylo, že tě musím odehnat pryč, než mi ublížíš.“

„Dobře, odvedla jsi skvělou práci.“ Jeho tón byl chladný. Rukou si prohrábl vlasy a podíval se na zem. Vrátil se k procházení se po místnosti.

„Nechtěla jsem ti ublížit, Came. Snažila jsem se chránit své srdce.“ Vstoupila jsem dál do místnosti a sledovala ho. „Neměla jsem tušení, že ti na mě takhle záleželo. Držel sis mě od těla a bez ohledu, jak tvrdě jsem se k tobě snažila dostat blíž… nenechals mě. Propadla jsem ti a myslela jsem, že mi to pomůže.“ Řekla jsem v panice.

Jeho hlava vyskočila, zastavila se a podíval se mi do očí. „Počkej…propadla jsi mi?“

Hovno! To nebylo tak, jak jsem chtěla mu to říct.

Zkousla jsem si palec mezi zuby a přikývla.

„Milovala jsi mě?“ Zeptal se a jeho hlava se natočila ke straně.

Stála jsem tam, moje ruka držela druhý loket, když jsem se mu podívala do jeho zraněných očí. Byla jsem vyděšená z odpovědi, kterou čekal. „Já to nevěděla, dokud jsi neodjel, ale ano, milovala jsem tě.“

Zavřel tvrdě oči a chytil se rukama za hlavu, které spojil ve vlasech. „Já ne…nemůžu ani…já prostě musím jít. Musím přemýšlet.“

Když procházel kolem, aniž by se na mě podíval, mé srdce se topilo. Nemohla jsem ho znovu ztratit. Ne takhle.

V očích jsem měla slzy, ale zavrtěním hlavy jsem je zahnala. Otočila jsem se a řekla první věc, která mi přišla na mysl. „Nemysli Came, prostě ciť.“

Ztuhl v chůzi, s rukou na klice. Viděla jsem, jak mu klesla hlava a aniž by se otočil, vyběhl ven. „Teď nemůžu.“

Padla jsem na kolena, slzy mi stékaly po tváři, když jsem se podívala, jak vyšel z mých dveří.