AY - 24. kapitola

Překlad: Tanulka

Více…

Cara

Sledovala jsem, jak Nolan rozprostřel velkou deku na zelené trávě ve středu Confluence Parku. Bylo krásné srpnové odpoledne, slunce zářilo na odpoledním nebi. Pot mi stékal po krku, když jsem aranžovala piknikový koš na okraj deky.

Nolan mi volal dnes ráno a ptal se mě, jestli už mám nějaké plány, protože uspořádal pro nás piknik v centru Denveru. Bylo to přesně to romantické gesto, které jsem od něho očekávala. Byl sladký, přemýšlivý a učebnicově perfektní.

Jak jsem ho pozorovala vybalovat koš, cítila jsem trochu neklid, který se mnou rozléval. Nolan byl perfektní. A jak jsem upoutala jeho pozornost, blýskl po mě úsměvem a já jsem si nemohla pomoci, ale měla jsem pocit viny, že jsem na mysli měla Cama. Dokonce po celou tu dobu a při všem, co se stalo, byl součástí mě a nemohl se mě pustit.

Nolan byl všechno, o čem každá žena v životě sní a co potřebuje, nic méně – chtěl mě. A já jsem nemohla přestat myslet na jeden pár modrých očí.

Zhluboka jsem se nadechla a snažila se soustředit. Usmála jsem se na Nolana a doufala, že mi neumí v mých očích číst vinu. Zavrtěla jsem se v mých kraťoučkých šortkách, tričko přilepené na kůži jsem se snažila vytáhnout a byla jsem ráda, tahle část parku byla aspoň trochu chladná. Seděla jsem na dece a popadla opalovací krém z mé tašky. Vystříkla si trochu chladné tekutiny do ruky a začala si mazat nohy. Tíha Nolanova pohledu mě přinutila otočit hlavu.

Zvedl ruce nad hlavu s lemem košile v dlaních a šibalsky se usmál. Tkanina kousek po kouskuu odhalovala jeho opálenou pokožku a odhalovala jeho trup. Byl krásný, hotový Řecký bůh – byla jsem tak šťastná, i když zmatená, holka.

„Máš hlad, krásko?“ Sedl si vedle mě na deku a hodil košili vedle koše. Ukázal směrem ke koši, který byl plný ovoce, sýra, francouzské bagety, parmské šunky. Vytáhl dvě skleničky a láhev červeného vína z chladící tašky.

„Sakra, Nolane, ty jsi na nic nezapomněl, viď?“ Řekla jsem při pohledu na bohatý sortiment přede mnou.

Musel tohle všechno naplánovat v dostatečném předstihu, než mi zavolal. Odzátkoval víno. „Jen pro tebe,“ řekl s mrknutím, když naplnil sklenky.

Všechno, co Nolan dělal, bylo pro mě. Choval se lépe, než jakýkoli člověk mohl ke své ženě, lépe než jsem se já někdy k někomu tak chovala. Tak proč jsem do něho nebyla po uši zamilovaná? To nedávalo smysl, cítila jsem se hloupě.

Podal mi sklenici a držel ji ve vzduchu. „Na krásný den s krásnou ženou,“ řekl a přiťukl mi. Na jeho tváři se rozlinul nesporný úsměv a já jsem se napila a rozhodla se, že si raději užiji den, než bloumat nad tím, co jsem cítila.

Jedli jsme v nezvyklém tichu a měla jsem pocit, že se s Nolanem něco děje. Pořád na mě zíral, jakoby mi chtěl něco říct, zubil se a ošíval se svým ubrouskem. Naše oči se setkaly a já už měla ten pocit, že konečně promluví, ale on se odtrhnul a znovu zahájil ten proces od začátku.

Nebyla jsem si jistá, co se děje, nebo jestli bych měla něco říct. Byl rozkošný, jak zápolil s čímkoliv, co měl na mysli a nakonec jsem mu dala prostor, který potřeboval.

„Jsi v pořádku?“ Zeptala jsem se, uždibujíc hrozny z vinné révy. „Zdáš se mi nervózní nebo tak něco.“

„Jsem v pohodě.“ Jeho odpověď byla strohá. Odkašlal si a pokračoval. „Je tu opravdu horko. Měli bychom se jít zchladit do řeky?“ Vstal a podal mi ruku.

Způsob, jak změnit téma, Nolane.

„Jasně,“ souhlasila jsem opatrně. Chytila jsem ho za ruku a on mi pomohl na nohy. Když jsme se vydali do vody, snažila jsem se přijít na to, co se s ním děje. V telefonu se zdál v pohodě a nevěděla jsem o ničem, co ho mohlo, tak změnit. Bylo to těsně po tom, co odzátkoval víno, a něco se mezi námi změnilo. Ale co by to mohlo být?

Byli jsme téměř na okraji vody, když mě starý Nolan pocákal. Zvedl mě do náručí a já se chichotala, když mě nesl do řeky, kde bylo méně lidí. Postavil mě na velkou skálu, která byla zcela ponořená a ve studené vodě, která mi prosakovala kůží, jsem se cítila jako v nebi. Sedl si za mě a objal mě kolem pasu, přitahujíc si mě mezi nohy. Opřela jsem se o jeho hrudník a uvolnila se.

Užívala jsem si být s ním – to nebyl problém. Byl to čestný, laskavý a ohleduplný muž. Potřebovala jsem se uvolnit a všechno vstřebat. Líbal mě na zadní část krku a zhluboka dýchal. „Dnes to bylo trapné, že?“ Všiml sis?“ řekla jsem bezstarostně při pohledu na něho přes rameno.

Trochu se zasmál. „Je mi to líto. Mám toho teď v hlavě moc.“

„Jako co?“

„Já nevím…ty…nás,“ připustil a objal mě pevněji. Cítila jsem, jak z něho sálala úzkost ve vlnách.

Moje mysl se začala točit v kruzích. Nevěděla jsem, jestli jsem byla na tento rozhovor připravená. Moje city k Nolanovi byly komplikované. Věděla jsem, že je muž, s kterým jsem měla být, všechno s ním bylo perfektní. Ale z nějakého důvodu, když jsem se na něho podívala, tak jsem chtěla víc. Chtěla jsem vášeň. Chtěla jsem být schopna vidět hvězdy pokaždé, když mě políbí. Nechtěla jsem se usadit…ale v hloubi duše jsem věděla, že to je to, co bych s Nolanem měla udělat.

Zabořil hlavu do mého krku a já jsem cítila jeho teplý dech na uchu. „Propadl jsem ti Caro…každá část mě. Přísahám, že ty jsi to jediné na téhle zemi, co mohu milovat.“

Zavřela jsem oči a jeho slova se zabodávala do mého srdce. Ztěžka jsem dýchala – srdce mi divoce bilo. Potřebovala jsem získat odstup.

Beze slova jsem vstala a šla zpátky na naší deku. Nedívala jsem se zpět, protože jsem věděla, že v jeho očích uvidím bolest a to by bylo pro mě příliš, nemohla bych to snést. Cítila jsem se hrozně, že mu tohle způsobuju, ale nechtěla jsem, aby žil v omylu. Lehla jsem si na deku a dívala se na modrou oblohu. Co je se mnou špatně? Nolan je všechno, co si jen žena může přát – chytrý, hezký, vtipný, starostlivý a tak dále.

Ale není to Cam.

Zavřela jsem pevně oči a nutila slzy, aby zůstaly, kde jsou. Věděla jsem, že jsem mu nemohla dát to, co chtěl. A on si upřímně zasloužil mít někoho, kdo by opětoval jeho city. Kdyby mi bylo dáno víc času, možná bych tyhle city objevila. Ale nebyla jsem si jistá. A nebylo fér ztrácet jeho čas. Bylo těžké si to přiznat a věděla jsem, že jediná věc, s kterou jsem si jistá byla, že jsem ho musela nechat jít.

Cítila jsem Nolanovu teplou ruku, jak se mě dotkla a tak jsem otočila hlavu, abych se na něho podívala. „To je v pořádku, Caro,“ řekl s napjatým úsměvem. „Nemůžeš vynutit něco, co se vynutit nedá.“

„Je mi to tak líto, Nolane.“ Posadila jsem se a zabořila hlavu do dlaní. „Jsi úžasný člověk. Ty a já, my…“

Můj hlas zněl jako realita, co mě zabíjela. Byla jsem ochotná nechat jít nejskvělejšího muže, kterého jsem kdy potkala.

Nebreč…dýchej.

Okamžitě jsem kolem sebe cítila Nolanovy paže. „Pojď sem, krásko,“ řekl a hladil mě po vlasech. Jeho měkký hluboký hlas mi pomáhal zahnat slzy. „Já vím. Potřebuješ víc,“ ztěžka polkl. „Potřebuješ jeho.“

„Jsem tak zkurveně narušená.“

Přitáhl si mě k sobě a já jsem se zhluboka nadechla, abych si uklidnila nervy, když jsem se vrátila do jeho objetí. Zlomila jsem mu srdce a on mě stejně držel a říkal mi, že všechno bude v pořádku.

„Já si tě nezasloužím, Nolane,“ řekla jsem mu s těžkým hrudníkem.

„Ne. Neříkej to. To není pravda.“ Odtáhl se a podíval se mi do očí. „Chci, abys měla jen to, co chceš. Chci, abys byla šťastná, opravdu šťastná. A pokud to není se mnou, pak to není. Nemůžu to chtít jen já, vztah je oboustranný.“

„Uděláš jednou nějakou moc šťastnou.“

„Ty taky, krásko. Jen se ujisti, že jsi opravdu šťastná taky.“

Na pár vteřin držel náš pohled, než se sklonil pro svou košili a začal dávat jídlo zpátky do koše.

„Děkuji ti za dnešní společný den. Omlouvám se, že jsem to zničila,“ řekla jsem a oblékla se.

Odmlčel se, držíc v ruce víno a smutně se na mě usmál. „Dneska jsem potřeboval, abychom šli jednou nebo druhou cestou. Ale nemůžu říct, že jsem překvapen, jak to končí.“

„Moc se omlouvám. Vím, že jsem idiot, že tě nechávám jít. Já jen…“

„Jen potřebuješ víc.“

Cítila jsem, jak se mi z jeho slov svírá vnitřek těla. „To jo. Prostě potřebuju víc.“