AY - 23. kapitola

Překlad: Tanulka

No a co…

Cara

Opírajíc se o kuchyňskou linku, bradu opřenou o mou ruku, jsem sledovala, jak Nolan prostírá stůl. Moji rodiče měli přijít na večeři. Už jsem je viděla několikrát, co se vrátili z dovolené, ale neměli jsme moc času spolu strávit nějaký čas, takže jsem byla nadšená, že si konečně sedneme a popovídáme se.

Od čtvrtého července to byl už skoro měsíc. O Camovi jsem, ale přemýšlela každý den, ale čím víc času jsem trávila s Nolanem, tím míň to bolelo. Nevěděla jsem, jestli moje bolest byla menší díky Nolanovi, nebo tím, že se moje srdce zahojilo, ale bylo mi to jedno. Ať už to bylo cokoliv, fungovalo to.

Život se vracel k normálu. Hodně jsem se stýkala s Tess, ale jen zřídka jsem viděla Blaka – nechtěla jsem riskovat, že potkám Cama. Mé rány se nakonec jen zavíraly a nechtěla jsem z nich při procesu hojení znovu vyrvat stehy.

Nolan byl po celou dobu skvělý. Stál po mém boku, byl tu vždy pro mě, když jsem chtěla mluvit a nikdy na mě netlačil, abych mu řekla o mé minulosti. Ačkoliv nakonec jsem se mu otevřela. Řekla jsem mu o…no, o všem. Dokonce i o Camovi.

„Mám na stole nechat ty květiny, nebo je mám přesunout?“ Zeptal se mě přes rameno a jeho oči zářily.

„Dám je jinam.“ Šla jsem k němu, vzala mu je z rukou a položila je na pult. Popadla jsem sklenice na víno, které jsem před tím umyla a odnesla je na stůl. Stála jsem u židle a opírala se rukama o její opěrátko. Nolan ke mně zezadu přistoupil, objal můj pas. „Díky za pozvání na dnešní večer.“

Přes rameno jsem se na něho podívala. „To nic není, není to nic velikého. Je to jen večeře.“

„Pro mě je to dost veliké.“ Tiše mě políbil na zátylek.

Zavřela jsem oči, jak mi po těle projela husí kůže. „Proč? Moje rodiče už znáš,“ řekla jsem zmateně.

„Já vím, ale teď je to jiné, nejsem tu kvůli obchodu. Jsem tady, protože jsem tvůj přítel. A jako někdo, kdo chodí s jejich dcerou, a doufám, že se jim to bude líbit.“

Otočila jsem se do jeho náručí a začala si hrát s knoflíčky na jeho košili. „Už se jim líbíš Nolane, tím, že jsi můj přítel, se nic nezmění.“ Podívala jsem se nahoru a zachytila jeho pohled plný úlevy.

Sklonil se, aby mě políbil, ale stáhla jsem se zpět, když zazvonil zvonek. Popadla jsem ho za tváře a vytáhla se k jeho rtům, abych mu vsunula jazyk do úst, než zamířím ke dveřím.

Když jsem ke dveřím došla, přes rameno jsem se podívala na Nolana. Byl ve stejné pozici, v jaké jsem ho zanechala, a jeho čelist byla téměř na podlaze. Chichotala jsem se a otevřela dveře.

„Mami, tati,“ řekla jsem s obrovským úsměvem a oba mě obejmuli.

Objala jsem je a zatáhla dovnitř, tak ráda, že jsou zase doma. Nikdy jsem si nemyslela, že mi budou tak moc chybět. Royce mi podal láhev šampaňského a já se na ni podívala zmateně. „Co to je?“

Zeptala jsem se.

„Máme několik zajímavých novinek,“ řekl a poplácal mě po rameni. „Ale o tom až později. Právě teď chci mít odpočinkový večer se svou dcerou a jejím přítelem.“

Podíval se na Nolana a naklonil hlavu. „Vždycky jsem chtěl, abyste se vy dva dali dohromady. Viděl jsem to v jeho očích od toho dne, kdy se nám poprvé představil. On tě vždycky miloval, medvídku. Jsem rád, že tě konečně zlomil.“ Mrkl na mě a odešel.

Vzala jsem máminu kabelku a pověsila ji do skříně, stále v šoku nad Royceovými slovy. Royce šel ihned k Nolanovi a okamžitě mu potřásl rukou. Máma mu dala velkou pusu a já jsem nám všem nalila sklenici červeného víla. Společně jsme se usadili v obývacím pokoji.

„Večeře by měla být hotová asi za patnáct minut,“ oznámila jsem a Nolam ovinul okolo mých ramen ruku.

„Takže, Nolane, slyšel jsem, že jsi povýšil, gratuluji,“ řekl Royce, nabízejíc sklenici Nolanovi k přiťuknutí.

„Děkuji. Bude to hodně práce, ale na takovou výzvu jsem připravený.“

„No, neupejpej se, synu, řekni nám o tom všechno,“ sondoval Royce.

Zatímco Nolan zasvěcoval Royce do svého nového zaměstnání, časovač na troubě zapípal.

Vstala jsem, zamířila do kuchyně a matka mě následovala.

Stála vedle dřezu a zkřížila ruce na prsou. „Co se děje, zlato?“

Podívala jsem se na ni. „Nic, proč si myslíš, že něco není v pořádku?“

„Jsem tvá matka, Caro. Poznám, když s tebou není něco v pořádku,“ řekla a podala mi chňapku, abych mohla do trouby. „Vidím to na tobě, máš to vepsané ve tváři.“

Otevřela jsem troubu a vytáhla Lasagne, abych mohla servírovat. „Jsem v pořádku, mami, opravdu.“ Můj hlas zněl slavě a dokonce jsem ani sama sobě nevěřila.

„Caro Beth, nejsi dobrá lhářka. Můžeš být dospělá ženská, ale pořád jsem tvoje matka a můžeš mi říct o všem.“ Nadávala mi v tichosti, když jsem šla do lednice pro věci na salát. Nenáviděla jsem, že mě moje matka, tak dobře zná. Zavřela jsem ledničku a položila ingredience na kuchyňský pult.

Při pohledu do obývacího pokoje jsem uviděla Nolana. Smál se něčemu, co říkal Royce a když zachytil můj pohled, poslal mi vzdušný polibek, před návratem své pozornosti k Roycemu.

„Mami, jak jsi poznala, že je Royce ten pravý?“

„Ach, věděla jsem, že je to srdeční záležitost,“ zamumlala, když popadla salát a začala ho umývat. Zavrtěla jsem hlavou, ignorujíc její brebentění a čekala na odpověď. „Vím to, protože je to jediný muž, kterému chci dát facku a líbat ve stejnou dobu. Dokáže mi zlomit srdce a zase ho slepit v jediné větě a je to jediný člověk, s kterým se cítím v bezpečí a zranitelná zároveň.

„Dobře,“ řekla jsem, když jsem si vzala rajče a začala ho sekat. Nevěděla jsem, jak na tohle reagovat. Přestala trhat salát a podívala se na mě. „Jde mi o to, Caro, že láska není něco, co někdy úplně pochopíš. Je to šílené, chaotické, vášnivé, kruté, zraňující, úžasné a to všechno ve stejnou dobu. Kdyby to bylo jednoduché a nudné nikdo by to nikdy nechtěl. Je to změť emocí, za kterou stojí za to bojovat.“

Nečekala jsem to, co řekla, ale bylo to perfektní. Máma byla úžasná v každém směru.  Dokonce i potom, co zjistila, že ji otec podvádí, lže a opustil ji, věřila ve víc, než jen v obyčejnou lásku. S jejími slovy mi dala naději a za to jsem ji milovala.

„Nevím, co bych si bez tebe, mami, počala,“ řekla jsem a usmála se na ni.

Viděla jsem, jak se jí rozšířil úsměv, i když nevzhlédla od salátu. „Já tě taky miluju, medvídku.“

***

Moje máma a já relaxujeme na gauči, zatímco Royce a Nolan myjí nádobí a uklízejí kuchyň. Royce má celou postříkanou košili vodou, zatímco Nolan vypadá jako dobře namazaná mašina – vyhrnuté rukávy a tak všechno.

„Jste si jistí, že nepotřebujete pomoct?“ Zeptala jsem se a Royceovy oči vystřelily vzhůru, prosíc mě ať ho přijdu zachránit. Nolan pilně plnil myčku. „Říkal jsem ti, krásko, když vaříš, tak neuklízíš. Je to jednoduché.“

„Dobře, když na tom trváš.“ Zasmála jsem se, když si Royce otřel čelo o předloktí a zíral na Nolana.

Poté, co kluci skončili v kuchyni, přišli a připojili se k nám v obývacím pokoji. Moje matka se přitulila k Royceovi, ten položil ruku kolem jejích ramen a přitáhl si ji blíž.

„Caro, tvá matka a já máme něco, o čem bychom chtěli s tebou mluvit.“ Royceův hlav byl vážný, když si přehodil nohu přes nohu. Můj žaludek se zatočil a chvíli jsem přemýšlela, co by mohlo být v nepořádku s jedním z nich. Podívala jsem se na mámu a ušklíbla se, snažíc skrýt tak nervy.

„Když jsme byli na Floridě, pronajmuli jsme si úžasný dům u vody na pláži Coca. Pro mě a tvoji matku to byl malý ráj…no, zamilovali jsme si to tam.“ Moje maminka vzhlédla na Royce s obdivem a ten pokračoval: „Takže a jednoduše, rozhodli jsme se, že ten dům koupíme.“

Co? Nemůžou se přestěhovat!

Oba se na mě dívali a čekali na mou reakci.

Do očí se mi hrnuly slzy. To byl vždycky matčin sen, žít na pláži a já jsem věděla, že jednoho dne odejde, ale nemyslela jsem si, že to bude tak brzy. Chtěla jsem z nich být šťastná, opravdu jsem chtěla, ale nechtěla jsem jim říct….sbohem.

Bože, nesnáším to slovo.

Vynutila jsem svůj falešný úsměv a zahnala slzy. „Gratuluji,“ vydala jsem ze sebe. Cítila jsem na gauči pohyb a to se ke mně přisunul Nolan, pokládajíc mi ruku na nohu. Zdá se, že můj falešný úsměv nebyl moc přesvědčivý. „Takže bychom měli vyndat šampaňské a oslavovat?“ Vstala jsem, potřebujíc se dostat na minutku pryč, abych se uklidnila.

„Caro, medvídku,“ řekla matka, aby mě zastavila. „Musíme ti říct ještě něco.“

Výborně! Co ještě na mě v tuhle chvíli chtějí vybalit?

Poraženě jsem spadla zpátky na pohovku a podívala se na své boty. Zkousla jsem si mezi přední zuby špičku palce a čekala, co bude pokračovat.

Royce vstal a sedl si vedle mě na pohovku. Třel mi záda a konečně promluvil.

„Caro, když jsem si vzal tvoji matku, slíbil jsem, že udělám vše, co bude v mých silách, aby se jí splnily sny.“ Podívala jsem se na něho a uviděla kaluže slz v jeho očích, když se díval na mámu.

„A myslím si, že několik z nich jsem už splnil, není již pravda.“ Máma se na něho usmála a slzy radosti jí stékaly po tváři. „Nedávno jsem byl schopen splnit ji další dva její sny, dům na Floridě je jedním z nich.“

„A ten další?“ Řekla jsem, čekajíc na ránu, která mě srazí na zem.

„Věděl jsem hned v tom okamžiku, když jsem tě potkal Caro, že Maggiin největší sen s ní sdílím.“ Na chvíli se odmlčel a otřel si slzu z tváře. „Vždycky chtěla vidět, že jsi šťastná. To byl její největší sen ze všech a já jsem jí slíbil, že se splní.“ Vzal mě za ruku a položil mi do ní klíč.

Podívala jsem se dolů na studený kov v mé ruce a srdce mi roztálo.

Do prdele!

„Všechno je to tvoje, Caro, medvídku,“ řekl a já jsem se na něho podívala. Podívala jsem se i na mámu a ta měla slzy po tvářích.

„Ach, dům na Floridě je jen prázdninový a ty jsi víc než vítána ho kdykoliv použít,“ řekl Royce samolibě a vstal.

Vyskočila jsem a vrhla se mu do náruče. „Děkuji, tati…za všechno.“

***

Vstup do baru u Maggii druhý den byl dost emocionální. Nemohla jsem uvěřit, že je to teď moje. Snila jsem o tom od doby, co mi bylo deset a nakonec se to stalo. Nemohla jsem se dočkat, až přijde Shay, abych jí řekla všechny novinky.

Vytáhla jsem svůj mobil a napsala jí textovku.

Kde jsi? Mám velkou novinu.

Chvilku jsem čekala a konečně mi zazvonil telefon.

Budu tam za pět minut. Taky mám novinky. Konečně jsem mluvila s Kylem…

Zamkla jsem telefon a dala ho zpátky do kapsy. Nevěděla jsem, jak si její zprávu vyložit. Byla nadšená z toho, že mluvila s Kylem? Byla rozrušená? Poslední věc, kterou jsem chtěla udělat, bylo předhodit jí svou dobrou zprávu do obličeje, když její zpráva bude špatná. Nechtěla jsem na nic myslet, dokud s ní nepromluvím, takže jsem se rozhodla, že zatím poklidím bar. Bylo to tu opravdu moje! Rozhlédla jsem se a modlila se, abych se neprobudila. Bylo to až moc dobré, aby to byla pravda.

O několik minut později přišla Shay předními dveřmi, její držení těla bylo shrbené a hlavu měla sklopenou.

Do prdele!

„Shay, co se děje?“ Řekla jsem, běžíc k ní, i když jsem si byla docela jistá, že jsem věděla, v čem byl problém.

Zabiju Kyle jestli jí podvedl.

Zakryla si tvář rukama. „Kyle….on..my…nejsem…“ Byla tak rozrušená, že nemohla dostat slova ven.

„Co ti ten parchant udělal, Shay? On tě, kurva, podvedl?“ Zavrtěla hlavou a moje obočí nadskočilo. Co teda sakra udělal, že ji tak rozrušil?

„Požádal mě o ruku!“ vykřikla, zvedla ruku a ukázala mi stomega wattový úsměv na tváři.

Moje čelist poklesla, jak oči těkaly na třpytivý kámen na jejím prsteníčku. „Ach můj bože, ty kecáš!“ Zařvala jsem a tlačila ji pryč ode mě. „Mohla jsi mi přivodit zasraný infarkt.“

„Je mi to líto, ale bylo to tak jednoduché,“ řekla a pokrčila rameny.

„No, gratuluji!“ Zaječela jsem a objala ji. „Nemůžu tomu uvěřit, že se konečně staneš paní Kyle Mathewse.“

„Já taky ne!“ vyjekla a myšlenky se jí pohybovaly kdesi v pohádkovém světě při pohledu na její prsten.

„Tak, jak to udělal?“ Zeptala jsem se, když jsme šli k baru.

Sedli jsme si na barové stoličky. „Ne, chci nejprve slyšet tvoje novinky. O té žádosti o ruku můžeme mluvit později. Vybal to, zlato.“

Sotva to dořekla, slova mi vyletěla z úst jako láva ze sopky. „Royce mi dal bar! Bar u Maggie je můj!“