AY - 19. kapitola

Překlad: Tanulka

Všem moc děkuji za komentáře a omlouvám se, že vás teď trošku napínám. Bohužel pracovně a rodinně nestíhám, ale dcery soutěžní sezóna se právě tento víkend skončila, tak začnou zase volné víkendy a kapitolky začnou přibývat. :-)

Děkuji a krásné počteníčko :-)

Postoupit dál…

Cara

Celou cestu ke Camovi jsem myslela na to, co mu řeknu, až ho uvidím.

Co když bude šílet? Co když mě nenávidí? Musela jsem to zkusit a udržet tyhle myšlenky svázané v zadní části mé mysli. Musela jsem zůstat pozitivní, musela jsem věřit, že vždy byl můj a já jsem vždy byla jeho.

Zastavila jsem u jeho domu kolem 23:30 a všude byla tma. Myslela jsem, že nebyl doma, ale stejně jsem tak jako tak zaklepala na jeho dveře, jen v případě, že by byla nějaká naděje, že spal, ale nepřišla žádná odpověď. Nechtěla jsem odejít, ne teď, když jsem s ním chtěla mluvit. Šla jsem zpátky do auta a úzkostlivě čekala na jeho návrat.

O tři hodiny později stále ještě nebyl doma. Možná vzal jinou směnu a byl na stanici. Rozhodovala jsem se, jestli tam mám jet a kouknout se, zda tam má zaparkované auto, když v tom jsem uviděla dva světlomety, které se stočily z ulice. Když se auto dostalo blíž, rozeznala jsem světla na vrchu náklaďáku a věděla jsem, že to byl on.

Zatočil na příjezdovou cestu a zaparkoval. Otevřela jsem dveře a vystoupila z auta, ale stáhla jsem se zpět, když jsem uviděla vlnu blond vlasů a pár červených bot na podpatku vylézat zpoza volantu. Mé srdce expresně vystřelilo rovnou střemhlav na zem.

Amber.

Cam se vypotácel ze strany spolujezdce a loudal se k Amber. Ovinul ruce kolem jejího pasu, objal ji a strčil jí jazyk do krku. Při pohledu na ně se mi zvedal žaludek a dusila jsem se, jak jsem se snažila inhalovat. Když skončil s jeho náporem, přehodil ruce klem jejích ramen a vedl ji dovnitř. Dveře se zavřely a mé srdce se konečně rozlomilo, explodovalo do miliónů kousků, které hořely žárlivostí a lítostí.

Aniž by to věděl, zničil mě a byla to moje chyba. Lhala jsem mu, když jsem mu řekla, že mě nezajímá a odešla jsem od člověka, kterého jsem milovala.

Nemohla jsem se déle obelhávat. Mé oči byli zalité smutkem a brada se mi začala neovladatelně chvět. Bylo to, jako by se svět točil ve zpomaleném záběru a já se zasekla, neschopna pohybu nebo dýchání.

Co jsem to udělala?

Nevěděla jsem, jak dlouho jsem plakala před jeho domem, ale v doby, kdy jsem se zastavila, byl můj obličej obarvený solí z mých slz a mou kůži škrábalo, když jsem je chtěla otřít.

Nastartovala jsem motor auta, zařadila a zmáčkla plyn. Bojovala jsem s nutkáním podívat se do zpětného zrcátka, když jsem odjížděla. Nebyl důvod dívat se zpět na něco, co jsem už ztratila. Cam byl moje minulost a bylo na čase nechat ho jít.

Cam

V hlavě jsem cítil známé bušení, když jsem se probudil a moje oči škubaly s každým úderem, jak jsem pomalu vycházel z mého stavu bezvědomí. Ležel jsem na zádech, teplo jejího těla přitisknutého ke mně, mě hřálo, až jsem se potil. Cara byla tady, v mojí posteli, znovu přitisknutá k mé hrudi. Musím snít.

Nechtěl jsem otevřít oči, zvedl jsem ruku a položil ji kolem jejích zad a pevně ji k sobě přitiskl. Svíjela se ve spánku a mě se zrychlil tep.

Opravdu je tady.

To není sen.

Pomaličku jsem sjížděl prsty dolů po jejích měkké kůži na zádech a ona tiše zasténala. Jen to nebyl Cařin hlas. Mé oči se prudce otevřely ve stavu paniky a zvedl jsem hlavu, takže jsem se mohl podívat na toho, kdo to byl, kdo to na mě leží.

Všechno, co jsem viděl, byly blond vlasy, které mi ležely na prsou. Rozhlédl jsem se po místnosti a naštěstí jsem byl ve svém vlastním domě, ale v tom jsem si všiml oblečení poházeného na zemi, moje černé kalhoty a šedá košile spolu se zářivě červenými šaty a boty, které vypadaly, jako by patřily ďáblu.

Club Bliss…panáky tequily…Amber!

Kurva!

Co jsem to udělal?

Cara

Nemohla jsem si dovolit válet se tu blízko Camova domu. Byly to už dva týdny – takhle se rozhodl a já jsem udělala to samé. A i když jsem si byla na devadesát procent jistá, že to bylo špatně, nebylo nic, co bych mohla udělat. Co se stalo, stalo se! Vrátil se k Amber a já jsem potřebovala jít svým životem dál, i když mě to zničilo.

Všechnu svou energii jsem dala do práce v baru. Když jsem zrovna nespala, byla jsem tam. Nikdy jsem si nevzala volno, i když některé noci nás tam bylo zbytečně hodně. Zkoušela jsem dávat víc volna Shay, ale jí se tenhle nápad moc nelíbil, protože Kyle byl stále jako osina v zadku.

V baru nebylo nikdy tak čisto, organizováno nebo lépe provedená inventarizace a já jsem tohle všechno udělala jen za dva týdny. Doufala jsem, že když se Royce vrátí, že s tím, co jsem udělala, bude spokojen. Také nám vzrostly tržby, protože jsem se věnovala naší reklamě. Ne, že bychom to potřebovali, ale bude zábavné ukázat Royceovi výsledná čísla na konci měsíce.

Byla jsem sehnutá za barem, označujíc tam láhev likéru, když jsem uslyšela vchodové dveře. Pohledem na hodinky jsem zjistila, že je to Shay, protože byly skoro tři hodiny odpoledne, takže jsem zůstala skryta za barem.

„Jsem za barem,“ zakřičela jsem přes písničku „Kiss a Girl“ od Keith Urban, která hrála. Slyšela jsem kroky, jak procházela přes dřevěnou podlahu, ale neřekla ani slovo. Zajímalo mě, co má za lubem, tak jsem se začala zvedat.

„Ahoj, krásko,“ řekl ostrý smyslný hlas za mnou a já jsem se zcela zastavila v pohybu.

Přestala jsem s označováním lahví a otočila se. Na mé tváři se rozlinul upřímný úsměv. „Oh, ahoj, Nolane, dlouho jsme se neviděli,“ škádlila jsem ho. Jeho hnědé oči se rychle rozzářily, tvář zrůžověla, jako kdyby byl v rozpacích, a já jsem se při pohledu na něho chichotala. „Čemu vděčím za tvou dnešní návštěvu? Je snad nějaký nový likér, který nám chybí v nabídce?“

Nolan se v baru zastavoval skoro každý druhý den od té doby, co nám běžela akce na Kapitána a přestože prvních pár návštěv bylo trapných, tím více byl šťastnější, že mi může dělat společnost.

„Přišel jsem ti říct, že už pro vás nejsem obchodní zástupce.“ Pozvedl obočí, když čekal na mou reakci.

„Co? Proč ne?“ Zeptala jsem se trochu v šoku. „Co jsme udělali, že už nepatříme mezi tvé favority?“ Dobírala jsem si ho, když jsem se naklonila přes pult. Sledovala jsem jeho oči nořící se do mě, jako vždycky, když jsem mluvila. Nevadilo mi to, bylo to vlastně trochu lichotivé.

„Nic jste neudělali, ani se mi nijak nezprotivili, Caro,“ Naklonil se dopředu a naše tváře byly těsně u sebe a já cítila jeho horký dech na rtech.

Byla jsem překvapená z jeho komentáře a podívala se na něho přes řasy. Jeho mocné oči byly zaměřené výhradně na mě. Trošku ohromena jsem se opět postavila. „Tak co se tedy děje?“  Díval se na mě vážně, než jeho tvář začala cukat a objevil se na ní úsměv. „Povýšil jsem. Díváš se na Oblastního Account Managera pro distribuci nápojů Global.“

„Wau, Nolane, to je skvělé. Gratuluji,“ řekla jsem a byla jsem z něho opravdu šťastná.

„Takže to znamená, že už nás nebudeš každý týden otravovat?“ Zeptala jsem se sarkasticky a dala si ruku na bok, ušklibujíc se na něho. „Ve skutečnosti, mě to vede k druhému důvodu, proč jsem chtěl s tebou mluvit.“ Brada mu klesla dolů, zatím co si třel zátylek. Jeho tón byl vážný a tím mi ztěžkl hrudník a můj tep se zrychlil. „Není žádným tajemstvím, že jsem měl zásadní zájem, proč jsem se poslední dva roky chodil. A i když jsi mě opakovaně odmítla, nikdy jsem to nevzdal.“

Cítila jsem, jak se mi na tvářích rozlévá úsměv, když řekl. „A bral jsem to v pohodě, protože jsem věděl, že bez ohledu na to, tě díky našim obchodům zase uvidím…Já nevím, ale začíná se mi to prostě nelíbit.“

Sklopil pohled, a když uviděl úsměv na mé tváři jako schválení, vlezl bar. Udělala jsem krok zpátky, a když skočil dolů, přistál přímo přede mnou. V mém žaludku tančily motýli, když udělal krok blíž ke mně.

Moje nervy pracovaly na plné obrátky a nemohla jsem od něho odtrhnout oči, když se pomalu ke mně naklonil a položil ruce těsně pod má ramena. V jeho očích jsem mohla vidět touhu, než je zavřel, naklonil hlavu a přibližoval se blíž. V hlavě se mi hnalo milión různých věcí – nevěděla jsem, jestli chci, aby mě políbil, nebo ne. Jsem na to připravená, tak brzo po Camovi? Myslela jsem na naše poslední setkání, ale byla to stále překážka.

Než jsem se stačila rozhodnout, jeho rty byly na mých. Byly měkké, polibek byl něžný a romantický. Pravý opak Cama a líbilo se mi to. Položila jsem ruce na jeho boky, držíc ho za jeho hnědé tričko a trošku otevřela pusu a tím ho k sobě přizvala. Nabídku přijal a přejel jazykem po mém, zatímco mě něžně uchopil za ruce.

Cítila jsem, jak se mu s prohlubujícím polibkem zrychluje dech. Když polibek ukončil, dotkl se svými prsty svých rtů a zíral na mě s vřelým úsměvem. Mé oči upřené na něho s nyní výraznější barvou, udělal jsem krok od něj a pustila jeho tričko.

„Čekal jsem tři roky, než jsem to udělal,“ zašeptal a koutky úst obrátil do úsměvu.

„Udělal, co?“ Shayin silný hlas se zeptal od vchodu do baru. Opírala se o rám dveří, ruce zkřížené na hrudi. Obrátila jsem oči a Nolan uskočil, udělajíc tak větší vzdálenost mezi námi, jakoby nám bylo patnáct a byly jsme přichyceni našimi rodiči.

„Skvělé načasování, Shay,“ řekla jsem cynicky.

„Co na to říct. Jsem vždy ve správný čas na správném místě.“ Zasmála se a zamířila do zadní části baru. „Mě to nevadí, jenom tady pracuju,“ pohodila hlavou a zmizela za dveřmi.

„Omlouvám se.“

„Pojď se mnou v sobotu na večeři,“ vyhrkl a zíral na mě.

Mé oči se rozšířily tím, co žádal. „Já, ehm, je to prostě…Nemyslím, že…“ Nevěděla jsem, co na to říct. Chtěla jsem jít, ale váhala jsem…

„Nemůžeš mě takhle líbat a pak mě zase odmítnout, když tě požádám o schůzku.“ Položil si ruku na srdce a zamračil se. „Snažíš se mě zabít?“ Našpulil spodní ret, jako by mu bylo šest a bylo to tak roztomilé.

Trochu jsem se jeho gestu zasmála, ale měl pravdu. Nechala jsem ho mě políbit a oplácela jsem mu to. Nemohla jsem mu teď rande upřít. Moje tělo opět převzalo rozhodování nad mým mozkem, který neměl čas na přemýšlení.

„Dobře, Nolane, vyhrál jsi,“ řekla jsem a jeho obličej se rozzářil jako ohňostroj na čtvrtého července.

V té chvíli se Camova tvář vrátila do popředí v mé mysli a mě se ulomilo kousek srdce, které jsem za poslední dva týdny zašívala dohromady.

***

Podívala jsem se na sebe naposledy do zrcadla, než měl Nolan dorazit. Šaty vínové barvy, které jsem si půjčila od Shay byly jednoduché, ale elegantní. Jedno rameno jsem měla volné a šikovně šitý živůtek jemně obepínal mé křivky, zatímco volně splývající sukně předváděla jen správnou délku mých nohou. Spárovala jsem je se zlatými páskovými botami a doufala jsem, že jsem oblečená přesně tak, jak měl na mysli.

Jemné zaklepání na dveře mě upozornilo na jeho příchod a tak jsem vzala kabelku z pultu a vyrazila ke dveřím. Můj žaludek se neovladatelně chvěl při pohledu na něho stojícího s kyticí bílých lilií. Vypadl roztomile v páru šedých kalhot a odpovídajícím sakem s jemným modřím knoflíčkem. Měl na sobě černé retro brýle zapletené do jeho klasicky učesaných střapatých vlasů.

Neklidně jsem si narovnala lem šatů a jeho oči po mě putovaly nahoru a dolů.

„Wau, Caro. Vypadáš…nádherně.“ V jeho hlase jsem slyšela upřímnost a musela jsem se na něho usmát.

„Díky, taky ses dal do gala,“ připustila jsem. Stále zíral na mé nohy, když jsem přesunula váhu z jedné nohy na druhou. „Neměli bychom už jít?“ Zeptala jsem se a jeho oči vystřelily k mým.

„Ano. Pojďme. Máme rezervaci na sedmou.“ Podal mi květiny. „Ty jsou pro tebe.“

„Děkuji,“ řekla jsem a vzala si kytici. Následoval mě dovnitř, když jsem je šla dát do vody. Když jsem byla hotová, natáhl ke mně ruku a já ji přijala. Vedl mě k autu a vyrazili jsme na večeři. Moje nervy byly na hraně od vzrušení z toho, že jsem nevěděla, co měl v plánu na večer, ale z nějakého podivného důvodu jsem mu celým srdcem důvěřovala.

O dvacet minut později jsme dorazili na Shanahan, což je moderní steaková restaurace v Denveru. Večeři jsme strávili uvolněně, povídali si o práci a o rodině. Sdíleli jsme naše příběhy a vzpomínali na legrační příběhy, které se za poslední tři roky staly v baru. V jednu chvíli jsem se tak zasmála, až mi málem vylítlo víno z nosu. S Nolanem se povídalo lehce. Vždycky byl zavěšený na každé slovo, které jsem řekla, a dával mi najevo svou pozornost. Nikdy jsem neměla chlapa, který by mi tak naslouchal jako on.

„Večeře byla úžasná, Nolane, díky moc,“ řekla jsem mu, když jsme čekali na obsluhu, která nám doveze naše auto.

„Noc ještě neskončila,“ oznámil. „Večeře byla jen jedno kolo tohoto slavnostního večera.“

Podívala jsem se na něho s podezřením a přemýšlela jsem, co měl v plánu. Nasedli jsme do auta a zamířili na sever, směrem k centru Denveru. Světla města se stále zvětšovala a byla čím dál jasnější, jak jsme se k městu blížili. Můj zmatek vzrostl, když jsme na Water Street opustili dálnici a Nolan zamířil auto na soukromé parkoviště u Akvária. Jelikož byla doba, kdy už měli zavřeno, byla jsem zvědavá, co jsme tady dělali.

Otevřel mi dveře a natáhl se rukou pro mě s velkým úsměvem na tváři. „Vítej na druhém kole,“ řekl.

Šli jsme ruku v ruce k zadnímu vchodu do akvária a po celou dobu jsem měla nervy na krajíčku. Otevřel dveře a já jsem ho zatáhla zpátky, když sáhl po klice. „Co to děláš?“ Zeptala jsem se ho se zaťatou čelistí. „Copak se za tohle nedostaneme do potíží?“

„Klid Caro, neporušujeme zákon.“ Smál se. „Někdo mi dluží laskavost. Máme dovoleno tu být. Prostě mi věř.“ Tiše mi třel ruku ujišťujíc mě, že všechno bude dobré a já jsem se cítila hloupě, že jsem ho takhle vyslýchala.

Jakmile jsme byli uvnitř, šli jsme třemi nedostatečně osvětlenými chodbami, než jsme se dostali do velké haly akvária. To bylo jedno z mála míst, kde jsem nikdy jako malá nebyla a byla jsem opravdu nadšená z možnosti se tu rozhlédnout.

Nolan mě vedl k eskalátorům. Nahoře byl mladý muž v uniformě u dveří k exponátům. Pokýval na Nolana hlavou a otevřel dveře. „Vítejte v Denverovském akváriu, doufám, že si svůj vlastní zážitek vychutnáte.“ Mé oči se rozšířily a sevřela jsem Nolana s očekáváním pevněji.

Prošli jsme dveřmi a okamžitě nás zavalila vlhkost. Vůně čerstvých potoků a venkova naplnily mou mysl ihned, jak jsme naši cestu začali.

„Chceš, abych zešílela, Nolane?“ Vyjekla jsem a rozhlížela se po všech rybách. „Opravdu máme celé akvárium jen pro sebe?“

„To si buď jistá, krásko,“ odpověděl a zatočil mě dokola. Přitáhl si mě k sobě, takže jsme byli tváří v tvář.

Jeho velké ruce svíraly můj pas, když se na mě podíval. „Jsi dojatá?“

„Vedeš si dobře, pana Brooksi.“ Chichotala jsem se a on mě lehce políbil na čelo.

„Jdeme dál?“ Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou a zamířila dál na prohlídku.

***

Zbytek noci jsem měla pocit, že se dívám na romantickou komedii. Nolan byl malý kluk se srdcem na dlani. Nebál se být sám sebou a jeho praštěná, hravá osobnost mi zahřívala srdce. Dokonce, i když jsme stáli v blízkosti žraloků a pozorovali, jak tyhle tajemné bytosti plavou nad našimi hlavami, nemohla jsem si pomoci, ale byl…Nolan. Nekontrolovatelně jsem se začala smát a pozorovala, jak dělá absurdní tváře a brouká si píseň z „Čelistí“.

„Ty jsi takový ňouma,“ zasmála jsem se, když jsem na něho zavrtěla hlavou.

Podíval se na mě, pomalu naklápějíc hlavu. Jeho oči se rozšířily a ústa zavrčela do zubů, přibližoval se pomalu ke mně. „Duh nuh…duh nuh…“ zpíval a přikrčil se ještě víc, jako by vyčkával na kořist. „Duh nuh…duh nuh…duh nuh…“ Zrychlil a vrhl se na mě. Křičela jsem, zatímco mě chytil kolem pasu a tlačil na sklo. Sklonil jeho tvář na můj krk a mě po celém těla vyrašila husí kůže, když předstíral, že mě kouše.

Čas se začal zpomalovat, všechno se točilo, jako bych byla na kolotoči. Nevěděla jsem, jestli to Nolan cítil také, ale ve stejném okamžiku se přitiskl k mé tváři a jeho hrubé strniště na bradě se smyslně třelo o mou kůži. Naše dýchání se zrychlilo a teplo mezi námi narostlo. Zvedl ruku a vzal mou tvář, oči se spojily s mými. Naklonil se, ústa mírně pootevřená a naše rty se tiše setkaly, pohybujíc se ve společném souzvuku.

Moje prsty prohrabávaly jeho vlasy, tím jsem si ho přitáhla k sobě a náš polibek se prohloubil. Poprvé za několik týdnů se mé tělo cítilo naživu, moje srdce divoce pumpovalo, když ponořil ruce na můj pas, popadl mě za boky a přitáhl si mě tak blíž. Každá část mého těla na mě křičela. Cítila jsem, jak známá bolest mezi nohama začíná růst, nutíc mě slabě sténat do jeho úst. Pomalu se odtáhl a položil si hlavu na mojí, chvějíc se dál.

„Nemůžeme to udělat tady,“ zašeptal bez dechu. „Chci tě Caro. Už tě chci tak dlouho, jak si jen pamatuju, ale nebude to takhle. Chci, aby to bylo zvláštní.“

„Je mi jedno, kde jsme, Nolane,“ přiznala jsem. „Jestliže chceš, aby to bylo zvláštní, tak se to tak stane.

„Tak pojďme odsud vypadnout.“ Vzal mě do náručí a odnesl mě z akvária. Nemohla jsem uvěřit, jak rychle jsem se do Nolana zamilovala. Možná, že s vědomím všech těch let je to snazší, možná to bylo tím, jak snadné bylo s ním mluvit nebo jak vždycky přesně věděl, co říci, aby se mi podlomila kolena. Ať už to bylo cokoliv, vyděsilo mě to a pro jednou to nebylo kvůli své minulosti – bylo to kvůli Camovi.