ATY - 15. kapitola

Překlad: Peťa

O jedno hledání na Googlu později, najdeme informace týkající se našeho nového kamaráda.

Richard Connor Cobalt je synem multimiliardové korporace, která vlastní menší společnosti zapojené v barvách, inkoustech a magnetech. Na rozdíl od Hale Co. Cobalt Inc. označuje své produkty názvy menších dceřiných společností jako MagNetic a Smith&Keller Paints. Takže se cítím o trochu míň hloupě za to, že jsem si neuvědomila jeho rodinnou prestiž.

A Connor má pravdu. Jeho bohatství nemění můj pohled na něj. Možná nás využívá, aby si upevnil místečko na Whartonu, ale dělá to přes doučování, neotravuje mě kvůli doporučením mého otce. Pokud něco, myslím si o něm mnohem víc. Mohl by se se svým jménem dostat všude až na vrchol. Jsem si jistá, že využívá svých kontaktů, ale je tu skutečná tvrdá práce a verva být nejlepší.

Taky, pokud Connor ochotně stráví 48 hodin šprtáním se kvůli náhodné holce bez peněžní kompenzace, přemýšlím, kolik blízkých přátel opravdu má. Možná žádné.

Po mém testu si zaberu místo v pohodlném trochu nadměrně používaném křesle v neformální studijní společenské místnosti. Vytočím číslo mé sestry.

Proběhne jedno zazvonění, než odpoví. „Jak je?“ Přes reproduktor šustí hluk v pozadí. „Hej, dávej pozor!“ křičí Rose na někoho. Přiloží si sluchátko zpátky k uchu, její hlas víc přítomný. „Promiň. Jdu po kampusu a nějaký debil na mě hodil Frisbee. Mám boty na podpatku a kabát s kožešinou. To fakt nekřičí: Chci hrát.“

„Pravděpodobně si myslel, že jsi roztomilá,“ řeknu s úsměvem.

„Jo, no nejsem pes, který vyskočí při pohledu na hračku.“ Těžce si povzdechne. „Proč jsi zavolala? To musí být důležité.“

„Není,“ řeknu.

„Jen jsem to předpokládala, když jsi byla tím, kdo inicioval hovor.“ Zní trochu rozrušeně.

„Jestli je teď špatná doba, můžu zavolat později.“

„Ne, ne, ne. Právě přecházím dopravu. Auta srazí chodce dokonce, i když používáme přechod. Víš, jak to je.“ Že vím. Lehkomyslné řízení a příliš mnoho těl, které se snaží dostat na druhou stranu ulice – to tvoří velmi nebezpečnou kombinaci.

„No, rozhodla jsem se najmout si doučujícího na ekonomiku.“

„Oh, to je skvělé. Jak šla zkouška?“

„Eh, nejsem si jistá. Doufejme, že jsem prošla.“ Zvednu si nohy nahoru na polštářek na křesle. „Ale znáš toho doučujícího.“

„Co,“ ona na to s kamennou tváří. „Kdo?“

„Connor Cobalt.“

Zaječí.  Musím si podržet telefon od ucha. „Ten zkurvysy…“ Pokračuje řadou sprostých slov a zakončí s „kretén tě doučuje?“

„Jop.“

„Víš, můj tým ho porazil na posledním turnaji Academic Bowl, ale byl posedlý faktem, že věděl nějakého britského filozofa 18. století, který ovlivnil Freuda. Nezavřel s tím hubu.“ Pění. „Je tak otravný, ale to už pravděpodobně víš.“

„Mmm-hmm.“ Lepší si v tomhle nevybírat strany.

„Měla by ses ho zbavit a najít si někoho jiného.“ Odmlčí se. „To pravděpodobně udělá hotové divy s jeho egem. Víš, já jsem vždycky k mání.“

Na to začne zvonit přicházející hovor, který tak přeruší můj rozhovor s Rose. Pohlédnu dolů a vidím velkými písmeny CONNOR COBALT. Uh… „Hej Rose, musím ti zavolat zpátky. Popovídáme si víc později. Někdo je na druhé lince.“

„Lo? Ty se mi vážně právě teď chystáš zavěsit kvůli němu.“

„Ne, vlastně je to“-

Zalapá po dechu. „Ne. Nezbavuješ se mě kvůli Richardovi.“

Zasměju se nad jeho skutečným křestním jménem. „Promluvíme si později. Pravděpodobně chce jen vědět, jak jsem si vedla.“

„Lily,“ varuje mě.

„Pá Rose,“ řeknu rychle a přepnu linky. „Ahoj, Connore.“

„Odhadovaná známka?“

Povzdechnu si. Ta zkouška byla těžká a nemám představu, jestli jsem prošla nebo kompletně selhala. „A,“ vtipkuju. Zní, jako by rychle chodil po kampusu, hrozně zaneprázdněný. Jo, něco jako Rose. V duchu se usmívám. „Dáš to v ekonomice za A, až budu chcát třpytky, ale pokud jsi o tom přesvědčená, to je ono, na čem záleží.“

„Díky, Connore.“

„Ohledně dnešního večera, zaskočím k vám kolem desáté a můj řidič nás může odtamtud vzít na párty…“ Jeho hlas se rozrušeně vytratí. „Hej Lily, volá mi tvoje sestra.“ Oh můj Bože, to nedělá.

„Zavěsila jsem jí, abych mluvila s tebou,“ říkám rychle. „Jak to že vůbec má tvoje číslo?“

„Pravděpodobně zavolala někomu, kdo ho má,“ řekne, nezní vůbec překvapeně. „Měl bych odpovědět.“

„Hodně štěstí.“

„Nebojím se jí,“ směje se. „Uvidíme se večer, Lily.“ Můj telefon pípne a ztichne.

Lo opouští třídu na druhé straně chodby a mává mi. Vstanu a následuju ho ven z budovy. Vědomě se snažíme nemluvit o známkách nebo o zkoušce, ze strachu, že by to zničilo náladu a Loovy narozeniny.

Když se dostaneme k Drake, ukryju se v pokoji pro hosty, nemotorně si oblékám svůj starý kostým superhrdinky. Vyhýbám se všem zrcadlům. Kůže přiléhá víc, než si pamatuju a celé moje břicho je vystavené světu.

Posadím se na postel, shrbená, abych zakryla svou kůži.

Dveře vrznou a dovnitř strčí hlavu Lo. „Hej tam.“ Vstoupí hrdě zkrášlený červeným spandexem (pozn. elastan) s černými boky, velkým opaskem kolem pasu a obřím X na jeho hrudi. Vypadá drsňácky, zvláště s tím, jak jsou rukávy střižené na bicepsech, zdůrazňují jeho ostré svaly.

„Vypadáš jako zvadlá kytka,“ řekne mi. Než můžu protestovat, zvedne mě za boky z postele a drží mi zápěstí, abych si nezakrývala holé břicho. „Jsi žhavá, Lil,“ zašeptá mi do ucha a pak mě políbí na spánek.

„Kde je moje pláštěnka?“ Navzdory měkkým polibkům na mou šíji, nemůžu myslet na nic kromě toho outfitu.

„X-23 nemá pláštěnku.“ Saje mi ušní lalůček a jeho ruka klouže po kůži k mému stehnu a pak…

Zalapám po dechu. „Lo…“ Pevně mu sevřu ruce a kousnu se do rtu.

Otočí mě a nasměruje mě k mému až na podlahu dlouhému zrcadlu. Záludné. „Jestli se necítíš dobře, můžeš se převlíct. Nenutím tě to nosit, ale opravdu vypadáš nádherně. Dívej.“

Zírám na dlouhé plastové „nože“ čouhající mi mezi prsty. Nevidím svá žebra, což je plus. Jako bych během Halloweenu potřebovala nějaké skeletální vtipy. Připouštím, že ten outfit nutí moje prsa vypadat malinko větší než normálně. Ale pořád se mi nelíbí to, jak mi kůže zajíždí do rozkroku. Není nic, co bych s tím teď mohla dělat a chci se pro Lo pokusit být ve své kůži sebejistá. Nakonec, jsou to jeho narozeniny.

„Předpokládám, že pláštěnka by byla znesvěcením,“ řeknu.

Otočí mě zpátky a hladově mě líbá, jeho prsty vedou ohnivou cestičku po mém nahém břiše. Odtáhnu se, když se znovu ponoří pod mé latexové kalhoty.

„Lo,“ řeknu za nepravidelného dechu. „Zabralo ti hodinu oblíct si svůj oblek.“ Lo v několika předchozích letech nabral svaly a zatímco já zlostně hleděla na svůj kostým na ramínku, zeptal se mě, jestli nemám nějaký olej, aby si mohl oblek navlíknout snadněji. Nakonec si všude rozetřel dětský olejíček Hale Co., ale sklouzlo to na něm, čímž to provedlo svůj trik.

Další změna od minule – jeho spodní oblast se zdá výraznější. Nebo možná jsem se minule odmítla podívat. Snažím se odvrátit oči, ale nemůžu si pomoct, abych občas nezírala.

Jako právě teď.

Uculí se. „Bojíš se, že by se to mohlo ztratit?“

Zčervenají mi ruce. „Um… ne,“ zamumlám. „Vlastně přemýšlím, jestli se tvůj oblek rozerve, když začneš být… uh… víš.“

„Natvrdo.“ Oh Bože.

Jeho úsměv se rozšíří, když otočím hlavu, zoufale se snažím zkrotit každou touhu, která uvnitř mě pulzuje. Chci na něj hned teď skočit. Fakt. Opravdu bych mu hrozně ráda servala ten oblek, ale Connor tu má údajně být za méně než hodinu a mám málo času natlačit Loovo tělo zpátky do té nepoddajné látky.

„Budu se snažit ovládnout,“ řekne s přetrvávajícím úsměvem. „Ale je tu něco, co můžu udělat, aniž bych si sundal svoje oblečení.“

Huh? Moje obočí se uvolní, když klesne na kolena. Jeho ruce mi sjedou po bocích na své cestě ke zdroji. Do prdele.

Vzhlédne svýma lascivníma očima, jazykem si olízne spodní ret a jeho omamný pohled mi zapaluje tělo. Použije jednu ruku, aby vzal do dlaně můj zadek, a pak přehne moje latexové kalhoty dolů a dolů a dolů. Oh… můj…

Zatlačí mi na nohy, takže spadnu na matraci a doširoka mi roztáhne nohy. Pořád klečí u nohou postele a sevřu mu do hrsti vlasy, škubu mu hlavou dozadu. Jeho pevné ruce zůstávají na mých kolenech a ani jeden z nás se zatím nehýbe.

Vím, co se chystá dělat. Odmítne odtrhnout oči z mých, téměř mě vyzývá, abych byla první, kdo uhne pohledem. Neuhnu. Z mých sexuálních interakcí s Lo jsem dospěla k tomu, že si nejvíc užívám tohle – zírání, uzamčené oči, pocit, že jsme propojení za hranicí propletených končetin. Nikdy předtím jsem tohle neměla.

S nikým, kromě něj.

„Dýchej,“ řekne mi.

Právě když se zaměřím na vdechování, vyjede mi rukama po stehnech, k bokům a já se při jeho doteku pozvednu. „Lo…,“ chvěju se a on odtrhne pohled, aby mě políbil na pulzující místečko.

Sevřu mu vlasy pevněji, při těchto pocitech ztrácím vzduch.

Nechápu, jak tohle může někdy zestárnout.