ATY - 13. kapitola

Překlad: Peťa

„Do účetního výkazu vezmi tato čísla, ne tato.“ Vrhne na mě můj doučující ustaraný pohled. „Chápeš?“

Moje oči se rozšíří. „Vyletím. Zase.“

Poklepe gumou své tužky na tlustou učebnici ekonomiky a zírá na čísla. Jeho rty se stáhnout do tenké linky, zatímco se snaží přijít na to, jak doučovat nejpitomější holku na Pennu. Jsem beznadějná. Zabralo to další tři dny sebetýrání, než jsem se vykašlala na svou pýchu a napsala email Connorovi, aby mě doučoval.

Teď mám v pekle společnost.

„Zkus tohle, Lily.“ Přisune ke mně knihu a ukáže na velký odstavec. Slova. Tak mnoho slov na něco, co zahrnuje čísla. Proč si ekonomika nemůže mezi těma dvěma vybrat? Mít v rovnici oboje – čísla i slova, mi posílá do lebky ostrou migrénu.

Dalších pět minut se s tím pachtím, než zlostí odhodím tužku. „Přísahám, že to nedělám schválně,“ říkám rychle. „A vím, že si pravděpodobně přeješ, abych si vybrala někoho jiného.“

Opře se v rozviklané staré knihovní židli. Zalezli jsme do maličké studovny s bílou tabulí, dlouhým stolem, osvětlením a jednou skleněnou stěnou, aby nám připomínala, že jiní lidé skutečně existují. Výhody: Můžu křičet nesnesitelnou frustrací a nikdo kromě Connora moje výkřiky neuslyší.

Čas odtikává a slunce nás už opustilo. Pravděpodobně zdržuju svého doučujícího od večeře nebo večerních plánů. Občas pohlédnu na jeho husté vlnité hnědé lokny a tmavé čokoládové oči, které dosahují vysoko na Chlap-kterého-bych-chtěla-šukat žebříčku - nebo žebříčku, který jsem mívala, než jsem vstoupila do monogamního vztahu.

Límec jeho tmavomodrého kabátu (pozn. peacoat = kabátek asi tak do pasu) je zvednutý, první známka jeho preppy statusu (pozn. student z drahé soukromé přípravky). Opravdu jsem doufala v nějakého moulu s brýlemi a akné. Někoho, kdo mě nebude tak moc lákat.

„Jak ses o mně vůbec dozvěděla?“ zeptá se zaujatě. „Z doporučení?“

„Byl jsi uveden v seznamu jako doučující na webové stránce oboru ekonomie. Tak nějak jsem si vybírala prostě nejsuprovější jméno. Bylo to mezi tebou a Henrym Everclearem.“ Žádné holky, jinak by byly moje první volba.

„Takže sis vybrala Connora Cobalta,“ usměje se pobavením. „Connor není moje skutečné křestní jméno. Je to Richard.“

„Oh.“ Ruce mi hoří. „Hádám, že to není tak super.“ Mohla bych na mou odpověď třísknout hlavou, přičemž bych se modlila za něco výstižného a vtipného. Místo toho oněmím.

„Jak zní tvoje celé jméno?“

Ostražitě pohlédnu na hodiny na jeho telefonu, který je položený na stole vedle mé knihy.

Sleduje můj pohled. „Příplatek navíc nebude.“

Dál červenám. Určitě jsem tohle slyšela už dříve. „Nechci tě zdržovat od tvých plánů.“

„Oh, ne,“ řekne se smíchem a položí svoje Starbucks kafe. „Nemám žádné plány. Vlastně jsem tak trochu rád, že jsi trošku pomalá. Několik předchozích měsíců jsem doučoval prváky, kteří měli áčka, a profičeli mými úlohami za méně než dvacet minut. Kvůli svému životopisu potřebuju doučovat hodiny. MBA program na Whartonu je pěkně konkurenční a jakákoli spolupráce ve vzdělávacích aktivitách pomáhá.“

Měla bych se kvůli tomu urazit, ale nemůžu se hádat, když je to pravda. Potýkám se s potížemi. „No, můžu být ztracený případ.“

„Jsem nejlepší doučující na Pennu. Vsadím se s tebou o tisíc dolarů, že dokážu, že budeš přinejmenším schopná složit svou další zkoušku.“

Nevěřícně zírám. „Je to za dva dny.“

Ani nemrkne. „Hádám, že se dalších čtyřicet osm hodin budeme šprtat.“ Zkontroluje hodinky a zároveň zpátky zvedne své kafe a lokne si. „Mimochodem jsi mi nikdy neřekla svoje celé jméno. Nemůže to být horší než Connor Cobalt.“ Blýskne perlově bílým úsměvem - stejně oslnivým jako ty, které mě obklopovaly na přípravce.

„Lilly Calloway.“

Jeho hlava sebou překvapením trhne. „Nejsi náhodou příbuzná Rose Calloway?“

„Sestra.“

Znovu se usměje. Přeju si, abych mu mohla říct, ať přestane. Po letech předstírání a lhaní nic nekřičí víc „falešné“ než příliš horlivé úsměvy. „Je na Academic Bowl (pozn. vědomostní soutěž) za Princeton, že? Soupeříme s nimi celou dobu. Je děsně chytrá. Jsem překvapený, že jsi nepožádala ji, aby tě doučovala.“

Suše se zasměju. „Myslím, že bys musel být stavěný z brnění, aby ses od Rose něco naučil. Je to drsná učitelka.“

Jeho obočí se zvedne, když dopije kafe. „Jo?“ Je až příliš zvědavý pro svoje vlastní dobro.

Rozhodnu se ho ušetřit a vrátím se ke svým knihám. „Takže jsi opravdu připravený přijít o tisíc dolarů?“ Může být zapálený do získání hodin kvůli svému životopisu, ale já se opravdu potřebuju tyhle blbosti naučit.

„V sázce je moje hrdost. Ta stojí víc než tisíc dolarů.“ Znovu zkontroluje svoje Rolexky.

„Máš doma Red Bull?“

Počkat? Pozval se sám, aby mě doučoval?

Vidí mé zmatení, když začne vršit učebnice na sebe. „Knihovna zavírá za deset minut. Nedělal jsem si srandu ohledně toho šprtání během dalších čtyřiceti osmi hodin. Je to buď tvůj byt, nebo můj. Ale musím tě varovat, moje kočka nesnáší holky a několik týdnů jsem jí nestříhal drápy. Takže pokud nechceš být žárlivě napadena Sadie, navrhuju tvůj byt.“

Tak jako tak preferuju Drake. S Lo kolem mám menší šanci udělat něco debilního. Jako naslouchat mému spodnímu mozku.

„Můj byt bude fajn.“ Když odcházíme, přehodím si batoh přes rameno. „Ale bydlím s přítelem, takže budeme muset být potichu.“

Hvízdne. „Třeťačka a už žije na hromádce. To hodně vysvětluje.“

Drží mi otevřené skleněné dveře, ale zamrznu, než vkročím na nádvoří kampusu. „Jak to?“

Nosím všechno přímo na své hrudi? Nebo je Connor Cobalt tak arogantní, že věří, že mě má celou přečtenou za krátké studijní sezení?

„Hodně holek tady je z rodinných peněz“-

„Počkej,“ zarazím ho, než pokračuje. „Jak víš, že mám peníze?“ Mrknu na svou garderobu. Nic na mně nekřičí nechutně bohatá. Mám na sobě Nike tenisky, sportovní kalhoty (pozn. track pants = asi legíny nebo tak něco) a mikinu Penn. Kdyby můj styl viděla Rose, měla by kýlu.

„Calloway,“ říká mé jméno se smíchem. „Tvůj taťka je limonádový magnát.“

„Jo, ale většina lidí“-

„Já nejsem většina lidí a vyvíjím úsilí na to, abych znal jména, zvláště ta, u kterých to má význam.“

Uh, nemám představu, jak odpovědět na takovou namyšlenost.

Vede mě ven do chladné noci. „Jak jsem říkal, většina bohatých holek celkově má sklon dělat stejné věci. Najít si chlapa na Ivy League, který bude neuvěřitelně úspěšný, brzo se vdát a mít budoucnost danou, aniž by se musely zvedat navíc – samá áčka, hvězdná doporučení, plná CV. Nesoudím. Kdybych byl holka, pravděpodobně bych se ubíral stejnou cestou. Sakra, skončím tak, že se s takovou ožením.“

Jaká příšerná generalizace. Ne všechny ženy by zahodily své kariéry při šanci být opečovávány mužem. Mohla bych ho praštit nebo zvracet. Oboje se zdá jako vhodná reakce. Vsadím se, že taky věří, že ženy by měly jen vytlačit děti. Bože, Rose by mu vyškrábala oči, kdyby ho slyšela.

Ale já nejsem tak odvážná jako Rose a je příliš pozdě, abych si našla jiného doučujícího. Takže pohřbím své myšlenky a následuju toho osla ven.

* * *

„Lo!“ zakřičím, když projdu dveřmi s Connorem ploužícím se za mnou. „Lo!“ Když potřetí neodpoví, předpokládám, že je úplně mimo byt. Vyšlu mu zprávu a doufám, že není tak nalitý, aby necítil vibrace.

Utáboříme se na barovém pultu. Projíždím tři různé knihy a dělám maličký pokrok, ale ne dost na to, aby se to počítalo za úspěch. Z úloh, které mi Connor ukládá, získám dvacet pět procent. Tohle číslo se musí ještě změnit.

O dvě bedny Red Bullu a pepperoni pizzu později je jedenáct a Lo se pořád nevrátil domů. Můj telefon chabě leží na pultu a já na něj pomrkávám, čekám, až uvidím zmeškané volání. Řekla jsem Lo o mém doučovacím sezení a dneska odpoledne jsme divočili. Možná si myslel, že mě dostatečně nasytil, takže si naplánoval, že se mě na dnes večer zbaví a bude se zabývat svou vlastní záležitostí.

Koušu si ret. O několik minut později se ve mně začnou usazovat starosti a soustředění se na úlohy začíná být skoro nemožné.

„Možná jen ztratil pojem o čase,“ řekne Connor, který mě sleduje, jak opakovaně kontroluju telefon. „Myslím, že někdo dneska večer pořádá v kampusu highlighter párty (pozn. všichni jsou oblečeni v bílém a nosí zvýrazňovače, kterými píšou na ostatní, kteří pak svítí). Hodně studentů nižších ročníků, které doučuju, o tom mluvilo.“

„Třeťáci a čtvrťáci nejdou?“

„Obvykle ne. Jsme cílevědomější.“

Snažím se neprotočit oči. Další široká generalizace. Lo by tohohle chlapa nesnášel. Pořád musím vypadat úzkostlivě, protože Connor zavře naše knihy.

„Omlouvám se,“ řeknu mu. „Můžeme tu sázku odvolat. Nemusíš přijít o peníze kvůli tomu, že se nemůžu soustředit.“

„Nikdy jsem ve svých doučovacích slibech neselhal. Sázka pořád platí. Uděláš svou zkoušku, Lily. Jsem si tím jistý.“ Tak to je jeden z nás. „Teď si očividně opravdu děláš starosti o svého přítele. Dokud ho nenajdeme, nic se nenaučíš, takže kde si myslíš, že by mohl být?“

Huh? Nabízí mi pomoct mi vypátrat mého přítele? Odmrknu podivnost Connora Cobalta a snažím se soustředit se na Lo. Kde by byl? Dobrá otázka. První dva roky na vysoké flámoval sám venku a od nedávna se drží barů. Obvykle přijede domů v rozumném čase, takže může pít těžký alkohol tady a odpadnout.

Pokud ho nevezu já, pak musí být někde v kampusu. „Říkal jsi, že ta highlighter párty je v kampusu?“ zeptám se.

„Je venku na jednom z nádvoří.“

„Začneme tam.“  

* * *

 Blikající světla se mihotají po travnatém hřišti. Těla se společně hýbou do hypnotického rytmu house music. Přiblížíme se do určité vzdálenosti. Většina lidí má na sobě bílé oblečení s pruhy od barvy a zvýrazňovače, které v černých světlech září. Běhají kolem a ve studené noci tancují (pozn. grind = tanec, při kterém se o sebe hodně otírají) téměř živočišně.

Jak budu schopná najít Lo v tomhle chaosu?

Než se začleníme do pohybujících se a zpocených davů, drobná zrzka mi stiskne loket. „Hej, potřebuješ tohle.“ Podá mi bílé tričko. Zamračím se, když Connorovi dá mnohem větší velikost z kartónové krabice u jejích nohou. Nezdá se vyvedený z konceptu, když si rozepíná košili (pozn. formální košili) a přetáhne si to druhé přes hlavu, přičemž jí podá svou košili na knoflíčky.

„Nedostanu ji zpátky, že?“ zeptá se jí s flirtujícím úsměvem nebo možná je jen milý. Těžko říct u celebrity jako on.

V očích jí blikne uličnictví a popadne jeho zápěstí. Černým kouzelným zvýrazňovačem mu na dlaň naškrábe svoje číslo. „Budu ti na to dávat pozor.“ Dá ruce do otvorů a vezme si na sebe košili jako lehkou bundu.

Ty vole. Musím ji pochválit. To bylo sexy.

Connor se jen usmívá - klidný a rozvážný jako by bylo úplně normální hledat ztraceného přítele své studentky na doučování a být balen hezkou zrzkou na párty. 

Zatímco si nechám svou košili na sobě, škubnu bílým tričkem přes své oblečení a vytáhnu si vlasy zpod límečku a navrstvím je nahoru. Pak vstoupíme do toho šílenství.

Nějaký kluk s neonově zelenou parukou běží ke mně a řve jako smrtka. Ohání se obrovským růžovým zvýrazňovačem a udělá mi proužek přímo přes kozy. Jak rozkošné.

Connor najde mou ruku a škubne mnou v jiném směru. „Jak vypadá?!“ zařve přes řvoucí hudbu, která vibruje mýma nohama.

Vyhnu se fialovému zvýrazňovači, který míří na mou holou ruku a najedu na Loovu fotku na mém telefonu.

„Toho chlapa znám!“ Ukáže na obrazovku. „Je na mé přednášce na Mezinárodní věci!“

Předpokládám, že to není tak velká náhoda. Všichni studenti se zaměřením na podnikání si musí dát stejné volitelné předměty (pozn. ty které jsou na vyšší úrovni, co se týče hodnocení). „To je dobře! Měli bychom se rozdělit?! Holka vedle mě zaječí a přímo přes zadek mi nakreslí žlutou čáru. Vážně? Ani na sobě nemám bílé šortky. Zvýrazňovač mi zašpiní džíny ošklivou hnědou barvou.

Prohledává párty a přikývne. „Budu na straně s plátnem a barvou!“ Tady kolem je barva?! Jo, může si vzít ten prostor. „Ty zkontroluj sud.“

Dobře, posílá mě na jediné místo, kde Lo pravděpodobně bude, pokud se zúčastnil téhle šílené párty, i když považuje pivo ze sudu za ekvivalent kočičích chcanek. Co se týče shromáždění kolem sudu, lidi se zvýrazňovači jsou zřídkaví, což ponechává vysokoškoláky, kteří si přišli pro pivo zdarma.

Vytáhlý kluk pokrytý neonově modrou barvou dělá pivní stojku, tričko mu padá přes hlavu a odkrývá plochy kudrnatých chlupů na jeho hrudi. Pije na ex hořký nápoj a zabere mi to jen pár minut vydedukovat, že Lo tu není.

Měla jsem to vědět. Levný alkohol a uši praskající hudba nejsou částí jeho rituálu od té doby, co mu bylo šestnáct. Zatímco Lo možná ještě úplně nedospěl, jeho slabost ano.

Zkouším mu znovu volat, ale jde to přímo do hlasové schránky.

„Lily?“

Zamračím se a otočím se na patách, abych byla čelem k mužskému hlasu. Nepoznávám ho, dokud si nevšimnu jeho zvýrazňovači počmáraného trička bratrstva: Kappa Phi Delta. Dům bratrstva, ve kterém mě Lo vyzvedával.

Jeho blonďaté vlasy vanou ve větru, ale zima mě mine, jak mi celé tělo hoří v nepříjemném objetí. Hádám, že jsem v tomhle scénáři skutečný hňup, protože jsem ho tak rychle po jednorázovce pustila k vodě.

Všimne si mého zmatení a ukáže si na hruď. „Kevin.“ Kývne k sudu. „Můžu ti donést pití?“ Překlad: Chceš to dělat znovu?

 Než odmítnu, přiběhne Connor, tvář zrudlou z toho, jak se probojovával skrz propletená těla. Jeho bílé tričko je zacákané různými neonovými barvami a pruhované od zvýrazňovačů. Někdo minul tričko a jeho loket září jasnou růžovou. „Nenašel jsem ho,“ řekne mi.

„Connor Cobalt!“ vykřikne Kevin.

Oh můj Bože. Určitě se neznají. Kde to jsem?

Connor se otočí a jeho úsměv se rozšíří, když vidí Kevina. „Čau, chlape!“ Vymění si bratrské objetí: potřesení rukou, stisk, naklonění a plácnutí po zádech. Nikdy to nepochopím.

„Jsem překvapený, že tu vidím tvou prdel,“ řekne Kevin s úsměvem. „Myslel jsem, že pivaři (pozn. ti co pijí pivo ze sudu) jsou pro pana Connora Cobalta příliš podřadní.“

Dobré vědět, že i jiní lidé shledávají jeho celé jméno fascinujícím.

„Vlastně jsem na hodině.“

„Nazýváš tohle doučováním?“ Kevinovy oči klesnou na číslo napsané přes Connorovu ruku. „Zatraceně chlape, možná bych měl převzít tvoje metody. Všechno, co dostanu ze svých hodin, jsou bolesti hlavy.“ Pohlédne na mě, přičemž si všimne mé přetrvávající přítomnosti. „Oh, tohle je Lily.“ Kevin zjevně idiotsky čuměl, když mě Connor předtím vzal na vědomí.

Connor se hluboce zamračí a nakloní ke mně hlavu. Chci se usmát. Jo, nepřišel jsi ohledně mě úplně na všechno.

„Jo, já vím,“ řekne Connor. „Doučuju ji. Ekonomiku.“

Kevin si přitiskne ke rtům dva prsty a snaží se potlačit své pobavení. „Myslíš tím, že ji ‘doučuješ,’ že?” Ten debil dokonce použije uvozovky ve vzduchu a vyzývavě šťouchne Connora do ramene.

Vzplane mi nos a znovu hoří. Stojím přímo tady!

Connorova tvář se překvapivě zkroutí nechutí. Odbude Kevinovo rameno, jako by se od něj mohl nakazit. “Ne, myslím tím, že ji skutečně doučuju, Kevine. Jsme tu, abychom našli jejího přítele. Nemůže ho sehnat.” Trošku se otočí, odděluje své tělo od svého… kamaráda? Už nedokážu říct. Connor je záhada. Říká urážlivé věci a pak se urazí, když mu někdo jiný dá co proto - i když míň mazaně.

Kevin nepochopí ten náznak. “Jo, bratři mi o něm řekli. Ráno po si ji přišel vyzvednout v domě.”

Sleduju, jak Connor otevře ústa, ale nenechám ho mluvit.

“Byla jsem single,” bráním se, i když se rozšíří moje ponížení v podobě vyrážky. V kombinaci s neonovým zvýrazňovačem musím vypadat jako exot. “A právě tak víš, že jsi byl na sex strašný.” Otočím se, abych odešla, ale pak změním názor - vyřítím se a plesknutím mu vyrazím Solo kelímek z rukou. Zpěněné pivo se vsakuje do trávy a Kevin protočí oči, jako by to nebylo poprvé, co holka napadla jeho sudové pivo.

Napjatě se nadechnu a odpochoduju pryč, přičemž se prodírám kolem lidí, nestarám se ani, když mě někdo zašpiní zelenou na tváři. Cokoli. Nic nemůže tuhle noc zhoršit.

Connor mě dožene k mému boku, když najdeme mezeru mezi těly, ale držím si své rychlé tempo směrem k parkovišti.

Řekne: „Chystal jsem se mu říct, že je debil, ale myslím, že tvoje metoda byla mnohem efektivnější.“

Zasměju se a setřu zbloudilé slzy, které mezitím nějak unikly. Kdy jsem vůbec začala brečet? Celá tahle noc převrátila mé vnitřnosti a jako vrchol toho všeho jsem nenašla Lo.

Co když ztratil vědomí v baru? Co když klopýtá po ulicích nebo ho vzali do nemocnice, aby mu vypumpovali žaludek?

Hlas mi zeslábne. „Vůbec nevím, kde by mohl být.“

„Pravděpodobně je v pohodě, Lily.“

Zavrtím hlavou, zatímco se tvoří vystresované slzy. „Ty ho neznáš.“ Koušu si spodní ret, abych zabránila chvění.

Connor se zašklebí soucitem. „Co kdybychom šli zpátky do tvého bytu a já s tebou počkal, dokud se nevrátí?“

„Nemusíš to dělat,“ řeknu a popotáhnu. „Už jsem promrhala dost tvého času. Tohle jde za hranici mého doučování.“

„Jo, jde,“ řekne s přikývnutím. „Ale tohle je nejzajímavější věc, která se mi za šest měsíců stala, což bylo, když mi Sadie posledně poškrábala rande. A“- jeho oči se přesunou k zemi – „hádám, že vím, proč si děláš takové starosti o chlapa jako je Lo. Téměř pokaždé je cítit jako chlast, když se ukáže ve třídě.“

Zamračím se. Neukazuje se často? Vím, že není příkladný student, ale to, jak o něm Connor mluvil, způsobilo, že se zdálo jako by Lo víc vynechával, než chodil. Pokud jde o jeho vůni, Lo dává větší pozor s našimi rodinami - mátové bonbóny navíc, sprchy, kolínská. Během školních dnů se stará méně.

Nikdo mě nikdy předtím nekonfrontoval s Loovými problémy. Zakoktám se, než skončím na něčem, co se zdá jako polopravda. „Obvykle na telefon odpovídá.“ Je to dobrý pocit, nepopírat před někým pravdu, i když ten někdo je náhodný jako Connor.

Jdeme k mému BMW. „Opravdu si musíš přát, abych si vybrala Henryho Evercleara.“

„Vlastně ne.“ Oba vklouzneme do auta a já obsluhuju volant. „Mám rád výzvu. Jsem v nejlepších pěti procentech ve třídě. V nejlepším procentu studentů mého zaměření. Všechno, co potřebuju, je to něco navíc a Wharton mi nebude schopný odolat.“

Zařadím rychlostní stupeň a zamířím ven. „Nech mě hádat. Zlepšit holku, která propadá z ekonomiky, je tvoje něco navíc?“

„Tak přímo bych to neřekl, ale ano.“

Snažím se nesmát. Connor nemá představu, jak upřímný umí být. Změním pruh. „Ohledně Kevina…“ Cítím se, jako bych se měla dál bránit. Nejsem si jistá proč.

„Nemusíš to vysvětlovat,“ řekne mi Connor. „Lidi se baví. Chápu to.“ Poklepává na kliku dveří do rytmu soft rockové písničky. „Zatraceně bydlíš daleko.“

Zastavím na červené. „Jen to tak vypadá v dopravním ruchu.“ Po několika dalších škubavých zastaveních přijedeme k bytovému komplexu. Svižně jdu s Connorem, na svých podpatcích, k výtahu. Snažím se skrýt nervy pomocí překřížení paží. Vyletíme o několik úrovní, nahoře blikají čísla. Pohlédnu na Connora. „Máš…“ Udělám posunek k mému uchu. Zářivě oranžová barva pokrývá horní část toho jeho.

Nechystá se setřít si to, jen se usměje. „Jsem obalený v barvě. Nedělej si starosti o mé ucho.“

„Už jsi předtím byl na highlighter párty?“ Co jiného by mohlo vysvětlit jeho zřejmý klid během šíleného utrpení? Sotva hnul brvou, když mu začaly holky chňapat po zadku. Má dva páry růžových obtisků rukou na zadku, které to dokazují.

„Nee. Ale slyšel jsem o nich. Bylo to zajímavé.“

Zvonek cinkne a já se snažím přijít na to, co by pohnulo s Connorovým stoickým zevnějškem. Možná to že by nebyl přijat na Wharton. Jo, dovedu si představit, že to neprochází moc dobře.

Neobratně zápolím s klíči a odemknu dveře. „Lo!“ křičím do obýváku. Connor za mnou zavře dveře a já vezmu byt útokem, doufám, že najdu Lo v kuchyni, jak si připravuje pití.

Je prázdná.

Zkouším jeho ložnici, ani se neobtěžuju se zdvořilostním klepáním. Otevřu dveře a poklesne mi žaludek. „Díky Bohu.“

Lo leží tváří dolů na posteli plně oblečený a doprovázený třemi lahvemi s hnědou tekutinou. Nevím a nestarám se, kdy se vrátil domů. Fakt, že je přítomen a ne mrtvý na ulicích, mi uleví.

Přistoupím k němu a několikrát řeknu jeho jméno, abych vyzkoušela stupeň jeho vědomí. Se zadržovanou frustrací mu zatřesu ramenem. Stále se nepohne. Opatrně ho přetočím na bok a přitisknu mu hřbet ruky na vlhké čelo. Je teplý, ale ne dost na to, aby měl horečku.  Otrava alkoholem. Můj další strach.

„Je okay?“

Při tom hlasu nadskočím, na okamžik zapomínajíc na Connora. Bokem se opírá o dveřní rám, vypadá lhostejně, když mě sleduje, jak se starám o Lo.

„Přežije,“ řeknu. „Díky za tvou pomoc.“

Bezstarostně pokrčí rameny. „Je to pro mě dobré. Předešlé čtyři roky jsem byl zalezlý v knihovně, takže jsem zapomněl, jak vypadají skutečné problémy.“

Sprááávně. Odbudu jeho stý útočící komentář téhle noci. „Uvidím tě teda zítra? Pokud mě pořád chceš doučovat.“

„Po patnácté, ano,“ říká. „Potřebuješ zapracovat na svých poslouchacích schopnostech. Uvidíme se v šest.“

Zamračím se. „Není to trochu pozdě?“

Bleskne jedním z těch úsměvů kluka z přípravky. „V šest ráno.“

Oh. Pohlédnu na digitální hodiny na stole. „To je za pět hodin.“

„Pak by ses radši měla dostat do postele.“ Vypadá neproniknutelně, naposledy letmo pohlédne na Lo a pak vyklouzne ze dveří a opustí byt.

Lo je vůči světu mrtvý a já se rozhodnu spát v ložnici pro hosty. Schoulím se ve svých fialových pokrývkách a uvědomím si, že jsem se tak znepokojovala Loovým bezpečím, že jsem dnes v noci vůbec nemyslela na sex.