ATR - 27. kapitola

Překlad: Verča

Shhh. To jsem já

Naprosto vyčerpaná poté, co jsem strávila čtyřiadvacet hodin sezením u Maxovo postele, uposlechnu Amandinu radu a jdu se domů najíst, vysprchovat a převléct se, důvěřujíc, že personál bude dbát na moje pokyny a mé hrozby a okamžitě mi zavolají, když by se probudil. V době, kdy skončím je tma a rozhodnu se jet taxíkem. Paže řidiče jsou pomalované kmenovým tetováním, velmi podobné tomu na Maxovo těle…a malbám v jeho kanceláři.

Nasměruju ho k Redemption pro rychlé nahlédnutí na obrazy, než půjdu do nemocnice. Dostaneme se tam v dobrý čas, ale když dorazíme na parkoviště, je prázdné a žlutá policejní páska je nalepena křížem přes dveře.

„Opravdu chcete, abych vás tady nechal?“ zeptá se taxikář. „Vypadá to, že je zavřeno.“

Otevřu ústa, abych mu řekla ať jede pryč, ale uvidím jít Rampage a Blade Sawa přes parkoviště.

„Mohl byste počkat minutku?“ Zeptám se vyklouzávajíc z taxíku.

„Co se děje?“

Jejich pochmurné tváře říkají všechno, co potřebuji vědět. „Trvale zavřeno?“

Rampage přikývne. „Uvedli, že se tu používají ilegální zbraně a neschávelné boje. Policie zatkla Pulverizera dřív než se dostal do letadla. CSAC nás včera večer zavřela.“

„Tak co tu děláte?“

Rampage se zašklebí. „Plížíme se.“

„Můžu se plížit taky? Je tu něco, co chci vidět v Tormentovo kanceláři.“

„Dobře, že jsi tady,“ řekne Rampage. „Poté co jsem skončil s Blade Sawem, možná by potřeboval lékařskou pomoc.“

Zaplatím taxikáři a čekám dokud nezmizí. Pak se vydáme kolem budovy k zadním dveřím. Rampage objeví klíč u rámu dveří a rychle vklouzneme dovnitř. Když se chystám zavřít dveře, Blade Saw mě chytne za ruku.

„Nech je otevřené. Obsidian, Hammer Fist, Homicide a Jake se k nám připojí. Jackhammer přinese soudek.

„Zní to jako zábava.“

Rampage pozvedne obočí. „Budeme rádi, když se k nám připojíš. Tormentova dívka by měla vědět jak bojovat.“

Dám mu poloviční úsměv. „Možná později. Nejdřív musím něco udělat.“

Projdu tichým skladem do Maxovo kanceláře. Odemknu dveře a rozsvítím. Prázdno. Před týdnem Max seděl v křesle. Řekl mi, že mi důvěřuje. Zavřu oči a nadechnu se slabé vůně jeho kolínské a slabé vůně jeho samotného. Tak moc mi chybí. Nikdy jsem nepoznala, že srdce může být opravdu zraněné.

Jdu ke stolu a zvednu jednu z maleb. Teď když jsem měla čas studovat Maxovo tetování, podrobnosti jsou pozoruhodné. Stejné záhyby, vzory z jeho tetování se objevují v obraze, dokonce i dračí tvář. Obrátím ho. Malá tištěná karta na zadní straně ukazuje jméno umělce, Suzanne Morgan Huntington. Jeho máma. Nechal si ji vytetovat na kůži jako jeho největší selhání života. Můj ubohý Max.

Položím obraz a vezmu ten druhý. Design tohoto odpovídá tetování na Maxovo zádech. Když obraz otočím, najdu stejnou kartičku, ale tahle nese slovo „Dallas“ napsané tužkou vedle jména. Můj Max je po tom všem jižní chlapec.

V době kdy opustím kancelář, nedovolená párty je v plném proudu. Homicide a Obsidian zápasí na rohoži. Sednu si na tribunu a Rampage mi podá šálek s teplým pivem.

„Dřív jsem si myslela, že uvnitř mě nemám žádný boj.“ Popíjím pivo, teplá a hořká tekutina mi klouže do krku. „Myslela jsem, že nemám oheň. Driftovala jsem po celý život a nikdy nevěděla kam jdu a co chci. Pak jsem potkala Tormenta. Udělal můj život vzrušujícím. Otevřel mi oči. Naučil mě bojovat.“

„Jsi bojovník až do morku kostí,“ řekne Rampage. „To jak si vlezla do ringu první den …bez náznaku strachu…sakra, když jsem to viděl, věděl jsem, že sem patříš. Torment to viděl. My to viděli. Jsem rád, že to konečně vidíš.“

Položím moji dlaň na jeho masivní rameno. „Chci se naučit bojovat. Opravdu bojovat. Nechci se bát. Chci znát, jak se můžu bránit. Chci mít možnost sledovat Tormentovo boje.“

Rampage se zašklebí. „Chceš spoustu věcí.“

„To teprve začínám.“

„Přišla jsi na správné místo,“ usměje se. „Následuj mě.“

Mé srdce rychle bije, když jdu za ním. Je znepokojivě odhodlaný, pohybuje se rychleji než jeho velikost naznačuje.

„Yo,“ zaburácí. „Makayla se chce naučit bojovat. Budeš jí učit. Každý má specialitu. Nauč jí to. Každý kdo jí zraní, se mi bude zodpovídat.“

„Jestli chce bojovat, potřebuje jméno,“ prohodí Obsidian.

Všichni na mě v tichu zírají. Šoupu nohama, cítím důležitost této chvíle, a přesto to chci mít za sebou a pustit se do tréninku.

„Doc.,“ řekne Homicide a úsměvem.

„Nejsem doktorka.“

Blade Saw mi dá vřelý úsměv. „Pro nás ano.“

„Souhlasí všichni?“ promluví Rampage. „Dobře. Takže tímto jsi pokřtěná Doc.“ Vyklopí mi na hlavu pivo. Směju se až mě bolí žaludek. Jediné co chybí v tomto okamžiku je Max.

***

Ve středu, hned po obědě, mi volá zdravotní sestřička, že se Max probral. Když hodiny udeří pět, závodím přes nemocnici a vrazím do jeho pokoje. Max sedí na posteli. Vypadá unaveně, hubeněji, ale přesto neuvěřitelně hezky.

„Maxi! Jsi vzhůru!“ Hodím moje paže okolo jeho krku a vzlykám mu do ramene.

„Je tak dobré, že tě vidím, bejby.“ Pohladí mě po vlasech. Pláču tvrději.

Max se zasměje. „Bylo by dobré vidět tě, pokud bych skutečně mohl vidět tvojí tvář.“

Odvrátím se, a lovím v kabelce kapesník. „Ne, teď nemůžu.“

„Otoč se,“ řekne tiše. „Tvé slzy jsou krásné. Říkají, že ti na mě záleží.“

Otočím se a podívám se na Maxe. Moje rty se znovu zachvějí. Další slzy. Více kapesníků.

„Shhh. To je v pořádku. Jsem v pořádku.“ Podebere mou tvář a utře mi slzy. „Myslím, že se po tom všem staráš.“

„Miluju tě, Maxi.“

Maxovo oči se změkčí. „Nevíš, jak dlouho jsem čekal na to, až mi to řekneš.“

Popotáhnu a setřu si poslední slzy. „Můžu tě políbit?“

„Nevíš, jak dlouho jsem čekal na to, až to uslyším.“

Naše rty se spojí. Vklouzne jeho rukou za můj krku a přítáhne si mě blíž. „Řekni to znovu.“

„Miluju tě.“

Zachytí mé rty v dlouhém a sladkém polibku a pak zaboří jeho tvář do mého krku a zašeptá, „Makaylo.“

„Ehm.“

Mé tváře hoří, když se odtáhnu a uvidím Nancy, sestřičku, která přijde zkontrolovat monitory.

„Srdeční frekvence jde nahoru.“ Podívám se na mě přes brýle a mrkne na mě. „Nebudeš moc dobrý zdravotník, pokud budeš zvyšovat pacientovo srdeční frekvenci.“

„Rozhodla jsi se pokračovat ve studiu?“ Maxovo oči se zahřejí.

„Mohla jsem pro tebe udělat mnohem víc, ale neměla jsem na to trénink. To mě málem zabilo. A protože jsi zaplatil můj dluh, myslela jsem, že bys mohl být vstřícný a navrhl bys mi nějaký dlouhodobý splátkový kalendář. Vydělám si mnohem více peněz jako záchranář.“

„Jsem na tebe hrdý, bejby, za to že následuješ svůj sen.“ Podebere mou tvář a já se opřu do jeho tepla.

„Chvíli mi trvalo přijít na to, co je můj sen.“

Nancy dokončí její kontrolu a nenápadně zmizí. Maxovo prsty přejíždějí podél mé čelisti.

„Rampage se dnes odpoledne zastavil. Řekl mi co se stalo. Řekl, že pokud bys mě nestabilizovala, mohlo by to být mnohem horší. Stejně jako s Frankem.“ Přitáhne si mě dolů a sednu si na postel vedle něj, otírá se o můj krk a kouše můj ušní lalůček. „Voníš tak dobře. Jako květiny na slunci.“

„Maxi. Přestaň. Co když někdo přijde?“

„Budou si přát, aby mohli okusovat tvůj ušní lalůček,“ zamumlá.

„Řeknu ti něco důletižého.“

„Poslouchám, bejby.“

Obměkčená mu umožním otírat se o můj krku. „Díky tobě jsem si to uvědomila. Díky tobě se cítím naživu. Chci léčit lidi. Zavolala jsem Rayovi a vypracovali jsme dohodu. Budu dobrovolničit s jeho posádkou a jeho společnost bude platit můj záchranářský trénink.“

„Myslíš si, že bys byla schopná vmáčknout do toho několik směn v klubu? Poté co mi Rampage řekl, že jsme navždy zavření, rozhodl jsem se, že je čas na to být legální. Už jsem volal mým právníkům. Mimo jiné, zažádali jsme o licenci. Budeme schválený MMA klub a budu potřebovat lékaře a zdravotnický personál – tebe.“

Dveře se otevřou a dobře upravená dvojice ve středním věku vejde do místnosti. Max se podívá nahoru a jeho tvář ztmavne. „Co tu sakra děláte?“

Nabídnu jim svou ruku a představím se Maxovo tetě a strýcovi, Richardovi a Elizabeth Morganovým.

Ztěžka polknu, zděšena jeho výbuchem a uvedením do rozpaků jeho rodiny. „Volala jsem jim, Maxi. Dívala jsem se na tvé tetování, a vzpomněla jsem si na obrazy ve tvé kanceláři. Dostala jsem nějaké informace o tvé matce a udělala nějaké internetové vyhledávání. Myslela jsem, že bys je rád viděl.“

„Sakra, Makaylo. Odešel jsem z nějakého důvodu. Kdybych je chtěl vidět znovu, tak bych je kontaktoval sám.“

Můj spodní ret se třese. Žila jsem v naději, že to nepůjde špatně. Přestavovala jsem si slzy v očích a smích a odpuštění a radost. Ne hněv nebo sebenenávist, kterou vidím v Maxovo očích.

„Byl jsi v bezvědomí. Lékaři nevěděli, jestli se probudíš. Myslela jsem, že bys chtěl mít tvou rodinu u sebe.“

„Myslela jsi špatně.“

Jeho slova mě zasáhnou jako žihadlo, ale nevzdávám se. „Ne, mýlíš se. Mluvila jsem s tvojí tetou a strýcem. Ani jedna jediná osoba ve tvé rodině tě neviní. Nikdy si nikdo nemyslel, že by čtrnáctiletý chlapec byl schopný odstranit čtyři zkušené mafiánské vymatatele – bez ohledu na to, jak dobrý jsi byl boxer. A tvá matka nebyla vyděděná. Její peníze byly uloženy tobě v její žádosti. Vybrala si odejít od rodiny. Oni si nevybrali odejít od ní.“

Elisabeth stiskne mé rameno a já najdu sílu pokračovat. „Volala jsem také rodině tvého otce. Nevinili tě. Tvoje tety a strýcové jsou na cestě sem z Gruzie. Máš rodinu, Maxi. Milují tě. Dokonce i když tomu nevěříš, zasloužíš si být milován.“

Bolí mě srdce, vezmu si kabelku a otevřu dveře. „Láska je dar. Nevyhazuj to pryč.“

***

Příštích několik večerů přešlo rozostřeně. Chodím do práce. Vplížím se do Redemption na trénink. Strávím noc líbáním rohože. Piju příliš mnoho piva s klukama. Jdu domů a procházím se. Další den do práce přijdu vyčerpaná. Max mě nekontaktuje, a já nekontaktuju jeho.

V pátek večer Homicide přinese láhev tequily. Jsem úžasný bojovník pod vlivem tequily. V deset hodin se rozhodnu, že už nikdy nebudu pít tequilu.

Rampage rozhodne, že bych si měla jít trochu odpočinout do Maxovo apartmá, zatímco všichni ostatní hrají svlékací poker. Vytáhne klíč schovaný zpoza cihle a vejdu dovnitř. Poté, co odejde, svléknu si šaty a vlezu do Maxovo postele. Dýchám jeho vůni a představuji si, že je tu se mnou.

Musela jsem usnout, protože jsem probuzena teplýma rukama přejíždějícíma po mých zádech. Když zajedou až na zadek, ztuhnu a vytáhnu se nahoru.

„Shh. To jsem já.“ Maxův hluboký hlas se ozve tichem.

„Máš být v nemocnici,“ zamumlám do polštáře. Jeho teplá ruka na mé kůže je skvělá. Téměř stejně chutná jako tequila, kterou už nikdy nebudu pít.

„Dostal jsem se pryč dřív za dobré chování.“ Jeho chutná ruka klouže po mém těle a hladí křivku mých prsou. Ještě chutnější. Otočím se a nabídnu mu celé mé tělo pro jeho mazlící potěšení.

„Jak se cítíš?“

Max se zasměje. „Dobře, odpočatě. A co ty? Vypadáš trochu opile.“

„Zlikvidovaná, ve skutečnosti.“ Odhrnu prostěradlo, takže jeho ruka nemusí čelit žádným překážkám a může volně cestovat kam chce.

„Jsi velmi citlivá, když jsi zlikvidovaná.“ Jeho prsty vklouznou mezi mé záhyby a přidrží je, takže můžu vidět, jak se lesknou.

„Hmm. Hezká.“ Přitáhnu si jeho ruku k ústům a obalím mé rty kolem jeho prstu. Jemně saju a kloužu rty nahoru a dolů. Chutnám sladce a slaně.

Max zasténá. „Nedělej to, bejby.“

Odtáhnu rty pryč. „Proč?“

Polkne. „Já jen…je to tvrdé.“

Převrátím se a sáhnu na jeho rozkrok. Je velmi vztyčený. „Ano to je. Pojďme s tím něco udělat.“

Max si odfrkne. „Nechci tě využít ve tvé opilosti.“

Lehnu si na postel a roztáhnu se. „Prosím udělej to. Přeji si, abys mě využil všemi možnými způsoby.“

Jeho hlas se změní na nízké, hrdelní zasténání, které jen přidává na mém svědění. „Nepokoušej mě, bejby.“

Natáhnu se ještě více a Max mi podebere má prsa jeho teplými dlaněmi a zatahá za mé bradavky.

„Jsem stále velmi rozzlobený,“ zamumlá. „Návštěva mé rodiny byla opravdu šokujícím překvapením.“

Vyklenu se do jeho rukou. „Rozzlobený je dobré. Chceš mi naplácat nebo svázat? Právě teď si chci celkem hrát.“

„Jak budeme spát?“ Max se rozprostře na posteli vedle mě, plně oblečen.

„Co kdybychom jsme nespali?“ Zeptám se rozepínajíc jeho košili. „Co takhle Makayla ležící na tobě a olizujíc všechna tvá lahodná tetování?“ Sleduji draka na jeho hrudi svým jazykem, ale zastavím se u jeho srdce. „Proč sis to nechal udělat?“  Zakroužím jemně kolem mého jména.

Max přejede rukou přes mé vlasy. „Myslel jsem si, že jsme skončili. Zklamal jsem tě, jako jsem zklamal svou rodinu. Nepřiměl jsem tě věřit mi.“

S lehkostí se na něj přesunu a jeho erekci tak cítím mezi mými stehny. „Nezklamal jsi mě. Mé problémy byly mé vlastní. Bála jsem se, že jsi jako můj otec, ale pak jsem o tom hodně přemýšlela, když jsem u tebe seděla v nemocnici a trávila spoustu času s klukama. Násilí mého otce a tvé násilí je zcela odlišné. Máš cíl a kontrolu. Jeho násilí pocházelo z hněvu a strachu. Ty bys nikdy neublížil člověku bez důvodu; on to dělal.“

Maxovo ruka přejíždí po mých zádech nahoru a dolů a pak dlaněmi stiskne můj zadek. „A když jsme byli spolu?“

Můj jazyk klouze po jeho spodním rtu. Chutná po mátě a prostě svěže. Chutná jako Max. „Měla jsem strach ze ztráty kontroly. Nechtěla jsem opravdu pochopit že „Agusta“ pro tebe znamená konec. A teď na tom nezáleží, protože vím, jak bojovat. Nebudu se bát říct ti stop.“ Zhluboka se nadechnu a kousnu se do rtu. „Možná bysme to mohli…zkusit znovu.“

Max uchopí mou hlavu a přitáhne si mě dolů pro dlouhý a pevný polibek. „Neboj, bejby. Zkusíme to znovu. Musíš být potrestána za mé příbuzné. Ale ne, když vypadáš takhle.“

„Hrozby a sliby.“ Sehnu se dolů a odepnu mu pásek.

Max zasténá. „Měli bysme si trochu odpočinout.“

Moje neklidné ruce klouzají s jeho oblečením přes jeho boky. Hodím ho na podlahu. „Žádný odpočinek. Měl jsi týden na odpočinek. Teď je čas hrát.“ Vylezu na jeho tělo a mým jazykem šlehnu přes jeho erekci. Maxovo ruce se sevřou vedle mého zadku, když se jeho tělo napne.

Podívám se nahoru a usměji se. Lízám jeho hlavu a pak si ho vezmu celého do úst. „Chutnáš tak dobře,“ zamumlám.

Je neskutečně tvrdý, snažím se pojmout ho celého. „Makaylo, bejby-“ Jeho tělo se napne, obalím mou ruku kolem jeho pulzující erekce a pomalu přes něj přejíždím, zatímco stále používám svou pusu. Jeho ruka sevře mé vlasy a tvrdě za ně zatahá. Saji ho tvrdě, beru si ho hluboko.

„Kurva. Nebudu schopen vydržet to.“ Zatáhne za mou hlavu a jedním plynulým pohybem mě otočí na záda.

Jeho oči putují po celém mém těle. „Moje postel. Moje pravidla.“

„Setři si ten samolibý úsměv ze tvých rtů,“ zanadávám. „Máš pouze iluzi kontroly.“

Max hodí hlavu dozadu a zasměje se. „Řekla sis o to, bejby.“

***

O deset minut později ležíme a sténáme vedle sebe na posteli.

„Co tím myslíš, že nemáš žádné kondomy?“ Zasténám.

„Nepřišel jsem domů a nepředpokládal, že tě najdu nahou v posteli. Kde je tvá kabelka plná kondomů?“

„Musí být dole. Rampage mě musel dovést až sem.“

„Rampage tě dovedl sem a dal do postele?“ Max se zvedne a zamračí se.

„Ano,“ povzdechnu si. „Vidím že ta rána do tvé hlavy nezmenšila tvojí přehnanost ani v nejmenším.“

„Některé věci se nezmění. Zvykni si na to.“

Mé obočí vyletí až k vlasům. „Takže, pokud s tebou budu chtít být, nebudu následovat nebezpečí, budu si muset zajistit, aby se na mě nikdo nedíval když budu nahá nebo polonahá, a budu muset věřit tvému úsudku a dělat co chceš za všech okolností?“

Max mi dá spokojené zabručení a přikývne. „A vždycky mi dáš vědět, kde jsi.“

„Dělala jsem si srandu.“

„Já ne.“

„Možná to nebude šťastně až do smrti.“ Založím si ruce na prsou.

Max odsune mé ruce pryč a skloní se k mé pravé bradavce. „Bude, pokud najdeme nějaké kondomy.“

Mé rty se chvějí s potlačovaným úsměvem. „Rampage a já jsme je nepoužili všechny. Bylo to docela bezmyšlenkovité.“

Max se převrátí a přistane na mě, jeho váha mě mačka do postele. Přikolíkuje mé zápěstí do polštáře a přitlačí jeho čelo k mému. „To není vtipné.“

„Řeknu ti, co není vtipné,“ zachraptím, „toužení po tom, abys byl uvnitř mě a nemít kondom. Teď ze mě slez.“

Max sklouzne z postele, popadne jeho džíny a tričko z podlahy a podá mi mé šaty dřív než vstanu.

„Sejdeme se dole.“

„Jdeš si vybít frustraci na chudákovi Rampageovi, viď?“ Zeptám se ho oblékajíc se do mých šatů tak rychle, jak jen mohu.

„Dotkl se mé holky.“

„Staral se o tvou dívku.“ Dojdu k němu a rukama ho obejmu kolem krku. „Mám lepší nápad. Pojďme ke mně. Můj dům je blíž než tvůj, naplněný kondomy a ještě nikdy předtím jsme tam neměli sex.“

„Chceš říct, můj dům.“

Nasaji dech. „Koupil jsi ten dům? Jsi ten nový tajemný majitel?“

Max se zasměje. „Nemohl jsem tě nechat žít v chodbě. Také jsem si koupil svůj nový byt na Sunset View. Proč nejdeme tam?“

„Co takhle obojí? Noc je ještě mladá.“

Mračící Max zabručí, „Postel ve tvém domě je sotva velká pro nás oba.“

Dám mu zlý úsměv. „Nepřemýšlela jsem o použití postele.“

***

Jsi vzhůru?

Ne

Co děláš?

Dívám se na tebe jak spíš

Já nespím

Pak jsem tě sledoval, jak jsi vzhůru

Jak vypadám?

Krásně

Lichotkami se dostaneš do mých kalhotek

Nemáš na sobě kalhotky

Správně. Roztrhl jsi je

Max má rád roztržené kalhotky

Makayla nemá už žádné kalhotky

Dobře. Jednoduchý přístup

Chovej se

Jsi moje. Nebudu se chovat

ŠPATNÝ MAX. Udržuj své ruce u sebe

Nebudu používat ruce