ATR - 19. kapitola

Překlad: Verča

Zase tu máme sex, ale také překvápko!

Příjemné čtení J

Je to docela mokré

O čtyři dny později Charliemu vysypu příběh o dluhu nad krabicí koblih z místního obchodu. Nabídne mi pomoc. Odmítnu. Moje matka nikdy nepřijala peníze od přátel nebo rodiny, když jsme byly samy, a nemohu se přimět, abych to udělala. Soběstačnost je jedna lekce, kterou jsem se naučila. Mám pocit jako bych ji zradila tím, že pracuji pro Maxe a jsem přeplácena.

„Tak co budeš dělat?“ Olízne si každý z jeho prstů než znovu sáhne do krabice.

„Mám druhou práci v Maxově klubu.“

Charlie zkroutí obočí a zvedne čokoládový dip. „Proč pracuješ pro přítele, který je miliardář? Proč ho nepožádáš o nějakou hotovost?“

„Není to žádný miliardář.“ Zakousnu se do mé sladké medové polevy. „Žádný soukromý tryskáč. Žádná jachta. Žádní vrtulník. Žádný kluzák. Žádný bezpečnostní tým sledující každý jeho krok. Má úspěšnou společnost, a zdá se, že je finančně zajištěný, ale naše vycházky jsou hezky klidné. Je tak blízko obyčejnému člověku.“ Až na lana a D-kroušky na stole.

Charlie se zamračí. „Myslel jsem, že si řekla, že má sluhu a šoféra a limuzínu a skvělej bejvák.“

Pokrčím rameny. „Říkal, že hostí hodně klientů. Myslím, že to jsou všechno podnikové výdaje. A jeho klub je jen velké skladiště. Není to špičkové MMA zařízení se zdrcadly a fitness studiem a vysoko-technickým vybavením. Není to opravdu typ muže, který vyhazuje peníze.“

Charlie si odfrkne. „Tak proč vyhodil jeden milion dolarů, aby tě dostal ze spárů doktora Drakea?“

„Koupil náhrdelník.“

„Koupil tebe. Muž utratí peníze za toto, aby si mohl myslet, že tě vlastní. Nezapomeň na to.“ Olízne čokoládu z jeho prstů.

Otevřou se dveře a chladný vánek rozptýlí pach pečených koblih. Zachvěji se a zabalím se do svetru. Muž v hnědém saku s písečně hnědými vlasy si sedne ke stolu vedle nás a objedná si kávu.

„Ještě jsi mi neřekla, kam tě dneš večer bere.“

„Symfonie Gala.“ Mé rty se chvějí s potlačovaným úsměvem.

Charliemu se rozšíří oči. „V žádném případě! To je mimořádné elegantní.“

Zašklebím se a nakloním přes stůl. „VÍM. Jsem tak nadšená. Nikdy předtím jsem na takovéto akci nebyla. Dokonce mi koupí něco z malého butiku.“

„Nic NEPIJ.“ Charlieho úsměv se vytratí a pohrozí mi prstem. „Víš co se stane, když se příliš moc napiješ. Musíš působit nóbl. Neuvést ho do rozpaků.“

Opřu se v křesle a povzdechnu si. „Nebuď přehnaně dramatický. Jsem v pohodě od Beer Pongového incidentu.“

Charlie si odfrkne. „Myslel jsem, že jsi říkala, že tě nachytal u hraní svlíkacího pokru.“

„To je něco jiného. Věděla jsem, co dělám. Jsem dozrálá.“

Muž v hnědém saku usrkne z jeho kávy a utře si jeho rty do ubrousku.

Kousnu do bavorského krému a sleduji rozšiřovat moje stehna.

„Vyspal jsem se s Doris.“

„Děláš si legraci!“ Opřu se o stůl. „Ty a Velká Doris?“

Charlie zčervená. „Měli jsme hodně drinků. Jedna věc vedla k druhé a najednou jsme byli v její ložnici.“

Zakuckám se a vyprsknu koblihy přes stůl. „Přirozeně. Poté co tě žena praští na veřejném místě, za to, že jí líbáš, samozřejmě, že s ní budeš chtít spát.“

„Anyhoo.“ Charlie se nakloní a dýchne na můj obličej. „V okamžiku, kdy se dveře zavřely, byla všude kolem mě. Sundala ze mě oblečení v šíleném chtíči a pak –“

„Velká Doris?“ Prohodím.

Charlie přikývne.

„Velká Doris z tebe trhala oblečení?“

„Podívej.“ Charlie si zvedne košili a vystaví mě tak pohledu na jeho pohupující se bílé břicho pokryté houfem chlupů a osmi červenými pruhy uprostřed.

„Svatá krávo.“

Sroluje si zpět košili. „Napadla mě jako divoké zvíře.“

„Volal jsi lidem co mají na starost boj se škůdci?“

„Nemohl jsem.“

„Proč ne?“

Charlieho tváře zrudnou. „Ona mě držela v…kompromitující pozici.“

Pane Bože. Všechen stres a úzkost mizí. Mohla hlava udeří do stolu a muž v hnědém saku upustí koblihu.

„To není legrace,“ říká Charlie naštvaně. „Byl jsem vystrašený. Byla úplně mimo kontrolu. Není při smyslech.“

Zvednu hlavu, abych si mohla setřít slzy. „Pokud by si opravdu přemýšlel, nemusel by ses dostat do kompromitující pozice. Chci říct, kdo to dělá? Kdo ohrožuje jejich necennější a nejdelikátnější…předměty čelistmi poblázněného divokého zvířete?“

„Zoufalý muž,“ naříká Charlie.

„Takže poté, co ses vyprostil z kompromitující pozice, proč jsi ji nevyhodil zpět do přírody?“

„Chtěla mít sex.“

„Vážně?“ Rozšířím oči s předstíranou hrůzou. „Je bláznivá.“

Charlie se zamračí. „Ty nevíš, jaké to je. Měl jsem dlouhé období sucha. Vyprahlý člověk jde pro vodu, i když je sklenice rozbitá.“

„Tak jaké to bylo?“ Neměla bych, ale musím se ho zeptat.

„Divoké,“ zachraptí. „Ale potom,  jsem se vykradl.“

„Stal ses opravdovým hráčem.“

„Nelíbilo se mi to.“ Naklonil se dopředu a ztišil hlas. „V zápalu vášně mě nazvala jiným jménem.“

„Oh. Můj. Bože. Jak hloupé. Jaké jméno volala?“

Otevřou se dveře. Hlavy se otočí. Max se objeví ve dveřích. Zahlédne nás a zúží oči. Charlie upustí koblihu. „Zatraceně, vypadá tak dobře v tom obleku.“

„Tlapky pryč, tygře. Je můj. Už jsem se nemohla dočkat až ho znovu uvidím v jeho obleku.“

Charlie si otřeře prsty a tvář ubrouskem. „Nevypadá moc šťastně. Možná si myslí, že tě chci, nebo možná nemá rád, když jeho přítelkyně jí sacharidy.“

Zabzučí mi telefon, ale než se na něj podívám, mračící se Max se vznáší nad naším stolem. Muž v hnědém saku vzhlédne od novin. Jeho oči se rozšíří, když spatří Maxe a odvrátí se.

„Co to sakra je?“ Max zvedne telefon a zahlédnu nabíhající tweets.

„Hej.“ Dám mu povzbudivý úsměv. „Jsi konečně na Twitteru. Dobré pro tebe.“

„Tohle.“ Přidrží telefon blíž k nám a Charlie zapíská.

„Hele, Makaylo, vypadá to jako tvoje prdel.“

Max střílí dýky na Charlieho. „Jak můžeš vědět, jak vypadá její zadek?“

Charlie neuhne pohledem. „Vidím ho každý víkend, když hrajeme svlékací poker.“

Předtím než může Max zareagovat, ukradu mu telefon a podívám se na obrázek. Jo. To je můj zadek. Obrázek s názvem „Makaylin zadek“ a je poslán @Toots69, někým kdo musel být na párty v Redemption, když jsem si dělala srandičky s Blade Sawem.

„Vypadá to, že byl opět někdo opilý.“ Charlie mě rýpne do ramene. „A ty jsi mi řekla, že je to za tebou.“

Vytáhnu svůj telefon a zkontroluju mé zprávy. Pane Bože. Tolik. Každý viděl můj zadek na Twitteru – Amanda, Rob, všichni mí spolubydlící, kolegové z práce, přátelé, Susie a můj bratranec z Nebrasky. Nesnáším sociální média.

„Wau,“ zakřičí Charlie a zvedne jeho mobil.

Muž v hnědém plášti se vzdá jeho nepředstíravosti. Podívá se na nás a sleduje nás se zájmem.

Max se zamračí. „Co to znamená?“

„To znamená, že Makaylin zadek je velmi populární a šíří se to po celém světě rychlostí blesku.“ Zašklebí se Charlie.

Maxova čelist se zatne tak tvrdě, že se bojím, aby si nezlomil zuby. „Co si sakra myslíš? To můj zadek je venku.“

Charlie zavýská. „Líbí se mi tvé fialové kalhotky, Huntingtone. Vypadají dobře s tvou zelenou sukní.“

Max se nakloní přes stůl a vezme Charlieho za límec. Vyskočím a tlačím ho pryč oběma rukama. „Maxi. Poslouchej mě. Neposlala jsem ten obrázek na Twitter, a pokud nerozumíš, jak to pracuje, měl bys to vědět.“

„Kdo to poslal?“

„Nevím. Nějaký @Toots69.“

„Aaaargh.“ Max praští pěstí do stolu tak prudce, že naše hrnky spadnou na zem. Charliemu se rozšíří oči a stiskne mou ruku.“

„Měl jsem vědět, že udělá něco takého,“ zařve Max. „A říká si @Toots69!“

@Toots69 je ona? Byla tam jen další ona, kromě mě.

Každý v obchodě vytáhne mobil. Není pochyb o tom, že @Toots69 sleduje hodně lidí, a můj zadek dostane nějaké další prohlídky.

Max něco vyťuká na mobilu. O několik vteřin později drží mobil u ucha a křičí tak hlasitě, aby to každý slyšel,“ Co sis sakra myslela? Sundej to hned teď. Nestarám se co chceš. Řekl jsem to jasně. A pokud uděláš znovu něco co jí ublíží, nikdy-“ Vyřítí se ven ze dveří a nechá nám tak ujít zbytek rozhovoru.

„Je naštvaný.“ Charlie chňapne po poslední koblize. „Bude na tebe pak křičet. Nevěstí to nic dobrého pro dnešní večer.“

Vyklouznu od stolu. „Já ho zvládnu.“

Charlie zvedne obočí. „Můžeš mi vždy zavolat, pokud budeš potřebovat odvoz domů.“

„Zvládnu ho.“

„Nepij nic dokud ze sebe nevypustí nějakou páru.“

„Já ho zvládnu.“

„Jo? Tak proč se tak strašně třeseš?“

***

„Zhluboka se nadechni, bejby. Šílenství právě začíná.“

Max mi pomůže ven z limuzíny a na červený koberec. Foťáky blýskají a lidé zírají, když po chodníku prochází smetánka San Franciska na jednu z nejočekávanějích události města. A já. Makayla Delaneyová. Podvodnice. Co bych za to dala, kdybych byla doma na svém gauči a jedla zmrzlinu. Soustředím se na mé tři a půl palcové smaragdově jehlové podpatky.

„Huntington, je tady:“

Max se zastaví a obtočí jeho pravou ruku kolem mého pasu. „Póza a úsměv,“ zašeptá. Zasáhnou nás miliony blesků a najednou nevidím.

„Aaaagh. Vypněte to slunce.“ Vyhodím svou ruku na mou tvář, aby se ochránila, ale Max mě za ni chytne a táhne dolů. „Chtějí vidět tvou tvář, ne ruku.“

Max dá mé jméno nejméně tuctu reportérům a představuje mě jako jeho dívku. Obvykle se mi líbí být Maxovo dívka. V současné době se v tom však moc nevyžívám. V těchto ramínkových šatem Áčkového střihu, mým obličejem namalovaným třemi palci make-upu a vyžehlenými vlasy, vše od laskavé Evy z jejího nóbl butiku, se cítím mnohem starší než dívka.

„Možná bys mě měl představovat jako tvou ženu,“ řeknu mu, když dojdeme dovnitř haly. Ačkoli je pouze pět hodin, gala je v plném proudu se šumivým vínem a smyčcovým kvartetem.

Max se zasměje a podá naše vstupenky za deset tisíc dolarů uvaděči u dveří. „Chceš abych řekl, „to je moje žena“? Měl bych si rvát vlasy a bručet? Bít se do mé hrudi?“

„Mmm. Chtěla bych to vidět.“

Přejede pusou přes mé vlasy a zašeptá, „Nikdo nebude pochybovat o tom, že jsi má žena. Jsi nádherná. Srazíš jejích ponožky.“

„Žádná z žen na sobě nemá ponožky.“

„Pak to budou jejich kalhotky.“

„Maxi!“ Jemně do něj strčím. „Co to do tebe dnes večer vjelo?“ Je dneska hravý, ale možná je to vynucené. Možná se pořád zlobí. Nejlepší bude ho přimět opít, aby zůstal veselý a možná, že na to zapomene.

„Jen se těším na večer s mou ženou.“

Jakmile jsme uvnitř, jsme tlačeni zvědavci. Sevřu Maxovo ruku a nalepím se na jeho stranu. Přestavuje mě politikům, filmovým hvězdám, režisérům, spisovatelům, výkonným ředitelům a tuctu mladých blondýnek. Dbám na Charlieho varování, takže si místo šampaňského vezmu vodu. V době, kdy jsme povoláni k večeři, jsem připravena odplout.

Stan byl ozdobený do azurova, oběšený látkami s tisíce modrými pivoňkami, které jsou také rozptýleny na ubrusech na stolech.

„To je neskutečné,“ dýchám a točím se kolem sebe.

„To je neskutečné.“ Max vklouzne rukou pod mou sukni a dráždí můj zadek. „Je to tak krátké, že tě to stěží zakryje, a přesto ano.“

„Nech toho.“ Plácnu ho. „Co když tě někdo uvidí?“

„Budou si přát aby tu jejich ruce taky byly.“ Nakloní se a zašeptá mi do ucha, „Jdi na toaletu a sundej si kalhotky.“

„Co?“

„Sundej si je.“

„Jsi na drogách?“ Stojím před ním a kontroluju jeho oči, zda nejsou jeho zorničky rozšířené. Ne. Normální, s výjimkou zlého lesku. „Nedělám takové věci.“

Běhá jeho rukou nahorů a dolů po mých zádech, jeho lechtání mi vysílá mráz po zádech. „Dělala ráno a minulou noc a noc předtím a noc předtím.“ Mé tělo se dostane z klidu a začne se třást sexuálním hladem ve zlomku vteřiny.

Max prohrábne mé vlasy a zatáhne mou hlavu dozadu odhalujíc tak krk, aby mi na něj mohl pokládat motýlí polibky. „Přines mi je.“ zachraptí.

Moje teplota rychle stoupá, jako kdyby uvnitř mě zažehl oheň. Zhluboka se nadechnu a odtáhnu se od něj, moje tělo se chvěje. Jsem špatná, špatná holka.

O deset minut později jsem zpět u stolu, holá. Mé kalhotky jsou zastrčené uvnitř mé malé kabelky ve tvaru jablka. „Doufám, že nebudume mít nehodu cestou domů,“ zanadávám. „Moje matka by byla zděšena, kdyby zjistila, že na sobě nemám čisté kalhotky, nebo vůbec žádné.“

Max vytáhne mou židli a nakloní se k mému uchu a zašeptá. „Nesedej si na sukni.“

„Proč?“

Jeho hlas klesne téměř do šepotu. „Bude mokrá.“

Všechna krev v mém těle závodí dolů. Vlhkost se šíří mezi mýma nohama. Tajně ji nadzvednu a sednu si. Měkká, hedvábná židle je poholná na mé kůži. Nezbedná senzace se šíří skrze mé nitro. Chystám se zničit tuto židli a nemůžu se dočkat.

Víno se nalévá k drobným, rafinovaně předloženým jídlům – kaviár a vaječné věci. Yech. Rybí jikry. Nechutné. Rozkrojím malou, černou, gelovitou hmotu vajíčka mou vidličkou.

„To je ta nejlepší část,“ poukáže můj společník u večeře. Sedí po mé levici, je vysoký a štíhlý, s prořídlými stříbrnými vlasy a dlouhým nosem. Má lesklý zlatý zub a tlusté brýle. Vypadá povědomě, ale nemůžu ho umístit.

Max posune ruku pod mou sukni a dělá líné kruhy na vnitřní straně mých stehen. Podívám se dolů na jeho zlobivé ruce pod ubrusem. Jeho prsty hledají cíl. Poskočím ve své židli a zakňučím.

„Opravdu máte averzi ke kaviáru,“ usměje se Zlatý Zub.

Max táhne prsty přes mé záhyby. „Je to docela mokré.“

„Pravda. Preferuji suché.“

Dýchej. Nádech. Výdech. Pomalu. Moje zuby se zatnou. Další fráze do seznamu „Jak vzrušit Makaylu“.

Moje bílé víno je nahrazeno červeným. Jídlo přichází a odchází. Mluvím se ženou Zlatého Zubu o nemocnici a nedostatku finančních prostředků. Konverzace se točí okolo toho, zda by děti měli mít povolené dva nebo tři koně a jaké je nejlepší místo pro koupi čtvrtého domu. Maxovo prsty neustále pokračují v hlazení mých záhybů a nateklého pahorku. Pot mi stéká po zádech.

Když Max vklouzne prstem dovnitř mě, nemohu potlačit zalapání po dechu. Moje boky sebou trhnou nad tím nečekaným vniknutím a každý nerv v mém těle se zatřese.

„Myslím, že jsem viděla prezidenta,“ vysvětluji, když se na mě všichni podívají. Hlavy se otočí směrem mého pohledu a já odplácnu Maxovo ruku pryč. Ten odlačí jeho židli.

„Myslím, že se půjdeme nadýchat vzduchu, před dalším chodem.“ Max se omluví a vyprovodí mě ven ze stanu.“

O pět minut později jsme zavření v malé skladovací místnosti na konci dlouhé mramorové chodby. Místnost je plná hudebních stojanů, beden, hudebních nástrojů a kostýmů. Zrcadlo, velký stůl a pár židlí vyplňuje zbytek prašného prostoru.

Max zamkne dveře a otočí se, aby mi dal zlý úsměv. „Konečně sami.“

„Jak jsi tohle místo našel?“

„Průzkum.“

„Plánoval jsi to předem?“

Max obmotá ruku kolem mého pasu a přitáhne si mě k hrudi. „Líbí se mi být připravený.“

„Co kdybych nechtěla hrát tvou hru?“

„Vždy si chceš hrát, bejby. To je to, co se mi na tobě líbí.“ Sklouzne rukou pod mé šaty a mezi mé  mokré záhyby.

„Špatný Max. Nemůžu uvěřit, co jsi dělal u toho stolu.“

„Špatná Makayla,“ zašeptá Max, jeho horkým a vlhkým dechem. „Běháš tu kolem na tak velké události bez kalhotek. Musíš být potrestána.“ Řene mi a otočí mě dolů na stůl. Mé prsa a břicho jsou přimáčknuté k tvrdému povrchu. Vyhrne mi sukni a jeho teplou rukou přejíždí přes mé půlky. „Máš takový krásný zadek, bejby. Prosí být naplácán.“

Kouknu se na něj přes rameno. „Neopovažuj se.“

„Ukázala jsi ho světu. Proč bych neměl dostat trochu víc?“

Pane Bože. Charlie měl pravdu. Je na mě naštvaný. Naivně jsem si myslela, že to nechal jít.

Drží mě dole rukou na mých zádech. Mé srdce divoce bije proti stolu a třesu se tak prudce, že moje zuby drkotají. „Ne. Jsi naštvaný. Prosím. Ne, když se zlobíš.“

„Jaké je tvé bezpečnostní slovo?“

Celé moje tělo ztuhne. Moje plíce se utáhnou, můžu stěží mluvit. „Ag-“

Něco měkkého a načechraného lechtá mé nohy, běží přes mé stehna a pak dolů. Měkké, smyslné a velmi vzrušující. Můj dech se zadrhne a klesnu na stůl.

„Co to je?“ Podívám se opět přes rameno. Max se šklebí a zvedne obří péřovou prachovku. Lechtá spojení mých stehen a já se kroutím na stole strašlivou potřebou.

„Víc?“ Zašeptá, přejíždějíc měkkým peřím podél mých záhybů.

Zasténám nad lahodným pocitem. „Víc.“

Max odloží prachovku a odstraní všechny kostýmy z věšáku. Škubne lanem na straně zdi a věšák vytáhne do vzduchu, houpajíc se sem a tam na řetězech.

„Jdi a chytni se věšáku, bejby. Něco se s tebou děje a dokud mi to neřekneš, budu to muset dělat takhle – Honor bondáží.“ (bondáž – svázání, u této kontkrétní bondáže nikdo nikoho nesvazuje, předstírají, že jsou svázaní; jde o to, že člověk zažije bondáž bez nějakého fyzického otroctví)

„Honor bondáž? Zní to jako špatný japonský film.“

Max si odfkrne. „Jdi. Přestaň vtipkovat. Kazíš náladu.

„Jakou náladu?“ Ptám se, když jdu kolem stolu. „Makayla předstírá, že je opice létající na hrazdě nálada? Měla jsem jiné představy o tom, co by se tu mohlo stát.“

Zvuk Maxova supění mě překvapí. Otočím se kolem stejně jako on a dívám se na něj.

„Přestaň se na mě dívat,“ vyštěkne. „Jdi a drž se věšáku.“

Uchopím tyč oběma rukama. „Takhle?“

„Udělej několik kroků zpět, aby tvoje váha byla vepředu.“

Poté, co jsem ve správé poloze, Max škubne lanem a zvedne věšák, mě spolu s ním, dokud nejsem na špičkách nohou. Jsem vytáhlá tak vysoko a mé šaty sjíždějí dolů.

„Um.“ Podaří se mi říct předtím než vyskočí má prsa. Nóbl. Jsem stvořená pro vysokou společnost.

Max přijde za mě a přejede jeho rty přes mé ucho. „Co si o tom myslíš?“ zeptá se.

„Ne tak docela právě teď myslím, což je můj obvyklý stav kolem tebe.“

Max zavýská. „Pokud se pohneš, tak-“ řekne a táhne prachovkou podél mých záhybů-„se stane tohle.“ Plácne přes můj zadek jeho rukou a vstřelí do mě šokující vzrušení.

„Nehýbat. Nehýbat.“

Lehkým dotykem péřovou prachovkou zasáhne můj zadek. Max zasahuje znovu a znovu. Tap. Tap. Tap. Jak dráždivé. Dopad je sotva šepot, dráždí mě, můj zadek je jeho jednohubka. Zatřesu se a usiluji o větší senzaci.

„Chceš naplácat na zadek, bejby?“ Zvedá prachovku dolu a tvrdě mě zasáhne, pak mě zase pošimrá. Arrrgh. Skoro chci říct ano. Ale neřeknu. Nikdy dřív jsem výprask neměla, nemám referenci odpovědět na jeho otázku.

Jeho ruka mi klouže po zadku a přejíždí prstem skrz štěrbinou mezi mými půlkami. Třesu se při tom intimním dotyku, ale v době, kdy se zotavím z jeho prstu, přesune se a klouže kolem mého mokrého středu. Zasténám, jsem pro něj připravená, můžu to jen stěží vydržet.

„Maxi! Prosím!“ Houpu boky proti jeho prstům, jak mě škádlí u mého vchodu.

„Ne „Maxi, prosím“,“ zamumlá mi do ucha. „Chci slyšet „Ano, Maxi“, a nic jiného.“ Okusuje můj lalůček a pokládá polibky lehké jako peřičko podél mého krku.

„Ano, Maxi.“

„Hodná holka. Získáš odměnu.“ Kopne do mých nohou a rozdělí je a vklouzne jeho erekcí, horkou a tvrdou, mezi mé záhyby.

Páni. Kdy se svlékl?

Násilné gesto v kombinaci s erotickým pocitem jeho horké, tvrdé erekce mezi mými stehy pošle bouři do mé krve. Mé tělo se třese potřebou a s námahou se držím věšáku a balancuji na prstech. Příliš mnoho. Příliš mnoho věcí k přemýšlení. Tiše zafňukám a vlhkost stéká přes mé stehno.

„Vydrž, bejby.“ Odtáhne se pryč a slyším trhání obalu od kondomu. Pak je zpět, uvolním se.

„Ano, Maxi,“ zasténám.

Zasměje se, nízko, hluboce a sexy, a pak mě naplní. Tentokrát pomalu. Povzdechnu si úlevou, že je konečně tam, kde ho chci mít. Teď, kdyby se jen pohnul.

„Mohl bych tu zůstat navždy,“ řekne. Nechci slyšel slova.

Nastaví mé boky a přitlačí jeho pánev. Potřebuju ho tak moc až to bolí.

„Aaaagh,“ zasténám frustrací.

„Tak netrpělivá,“ zašeptá. „Vím, co chceš, ale bude to lepší, pokud počkáš.“

Lepší pro koho?

Jeho ruka sklouzne po mém boku a přejede přes můj kopeček, pak začne kroužit kolem mého citlivého pahorku. Přiráží a táhne, buduje rytmus, staví mou potřebu.

Mé tělo se prohne do oblouku díky pocitu, ale nestačí to. Natáhnu se na věšáku a tlačím proti němu. „Tvrději,“ slovo vyjde ze mě dřív, než to můžu zastavit. „Víc.“

Zamrzne a jeho hlas nese upozornění. „Co jsi řekla?“

Pulz mi závodí. „Ano, Maxi.“

Zasténá a sevře můj sladký bod s rozhodným a jemným tlakem, na který čekám. Moje uvolnění přijde tvrdě a rychle, moje pohlaví se svírá kolem něj.

Max sklouzne jeho rukama na mé boky a sevře je. Zvýší rychlost, buší do mě takovou silou, že se sotva udržím na věšáku. Mé tělo se napne a jsem opět blízko vrcholu. Tak dobré. „Ano, Maxi. Ano. Ano-“

Právě když si myslím, že moje tělo už nemůže dostat nějaký lepší pocit, Max mě zasáhne na citlivé místo, což způsobí že opět vyvrchholím.

S výkřikem se Max zachvěje a mohutní ve mně, pumpuje tvrdě a hluboce. Když je konečně klid, uvolní mé prsty od věšáku a přitáhne si mě k hrudi. Po několika minutách se zbaví použitého kondomu. Pak se vrátí ke mně a drží mě ještě víc.

Tavím se v teple jeho náručí. „Jsi velmi kreativní, pokud jde o sex.“

Max se zasměje. „Dřív jsem dělal barmana v sex klubu, když jsem byl mladší. Byl jsem zvědavý a chtěl jsem se podívat na scénu z bezpečné vzdálenosti. Dali mi pár nápadů.“

„Jsi…do BDSM?“

„Užívám si to jako hru, zejména dominanci, ale není to můj životní styl. Líbí se mi mít kontrolu v ložnici. Stejně tak i v ringu.“

Můj dech se zadrhne a ztěžka polknu. Co to znamená? Biče a řetězy a výprasky? Oh můj.

Oblečeme se v tichosti a uklidíme místnost. Když se dostaneme ke dveřím, Max podebere můj obličej do dlaní a políbí mě, dlouze, měkce, něžně. Polibek, který říká více než slova.

***

Vrátíme se zpět na dezert, nádherná kombinace třešňového a čokoládového dortu. Po večeři zaplní stan hudba a následujeme tanečníky do haly Champagne Promenade, následuje pak dvouhodinový koncert, během něhož nejméně polovina mužů usne.

V deset hodin jsme zpět ve stanu na after party. Moje hlava se točí z přetížení pocitů a příliš mnoho alkoholu, ale podaří se mi odtáhnout Maxe z parketu od hromady arogantních matek a jejich podvyživených dcer a nárokuji si to, co je moje.

„Líbí se mi žárlivá, Makayla.“ Zašeptá Max, když se zamračím na jednu matriarchu, která se zoufale snaží dostat Maxovu pozornost.

„Nejsem žárlivá.“

„Myslím, že jsi zanechala otistky prstů na mých bocích.“

„Nelichoť si. Je těžké balancovat v těchto botech.“

„Ty boty ti pomahájí k dokonalé výšce.“ Jeho prst zajede pod mou sukni a pak na zadek.

„Ow.“

„Maxi, miláčku, trápíš to děvče?“

Jedna z Velkých Dam slavnosti políbí Maxe na obě tváře a pak obrátí pohled na mě. Zvedne silné brýle na tyčce a prohlídne si mě. Třesu se pod jejím pohledem. Spustí brýle a nevskusně si odfrkne.

„Opravdu, Maxi. Tato? Namísto mé Tootles?“

„Tootles?“ Musím se zeptat.

„Moje vnučka. Byla s Maxem-“Nakloní hlavu a zúží oči. „Jak dlouho to bylo?“

„Nevzpomínám si, Moiro,“ Maxův hlas je studený a ztuhlý.

„Já si to pamatuji.“ Znovu se na mě podívá prostřednictvím jejím obrovských brýlí. „Byli zasnoubení. Řekl ti to?“

„Zasnoubený? Ty jsi byl zasnoubený? S Tootles?“

„Ne.“

„Nestyď se, Maxi.“ Hlas Velké Dámy se stane chladným. „Není nic za co se stydět. Není mnoho mužů, kteří mohou být v blízkosti Tootles. Ona má jeden z nejlepších rodokmenů na západním pobřeží.“

Unikne mi smích. Dovedu si představit Tootles jako čistokrévného pudla na výstavě. Měla bych být naštvaná, ale místo toho se bavím při pomyšlení Maxe s ženou jmenující se Tootles. Možná jsem měla moc drinků.

„Dost, Moiro.“ Max mě chytne za ruku a odtáhne pryč, ale zvědavost drží mé nohy na místě.

„Co se stalo Tootles?“

„Stejná věc, která se stane tobě.“ Pokrčí nosem. „Bude s tebou mít ve skladu zábavu, stejně jako s každou jinou dívkou, kterou si sem přinesl, ale nakonec tě opustí a ožení se s jeho vlastním druhem.“

Má ústa se otevřou a mé srdce spadne na zem. Mů dobrý humor zemře.

„Makaylo.“ Max se dotkne mého ramene, ale já sebou ucuknu.

„Podívejte se kolem, dívko,“ pokračuje. „Je to společnost s velkým S. To jsou jeho lidé. Může si vybrat některou z těchto žen. Mohu vám říct při pohledu na vás, že sem nepatříte. Proč by měl od vás chtít víc než jen trochu legrace?“

Krev zuří v mých uších, že sotva slyším. Poprvé v mém životě, nemám co říct – žádné vtipy nebo odseknutí, sarkastické poznámky nebo chytré poznámky.

„MOIRO!“ Max zatne pěsti a jeho křik přitáhne nechtěnou pozornost. Otočí se na Velkou Dámu a dá ji kus z jeho mysli. Ale nemám zájem o to, co má na srdci. Proklouznu davem a ven ze dveří, právě, když hodiny odbijí dvanáct.

***

Makaylo, kde jsi?

***

Jen mi dej vědět, že jsi v bezpečí

***

Kontroloval jsem Amandu, tvé rodiče, tvého vrátného a tvé spolubydlící

***

Kde jsi?

***

Nemusíš mi říct, kde jsi. Jen mi řekni, že jsi v pořádku

***

Bojím se o tebe, bejby

***

Měl jsem ti to říct

***

Omlouvám se