ATR - 12. kapitola

Překlad: Verča

Zdravím J

I přesto, že bylo krásné počasí, vrhla jsem se na překlad další kapitoly a můžu vám říct (napsat :D), že je to celkem žhavá kapitola. Pro některé z vás byla žhavá 10. kapitola, ale to ještě nic nebylo :D

Samozřejmě, chci poděkovat svým věrným i nevěrným :D čtenářkám za super komentáře.

Přeji příjemné čtení J

Verča

Nepřivedl jsem tě sem kvůli výhledu

„Wow. To je…moderní.“

Čerstvě osprchovaný Max, s jeho vlhkými, lehce rozcuchanými vlasy se rozzáří, když za sebou Colton zavře dveře. Jeho tmavé kalhoty a modrá košile s knoflíky jsou velmi obchodní. Je to to, co nosí doma? Možná bych měla nosit něco elegantnějšího. Moje koketní černá sukně a zlatý hedvábný top, vánoční dárek od mé mamky, vypadaly celkem elegantně na doma. Aspoň, že mám na sobě podpatky.

Colton si ode mě vezme bundu a vyjdu do obývacího pokoje. Svatá krávo. Na co potřebuje takhle velký prostor? Do obývacího pokoje by se vešlo bez problémů patnáct nebo dvacet lidí.

Prvních pár minut jen stojím a zírám. Tři oddělené místa k sezení jsou ozdobeny ležérně, pohodlně vyhlížející pohovky jsou v tlumených odstínech šedé a béžové a dřevěné konferenční stolky jsou v tmavých barvách. Široké hnědé kožené židle a měkké koberce sjednocují oddělený protor. Žulový bar s posezením pro šest lidí s nástěnnou televizí je obklopen palmami v květináčích.

Moje podpatky klapají na krémově zbarvených dlaždicích, rukou přejíždím po smetanově mramorových obkladech až k obřímu lesklému mahagonovému jídelnímu stolu. Šedé kožené jídelní židle mají nízké opěrky a široké polstrované sedáky. I ve zbytku místnosti je nábytek mužský, ale příjemný. Moderní jeskynní muž.

„Nejvyšší patro je v podstatě kompletní domov.“ Colton se usmívá, když se pomalu otáčím dokola. „Přesto tu jsou tři patra, hlavní koupelna, kuchyń, místnost na snídaně, obývací pokoj, místnost na večeře a knihovna, to vše je v tomto patře.“

„Je toho víc?“ Tento prostor, co vidím, je asi desetkrát větší než celý můj dům.

„Ach, ano.“ Colton gestikuluje k široké chodbě končící dvojitými dveřmi. „Pánovo obleky jsou v této místnosti, je stejně velká jako hlavní obytný prostor. Nahoře najdete vlastní koupelnu a ložnici pro hosty, a dole máme posilovnu, domácí kino, místo pro personál a vinný sklep.“

„Wow.“ Nemohu myslet na nic jiného.

Max mě usadí v baru a omluví se kvůli hovoru. Colton mi nabídne pití, ale odmítnu alkohol ve prospěch dietní sody. Nechci ztrapnit sama sebe v Maxově fantastickém domě.

Povídáme si o domě, Coltonově obytném prostoru v přízemí a pěti mostech, na které je pěkný výhled z terasy. Vyloknu celou dietní sodu a sním celou misku oříšků.

Max se ještě nevrátil, když jsem dokončovala plenění tácu s malým občerstvením, zatímco Colton dodělával jídlo.

„Večeře bude připravena během několika minut,“ říká Colton. „Dnes večer budete mít humrový koktejl, rajčatový salát, grilované volně-pobýhající kuře s pečenými žampiony a chřestem a čokoládovou pěnu jako dezert.“

Moje ústa zvlhnout. A to jsem měla v plánu mít cereálie s odtučněným mlékem k večeři, do té doby než mi ráno napsal Max. „Vy také vaříte?“

„Komorník dělá jakékoliv povinnosti, které jsou potřebné. Pan Huntington hodně cestuje a nechtěl na plný úvazek zaměstnávat kuchaře. Baví mě být v kuchyni. Funguje to velmi dobře.“

Následuji Coltona po domě. I když je to tu útulné a pohodlné, nevidím tu žádné osobní předměty. Žádné fotky. Žádné časopisy. Žádné šálky, pantofle nebo deky. Všechno je dokonalé a perfektní. Rozhodně to není ten druh místa pro odpočinek po práci s dobrou knihou a Chunky Monkey.

Kuchyň je tak velká, že by zabýrala většinu mého nového bytu. Ořechový ostrůvek snadno pojme šest stoliček. Starožitné průmyslové světla a čistá nerezová ocel dodávají kuchyni bohémský pocit.

Vysněná kuchyně.

Sedím u ostrůvku, zatímco Colton ohřívá obsah ve velkém hrnci na plotně. Dráždivá vůně zavane mým směrem a můj žaludek zavrčí.

„Mohu vám s něčím pomoct?“

„Ne, děkuji, slečno Makaylo. Nechceme, aby u nás naši hosté pracovali, když přijdou na návštěvu.“

„To nebude fungovat.“ Připojím se ke sporáku. „Cítila bych se pohodlněji, kdybych vám mohla pomoct.“

„Nevím, jestli by to pan Huntington schválil.“

„Prosím, Coltone. Jsem zvyklá na dům plný lidí, podlahu, na které jsou rozházené krabice od pizzy a drobky všude možně. Ticho a sezení mě znervózňuje.“

Neochotný úsměv se šíří přes jeho obličej. „Salát potřebuje omýt. Je tu rezervní zástěra ve skříňce vedle ledničky.“

Moje ramena uvolněně padnou. „Omytí salátu zní perfektně.“ Vezmu si modro-bílou kostkovanou zástěru ze skříně a pustím se do práce.

„Pracujete pro Maxe dloho?“ Nemohu najít způsob, jak zapnout kohoutek. Vypadá to jako obří krk s připevněným zobákem. Možná bych měla zahejkat.

„Asi šest let. Sloužil jsem pro rodinu v Yorkshiru a on mě zlákal.“ Colton mávne rukou před kohoutkem a voda vyletí labutím nosem. Nóbl.

„Nelituji toho,“ pokračuje. „Amerika je skutečně zemí příležitostí a pan Huntington je velmi štědrý zaměstnavatel.“

Povídáme si o Coltonově práci, zatímco oplachuji salát. Colton mi podá růžový plastový salátový nůž a prkénko a baví mě historkami o komornické škole, zatímco krájím. Jak super to je?

„Coltone.“ Ostrý Maxův hlas přeřízne náš kamarádký rozhovor, jako nůž salát.

Colton trhne hlavou a zbledne.

„Co dělá Makayla v kuchyni?“

Umístím se mezi otřeseného Coltona a vztekajícího se Maxe a usadím mé ruce na boky. „Ptala jsem se, jestli bych mohla pomoct. Colton řekl ne. Trvala jsem na tom. Chtěla jsem něco dělat, abych se nenudila, když jsi byl na telefonu. Nejsem dobrá v nečinnosti.“

„Nauč se to.“

Můj dech se zadrhne. „Co jsi to právě řekl?“

Jeho oči se zúží. „Řekl jsem nauč se to. Jsi hostem v mém domě. Hosté odpočívají. Nechci, abys pracovala. To je Coltonova práce.“

„Chci tady být.“ Držím svůj hlas nízko, ale můj tón je pevný.

Max mě ignoruje a zírá na Coltona. „Chci si s tebou promluvit venku.“

„Je mi to líto, pane. Je to moje chyba.“

„Ne. Nebyla to vaše chyba.“ Založím si ruce a dívám se na Maxe. „Bylo to moje rozhodnutí.“

„Makaylo! Jedná se o personální záležitost. To se tě netýká.“

„To týká pokud se chystáš pokárat Coltona za něco, co jsem udělala já. Pokud chceš něhoho vyhodit, pak to jsem já. Nikdy jsem nebyla dobrá v krájení hlávkového salátu.“

Max rozmrzele vydechne. „Nebudu nikoho vyhazovat.“

„Dobře.“ Přesunu svou váhu z jedné nohy na druhou, jak se na sebe díváme. Teď co? Nikdy předtím jsem nedělala královnu dramatu. Mám se vzdát? Ne. Potřebuje naslouchat a porozumět. To se nestane pokud uteču.

Zatnu zuby a hlasitě vydechnu. „Líbí se mi, že se po mě díváš, ale ne, pokud to znamená, že budeš panovačný a kontrolující. To nezvládnu. Někdy je třeba abys ustoupil a věřil, že můžu dělat své vlastní rozhodnutí.“

Max se zamračí. „Tohle je můj dům.“

Sklouznu rukama vzhůru a kolem krku a přitáhnu si ho dolů, dokud neucítím teplo jeho dechu na svých rtech. „Tohle je tvoje holka. A pokud chceš, aby tvoje dívka zůstala ve tvém domě, raději se omluv Coltonovi.“

Jeho oči ztmavnou a jeho ruce se kolem mě obalí. Nízký hřmot startuje v jeho hrudi. „Moje holka.“

Lehce přejedu mými rty přes jeho. „Tvoje,“ zašeptám. „A ty jsi můj.“

„Omlouvám se, Coltone,“ říká náhle Max. „Byl jsem mimo.“

„V pořádku, pane.“ Colton si rozváže zástěru a zavěsí jí na věšák. „Jídlo je připravené. Jdu servírovat.“

„Je velmi diskrétní,“ zareptám proti jeho rtům.

Max mě zvedne a usadí na ostrůvek. Přejíždí prsty podél mé citlivé pokožce na vnitřní straně stehen, jemně je roztáhne, aby se ke mně dostal blíž. „Má tě rád.“

„Jak to víš?“ Prsty se líně blíží k mému centru. Dám mu ruku na rameno, abych uklidnila mou touhu.

„Jsi v jeho kuchyni. Nikoho do ní nikdy nepustil. Ale nejsem překvapen. Máš způsob, jak přinutit lidi cítit se pohodlně. Nasloucháš jim. Opravdu nasloucháš. Vsadím se, že víš o Coltonovi dost po vašem krátkém rozhovoru, který si s ním měla. Je to jedna z věcí, které na tobě mám rád.“

„Má zajímavý život.“

Max zavýská. „A ty jsi zajímavá dívka.“

„Jsem hladová dívka.“ Poukážu na hrnce na sporáku. „Nerada bych aby se jeho jídlem plýtvalo. Dal do toho spoustu času a úsilí.“

Max mě obejme a dlouze a hluboce políbí. „Jídlo je asi ta poslední věc v mé mysli, ale na později budeš potřebovat energii.“

Můj dech se zadrhne. „Co se bude dít později?“

Dá mi zlý úsměv. „Budeš muset počkat, abys to zjistila.“

Vedu svůj prst podél horní hrany jeho opasku a zastavím se v jeho středu. „Co když nechci čekat?“

***

O půl hodiny později Agusta klouže až do horní části nejvyššího vrcholu San Francisca. Město se pod námi třpytí a hvězdy jsou tak blízko v temné noční obloze, že bych na ně mohla skoro dosáhnout a dotknout se jich.

Max jemně sundá mou helmu z hlavy a umístí ji na kamennou podezdívku.

Podívám se okolo a zasměji se. „Nemůžu uvěřit, že jsi mě zavezl k Twin Peaks.“

„Proč?“ Sundá si jeho hlemu a umístí jí vedle mé.

„Je to muchlovací místo v Oaklandu. Nikdo nechodí k Twin Peaks v noci kvůli výhledu.“

„Nepřivedl jsem se tě sem kvůli výhledu,“ zarachotí Max. Poplácá na sedadlo před ním a moje nohy se promění v želé.

Opatrně lezu na sedadlo proti němu. Mé srdce buší proti mým žebrům když se setkám s jeho doutnajícím pohledem. „Maxi Huntingtone. Vzal jsi mě sem, abys mě udělal?“

Podebere můj obličej do dlaní. „Nejdřív večeře. Pak dezert.“ Žaludek se mi třepotá při jeho slovech a mráz se žene skrz mé tělo. Moje potřeba unikne z mých úst tím nejměkčím zasténáním.

„Bože, Makaylo.“ Nakloní se a zaútočí na mé rty. Všechno ve mně změkne. Jazykem rozdělí mé rty a jazyk v nich kmitá, hladí, ochutnává. Ještě lepší než minule.

„Nepokoušej mě,“ zamumlá proti mým rtům, „nebo nikdy nedostaneš svou večeři.“

„Nechci večeři.“

„Budeš potřebovat energii.“ Jeho hlas kape se smyslným slibem a jen tak tak se mi podaří ubránit se od roztrhání jeho nové kožené bundy z jeho těla a prosit ho, aby si mě vzal přímo tady na motorce.

Rozepne jeho sedlovou brašnu a vytáhne dvě vysoké plechové nádobky a rozdělí je do sekcí. Každá sekce odhaluje jinou část jídla. Úchvatné. Musím si to taky pořídit. Charlie bude tak žárlivý.

Jíme naše jídlo čelem k sobě a jen občas se rozhlédneme. Ačkoliv jídlo je vynikající, moje tělo se třese očekáváním. Chci slibovaný dezert. Chci víc polibků. Chci víc mazlení. Chci víc Maxe.

„Co si myslíš o domě?“ Napíchne kousek pečeného kuřete malou stříbrnou vidličkou.

„Je to..hm….moderní a mužné. Útulné. A….hezké. Dobře zařízené.“

Max zvedne obočí. „Buď ke mně upřímná.“

„Miluju to, ale nevypadá to jako ty. Ne, že bys mi o sobě nic neřekl, ale nikde jsem tě neviděla. Viděla jsem Maxe, ale ne Tormenta. Nevím, jestli to dává smysl.“

Z úsměvu se mu zkrabatí obličej, předpokládám tak, že to byla správná odpověď.

„Používám ho hlavně pro zábavu. Potkávám spoustu potenciálních klientů, a obvykle jim nabídnu aby u mě zůstali, takže z nich můžu získat lepší pocit. Nemohl bych to udělat bez Coltona. On se stará o vše, takže se můžu věnovat podnikání.“

„Kam jdeš pokud chceš kopat a relaxovat?“ Nabodnu nějakou zeleninu. Nevím co za druh to je, ale její lahodnost změní můj názor na zeleninu okamžitě.

„Stavím apartmá v prvním patře v klubu. Je to stále nedokončené, ale všechny základy jsou na místě. Jdu tam, když se chci dostat pryč.“

„Ráda bych to viděla,“ řeknu tiše. „Přála bych si vidět něco, co jsi ty.“

Jeho čelist se zatne. „Nahoru nikoho neberu.“

Ačkoli je jeho tón jemný, jedno odmítnutí mě zabolí. „Jasně. Promiň. Zapomeň, že jsem se tě zeptala.“

Už nemám hlad, uchopím moji malou nádobku a zastrčím ji do Maxovo brašny. Následuje mě a na chvíli se na sebe jen díváme v trapném tichu.

„Kurva.“ Max sklouzne jednou rukou kolem mého pasu a přitáhne si mě proti sobě. Sehne se a škádlí má ústa, pak jeho jazykem smyslně klouže po mých rtech. Mé tělo díky jeho reakci vzplane.

Odtáhne se a palcem přejíždí přes mou tvář. „Trápí tě to.“

„Ne. Opravdu. Naprosto to chápu. Všichni potřebujeme naše soukromí.“

„Ne ty. Ne ode mě.“ Vklouzne jeho jazykem do mých úst a pak mě plení. Jeho ruka se zamotá do mých vlasů a zatáhne mou hlavu dozadu odhalujíc tak krk, který smyslně hladí jeho rty. „Skrýváš přede mnou něco?“ Zamumlá.

„Tvůj jazyk byl v půlce mého krku. Vypadá to tak, jako bych před tebou něco skývala?“

„Vždy chytrá ústa.“ Přeběhne palcem přes mé rty a když otevřu pusu jeho ústa mě napadnou. Tentokrát si vezme vše, co mu dávám a požaduje víc. Mé tělo taje do jeho. Moje záda se prohnou, takže tlačím prsa do jeho rudi, prosíc, aby byly volné.

„Pokaždé, když tě vidím, chci políbit tu tvou chytrou a malou pusu,“ zachraptí do mého ucha.

Obalím kolem jeho krku paže a stáhnu ho dolů. Políbím ho nazpátek, piju ho. Naše jazyky se dráždí a dotýkají se. Mé prsty se zaryjí do jeho bundy a zasténám mu do úst.

„Potřebuju se tě dotknout.“ Nečeká na mou odpověď. Místo toho, jedna jeho ruka najde můj zip a jedním rychlým pohybem sundá bundu z mých ramen.

Třesu se díky návalu chladného nočního vzduchu. Moje bradavky prosvítají přes tenkou látku mého tílka, vyklenu se proti jeho rukám.

„Jsi tak zatraceně žhavá.“ Pak podebere má prsa, jedno do každé dlaně a palci tře mé bradavky, obkresluje je. Jeho jazyk zajíždí dovnitř a ven z mých úst se škádlivým příslibem, že to co brzo přijde, bude lepší.

Max klouže prsty pod špagetovými ramínky mého tílka a stáhne je. Hledí na mě, ale nehýbe se.

„Maxi?“

„Tak krásná.“ Sehne se a vsaje mou pravou bradavku do úst a saje ji a okusuje. Lapám po dechu, jako bych právě doběhla maratón.

Příliš mnoho. Příliš mnoho pocitů. Jeho ústa na mých prsou. Palci krouží kolem mých bradavek. Měkké vlasy mi přejíždějí přes hruď.

„Ahhhh.“ Opřu se dozadu a nepohodlně se vyklenu přes palivovou nádrž. Moje vlasy mi padají dolů, moje prsa jsou vystavená a moje špičaté bradavky dosahují až ke hvězdám. Maxovo ruce zmrznou v polovině pohlazení.

„Kriste. Jsi strašně svůdná. Pokud nechceš vstát, nebudu schopen zastavit.“

„Nevstanu.“

„Pak nezastavím, bejby.“ Nakloní se ke mně, sází drobné polibky po mém břiše a škádlí můj pupík jeho jazykem. Teplo proudí mým tělem. Zuby kouše mé břicho a pak se jeho ústa ponoří ještě níže.

Mé tělo se napne díky potřebě uvolnění. Zakroutím se a dám mu tak větší prostor. Svět se posune a převrhne se vzhůru nohama.

„Hej tam.“ Max mě chytne za ruku a zachrání mě tak před ponižujícím pádem na štěrk.

Mé tváře hoří. „Obávám se, že nemám žádné dovednosti, abych se udržela na motorce.“

Max mě studuje a jeho oči vypadají zamyšleně. „Mám nápad.“

O pět minut později jsem zpátky na svém místě, ale nyní je zadní kolo zabezpečeno nějakým druhem skládacího otočného ramenného stojanu a Max stojí vedle motorky se svitkem lana v ruce.

„Chystáš se chytat králíky?“ Ptám se, když  přetahuje mé tílko přes hlavu.

„Máš ráda králíky?“ Zamumlá.

Ano. Ale ne ty chlupaté. Ne, že bych mu to dala někdy najevo.

Jsem příliš horká na to, aby mi byla zima, ale když mě položí na palivovou nádrž, zasyknu při pocitu chladného kovu na mé kůži. Jeho ruce sklouznou k mým bokům, umístí mě tak, že mám zadek na sedačce a jsem tak v polo-podpírající pozici. Pak mě dlouze a tvrdě políbí.

„Věříš mi, že tě udržím v bezpečí?“ Zašeptá.

„Věřím ti.“

Jeho oči blikají smyslným slibem. „Uděláš přesně to, co ti řeknu, bejby? Pokud ne, můžeš sklouznout. Nechci ti ublížit.“

„Pokusím se.“

Zvedne mé ruce nad hlavu a provazem připevní jedno mé zápěstí k řidítkám. Pak udělá to samé s druhým zápěstím. Zatahám. Řídítka se otočí. Moje čelo se pomačká. Hmm. Ruce připevněné do stran. Vypadá to trochu výstředně. Nikdy dřív jsem nedělala nic výstředního. „Neznám to,“ řeknu. „Pokud spadnu, motorka spadně na mě.“

„Nedovolím, aby ti bylo ublíženo.“ Max přejede jeho očima mé tělo. „Zamysli se nad slovem, které mi řekneš, pokud budeš chtít zastavit to, co budeme dělat. Třeba nějaké slovo, které pro tebe něco znamená.“

„Proč nemůžu říct jen „zastav“?“

Umístí polibek na mé břicho. „Někdy v zápalu momentu „zastav“ znamená „jdi“.“

Vsaji své rty a rozhlídnu se. Možná bych měla vybrat slovo, které znamená něco pro Maxe. Pak tomu bude věnovat pozornost.

„Agusta.“

Max se usměje. „Tvoje bezpečnostní slovo je Agusta. Nikdy na to nezapomenu.“

Teplý vánek mě pohladí po tváři a rozfouká mé vlasy. Snažím se je odfouknout pryč, ale nejde to. Zkusím ruce, ale zasáhne mě realita. Jsem svázaná, a na motorce. Mé srdce buší dvoujnásobnou rychlostí.

„Nehýbej se. Zůstaň pro mě takto.“

Polknu knedlík v kruk. „Já…nemyslím si, že se mi to líbí.“

Max se skloní k mé hrudi a začne dráždit mou bradavku zuby. Chtíč napadne mé tělo a začnu se třást v chladném nočním vzduchu.

„Líbí se ti to?“ Otře se o mé druhé prso, jazykem předeje přes mou bradavku, takže se stane bolestivě tvrdou a smyslné blesky střílejí rovnou do mého nitra.

„Anoooo.“

Pohladí rukou můj žaludek a pak mi mučivě sundá sukni přes boky. Během minuty na sobě mám jen nové smaragdově zbarvené kalhotky, které odpovídají barvě mých očí.

Jeho oči přejíždějí přes celé mé tělo a pak zasténá. „Jsi ještě více dechberoucí, než jsem si představoval.“

Představoval si mě nahou.

Jeho rty klouzají po mém břiše a pak podél okraje mých kalhotek.

Zasténám a pokusím se ho tak povzbudit k cestě k mým bokům.

„Říkal jsem ti, aby ses nehýbala.“ Jeho uhlazenýhlas mě bere na ostrou hranu. „Je tu cena, kterou zaplatíš za nedodržení pravidel.“

Hmmm. Líbí se mi, jak to zní. Doufám, že cena zahrnuje odstranění mých kalhotek.

Max jde někam, kde ho nemůžu vidět. „Pět minut,“ zavolá přes rameno. Slyším jen křoupání štěrku, jak mizí  v dálce. Pak neslyším nic víc, než jen vítr v korunách stromů.

„Maxi?“ Nakloním hlavu dozadu a snažím se rozhlédnout, ale nic nevidím. „Kde jsi?“

Můj tep se zrychlí, když se můj mozek snaží zpracovat co se děje. Je to ta cena? Dělá si srandu?

„Maxi?“

Ticho.

„Měla bych být nažhavená? Pokud ano, opravdu mi není teplo. Vlastně je mi zima. Možná si vzpomínáš, že na sobě nemám vůbec nic. Také tvoje motorka není moc příjemná v této poloze. Je docela těžká a něco mě tlačí do zad. Myslím, že je to palivová nádrž.“

Nemůže být daleko. Neopustil by jeho drahocennou Agustu. Ale mohl by opustit mě? Moje plíce se stáhnou při této myšlence.

„Zmínila jsem se, že můj nevlastní otec je šéfem policie v Oaklandu? Ne, že bych ti vyhrožovala, ale kdyby mě takhle někdo našel a já upustila tvoje jméno, možná bys nebyl tak šťastný. Byl jsi někdy ve vězení, Maxi? Slyšela jsem, že je to méně pohodlné, než být svázaná a nahá na motorce na Twin Peaks.

Mám strach, je chladno a mráz se mi plazí po zádech. Co když má v okolí auto? Co když na něj někdo čeká? Co když je to všechno jen nějaká komplikovaná sexuální hra, kterou hraje se ženami? Co když mě jen škádlil a políbil jen proto, aby mě tu někdo nalezl v dopoledních hodinách?

Oh, jeho polibky. Takové lahodné polibky. Polibky na rtech. Polibky na krk. Polibky na prsa. Všechno pod mým pasem se utáhne a najednou se mé smysly zvýší. Tvrdá kovová nádrž mě tlačí do zad, měkká kůže pod mým zadkem. Takový kontrast. Doprava hučí v dálce, a zachytím podivné chvění křídel na hlavou. Hvězdy se třpytí na noční obloze, jsou jako světlý špendlík zapíchnutý na plátně z černého sametu. Vzduch voní borovicemi a solí a ostrou vůní benzínu. Maxovo chuť mám stále na jazyku. Můj puls bije stabilně mezi mými stehny.

Vážně? Jsem svázaná na motorce ve tmě, a jsem tak vzrušená, že chci křičet? Co to se mnou sakra je? Možná bych měla křičet. Ale když se rozhodnu, výkřik umírá v mém krku. Slyším ho přicházet?

„Končíme. Vedla sis dobře, bejby.“

„Nechal jsi mě tu schválně?“

„Ty jsi nehrála podle pravidel.“

Vidím červeně. Mé ruce se sevřou v pěst nad mou hlavou a moje vzrušení zmizí jako sen v ranním světle. Všechny druhy nadávek vybouchnou v mé hlavy – ty obvyklé co se děti naučí ve škole, několik dalších, které jsem se dozvěděla z knih. Nemůžu uvěřit, že bych je vypustila z mých úst. Nadávám si sama sobě a všechny hned zlikviduju. Nesnížím se.

„Rozvaž mě. Hned.“

Max zatahá za lana na mých zápěstí. Natáhne se, aby mi pomohl vstát, ale odplácnu ho. „Neopovažuj se mě dotknout.“

Poté co ne moc elegantně slezu z motorky, oddupu ke zdi směrem k mé bundě s takovou důstojností, jakou můžu nashromáždit jen s vlhkými zelenými kalhotkami na sobě. Já. Jsem. Tak. V. Prdeli. Tady.

Předtím, než mohu vůbec sáhnout na bundu, Max je za mnou. Sklouzne rukou kolem mého pasu a přitáhne mě k jeho tělu. Kůže na kůži. Musel si sundal bundu a košili. Jak troufalé.

„Byla jsi tak sexy ležící na mé motorce,“ zamumlá mi do ucha. „Víš, co jsem chtěl udělat? Víš, kde jsem chtěl mé ruce, mé rty, mé-“

„Přestaň. Nechci to slyšet.“ Otočím se k němu čelem. „Vyděsil jsi mě. To nebyla legrace.“

Studuje mé oči tak intenzivně, že se musím podívat jiným směrem.

„Řekni mi pravdu.“ Jeho hluboký hlas, i když měkký je naplněný žádostí.

„Říkám pravdu. Vyděsil jsi mě. Jsem teď tak naštvaná. Přemýšlím, že ti dám pohlavek.“

Jeho výraz se stane živočišným, predátorským. Zatlačí mě dozadu, proti zdi. Chladné a drsné kameny mě dřou do kůže. Uvězní mě jeho tělem a uzamkne jeho oči s mýma.

„Udeř mě.“

„Ne.“

„Právě jsi řekla, že si mi chtěla dát pohlavek.“

Mé tělo se chvěje, když se ke mně nakloní. „Řekla jsem, že o tom přemýšlím.“

Jeho oči se změkčí. „Na co dalšího myslíš, malý bojovníku?“ Uchopí mou hlavu do dlaní a palcem mě hladí po tváři.

„Přemýšlím, že máš hroznou sváděcí techniku,“ zanadávám. „Začal jsi dobře – jízda na motorce, Twin Peaks, piknik pod širým nebem, ale ztratil jsi mě, když ses rozhodl hrát na kovboje s lanem a já jsem měla být tvá klisnička.“

Max se zasměje. „Ztratil jsem tě, nebo jsem tě vzrušil? Jsi naštvaná, protože jsi měla strach nebo že tě to nažhavilo, a to se ti nelíbí?“

„To je směšné.“ Přesunu svou váhu z jedné nohy na druhou. „Kdo by byl nažhavený tím, že je přivázaný k motorce a je sám ve tmě?“

„Ty.“ Jeho ruka sklouzne dolů po mém břiše a na můj pohár tepla. Nasaji ostrý dech, ale oddalování není řešením. Moje boky se k němu nakloní, žádají víc.

Palcem pohladil okraj mých kalhotek a pak je odsunul stranou. Přitisknu mé ruce proti jeho hrudi, protože mám v úmyslu odstrčit ho, ale moje ruce nenásledují můj úmysl. Místo toho sklouznou na jeho hruď a pak kolem jeho krku, přitahujíc se tak k teplu jeho těla. Maxův prst klouže podél mých záhybů a pak se ponoří dovnitř. Mé oči se zavřou a zachvění projede skrz mou štěrbinkou.

„Ty jsi tak mokrá, bejby,“ zasténá. Roztírá mou vlhkost. „Tvé tělo ví, co chce. Je pouze potřeba osvobodit tvoji mysl.“

Kousnu se do rtu a otočím hlavu na stranu. Je špatný. Musí být špatný. Nejsem na výstřední věci. Ne, že bych kdy měla šanci zjistit to. Mí tři klidnější, ultrakonzervativní milenci nikdy nezkoušeli nic jiného než misionářskou polohu.

„Mé tělo a moje mysl se shodují, že chci odejít.“

Na Maxovo rtech se objeví úsměv. „Jeden polibek a půjdeme. Máš mé slovo.“

Touha šeptá v mých žilách sliby potěšení. Zatnu zuby. „Dobře. Jeden polibek.“

Maxovo oči ztmavnou. Sklouhne jednou rukou k mému pasu a přitáhne si mě k jeho hrudi. Jiskra vystřelí rovně po mých zádech a teplo a jemné senzační vlnky do mého těla.

Jeho dech šeptá na mou tvář a já stisknu mé rty dohromady. Dostane cudný polibek. Odmítavý polibek. Polibek, který říká, že nehraju tyto hry.

„Otevři se mi, bejby.“ Jeho slova pošlou nárůst vlhkosti mezi mé nohy. Přejede palcem přes můj spodní ret a stlačí ho. Okamžitě podlehnu, jako dítě v cukrárně. Rozdělím své rty a nechám palec ponořit dovnitř mých úst, a pak ho lačně saju jako lízátko.

„Hodná holka.“

Jeho slova mi způsobí husí kůži. Měkká slova. Souhlasná slova. Blahosklonná slova. Nemohu sebrat energii na to, abych ho pokárala, zatímco jeho palec vjíždí a vyjíždí z mých úst. Myslím na jiné věci. Sprosté věci.

Zakroutí jeho prstem a pak mi nakloní hlavu dozadu, palcem mě teď hladí po tváři. Nemohu se dívat jinam. Celá moje bytost je zaměřena na něj. Nakloní se a zakryje má ústa jeho. Jazykem klouže podél mých rtů a pak se ponoří dovnitř a plení má ústa. Můj mozek se rozpouští, nedává mi žádnou šanci se zotavit. Jeho prsty se utáhnou okolo mého krku a líbá mě tak, že stěží můžu dýchat.

Ach Bože, já ho chci. Špatně. Přitáhnu se svým tělem k jeho.

A pak přestane.

„Ne.“ Téměř zakvílím.

Maxovo oči se jasně třpytí a jeho hrudník se zvedá a klesá strašně rychle. „Dal jsem ti své slovo. Jeden polibek a půjdeme.“

„Já nechci jít.“

„Tak mi řekni pravdu,“ zaskřehotá. „Přiznej, že tě to rozžhavilo. Že tě to udělalo mokrou. Kdybych vklouzl svou rukou za tvé kalhotky, udělal bych tě dřív, než bys řekla stop.“

Sexy slova. Špinavá slova. Nafoukaná slova. S nízkým povzdechm se k němu nakloním a přitisknu své rty na jeho. „Ano.“

Max mi dá samolibé zamručení. Sklouzne rukou dolů do mých kalhotek a přitiskávajíc dlaň proti mému citlivému místu. Jeho prsty klouzají skrz mé záhyby a pak se vnoří dovnitř.

Ach. Můj. Bože. Můj dech se zadrhne a oheň střílí skrze mne. Zafňukám a kolébám se proti němu, potřebuji více.

„Mám tě, bejby.“ Jeho dech je teplý a vlhký. „Vím, co potřebuješ.“

Max vytáhne prst ven ale hned tam strčí dva, což mě přinutí vykřiknout. Prsty se noří dovnitř a ven, zatímco jeho palec tře mé sladké místo. Maxovo paže se kolem mě utáhnou, drží mě.

Tak blízko. Tak zatraceně blízko. Potřebuju se udělat tak moc.

„Pusť to.“ Max přejede palcem přes mé pulzující centrum. Jednou. Dvakrát. Třikrát. „Pusť to, bejby.“

Jeho hluboce erotická slova mě katapultují až k orgasmu. Zasáhne mě takovou silou, že křičím. Je to můj vůbec první orgasmický výkřik.

Křičím, utahuji kolem něj prsty, když mě zasahují kontrakce rozkoše. Ale nekončí. Prsty stále pokračuje v kouzlení. Kdyby mě nedržel, zhroutila bych se na zem.

Když konečně vytáhne prsty ven, začnu se nekontrolovatelně třást. Max mě obejme a pevně drží. To není to, jak jsem si představovala svůj první Makaylin-orgasmus. Žádná měkká postel. Žádný jemný dotyk. Žádné nepatrné záchvěvy a malý výbuch radosti. Bylo to divoké. Nekontrolovatelné. Byly tu provazy a kov a chlad a strach.

Strach nemá místo v ložnici nebo dokonce na Twin Peaks. Ztuhnu v Maxově náručí a odtáhnu se. Bože, jsem nepořádek. „Můžeme jít?“

Max pozvedne jeho obočí. „Co je špatně?“

Zvednu své oblečení. „Nic. Jsem v pohodě. Jen…je chladno.“ Sakra. Zapomněla jsem sukni.

„Pojď sem, bejby.“

„Fajn. Můžeme jít.“ Vytvořím falešný úsměv na tváři.

Max ke mně kráčí a podebere můj obličej do dlaní. „Je v pořádku se bát.“

„Nebojím se tě.“

Jeho oči změknou „Možná ne, ale bojíš se sebe.“