Unforgiven - 48. kapitola

Překlad: Peťa

Když se její oči otevřely, byl tam vedle ní, tiše dýchal, zatímco spal. Venku bylo slunečno a Macy seděla vedle postele a zírala na ni. Natáhla se přes Darrenovo tělo a poškrábala Macy na vršku hlavy. Když stáhla ruku zpátky, jeho oči byly otevřené.

„Ahoj.“ Její hlas byl chraplavý a hrdlo drsné z pláče předchozího dne. Políbil ji na rty.

„Ahoj. Co kdybych napustil vanu a udělal nám trochu kávy.“ Přikývla. Vylezl z postele pořád úplně oblečený a ona si uvědomila, že ona je taky. Všechno, co se den před tím stalo, měla trochu zamlžené. Její máma zemřela. To bylo asi vše, co věděla s definitivní jistotou. Šel do koupelny a vrátil se o chvíle později, když slyšela, jak se spustil kohoutek vany. Odešel z pokoje a ona seděla pár minut na straně postele, zatímco zírala na podlahu. Cítila se jako socha. V tu chvíli necítila vůbec nic. Věděla však, že to není pravda. Její srdce se lámalo, ale v tu chvíli se prostě cítila ochromená. Pravděpodobně by si to měla užít, zatímco to trvá. Nebyla dost pitomá, aby si myslela, že se bolest nevrátí.

Vrátil se se dvěma šálky kávy a šla za ním do koupelny. Položil je oba na široký okraj velké relaxační vany, a když se obrátil k ní, natáhl se k vrchnímu knoflíku jejích šatů. Rozepnul každý z nich a sesunul jí šaty z ramen, aby vytvořily jezírko u jejích nohou. Když se natáhl za ni, aby jí rozepnul podprsenku, vzhlédla k němu. Mnoho dlouhých sekund na sebe navzájem zírali, a dokud její oči neklesly k podlaze mezi nimi, nedokončil rozepnutí její podprsenky. Nakonec jí sundal spodní prádlo z boků a pomohl jí do vany. Vrátila se k tichu.

Rychle se svlékl a zanořil se naproti ní. Sledoval ji, když jí začal masírovat chodidla. Jeho dotek byl tak perfektně jemný a zírala mu na hruď, jak se její tělo uvolňovalo do jeho doteku. Nebylo na tom vůbec nic sexuálního, ale jeho tělo bylo vzrušené. Nebylo těžké to vidět přes nehybnou vodu mezi nimi, a když ji nachytal, jak se dívá, pročistil si hrdlo. Srkla si kávy a zírala. Neměla tušení, co jiného se sebou dělat.

„Máma by tě ráda dnes odpoledne vzala k Jepsonovi, abyste se sešly s Billem. Jsi s tím v pohodě?“ Sledoval ji. Zdál se nervózní. „Michelle pojede do Memphisu, aby ti sbalila nějaké oblečení a aby našla šaty na pohřeb pro tvou mamku.“ Neodpovídala a věděla, že by měla. Vypadal tak nesvůj a kdo by nebyl? Nemohlo být snadné mít s někým takový rozhovor. „Přemýšleli jsme nad bohoslužbou u hrobu, možná pozítří.“ Její oči klesly k jeho zvětšujícímu se vzrušení a on si znovu pročistil hrdlo. Jen zírala a představovala si, jaké by to bylo milovat se s ním. Chtěla to. Něco, co vyvolává dobré pocity. Něco co bolí v dobrém slova smyslu. „Bailey, prosím, odpověz mi.“

Konečně vzhlédla k jeho očím a přikývla. „Děkuju.“ Její emoce byly mimo dosah a zdálo se, že si nedokáže spojit to, co by měla cítit s tím, jak se chová. Odtáhla od něj nohy a on se na ni váhavě díval. Zdál se tak nervózní a opravdu neměla v úmyslu nutit ho, aby se tak cítil. Vlezla mu do klína, a když se posunul dopředu a obalil si její nohy kolem pasu, povzdechl si a přitulil se jí pusou ke krku. 

Ztratila pojem o čase, ale když nakonec vypustil vanu, byla z ní sušená švestka a voda byla studená. Zvedla mu hlavu z ramene a on se na ni jemně usmál. Byl to malý úsměv a ona se mu ho pokusila oplatit, ale bolela ji pusa.

„Řekni mi, na co myslíš?“

Dívala se mu na pusu, jak se pohybovala. Jeho rty a tvar jeho úst jí tak moc připomínaly Jess. Byla to pěkná pusa. Jeho zuby byly rovné a bílé a sotva je mohla za jeho rty vidět, když mluvil. Dotkla se jeho úst, vlekla prsty přes jeho rty. Rád se dotýkal jejích rtů. Od jejího návratu to dělal mnohokrát a myslela si, že ví proč. Na puse bylo něco neuvěřitelně intimního. Jeho spodní ret sebou trhnul trošku do strany, když přes něj přejel její prst a ona to sledovala. Mohla cítit, jak se jeho vzrušení mezi jejich těly napíná a škube sebou. Neudělal žádný pohyb k tomu, aby se jí tímto způsobem dotknul a nebyla si jistá, co si o tom myslet. Samozřejmě se zdálo, že v tuto chvíli nedokáže přijít na to, jak se cítí ohledně skoro ničeho.

„Bailey?“ Její oči bleskly k těm jeho. Na něco se jí ptal, ale neměla tušení na co. „Miláčku?“ Její čelo bylo nakrčené zmatením. Mohla cítit, jak se scvrklo, jak se snažila vzpomenout si, na co se jí ptal.

„Co?“

„Jen se mnou mluv. Prosím. Řekni mi, na co myslíš. Cokoli.“

Její oči se přesunuly zpět k jeho rtům, ale pak donutila svou pozornost, aby se vrátila k jeho očím. „Nevím. Měla bych to vědět.“ Zavrtěla hlavou. Nebyla si jistá, co říct.

Víc na ni netlačil. Pomohl jí z koupele, osušil jí tělo a pomohl jí obléct si jedno z jeho triček a jinak nic, než ji vedl dolů. Začínala se cítit jako invalida, ale byla víc vděčná, než dokázala vyjádřit, že ji prostě nechává být. Otevřel přední dveře, ale nechal prosklené dveře zavřené (pozn. má dvojité dveře). Otevřel i francouzské okno na zadní terasu a opět nechal prosklené dveře zavřené. Venku lehce pršelo a v dálce se hřmělo. Kůže jí mravenčila, jak se domem prohnal studený vánek. Tohle bylo její nejoblíbenější počasí a přála si, aby si ho dokázala užít tak jako normálně.

Stáhl ji do rohu velkého členitého gauče v obýváku a usadil si ji mezi nohy, nechal ji opřít se o jeho hruď. Popadl prošívanou deku z opěradla pohovky a přetáhl jí ji přes nohy. Do toho dne odpoledne nepohnula ani svalem. Nějakou dobu spala. Jindy prostě zírala na vysoký strop nad sebou. Poslouchala ho, jak dýchá, přičemž za sebou cítila zvedání a padání jeho hrudi. Jeho ruka byla pod tričkem, které měla na sobě, roztažená přes její bříško, jemně jí masírovala kůži. Jeho druhá ruka listovala časopisem, který ležel na pohovce vedle nich. Tohle mělo být její nebe – on, ona, ticho.

Michelle se zastavila někdy v době, zatímco spala a nechala jí na podlaze u vstupu velkou tašku oblečení. Zjevně ani Darren se pro ni nezvedl a tak to bylo, dokud nepřijela ve tři odpoledne jeho matka, ani jeden z nich se opravdu moc nepohnul. Byli čelem k předním dveřím a vchodu a ve chvíli, kdy se u dveří objevila Jillian, Bailey se posadila. Najednou byla nervózní. Ale Jillian se na ni vřele usmála, když vstoupila a Darren se za ní posadil, přičemž se jí přitulil ke straně krku, než jí do ucha pošeptal „Klid.“

Vstala a rychle odešla z pokoje, aby se oblékla a než si to uvědomila a než na to byla připravená, stála v místnosti plné rakví u Jepsona s Jillian na ruce. Jillian Jess a ji tahávala při jejich nákupních výletech po ulicích Eureka Springs. Propletla si lokty s jejich a táhla je od jednoho obchodu k druhému, zatímco se celou dobu smála a klábosila. Dnes nebyl žádný smích a Jess byla dlouho pryč, ale to, že cítila Jillianinu ruku propojenou s tou její byl zvláštní druh nostalgie, který zanechal Bailey bojující se slzami.

Strávila ne víc než pět minut díváním se na rakve, než se rozhodla pro mincovní stříbrnou. Pokaždé, co jí Bill Jepson začal poskytovat detaily rakve, odešla. Nebylo to tím, že by neoceňovala, jak mnoho let rakev zůstane vzduchotěsná, ale stěží dokázala zvládnout vědomí, že tělo její mámy bude v jedné z těchto krabic, natož že pro takové věci skutečně jsou stanovení vzduchotěsnosti.

„Kolik to dělá?“ Jepson se na ni jen díval.

„Drahá, dostal výslovné instrukce, aby na takové otázky neodpovídal. Nemusíš si s tím dělat starosti a myslím, že je to krásná volba.“ Jillian jí stiskla loket. Bailey si nemohla pomoct, ale zavrtěla hlavou a povzdechla si a ve chvíli, kdy to udělala, Jillian znovu promluvila. „Chce to udělat. Neciť se kvůli tomu špatně.“

„Je to divná věc cítit se vděčně a zároveň provinile.“ Mluvila, když vlekla prsty po tvrdém prvotřídním povrchu.

Jillian se zarazila ve svých stopách a otočila se k ní, přičemž se usmívala. „Jsem si jistá, že není pravá chvíle, ale je to důležité. Chci ti říct, děkuju.“ Zmatení na Baileyině tváři muselo být celkem zřejmé, protože Jillian neplýtvala žádným časem, než pokračovala. „Děkuju ti, že jsi přijela domů. Možná si to neuvědomuješ, ale vrátila si nám Darrena.“ Její oči se naplnily slzami a Baileyiny najednou taky. „Byly chvíle, kdy jsem si nebyla jistá, že ho znovu uvidím, ale ty jsi ho našla.“ Přitáhla si Bailey do pevného objetí, taky hodně známého z předešlých let a brečely uprostřed místnosti rakví, zatímco Jepson trapně přihlížel.

Zbytek setkání s Jepsonem uplynul v mlze. Jillian za ni zodpověděla mnoho otázek a otázky, které musela přece jen zodpovědět Bailey, se obvykle skládaly z jedno- nebo dvouslovných odpovědí. Jepson jim ukázal šaty, které Michelle vybrala. Byly to krémové, splývající látkové šaty s háčkovanou dlouhou blůzou v barvě mincovní stříbrné přes to. Háčkování bylo volné ale členěné a krémová látka pod tím byla krásně vidět. Byly to jedny z matčiných oblíbených a byly perfektní. Perfektní šaty pro její jedinečně perfektní mámu, aby v nich byla uložena k odpočinku. Nebyla si jistá, co to má znamenat. Její matka už odpočívala. Odešla na nějaké lepší místo, aby byla s jejím tátou. To bylo vše, na co si Bailey dovolila myslet.

Darren se s nimi setkal, když Jillian zajela na příjezdovku a pomohl jí z auta. Její velká taška oblečení byla pryč z podlahy u vchodu, když vešli dovnitř, a dokud se neomluvila, aby šla o několik hodin později do postele po tom, co celý večer seděla na gauči jako socha, nenašla své oblečení úhledně pověšené v jeho šatníku. Přejela rukou přes látku svých košil a doprava na jeho košile – přesně jako by tam patřily. Ale tohle nebyl její domov a ať už ji to přimělo cítit teplo v útrobách, když si představila život s ním tady, nedokázala úplně věřit, že je to ještě možné.

Byla tady stále se ozývající otázka, podezření, které ještě nebyla ochotná vložit do slov. Kolik se toho pro něj skutečně změnilo? Cítil kvůli ní lítost. To nestačilo. Pod soucitem byli pořád zlomení.

Nachytal ji, jak se dotýká jejich oblečení a vyskočila, když si konečně uvědomila, že tam stojí. Přešel za ni – jeho oblíbené místo, myslela si často. Natáhl se kolem jejích ramen a vytáhl modré letní šaty. Byly přiléhavé na vršku a sukně byla trochu skládaná. Máma jí je koupila ne víc než před třemi týdny.

„Tyhle budou na zítřek vypadat pěkně,“ pošeptal jí do ucha a ona přikývla. Pověsil šaty na zadní část dveří šatníku a sledovala, jak na háček pověsil i světle šedý kostkovaný oblek s přiléhavým střihem. Vytáhl bílou dobře padnoucí košili, modrou pletenou úzkou kravatu a černé kotníkové boty. Bude vypadat ohromně a opět si přála, aby byla ve správném rozpoložení, aby to opravdu ocenila.

Usnula o krátkou chvilku později, schoulená u jeho těla, když si četl. Déšť dál padal a on otevřel francouzské okno, které vedlo na balkon. Venku bylo pořád světlo, ale nebe bylo šedé a ponuré. Její mysl se zdála taky taková – jako by bylo rozsvícené světlo, ale bylo to zmatené a tlumené světlo, které stěžovalo soustředění, cítění a jasné myšlení. Potřebovala se dostat z tohoto mraku, ale ze zkušenosti věděla, že to zabere čas.