TYL - 27. kapitola

Překlad: Verča

„JETTE, VÍME kde je tvůj otec.“ Kenny stál ve dveřích kuchyně se zastrčeným laptopem pod paží. Pokynula jsem mu, aby vešel a posadil se ke kuchyňskému stolu, kde jsme si s Jettem dávali odpolední kávu a občerstvení. V posledních několika dnech se moje chuť k jídlu zčtyřnásobila, a stejně tak moc jak jsem chtěla vinit mé dítě, nemohla jsem vyloučit Jettovo sexuální apetit.

„Nabourali jsme se do jeho účtů,“ řekl Kenny otevírající jeho laptop. „Štěstí nám přálo, protože jsme našli pár věcí, které vás budou určitě zajímat.“

„Jako?“ Jett zněl jako student, který nemá příliš velký zájem. Znuděný sledoval obrazovku notebooku. Napil se jeho latte a rozbil mi skořápku oříšku, který mi pak hodil do pusy a jeden si nechal pro sebe. Potlačila jsem potřebu se chichotat. Od chvíle, kdy jsme sem před pěti dny přijeli, byl zvláštním způsobem v pohodě, tak jak jsem ho ještě neviděla. Košili měl rozepnutou a jeho vlasy byly v sexy nepořádku, jako by se nemohl přestat chlubit jeho sexuálním životem, který byl mimochodem skvělý. Ale musel být tak zřejmý? Milovali jsme se téměř nonstop, jeho sexuální touha rostla každým dnem, stejně tak jako moje chuť k jídlu.

„Ověřili jsme si jeho telefonní protokoly a zjistili, že volal Brooke, když byla v Itálii.“ Kenny se na mě podíval. „Pamatuješ si hovor ze zahraničí?“

Ztuhla jsem díky jeho otázce, když mě zaplavila vzpomínka: byl horký letní den, když mi zazvonil telefon. Byla jsem tak zabraná do nemovitosti, že jsem zapomněla na tajemného volajícího.

„Ano,“ řekla jsem pomalu, můj pohled zalítl od Kennyho k Jettovi. „Pamatuješ, jak jsem se tě ptala jestli si mi volal?“ Zvedla jsem obočí. „Nebyla jsem si jistá, protože osoba na druhém konci to zavěsila.“

Zmatek na Jettovo tváři byl vymazán, když si vzpomněl. „Jsi si jistý, že to byl můj otec?“

„Ano jsem.“ Kenny se zamračil na Jetta, který si házel do úst další oříšky. „Den předtím, než zemřel-“ Kenny udělal uvozovky „snažil se dovolat na její pevnou linku. Vypadá to, že se s ní snažil promluvit v soukromí, ale to není to, co jsem vám chtěl ukázat. Podívejte.“ Ukázal na obrazovku. „Když jsem prohledal jeho telefonní záznamy, zjistil jsem, že kromě Brooke, volal ještě ten samý den dalším dvoum lidem.“ Kenny otočil laptop, aby nám to ukázal.

Naklánějíc se dopředu jsem se snažila rozluštit čísla, ale vše co jsem viděla byla hromada html kódů a dalších kódů. Žádná jména. Neměla jsem tušení, jak z toho Kenny mohl něco vyčíst.

„Jo? Dobře, je majitelem firmy. Očekávali byste, že bude mluvit s více lidmi než se dvěma,“ řekl Jett. Oklepal si ruce a přistrčil si misku s oříšky před sebe. Kennyho obočí vyskočilo, když si Jett vzal další oříšek a rozdrtil ho. Bylo to tak hlasité, až se mi chtělo smát.

„Plánuješ sníst celou misku, člověče?“ Zeptal se Kenny. „Snažím se tu s vámi dvěma vést vážný rozhovor.“

„Doufám, že to bude dobré.“ Jett vypustil podrážděný povzdech a odstrčil misku stranou.

„Bude. Věř mi.“ Kenny ukázal na obrazovku. „Volal hotelovému servisu a právníkovi. Právník se jmenoval stejně jako osoba, které tvůj otec převedl peníze.“

„Mohl to být honorář,“ řekl Jett.

Kenny zavrtěl hlavou. „Žádný honorář. Padesát milionů, vole, v malých transakcích. Tvůj otec převedl peníze přes účet advokáta neidentifikovanému příjemci. Víš, kdo je ten příjemce?“

Jett a já jsme si vyměnily pohledy. Nakonec Jett řekl, „Nemám tušení. Ty?“

„Charita nazývající se ETNAD.“ Odmlčel se Kenny, čekajíc na naší reakci.

„Nikdy jsem o tom neslyšel,“ řekl Jett.

„Raději.“

„Proč?“

„Podívej. Za prvé, je to hodně peněz pro jednu charitu.“ Kenny se naklonil dopředu, dokud lokty nespočíval na kuchyňském baru. „A pak je tu skutečnost, že advokát tvého otce se jmenuje jako ten samý chlap, který manipuloval s Lucazzoneho majetkem. Pracuje pro Alesandra Lucazzone a Brooke.“

To byl moment, kdy jsem slyšela spadnout jehlu. Nebo bombu. Ticho v místnosti bylo tak hrozivé, že mi z toho stékal mráz po zádech.

„Clarkson?“ Najednou jsem se cítila slabě.

Dokonce i Jett vzhlédl a zeptal se. „Proč by můj otec převáděl peníze jemu? To nedává smysl.“

„To nedává smysl ani mě. Dokud jsem to neřekl Sylvii a něco zcela nesouvisejícího přeskočilo přes její mysl. Pokud má pravdu, možná jsme našli spojení mezi tvým otcem a tím, proč chce knihu.“ Kenny se usmál, užívající si každou vteřinu jeho show. „Zmínila, že Clarksonův rukopis je zešikmený. Brooke, když ti Clarkson poslal dopis, napsal na něj tvoje jméno a adresu, že?“ Přikývla jsem a nebyla si jistá, kam to směřuje. „No, Sylvie si myslí, že ten rukopis je i v knize.“

„Je si jistá?“ Zeptal se Jett. „Všichni víme, že mohl mít asistentku. Mohl by to být její rukopis.“

Ušklíbla jsem se. Clarkson s největší pravděpodobností má asistentku, ale skutečně by jí zatáhl do jakékoliv špinavé věci?

„Ne,“ řekl Kenny pomalu. „Sylvie si myslí, že si to pamatuje. Je to divoký odhad, proto jsem to přinesl v naději, že ho poznáš.“

Vytáhl černou knihu ze své tašky a strčil ji přede mě. Otevřela jsem ji na první stránce. Rukopis byl nakloněný a staromódní, ale nevzpomněla jsem jsi, zda to byl stejný rukopis jako Clarksonův, protože jsem nikdy nevěnovala pozornost drobným detailům. Kdo taky že?

„Proč si myslí, že je to stejný rukopis?“ Zeptala jsem se.

„Porovnala písmena „B“ a „S“. Zakřivené „B“ a „S“ ve tvém jméně vypadají přesně jako tyto.“ Ukázal na „S“ ve Statham a na „B“ ve slově Bradley.

„Jak by si mohla něco takového pamatovat?“ Sylvie se projevovala jako popleta, ale její ostré oko pro detail mě nikdy nepřestalo udivovat.

Kenny mi odpověděl, „Řekla, že není mnoho lidí, kteří takhle ještě píšou, což je důvod proč si to tak dobře zapamatovala. Tohle jí nenapadlo, dokud jsem jí neřekl o převodu peněz.“ Vypustil dlouhý povzdech. „Máš něco od Clarksona? Obálky, podpis, prostě něco?“

Snažila jsem si vzpomenout. „Finanční zprávy panství byly odcizeny spolu s obálkou, ale než jsem se setkala s Clarksonem poprvé, poslal mi dopis. Mohl by být ještě v mém bytě. Ačkoliv nic neslibuji.“

Musel tam být, protože jsem neřadila své věci, poté co mi Jett lhal a já jsem náhle odjela do Itálie. A po návratu jsem měla sotva čas, protože jsem se k němu nastěhovala.

„Kde je vlastně Sylvie?“ Podala jsem knihu Jettovi. „Myslela jsem, že dnes přijde.“

„Má její zaměstnanecký úvodní den,“ řekl Kenny.

„Vzala práci u Delta&Warrena?“ Zeptala jsem se překvapeně. „Myslela jsem, že pojedete na výlet.“

„To ano. Sylvie se snaží dostat volno na dva týdny.“ Usmál se. „Je to její první den a ona už vyjednává.“

„Zní to jako ona,“ řekla jsem, vracejíc pozornost zpět ke knize v Jettovo ruce. „Je mi líto, Kenny. Nepoznávám ten rukopis, ale překopu celý svůj byt a získám ten dopis, abychom jsme to pomohli porovnat.“

Hlava se mi točila fakty. Masírovala jsem si pulzující spánky. „I kdyby to byl Clarksonův rukopis, ještě pořád by nedávalo smysl, proč byl Alessandrův právník zapsal několik jmen a čísel a pak knihu schoval v domě svého klienta.“

Jak jsem to pronesla, uvědomila jsem si, že jsem nikdy nevzala v úvahu možnost, že tenhle právník nemusí být tak laskavý člověk, jakým se mi zdál.

„Pokud je Clarkson také zapojen do klubu a všichni pracovali společně,“ řekl Jett, „ a kniha jako taková má význam pro všechny z nich.“

„Přesně to jsem si taky myslel,“ odpověděl Kenny věcně. „Je mi to líto, kamaráde,“ dodal Jettovi.

„Můj otec mě nechal věřit domněnce, že on a Lucazzone byli nepřátelé. Pokud Clarkson pracoval pro oba, pak mi můj otec lhal.“ Jettovo chování se změnilo. Jeho oči byly jako vrstva mrazu. „Ještě jedna lež.“

„Co víš o charitě, která obdržela ty peníze?“ zeptala jsem se, abych změnila téma.

Kenny pokrčil rameny, což signalizovalo, že neví víc než my. „Je soukromá. Zřejmě podporuje výtvarné umění. To je vše, co jsem mohl zjistit.“

ETNAD? Písmena se ozývají v mé hlavě. ETNAD. Proč mi to zní tak povědomě, když jsem si byla jistá, že jsem o tom nikdy neslyšela?

Popadla jsem tužku a zapsala si to.

„Můžeš to spustit prostřednictvím databáze nebo prostřednictvím něčeho jiného a zjistit co ty písmena znamenají?“ Zeptal se Jett.

„Snažil jsem se vám to ukázat, ale byli jste příliš zaměstnáni,“ řekl Kenny posměšně, a otevřel nové okno ve svém prohlížeči. „Nejpravděpodobnější odpovědí je Elektronická nebo Konečná Transakce Numerické Analýzy Dat.“

Pokračovali v prohlížení, můj mozek stále kroužil kolem názvu charity.

ETNAD

Tak daleko a přece tak blízko.

Vzpomínala jsem na scrabble a možné kombinace.

ETNAD. Pět písmen. Jedno pětimístné slovo, které mě napadlo bylo anted. Odpověď jsem měla na špičce jazyka. Poklepala jsem tužkou proti mým rtům. Když jsem na nic nepřišla, začala jsem si psát písmena na prázdný papír.

„Hraješ scrabble?“ Zeptal se Jett. Přikývla jsem, a opět si přehrávala slova: etna, ante, dean, neat, tend dent. Každé z nich mi znělo povědomě, snažila jsem se. A pak když jsem si to přečetla zprava doleva, moje krev ztuhla v žilách.

ETNAD = DANTE.

Dante.

Muž, který mě chtěl. Studený chlad se obalil kolem mě, jak jsem si vzpomněla na události, než byla Liz znásilněna.

„Brooke?“

„Co?“ Podívala jsem se do Kennyho a Jettovo tváře. Mluvila jsem nahlas?

„Co se děje?“ Zeptal se Jett, který ochranitelsky chytl mou ruku. Můj pohled padl na tužku v mé ruce, která byla rozlomena na dvě části. Jettovo prsty propalovaly mou kůži. „Jsi v pořádku?“ Trval Jett na svém.

„Charita tvého otce je zapletená s-“ začala jsem, můj hlas se třásl, „když si přečteš ETNAD zprava doleva, vyjde ti Dante.“

Asi jsem nepromluvila zřetelně. Jettova tvář se proměnila v masku zuřivosti a jeho čelist se zaťala. Pěsti sevřené, a něco mu jiskřilo v očích

„Kurva! Ten nemocný bastard.“ Otřel si rukou obličej, ale to nijak nezmenšilo jeho hněv. „Nalákal tě dovnitř.“

Kenny se podíval z Jetta na mě se zmatkem na jeho obličeji. „Mimochodem, hádej, kdo volal od okamžiku, kdy se stal výbuch?“

„Je mi to fuk,“ přerušil ho Jett. „Mám teď větší problém. Je stále v kontaktu s klubem, a v mé mysli není pochyb o tom, že je zodpovědný za to, co se stalo Brooke. Musím vědět proč.“

„Proč se ho nezeptáš, Jette?“ zeptal se tiše Kenny. „Tvůj otec pobývá v Richton hotelu, pokoj číslo 113, pod jménem Paul Anderson. Půjdu s tebou a můžeme-“

Ignoroval ho, Jett vyšel a zabouchl dveře.

„Řekni mu, že ne něj budu čekat venku,“ řekl Kenny a omluvně se usmál. „Promiň. Je to zkurvený nepořádek.“

„To je v pořádku. Nečekala jsem nic jiného.“ Vrátila jsem mu slabý úsměv a následovala Jetta.

Našla jsem ho v jeho bývalém pokoji. V tiché místnosti jsme byli jen my, Jett a já, dvě soužící duše. Sledovala jsem, jak vytáhl ze zásuvky zbraň a kontroloval, zda je nabitá.

„Prosím, neubližuj mu,“ zašeptala jsem. „Nevíme jistě, co se děje.“

„Kolik dalších důkazů budeš potřebovat, Brooke? Je to zasranej lhář,“ zasyčel Jett. „Tvrdil, že s Lucazzonem nebyl v kontaktu celé roky. A pak jsem zjistil, že poslal peníze falešné charitě, která je nějakým způsobem zapojena do klubu.“ Oblékl se do své kožené bundy a dal si pistol do pouzdra na zádech.

Přistoupila jsem blíž, dokud jsem u něj nebyla dostatečně blízko. „Prosím, Jette. Ne.“

Prohlížel si mé oči, jeho zamračení se prohlubovalo, když vzal do dlaní můj obličej.

„Podívej, vím, co dělám. Dobře? Můj otec je můj problém a musím se s ním vypořádat sám. To nejmenší co může udělat je odpovědět na mé zkurvené otázky.“

„Pak mě nech, abych šla s tebou,“ prosila jsem. Měla jsem hrozný pocit v této situaci.

Jett vehementně zavrtěl hlavou. „Ty zůstaneš tady. Poté, co ti udělal ho nechci nikde poblíž tebe, Brooke.“

Navlhčila jsem si rty, když jsem přemýšlela nad svými slovy.

„Mohl mě zabít v autě, ale neudělal to.“ Držela jsem se u Jetta, a přinutila ho poslouchat ho. „Jeho řidič byl zastřelen. Zařídil pro mě falešnou identitu a dal mi peníze. Nemusel dělat nic z toho, což je to proč tomu nevěřím.“

Soudě podle mého výrazu mi Jett nevěřil. Dokonce i když bylo těžké uvěřit mým argumentům, má hlava mi pořád říkala, že je Robert Mayfield nevinný. Představě, že mě Jettův otec tolik nenáviděl, že mě chtěl pryč z života jeho syna, nebo tomu, že mě chtěl zabít, se mi nechtělo věřit. Musel být nevinný, protože jsem si nedokázala představit, že by byl někdo tak strašný a krutý.

„Vyhrožoval tvé rodině a přátelům. Není to pro tebe dost dobrý důvod?“ Zeptal se Jett. „Dokud nevím, co se děje, zůstaneš tady a Kenny tě bude sledovat.“

On také ohrožoval svůj život, ale to jsem nedodala. Místo toho jsem se podívala do Jettovo krásných očí. Srdce mi divoce bilo.

„Tvůj otec má ochranku. Chci aby šel Kenny s tebou.“

Několik okamžiků mezi námi bylo ticho.

„Dobře.“ Povzdechl si. „Ale zůstaneš tady. Brian na tebe dohlédne.“

Rozhodnost v jeho hlase mě dráždila. Neměla jsem ráda, když se mnou Jett zacházel jako bych v této věci neměla žádné slovo.

„Nezacházej se mnou jako bych byla nějaký křehký motýl, Jette.“ Založila jsem si ruce na prsou. „Udělám to, že budu užitečná a vrátím se do svého bytu, abych zjistila, zda měla Sylvie pravdu. Myslím, že vím, kde ten dopis je. Brian mě doprovodí.“

Rozzlobený, zkřížil ruce předtím, než zavrtěl hlavou.

„Ne.“ Jeho hlas byl tvrdý. „Vrátím se do večera, a pak půjdeme spolu. Nejdřív jednání s mým otcem, a pak můžeme začít kopat do Clarksona.“

„Děláš si o mě starosti, přitom ty jsi ten, kdo tu chodí se zbraní,“ zamumlala jsem tiše.

„Slyšel jsem, že ženy stejně tak jako muži ví jak bojovat a bránit se.“ Náznak úsměvu se mu objevil na rtech. Snažil se být vtipný, tím že, předstíral, že má vše pod kontrolou, ale opatrný výraz v jeho očích mi říkal něco jiného.

Ignorovala jsem ho.

Mé prsty se jemně otřely o jeho tvář. „Slib mi, že mu neublížíš. Je to tvůj otec a zraníš jen sám sebe.“

„Nemohu ti to slíbit. To víš, že,“ řekl. „Ale můžu ti slíbit, že neudělám nic, čeho bych mohl později litovat.“

Odstrčil mou ruku a přešel k telefonu na kredenci a podal mi ho. „Chci abys ho měla u sebe. Pokud se něco stane, zavolej mi. Dobře?“

Políbil mě na tvář. Sledovala jsem ho, jak vyšel ze dveří a zavřel je.

„Byla bych radši, kdybys mi dal pistoli, než hloupý telefon,“ zamumlala jsem a strčila si mobil do kabelky. I když ve skutečnosti mě děsila myšlenka mít zbraň v domě. Ale poté, co jsem viděla, co se stalo Liz a co jsem byla podrobena násilí, jsem chtěla být schopna bránit se.

***

Tak, holky, už nám zbývají jen 3 kapitoly a epilog.

Moc děkuji za úžasné komentáře J (Budu se snažit zbývající kapitoly přeložit do neděle J)

Verča