TYL - 26. kapitola

Překlad: Verča

V DOBĚ, kdy jsme konečně dorazili, párty byla v plném proudu. Celé první patro se hemžilo lidmi, a mezi nimi byl i Doug. Kapela hrála v rohu místnosti. Vzduch byl zavalen cigaretovým kouřem. Stoly byly poseté lahvemi s alkoholem, poloprázdnými sklenicemi a občerstvením, což mi připomnělo mé vysokoškolské dny. Jak se zdálo, všichni se bavili. Bude to dlouhá noc, věděla jsem to.

Jett mě vedl davem, jeho přivlastňovací ruku položenou na mých zádech. Přikývla jsem i když jsem neslyšela ani slovo a pokračovala v prohlížení si prostoru. Hledala jsem Sylvii, ale bez úspěchu. Šli jsme k Brianovi. Na jeho klíně seděla dívka. Poznala jsem ji, byla to ta co mě vedla do šatny. V okamžiku kdy nás spatřila, vstala a odešla.

Zamračila jsem se.

Nejen, že mě nemá ráda, neměla žádné problémy ukázat mi to.

„Dobrá práce.“ Brian poplácal Jettovo rameno a pak se obrátil ke mně. „Lidé mi dluží spoustu peněz. Věděl jsem, že Jett vyhraje.“

Tak to bylo vše jen o penězích?

Jett zvedl obočí. „Vsadíš taky na vítězství picí hry?“

„Vyzíváš mě?“ Brian se nahlas rozesmál. „Protože jsem po celou dobu nejlepší. Mám vysoký stupeň tolerance. Není žádný zkurvený způsob, jak bys mě porazil.“

„Kdo to říká?“ řekl Jett. „Dnes žádné nápoje pro mě, ale vím o někom, kdo by tě mohl dostat.“

„V případě, že jsi zapomněl, jsem Ir,“ řekl Brian. „Vyhrál jsem proti všem.“

„Až na tvojí sestru.“ Jett kývl na ženu s červenými vlasy, která stála za Brianem. „Je ve městě na návštěvě.“

Brian se otočil, jeho úsměv zmizel. „Blbost.“

„Moje peníze jsou dobře investovány.“ Jett po mě střelil uklidňující úsměv. „Ona tě zbaví tvého titulu.“

„Ahoj i tobě, velký chlape.“ Usmála se na Jetta a obrátila se ke mně. Její hnědé oči odrážely její zvědavost, ale něco v nich bylo – teplo, což mě vedlo k domněnce, zda ona a Jett byli přátelé, a nic jiného než přátelé. „Zprávy se šíří rychle. Když jsem slyšela, že ses vrátil, musela jsem přijít a vidět to na vlastní oči.“

„Brooke,“ řekla jsem a natáhla ruku. Popadla mě za ruku. Na okamžik jsme se na sebe jen dívaly, posuzovaly se. Bylo jí tak okolo třiceti, měla smyslnou postavu, bledou kůži s pihami a infekční úsměv. Rozhodla jsem se, že se mi okamžitě líbí.

„Jsem Cassidy,“ řekla. „Už jsem toho o tobě tolik slyšela. Ti parchanti za to zaplatí.“ Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila, že mluví o Alessandrově klubu. „Brian ví, jak je najít. Je jako policejní pes.“ Rozchechtala se.

„Doufám, že ano,“ řekla jsem. „Jett a já si alespoň užijeme chvíli klidu.“ Cassidyin pohled přejel přes mé břicho a vědomě přikývla. Jen jsem se usmála.

Povídali jsme si, dokud Brian neskočil na jeviště. Uznal Jetta jako vítěze závodu, a pak líčil Jettův malý kousek, včetně toho, jak náš vůz málem narazil do Brianova Ferrari. Místnost byla plná radosti. Brian konečně opustil jeviště, a lidé gratulovali Jettovi, Doug byl mezi nimi. Ustoupila jsem stranou a dala Jettovi jeho chvíli.

Poprvé jsem uviděla Jetta uvolněného a bezstarostného na veřejnosti. Jako by člověk přede mnou nebyl Jett Mayfield - bohatý, zdrženlivý milionář, jehož jediným cílem bylo zajistit úspěch podniku. Kenny měl pravdu. Gang byl Jettova rodina. Měl s nimi více společného než si kdo uvědomil. Pomohli mu poté, co ho jeho otec vyhodil. Po bůhví kolikáté jsem přemýšlela, co bylo tak špatného na tom, že odešel a vrátil se k jeho otci.

„Chceš už jít, bejby?“ Zašeptal mi Jett od ucha. „Vypadáš tak dobře s těch těšných džínách, vzrušuješ mě.“ Jako by mi to chtěl ukázat, začal mi rukou přejíždět přes zadek a rty se pásl na citlivé kůži na krku. Lahodné otřesy pulzovaly skrze mě. Kdyby tu kolem nás nebylo tolik lidí, roztrhla bych mu jeho košili a stáhla kalhoty a těšila se z jeho slavného těla.

„Právě jsme dorazili a ty už chceš jít?“ Zeptala jsem se ho pobaveně. „Co se stalo s párty?“

„Je to chyták?“ Jeho chraplavý hlas poslal skrze mě další zachvění. Pomalu začal okusovat můj ušní lalůček. „Když něco chci, nečekám.“

Polkla jsem a otočila se čelem k jeho hlubokým zeleným očím.

„Mám skvělý nápad, slečno Stewartová.“ Cestoval přes můj krk. „Ukážu vám něco, co udělá vaše kalhotky mokré.“

Znovu?

Popadl mě za ruku a pokynul mi abych ho následovala. Byli jsme skoro u dveří, když nám Brian zablokoval cestu.

„Ukázal ti to tu někdo?“ Zeptal se Brian, oslovujíc mě.

„Není třeba,“ řekl Jett skrz zaťaté zuby. Zjistila jsem náznak podráždění?

„Ale já na tom trvám.“

Pokrčila jsem rameny. Toto bylo území Briana, a byl hrdý na to, co postavil. Byli jsme hosty, takže jsme se samozřejmě tak museli chovat. Jett mohl sundat kalhoty později.

„Zni to skvěle,“ řekla jsem. „Veď.“

Brian mluvil po celou dobu, zatímco Jett se zdál znuděný. Tyto sklady byly propojeny podzemními chodbami. Horní patro bylo přeměněno na pokoje a apartmány. Na designu interiéru Brian nešetřil, to také ukázal. Nábytek byl minimalistický, ale moderní a s drahými technologiemi. Abstraktní malby v červené a modré barvě se zlatými spirálami visely na stěnách. Každá malba měla stejný podpis. Napadlo mě, jestli jeden z chlapů není umělec.

„Vy tady žijete všichni?“ Zeptala jsem se.

„Někteří z nás. Jiní dávají přednost svým vlastním místům,“ řekl Brian a otevřel další dveře, které nás zavedly do obrovského obývacího pokoje s krbem a obrazy na stěně. „Můžete tu zůstat tak dlouho, jak budete chtít. Nejvyšší patro je celé vaše.“

„Můj starý pokoj bude v pohodě, Briane,“ zamumlal Jett.

„Myslel jsem, že tvoje dívka by raději něco více-“ Brian se zhluboka nadechl, poté dodal „-něco lepšího.“

„Vážíme si toho,“ řekla jsem. „Ale ráda bych, zůstala v Jettovo starém pokoji, pokud je to v pořádku.“

Jettovo paže se omotaly kolem mého pasu. Kdybych ho neznala, tak bych řekla, že byl spokojen s mou odpovědí, a že je majetnický.

„Jestli budeš něco potřebovat, dej mi vědět.“ Zaváhal Brian a obrátil se k Jettovi. „Můžu s tebou na chvíli mluvit?“

Napadlo mě, jestli to byl důvod proč Brian trval na tom, že nám to tu ukáže.

„Jasně.“

„Buď tam tak dlouho, jak je potřeba,“ řekla jsem. Dveře se zavřely a já zůstala sama, ale slyšela jsem jejich hlasy hlasitě a jasně.

„Zařídil jsem schůzku na zítra, abychom jsme zjistili kdo je ten neidentifikovaný příjemce. O kolika penězích mluvíme?“ Zeptal se Brian.

„O padesáti milionech,“ odpověděl Jett.

„Do prdele.“

„Společnost je v úpadku. Jsem CEO. (pozn. výkonný ředitel) Pokud nevyřeším tenhle nepořádek, nesu za to odpovědnost. Mohl bych přijít o všechno; moje peníze, můj dům, moje investory v nové společnosti, moji pověst. Ale nejdřív se musím soustředit a zjistit, kdo je zodpovědný za Broočin únos.“

„Pracujeme na dekódování disku,“ řekl Brian. „Dej nám pár dní.“

„Nemám dny. Potřebuju to co nejdříve. Můj otec chtěl knihu, tak to musí být cenné. Dokud nevím, s kým máme co dočinění, Brooke není v bezpečí.“

„Takže předpokládáš, že je v tom zapletený tvůj otec? Co když neměl na vybranou?“

„Nedávej takové svinstvo, Briane. Víš, že tu není žádné jiné vysvětlení. Můj nejlepší odhad je ten, že převedl peníze pro sebe. Otázkou je však proč? Musím vědět jestli existuje něco, co nevíme. Musím zkontrolovat možná rizika. Poslední věc kterou chci, je aby nás můj otec dostal do hlubších sraček, než jsme teď.“

„Budu tě informovat.“

„Dobře,“ řekl Jett.

Za minutu mluvili o Cassidy. Šla jsem k posteli, jakmile jsem uslyšela kroky z místnosti. Dveře se otevřely a vstoupil Jett.

„Kolik jsi toho slyšela?“ Zeptal se po tom, co zavřel dveře.

Trhla jsem sebou, neschopná skrýt svůj vinný výraz. „Jak víš, že jsem poslouchala?“

„Nebylo to tak těžké uhodnout. Znám tě, Brooke. Navíc nechci od tebe udržovat tajemství.“ Naklonil hlavu, prohlížel si mě. „Tak kolik?“

„Téměř všechno. Ale opravdu vím, že Mayfieldovo reality mají problémy, takže to není nic nového,“ připustila jsem. „Tvůj bratr se zmínil, že jsi pracoval na zakládání nové firmy.“

Překvapeně vzhlédl. „A jaké jsou tvé myšlenky?“

„Myslím, že to je skvělé,“ zašeptala jsem. „Děláš správnou věc, Jette.“

„Oběti před ztrátami. Jsem rád, že jsi mě dostala,“ řekl. „Je mi líto, že jsem ti o chybějících penězích neřekl dřív.“

Pokrčila jsem rameny. „To je v pořádku. Ráda bych ti pomohla, ale nevím jak.“

„Mohl bych použít váš znalecký posudek, slečno Stewartová. Kolik si účtujete?“

„Hodně.“ Usmála jsem se. „A já přesně vím, jak mi to můžete splatit.“ Ukázala jsem na pohovku za námi. „Brian byl tak laskav, a poskytl nám pěkný pokoj. Mohli bychom své jednání zahájit zde.“

Přešla jsem k pohovce. Jett mě následoval, sedl si a vytáhl mě na klín. Jeho ruce odstrčily moje vlasy a začal mi hladit šíji. Zavřela jsem oči a vychutnávala si jeho dotek.

„Škoda, že tu nezůstaneme dlouho,“ řekl.

„Proč ne?“

„Pořád jim nevěřím. Jeho to pro tebe příliš nebezpečné. A moment-“ Jeho dech lechtal moji pleť než se jeho rty přisály na mé. „Chci s tebou strávit kvalitní čas.“

„Brian ti pomohl najít mě. Snaží se najít tvého otce a zjistit vše kolem klubu. Nezdá se ti, že trochu přeháníš celou tu věc s problematikou důvěry?“

„Není to tak jednoduché,“ řek Jett ponuře.

Něco v jeho výrazu mě donutilo mít zavřenou pusu a poslouchat. Byl rozzlobený. Ale proč? Nebyl rád, že je zpět v kontaktu s jeho starými přáteli?

„Nechápu, Jette. Bývala to tvoje rodina.“ Odsunula jsem se z jeho klína a poklekla před ním, lokty opřené o kolena. „Máš s nimi spoustu vzpomínek. Myslela jsem, že s nimi budeš chtít strávit nějaký čas.“

Jeho tvář připomínala chmurnou masku. Něco, co jsem řekla, bylo špatné. Dotkla jsem se jeho nohy, abych upoutala jeho pozornost. Nereagoval.

„Omlouvám se,“ řekla jsem, nejistá, za co se omlouvám. „Chceš mi říct co se děje?“

Nastalo mezi námi ticho. Za zavřenými dveřmi jsme slyšeli klábosení, hudbu a smích. Silný kontrast s tím, co se dělo tady uvnitř. Cítila jsem, že vyzvídat je těžké, a nechtěla jsem ho tlačit. Sledovala jsem jak Jett prsty kreslil oblouček kolem obrázku na stolku. Na něm byla skupina mužů sedící kolem ohně. Jetta jsem poznala ihned, s tím jeho opáleným tělem a nádhernými dolíčky. Kousla jsem se do rtu, jak jsem se snažila představit, co mohlo způsobit Jettovo náhlou změnu nálady.

„Zabil jsem svého nejlepšího přítele,“ řekl. Jeho hlas byl nízký, nebyla jsem si jistá, zda jsem slyšela správně. Prstem ukázal na blond muže, který seděl vedle něj. Držel pivo v ruce a smál se.

„Byla to nehoda?“ Zeptala jsem se bez dechu. Musela být. Cokoli jiného by nedávalo smysl.

„Ne.“ Pomalu zavrtěl hlavou. „Ne tak docela.“ Jeho hlas byl drsný, jeho oči se zalily vlhkostí. Jeho tvář odrážela tolik bolesti, že prosakovala do každého jeho póru. Ta myšlenka, že je Jett vrah nebyla úplně podobná mým myšlenkám. Nemohla jsem si představit, že by udělal něco strašného a přesto jsem věděla, že to bylo možné. Někde vzadu v mé mysli, jsem si vzpomněla na výstřely. Nějak jsem věděla, že Jett zastřelil muže, kteří se mě chystali znásilnit. Pokud se to stalo jednou, byla tu možnost, že by to mohl udělat znovu.

V tichosti se můj pohled přesunul z Jetta na obrázek. Zdálo se to jako věčnost. Ale nemohla jsem položit otázku, která hořela uvnitř v mém mozku. Místo toho jsem trpělivě čekala, dokud nebyl připraven pokračovat.

„Joe dělal blbosti,“ začal Jett. Jeho slova pomalu přicházela. „Dlužil všem, včetně mě, protože to byl gambler. Byl tak hluboko ve sračkách, že mi ani neřekl, že si půjčil peníze od lichváře.“ Jeho hlas zakolísal, zhluboka se nadechl.

Polkla jsem. Nikdy jsem takto Jetta neviděla. Ani když mluvil o svém otci.

„Jednoho dne potřeboval řidiče. Odvezl jsem ho, aniž bych se ho vyptával. Ale tohle nebyla jediná věc, která se toho dne stala. Někoho zabil. Řekl, že to byla nehoda. Přiznal se i k různým půjčkám a pomocným pracím, které dělal, aby mohl splácet. Slíbil jsem mu, že mu budu krýt záda a pomůžu mu, když pro ně přestane pracovat. Ale Joe mě nechtěl poslouchat.“

Jeho hlas byl tak těžký, věděla jsem, že je toho mnohem více. Sledovala jsem ho, jak se opět nadechl a vrátil obrázek na stůl. Mé tělo mě nutilo dotknout se ho, ale zapomněla jsem na stín, kterého jsem nemohla dosáhnout.

„Nastal den, kdy měl vrátit peníze, které ukradl. Místo toho je ukryl někde uvnitř skladu a řekl mi, že opustí město, skryje se, dokud nevydělá více peněz na splacení svého dluhu.“

Nemusel mi říct, co cítil, protože měl bolest vepsanou ve tváři, uvnitř jeho duše, uvnitř mysli. Ruce jsem měla sevřené v pěsti. Nepotřebovala jsem slova na to, abych přišla na to, že se stalo něco špatného.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se tiše.

Stiskl rty do tenké čárky, jeho oči se opět přesunuly na obrázek, jako by hledal odpovědi.

„Peníze byly další den pryč. Joe mě obvinil z krádeže a pohádali jsme se.“ Hořce se usmál. „Byl jsem tak naštvaný kvůli jeho obvinění, že jsem šel k Brianovi a řekl mu pravdu o práci, penězích. Chtěl jsem pomoct Joemu. Ale Brian-“ Jett se zhluboka nadechl, jeho tón byl naštvaný. „chtěl Joea ven z gangu. Řekl, že byl závazek.“

Zmateně jsem vzhlédla. „Proč?“

„Protože jsme měli zrovna problémy s jinými gangy. Je to způsob, jakým tento svět funguje. Brian řekl, že Joe představuje riziko pro každého z nás, protože se dostal do problémů s velkými chlapy, a do skutečných sraček, jako jsou drogy. Brian mě vzal, když jsem neměl žádné místo k pobytu. Byl tu vždycky pro mě. Šel jsem k němu s důvěrou. Když Brian chtěl vykopnout Joeho ven, prosil jsem ho, aby dal Joeovi druhou šanci, protože bez gangu nebude mít žádnou ochranu před žraloky. Brian se zdráhal, ale nakonec souhlasil pod podmínkou, že dá Joeovi lekci a-“ Jett se zastavil – „já se nabídl.“ Byl jsem na něj naštvaný, byl to můj nejlepší přítel, a chtěl jsem mít kontrolu nad tím, co se mu udělá. Navrhl jsem závod, abych ho vyděsil, zlomil pár kostí. Byl by na pár dnů zavřený v nemocnici a tam by mu pomohli. Brian souhlasil. Ale nepovedlo se to.“ Odmlčel se.

Vzduch se zaplnil těžkostí. Věděla jsem, co bude následovat, a to mi zlomilo srdce.

„Ztratil jsem kontrolu nad autem a zabil ho,“ řekl Jett pomalu, oči tvrdé a chladné. „Byla to moje zasraná chyba.“

Polkla jsem knedlík v krku, když jsem se podívala na obrázek a na muže, který seděl vedle Jetta. Jett nikdy neztratil kontrolu během jízdy. Viděla jsem to na vlastní oči.

„Jak je to vůbec možné?“ Zeptala jsem se.

„Neviděl jsem strom na své straně silnice.“ Vrhl pohled na zem. Navzdory šeru jsem viděla třpytící se vlhkost v jeho očích.

„Ale on ano,“ zašeptal. „Když jsem ho udeřil, otočil auto a tlačil moje stranou a narazil přímo do stromu. Tím mi zachránil život, ale obětoval se. Sledoval jsem, jak jeho auto vybuchlo.“

„Je mi to tak líto.“

„Ne. Nezasloužím si to.“

Milovala jsem Jetta. Milovala jsem ho celým svým srdcem. Nechtěla jsem aby ho pocit viny zkonzumoval. Chytila jsem ho za ruku a přitáhla ho k sobě, nutíc ho, aby se mi podíval do očí.

„Byla to nehoda, Jette.“

„Ne, nebyla.“ Jeho hlas zněl naštvaně. „Podívej, je tu vždy obrovské riziko. Věděl jsem to, když jsem nadhodil tento návrh. Věděl jsem, že to může zabít jeho – nebo mě. . Přesto jsem udělal tu chybu a to mě definuje. Všechno to změnilo.“

Něžně jsme mu políbila ruce. Uvnitř jsem byla otřesena jeho zpovědí, ne tak kvůli tomu, co se stalo ale kvůli tomu, co si o sobě myslel. „Jette, tvoje chyby tě nedefinují. Jsi daleko víc, než součet několika špatných rozhodnutí.“

Temně se zasmál. Viděla jsem, že mi nevěří.

„Kdybych ten den nezávodil, byl by ještě naživu. Moje chyba ho stála život,“ zašeptal Jett. „A když jsem zjistil, že Brian o Joeových problémech celou dobu věděl, že to byl on, kdo vzal ty peníze a vrátil je žralokům - opustil jsem gang. Kdyby mi to řekl, nikdy bych nenavrhl závod a Joe by nebyl mrtvý. Takže ne, nemůžu věřit Brianovi. Joe byl víc než můj přítel. Byl jako bratr.“

Nastalo dlouhé ticho. Jeho oči byly přilepené k mé ruce. Nevěděla jsem kde začít, nebo jak mu pomoci. Jak jsem mohla přesvědčit muže, kterého miluji, že to byla nehoda, že to neudělal schválně?

„Když Brian věděl o Joeových problémech celou dobu, možná mu žraloci vyhrožovali a on jim peníze vrátil, abyste byli v bezpečí,“ navrhla jsem. „Ptal ses ho?“

„Ne.“ Pokrčil rameny. „Ale ty to nechápeš, Brooke. Závod byl můj nápad. Byl to můj zasranej nápad, a ne Brianův.“

„Opravdu si myslíš, že to Joe nevěděl?“ Zašeptala jsem. „Znal rizika. Dokonce i kdyby nezemřel ten den, bylo tu mnoho lidí, kterým dlužil. Nebezpečným lidem. Nedopadlo by to dobře.“

Byl to pokroucený druh logiky, ale byla to brutální pravda. A Jett to věděl, a je jedno zda si to přiznal nebo ne.

„Nevím,“ řekl Jett. „Všichni víme, že to mohlo skončit jinak, i když dostal šanci změnit svůj život.“

Jett měl pravdu. On nevěděl – stejně jako jsem já nevěděla, že byla chyba jít nechat odejít z domu mou sestru té osudné noci, aby viděla Dannyho. Ale když jsem důvěřovala Jettovi s mým tajemstvím, pomohl mi vyrovnat se s pocitem viny, která mě mučila několik let. Cítila jsem se připojená k Jettovi, protože jsem si myslela, že pochopil mou bolest. Moje zpověď byla klíčem k pocitu volnosti. Teď když jsem věděla o jeho minulosti, toužila jsem mu pomoct postavit stejné připojení.

Navlhčila jsem si rty, pečlivě zvažujíc svá slova.

„Hned potom, co jsem ti řekla o mé sestře, jsi mi řekl, že nikdo nemůže pomoci osobě, která nechce aby jí bylo pomoženo. Pamatuješ?“ Zarazila jsem se. Když přikývl pokračovala jsem. „Vím, že to bolí, ale tvoje minulost není tak odlišná od mé, Jette. Nemohl jsi pomoct Joeovi, protože on tvořil jeho mysl. Hluboko ve tvém srdci je o Joeho postaráno. Navrhl jsi automobilový závod, protože, jak řekl Kenny, to je to, co umíš nejlépe. Ne proto, že jsi chtěl zranit tvého přítele, ale proto, že jsi mu chtěl pomoct. Jsem si jistá, že to Joe věděl. Odpustil by ti. Skutečnost, že ti zachránil život ukazuje, že mu na tobě taky záleželo.“

Jett vzhlédl do mé ustarané tváře. Jeho výraz změkl a vřelost v jeho očích se vrátila.

„To, co jsem ti dnes řekl, změnilo tvůj názor na mě?“ Zeptal se nakonec. Znělo to nervózně.

„Nemáš ponětí, že ne?“ Zeptala jsem se nevěřícně.

Zavrtěl hlavou. Když mlčel, uvědomila jsem si, že mluvil vážně. Vstala jsem z podlahy a sedla si mu na klín, dala mu nohy kolem pasu, takže jsem mu mohla čelit tváří v tvář.

„Jette, miluju tě pro to, kdo jsi. A to zahrnuje i tvou stinnou stránku. Jedna špatná volba neznamená, že jsi selhal. To neznamená, že jsi odsouzen k selhání znovu,“ zašeptala jsem. „A abych byla upřímná, je mi jedno, co jsi udělal nebo neudělal. Je to minulost. A tu nelze změnit. Jsi dobrý člověk. Jsi dobrý přítel.“

Koutky úst mu zaškubaly v polovičním úsměvu, a objevil se jeden z jeho nádherných dolíčků. Zírala jsem na tu dokonalost. Byl to jeden z mnoha důvodu, proč jsem se do něj zamilovala. Bylo tu něco opravdového o Jettovi. On se skutečně staral o lidi, které pustil do svého srdce.

„Celý svůj život jsem se nikdy necítil tak blízko k nikomu,“ zašeptal. „Kdyby se nestalo to hovno, nikdy bych nevěděl, jak si cenit mého požehnání.“ Palcem přejížděl přes kontry mých rtů. „Jsi moje požehnání, Brooke. Nechci abys snila nebo riskovala, protože poprvé, realita je lepší než cokoliv, co jsem si kdy představoval.“

Usmála jsem se. „To je důvod, proč jsi nechtěl abych dnes závodila? Protože sis myslel, že by se tragédie mohla opakovat?“

Jett přikývl. „Nemohl jsem si dovolit udělat další chybu. Ztráta Joeho byla tvrdá, ale ztratit tebe, to by mě zabilo. To byl další důvod, proč jsem nechtěl předjet Douga v otevřeném závodě. Věděl jsem, že se nás snaží blokovat.“

Zamračila jsem se, pokračoval ve vysvětlování. „Rybí ocas (pozn. nějaký automobilový manévr; je to dost volně přeloženo). Mimochodem, já bych pro něj udělal to samé. Nikdy nebyl zvlášť dobrý v udržení volantu.“ Jett si povzdechl a točil si s pramenem mých vlasů kolem prstu, pak ho uvolnil. To dělal vždy, když se chystal říct něco, co ho obtěžovalo. „Víš, Brooke, když jsem tě potkal zažil jsem štěstí, poprvé v životě. Brian si myslel, že budu mít strach závodit. Nechtěl jsem to – ne protože jsem byl vystrašený, ale protože jsem nechtěl riskovat, že ztratím to, co s tebou mám. Chci vidět vyrůstat naše dítě. Ty i dítě pro mě znamenáte celý svět.“

Uvnitř mě bylo tolik pocitů, bála jsem se, že nemusí být uvnitř mě dost místa pro všechny. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechla, když do mě udeřilo poznání. Jett a já jsme byli v jeho starém pokoji, a on mi vyznal, jak moc pro něj znamenám. Ani jsem si neuvědomila, že mě přenesl. Mé srdce hrozilo, že praskne emocemi. Nebo to možná bylo tím úsměvem, který pronikl do nejhlubších vrstev mé duše, zahříval mé tělo, jak nikdo nemohl.

„Chci, abys byla má navěky,“ zašeptal Jett. „ Chci si to pojistit, udělám tě šťastnější, než kdokoli jiný. Chci být ta nejlepší věc, která se ti stala.“

„To jsi.“ Prsty jsem přejela přes jeho strniště, které pokrývalo jeho silnou bradu. Tak silné a přesto měkké, stejně jako muž schovávající se za nejkrásnější tváří, jakou jsem kdy viděla. Jeho oči byly upřené na mou pusu. Jeho rty se pomalu setkaly s mými. O chvíli později byl náš jazyk zamotaný v erotickém tanci a jeho ruka po mě přejížděla pod košilí, aby prozkoumala vše, co bude navěky jeho.