TYL - 20. kapitola

Překlad: Verča

ZŮSTALI JSME V nemocnici až do pozdního odpoledne. Jett objednal oběd, zatímco jsem si dala sprchu, navštívila Liz a pak se k němu připojila oblečená v džínách a tričku, které mi den předtím přinesla Sylvie. Jett trval na tom, že se najím první. Vzhledem k tomu, že jsem vypadala jako hovno, s tmavými kruhy pod očima a fialovými modřinami na mém těle, jsem se nehádala.

Sedla jsem si k malému stolu a mlčky jedla, pak jsem si vzala léky proti bolesti, které mi přinesla sestra, i když bolest mé hlavy pomalu ustupovala. A pak jsme si povídali po dobu dvou hodin, během nichž jsem si vzpomněla: na den kdy Sylvie našla knihu a disk, jak jsem se setkala s jeho otcem, náraz auta a nakonec budova. Pach výkalů a nečistot setrval v zadní části mé mysli a na chvíli mi připadalo, že se celá možná nerozpadnu. Jett mě tiše poslouchal, prsty zaťaté, jeho klouby se třpytily přes jeho kůži, když jsem mu popsala tři muže a co udělali Liz a mně.

Jako další vzpomínky, které mi začaly zaplavovat mou mysl, jsem si uvědomila, že jsem zapomněla na jednu důležitou věc, která se mi stala první den.

Danny.

Jak jsem na něj mohla kruci zapomenout?

Možná, že moje mysl měla bizarní schopnost ho vymazat nebo jsem trpěla selektivní pamětí, jako by zapomínání bylo jediný mechanismus, o kterém jsem věděla, že mě zastaví od přemýšlení o mé sestře. Stejně jako ženy žijící celý svůj život v temnotě, cítila jsem syrovou bolest, ale nemohla jsem se tomu vyhnout.

„Je toho víc,“ zašeptala jsem. Ruce se mi třásly tak silně, až jsem si je musela schovat pod ubrus. „Viděla jsem Dannyho. Pracuje pro ně.“

Jettovo oči blikaly a blýskaly. Věděl totiž, že je to osoba, díky které mám noční můry, i když se předtím nikdy nesetkali.

„Ten chlap zodpovědný za Jenninu smrt.“ Nebyla to otázky, ale konstatování. „Ten, který chodí volně a jehož přátelé ti vyhrožovali.“

Přikývla jsem neschopná podívat se na něj. „Po všech těch letech, to bylo poslední místo, kde jsem si myslela, že ho najdu.“

Jett přimhouřil oči. „Byl to jeden z těch tří?“

„Pokud máš na mysli se zeptat, zda byl zastřelen tak ne. Viděla jsem ho jen jednou, v ten den kdy jsem přijela. On je dodavatelem, ale neúčastní se –“ Odmlčela jsem se, neschopna ze sebe dostat slova děsivé pravdy.

„Dotkl se tě?“ Jeho čelo bylo pokrčené. I když jsem nedokázala odhadnout, zda starostmi nebo hněvem, neunikl mi jeho nebezpečný záblesk v očích. Vzpomněla jsem si, jak mi dal Danny facku. Bolelo to, ale nebylo to nic ve srovnání s bolestí, kterou mi způsobil tím, že mluvil o mé sestře, tak jak neměl. Pochopí to Jett? Pravděpodobně. Ale nebyl čas zatěžovat ho s tím. Už toho měl na talíři dost.

„Na tom nezáleží. To není důvod, proč ti to říkám.“ Sklopila jsem své oči k zemi a skryla tak hanbu a ponížení, které uvnitř mě hořelo. Hrdlo se mi sevřelo nenávistí k Dannymu. Nenáviděla jsem lidi, kteří ublížili Liz, ale nenávist k Dannymu byla jiná.

Stravovalo mě to.

Nikdy nezapomenu na jeho slova. Jeho obličej. Že vypadal, jako by byl nedotknutelný.

Další záblesk hněvu přešel přes Jettovu tvář. Vzal mě za ruku a palcem mi začal kreslit kroužky na mé kůži, podporoval mě. Odkašlala jsem si.

„Danny řekl, že by z toho vyšel. Že by nezáleželo na tom, kdybych svědčila, nebo našla důkaz. Nějak mu věřím, Jette. Myslím, že je chráněn klubem.“

„Podíváme se na to.“ Jettovo oči připomínaly náboj síly s takovou silou a odhodláním, a tak jsem věděla, že pokud se naskytne příležitost, nebude váhat ho zranit. Viděla jsem jizvy pod jeho tetováním na a pod paží, určitě se tam nějak magicky neobjevily. Bojoval by pro mě. A to jsem nechtěla. Riziko, že se zraní bylo velké – riziko, které bych mu nikdy nedovolila podstoupit. Cítila jsem záblesk naděje s vědomím, že jsem s Jettem v bezpečí a přála jsem si abych mu věřila, ale zároveň jsem se obávala o svou bezpečnost více, než kdy jindy.

Jettovo oči se zamlžily jako by jeho myšlenky byly daleko. Rozhodla jsem se změnit téma a zeptat se ho na jednu otázku, která se zdržovala v mé mysli, od doby co jsem se probudila.

„Jette?“ Dotkla jsem se jeho paže, abych přilákala zpět jeho pozornost. „Jak jsi mě našel?“

Postrčil jeho křeslo blíž ke mně dokud se jeho noha neotřela o mé džíny. „Zkontrolovali jsme si bezpečnostní kamery a viděli, že jsi byla vytažena z auta do auta. SPZ je registrována na starou dámu mimo území státu, takže jsem věděl, že musí být falešná, jako ta v Itálii. Jeli jsme k Brianovi a on nám dal kontakt na kluka, který vytváří ty nejlepší falešné SPZ ve státě.“ Odmlčel se a já se k němu naklonila, zajímalo mě to. „Ukázalo se, že je dělal před několika týdny chlápkovi, který je známým řidičem, a nikoliv legální.“

„Sledoval si ho, že jo?“ nevěděla jsem, jestli mám být pokořená nebo vděčná.

„Jo. Překonali jsme hovna a zjistili z něj místo tvého pobytu.“ Ušklíbl se. „Řekněme, že nám to trvalo několik hodin, než promluvil.“

„To je-“ Všechno slova se mi vytratila.

Zvedl obočí. „Působivé?“

„Chtěla jsem říct „děsivé“, ale jo, „působivé“ stačí.“ Zasmála jsem se, zjišťujíc, že si Jett rozhodně zaslouží pochvalu jeho egu, za to, co pro mě udělal. „A co řidič tvého otce?“

„Je mrtvý, bejby,“ řekl Jett klidně. „Našli jsme ho uvnitř vozu. Nezbavili se jeho těla.“

Nebylo tady žádné „pravděpodobně“, „možná“ jen jednoznačná odpověď. Neznala jsem toho chlapa, ale z nějakého důvodu jsem si myslela, že si nezasloužil takový osud.

„Nechápu proč ho museli zabíjet.“

„Vím, že máš obrovské srdce a máš tendenci se cítit hodně provinile. Ale ne. Není to tvoje chyba.“ Jett mi něžně políbil dlaň. „Chtějí tu knihu, stejně tak jako můj otec, a udělají cokoliv, aby jí získaly.“

Možná.

Váhala jsem, nepřesvědčilo mě to.

„Co?“ Sondoval Jett.

„Nikdy se na ni nezeptali,“ řekla jsem. Začala jsem se strachovat, když jsem si uvědomila, že nemám ponětí, kde kniha je. „Dala jsem ji řidiči. Byla ještě v autě, když do nás narazili.“

„Vím. Také jsme našli kabelku a kufřík,“ řekl a zavrtěl hlavou. „Byli to amatéři. Profesionálové by nikdy nezavřeli dveře auta a neodjeli by s tím, že za sebou nechají důkazy. Jak řekl Sam, měli jsme štěstí.“

Usmála jsem se. Ano, to ano, vskutku. A co příště? Nevím, ale byla jsem si jistá, že se nechci do takého šlamastyky znovu dostat.

„Sylvie přinesla disk,“ řekl Jett.

„Díky Bohu,“ zamumlala jsem. Byla jsem tak hloupá, že jsem riskovala posílat důkaz hlemýždí poštou. Na co jsem sakra myslela. Myslela jsem, že mě Jett neslyší, ale jeho rty se pohnuly.

„Zpíváš nebeskou pochvalu, protože je disk v bezpečí nebo proto, že jsem já a Sylvie spolupracovali?“

„Ne!“ Spadla mi čelist. „Opravdu? Takže jsi zkrotil draka?“ Sylvie dala dost najevo, že nebude schopna odpustit Jettovi to, že jsem se kvůli němu několik dní trápila. Hluboko v mém srdci jsem upřímně doufala, že jednoho dne z nich budou přátelé.

„Je to tvrdý oříšek. Každopádně-“ ušklíbl se a jeho elektrický zelený pohled se do mě vnořil. „Musím se tě na něco zeptat a chci abys ke mně byla upřímná.“

Mé srdce začalo tvrdě bít proti mému hrudnímu koši. Nebyla jsem vyděšená z něj, ale z myšlenky, co se děje v jeho mysli.

„Proč jsi utekla, Brooke?“ Zeptal se tiše.

„Protože, já-“ Navlhčila jsem si rty.

„Můj otec ti nabídl dohodu?“ Nad mým šokovaným výrazem se ušklíbl. „Jo, mluvila jsi ze spánku a našli jsme tvůj kufřík. Byl otevřený.“

Uvědomila jsem si, že jsem ho nikdy nezavřela, protože do nás narazilo auto, což znamená, že musel najít falešný pas, hotovost a bankovní účty. Napadla mě strašlivá myšlenka, že by si mohl myslet, že je pro mě materiální zisk důležitější než náš vztah.

„Nikdy jsem nechtěla jeho peníze, Jette. Vyhrožoval, že ublíží Sylvii a všem ostatním v mém životě. Bála jsem se o ně,“ řekla jsem pomalu. „O tebe.“

Přikývl, ale vzal si čas na odpověď. „Kéž bys mi věřila natolik, abys mi to řekla, než abys utíkala. Mohl jsem se o to postarat.“

„Já vím a je mi to líto.“

Prsty mě stále hladil po ruce a já se díky jeho doteku uvolnila. „Po nalezení kufříku jsem nevěřil, že bys mě opustila kvůli dvoum milionům.“

„Proč?“

„Jeden z klubových kamarádů otce se ukázal v mé kanceláři, aby mě pozval na nějakou párty,“ řekl Jett.

„Samozřejmě. Jak hezké,“ řekla jsem suše.

„Hned poté, co odešel jsem volal Sylvii,“ řekl Jett. „Poté co mi řekla, co se stalo jsem věděl, že někdo musel po té knize jít. Na druhou stranu, jsem si myslel, že musí být nějaký důvod, proč ses chovala divně a chtěla se se mnou rozejít.“

Zvedla jsem obočí a Jett se nahlas rozesmál. „Je mi to líto, bejby, ale nevěřil jsem ti, když jsi říkala, že se se mnou chceš rozejít.“

Mé rty zaškubaly. „Máš velké ego, víš to?“

„Nikdy jsem neřekl, že jsem dokonalý, ale dám ti dva příklady.“ Odmlčel se a přemýšlel.

Wow, jen dva?

„Za prvé, mýlil jsem se, Brooke,“ řekl. „Kniha není hit list. Stále máme co zjišťovat, jména a čísla a všechno kolem, ale nedostali jsme šanci zjistit co je na disku. A za druhé, nikdy jsem se neomluvil.“

Zúžila jsem oči. „Za co?“

„Vždycky ses ptala na klub. Říkal jsem ti, že je to shromáždění, pro ty, kteří hledají extrémní pohlavní styk,“ řekl Jett pomalu. „Co jsem vynechal je, že někteří členové unášeli zdrogované ženy a znásilňovali je.“ Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl skoro jako by se mu ulevilo, že to tajemství se mnou může sdílet. „Podle účtu mého otce, jsou někteří členové neškodní, ale někteří jsou silní. Živí se strachem.“ Otevřela jsem ústa, abych promluvila, ale zvedl ruku a zastavil mě. „Nebyl jsem hrdý na to, že je můj otec tohoto součástí, a dalo by se říct, že jsem se příliš styděl říct ti to.“

„Nemusíš se omlouvat. Dokonce i když bys mi to řekl, nezastavilo by je to od-“ zastavila jsem se, protože se uvnitř mě hluboko usadil šok.

Získání mě.

Jett se mnou propletl prsty a na moment jsem na ně zírala, obdivovala jejich krásu. Silné ruce. Schopné.

„Musím se přiznat, že to byl odvážný krok, Brooke. Odeslání disku v obálce.“ Zašeptal. Mohla bych říct, že se snažil zmírnit napětí tím, že je hravý. Rozhodla jsem se hrát s ním.

„Tys mě naučil odvážnosti.“

Rty mu zacukaly pobavením. „Dobře. Pak jsi připravena na druhý krok.“

„Což je?“ Zvedl jsem obočí. Byli jsme zpět s naší hravou povahou, jak to bývalo … a já to milovala.

„Žít rychle a nebezpečně. Vzhledem k tomu, že chvíli budeme bydlet s gangem, radši si zvykněte na život v rychlém pruhu, slečno Stewartová.“

Po tom, čím jsem si prošla, bych si mohla poradit s čímkoliv, co mi život hodí před cestu. Vstoupení do jeho gangu se zdálo být tím nejmenším z našich problémů.

„Kdy je opustíme?“ Zeptala jsem se.

„I ty?“ zdál se překvapený.

„Proč ne?“ Vystrčila jsem bradu ven. „Tvůj starý gang nemůže být horší než klub tvého otce. Bez urážky.“

Záblesk pobavení rozzářil jeho oči. „Nech mě hádat, přemýšlela jsi o několika chlapech, pijících medvědech, kteří mluví o svých „samičkách.““

Zvedla jsem oči v sloup. „Vím, že nosí zbraně a tak.“

Zasmál se, jemná pokožka pod očima se zkrabatila a poprvé jsem se nemohla ubránit myšlence, jak hloupé ho bylo opustit. Žádný den by bez něj už nebyl úplný.

„Musím tě varovat, Brooke. Jsou šílení. Doufám, že ti to nebudu muset říkat dvakrát.“ Jeho oči neupustily mé, když zvedl mou ruku k ústům. Sledovala jsem ho, jak m líbal špičky prstů, pomalu a smyslně.

„Šílení.. jak?“ Zeptala jsem se, když jsem se krátce nadechla. Teplota prudce stoupala, a určitě ne proto, že někdo zapnul topení.

Jeho jemné doteky mi způsobily zamrazení. Nebylo nic chutnějšího než mix šoku, chtíče a tajemství a také možného nebezpečí.

Jo, Jett mě totálně nažhavil.

Možnost vidět jeho špatnou chlapskou minulost, bylo jako afrodiziakum.

„Uvidíš to dnes večer.“ Dal mi ironický úsměv. „Pokud se něco pokazí, odcházíme. Platí?“ Přikývla jsem s vytřeštěnýma očima, jeho hlas změkl. „Chci abys věděla, že když spadneš, budu padat s tebou. Patříš mi, a všechno co děláme, děláme spolu.“

„A co Liz?“ Nemohla jsem jen tak odejít a nechat ji za sebou bez ochrany. Ne že bych byla ochrana, ale přesto.

„Bude v pořádku.“ Jett vzal mou tvář do dlaní a políbil mě, rty sotva přejel přes mé. Jeho dech byl cítit po čokoládě a kávě. Spolu s jeho ústy to byla opojná kombinace. „Bude tady na klinice ještě několik dní, dokud pro ni nenajdeme správné místo, kde zůstane. Sam Barn se o ni bude starat, i když si nemyslím, že je terčem klubu, ale člověk nikdy neví.“