TD - 3. kapitola

Překlad: Marťa

Ach můj bože, kdybych na sobě neměla to směšné tričko a nežvýkala starou žvýkačku, byl by můj výstup drsnější. Stejně drsný, jako je James Bond. Když jsem vyšla z konferenční místnosti ven, neotočila jsem se, i když jsem byla jen na 50% přesvědčená, že schůzka skončila. Možná s námi chtěli mluvit ještě o něčem, ale prostě jsem odešla. Později mi můžou detaily poslat emailem. Někdy musíte pracovat s tím, co v  danou chvíli máte.

„Wow. Myslím, že celá ta situace nebyla tak hrozná, jak jí popisuješ,“ řekla Cammie do telefou. Zavolala jsem jí z auta v okamžiku, kdy jsem opustila budovu Global Records.

„Ne, vážně. Slyšela jsem zpomalený potlesk, když jsem čekala na výtah,“ řekla jsem jí, jakmile Jerry zamířil ke kavárně v centru. Minulý týden jsem si naplánovala kávu se starým kamarádem ze střední, takže i když bych nejraději zamířila zpátky do postele a vyspala se z kocoviny, nechtěla jsem setkání rušit.

„Takže ti tleskali, když jsi čekala na výtah a proč? To není ani trochu super.“

„To je jedno. Vraťme se k té záležitosti s tričkem. Nemůžeš mi kupovat vtipné dárky, věšet mi je do šatníku a čekat, že když si je vezmu na důležité jednání, nebude z toho malér,“ řekla jsem, ale doopravdy jsem se na ní nezlobila. Kdyby byla situace opačná, válela bych se teď na zemi smíchy.

„Bylo součástí kostýmu! Měla jsi ho vyhodit hned, jak jsi přišla domů. Taky jsem si myslela, že je ten text dostatečně velký, aby si ho tvůj mozek všimnul a nedovolil ti vzít si ho na důležitou schůzku s tvými šéfy. To jen podotýkám.“

„Ach, Cameron, ty jsi prostě v deset ráno tak zábavná, ale teď musím jít. Musím zjistit, jestli už na mě Grayson čeká v kavárně, kde se máme sejít za patnáct minut.“

Z telefonu se chvíli nic neozývalo, než Cammie konečně odpověděla. „Grayson Cole?“

Zasmála jsem se. „Existuje ještě nějaký Grayson, se kterým se přátelím?“

Zabručela. „Jak to mám vědět?“

Dívala jsem se z okna na míhající se ulice. Naštěstí už Jerry nemusel jet, jako šílenec, protože jsme jeli včas. „Chceš, abych tě vyzvedla? Máš volnou hodinu?“

„Ne!“

Odtáhla jsem si telefon od tváře, abych se podívala na obrazovku. Přemýšlela jsem, proč byla její reakce tak silná.

„Proč ne? Máš přednášku?“ Zeptala jsem se.

„Ano, za hodinu budu mít Moderní design.“

„Dobře, pořád si ale myslím, že by ses měla s Graysonem brzy setkat a projednat s ním pracovní příležitosti. Bylo by hloupé ho nevyužít. Myslím tím to, že vlastní architektonickou firmu.“

Slyšela jsem na druhém konci linky náhodné pouliční zvuky – projíždějící auta a zvuk kovu a otevírání dveří. A pak konečně Cammie odpověděla. „Já nevím. Nemyslím si, že mě má Grayson rád a možná se chci postavit na vlastní nohy, ne se spoléhat na přítele své velké sestry, který by mi mohl sehnat práci.“

Měla pravdu, i když s tím nemusím nutně souhlasit. „Dobře, nadhodím to u kávy a uvidím, co řekne.“

„Oh, tak fajn, už musím jít… Jdu do studia, než mi začne hodina. Musím dokončit svůj závěrečný projekt.“

„Miluju tě,“ řekla jsem.

„Já tebe taky.“

Podívala jsem se na svůj telefon a pomyslela jsem na Cammie a její školu. Někdy, když mluvila o ukončení své práce, pocítila jsem bodnutí závisti. Nikdy jsem nešla na vysokou školu. Nebyla to ani tak moje volba. Poté, co naši rodiče zemřeli, když jsme byly mladé, zanechali mě a Cammie malé jmění. Většina z toho byla schovaná, ale po střední škole jsem něco z toho použila na své hlasové lekce a taneční hodiny. Neseděla jsem na zadku a před několika lety jsem si skutečně udělala jméno. A teď se mnou nový, žhavý zpěvák soupeří o to, aby mě sesadil z mé pozice.

Tvrdá práce se vyplatila, když mě manažer Global Records viděl na videu, jak zpívám jednu ze svých písní. Můj osud byl zpečetěn a vysoká škola se nadobro odsunula. Napsala jsem všechny své písně a pomohla jsem k textům vytvořit i hudbu. Byla jsem na své první album tak pyšná hlavně proto, že jsem ho udělala sama. S penězi, které jsem za něj utržila a všechny další, které jsem vydělala, mi umožnily pohodlně žít bez toho, abych musela znovu sáhnout na dědictví po rodičích. Ty peníze čekaly na to, aby je Cammie použila na splnění vlastního snu, stejně jako jsem je použila já, abych si splnila ten svůj.

Když auto zastavilo před kavárnou, Grayson Cole stál u dveří a oči měl upřené na telefon ve své ruce. Usmála jsem se, když jsem si uvědomila, že některé věci se nikdy nezmění. Byl workoholik, vždy jím byl. Tmavě modrý námořnický oblek měl šitý na míru a tmavé vlasy měl perfektně zastřižené. Nebyl ten typ, který by vešel ven bez toho, aby měl každý vlásek na svém místě. Ten chlap byl maximálně posedlý kontrolou. Která, pravděpodobně měla co dočinění s tím, že si založil vlastní architektonickou firmu, jakmile získal v šestadvaceti letech certifikaci a v době, kdy oslavil dvacáté deváté narozeniny, se jeho firma globalizovala.

Poděkovala jsem Jerrymu za odvoz a dala mu pokyn, aby pro mě přijel za hodinu. Pochybovala jsem, že by měl Grayson v pracovní den času nazbyt.

„Promiňte, nejste náhodou ten důležitý Grayson Cole z Cole Designs?“ Zavtipkovala jsem, jakmile jsem vystoupila z auta a předstírala ohromení z mého přítele.

Ušklíbl se a vsunul telefon zpátky do kapsy saka. Slunce se mu zalesklo v hnědých vlasech a zdůraznilo jeho ostré rysy, které vypadaly příliš dobře na to, aby si jich někdo nevšimnul.

„Je dobré vědět, že tě tvoje sláva nepřipravila o smysl pro humor,“ řekl.

Zasmála jsem se, když mi podržel dveře. „Cammie na to osobně dbá,“ upozornila jsem ho.

Jemně přimhouřil oči, než obrátil svou pozornost k tabuli visící na zdi nad našimi hlavami. Jeho reakce a Cammiino důrazné „ne“, na mé pozvání, ve mně vzbudilo zvědavost.

„Hej, nemáš s mou sestrou žádný problém, že ne?“ Zeptala jsem se a snažila se, aby to znělo nenuceně.

Pár před námi, přistoupil k pultu a já zaslechla, jak si žena objednává něco, co znělo jako Mocca se skořicovým šnekem. Hm, ano prosím. Vezmu si jich tucet.

„Ne. Samozřejmě, že ne. Proč se ptáš?“ Zeptal se s nadále upřeným pohledem na tabuli. Řekl to svým obchodním tónem. Když byl se mnou, nikdy ho nepoužíval.

„Ach, jde jen o to, že brzy získá titul a zdá se, že by pro ni mohla být skvělá příležitost, kdyby se mohla zaučit ve tvé firmě, ale ani jeden z vás není z toho nápadu nijak odvázaný.“

Jeho tmavé obočí se sevřelo dohromady a já pozorovala, jak se jeho modré oči úmyslně zaměřily na zeď, za mou hlavou.

„Nemám s tím žádný problém. Jen si nejsem jistý, že by mohla splňovat standardy, které od svých zaměstnanců požaduji.“

Bože, proč zněl, jako vylepšená verze Jasona Monroea? Co to s těmi chlapi bylo, že podceňovali mě i mou sestru?

„Vyhrála ve svém programu asi milion architektonických ocenění. Nevím, co vůbec znamenají, ale ujistila mě, že je jedním z nejlepších studentů v její třídě,“ prohlásila jsem. Moje sestra byla chytrá a já věděla, že po ní skočí každá firma ve městě.

Grayson si třel čelist a já si poprvé, od okamžiku setkání, všimnula jeho vůně po holení. Věděla jsem, že se většina žen v obchodě podívala jeho směrem, zatímco on si jich téměř nevšiml. Zatracený Grayson Cole.

„Může být pravda, že je jedna z nejlepších studentů. Obvykle ale najímám nejlepšího studenta.“

Zasténala jsem a protočila očima. „Tohle na mě nezkoušej, Graysone. Ona je brilantní, a pokud by sis udělal dvě vteřiny, aby ses podíval na její návrhy, věděl bys to taky.“

„Viděl jsem všechny její návrhy,“ odpověděl napnutě a jemně mě postrčil směrem k pultu, abychom si mohli objednat.

Hippie barista s dredy se nás zeptal, co si dáme ještě dřív, než jsem stihla Graysonovu poznámku vstřebat. Zajímal se o architekturu studentských prací? Než jsme postoupili na konec baru, byla jsem příliš rozptýlená focením se, se dvěma sladkými fanoušky a nestihla jsem se Graysona zeptat. Našli jsme si volný stolek ve vzdáleném rohu, kde budeme mít relativní soukromí. Zprvu jsem si dělala starosti s tím, že si budou novináři myslet, že s Graysonem randíme. Zpočátku nás fotografovali společně, kdykoliv jsme se objevili na veřejnosti, ale teď už pochopili, že jsme jen přátelé a vždy jen přáteli zůstaneme.

Neměla jsem Graysona tak ráda, jako jiné horkokrevné ženy.

„Tak, jak to jde s prací?“ Zeptal se Grayson a napil se kávy. Sledovala jsem, jak si rozepíná sako, aby odhalil ostře bílou košili.

„Jde to dobře. V druhé polovině roku mě čeká turné, ale dnes ráno jsem měla schůzku s vydavatelstvím a spustili na mě malou bombu.“

Obočí se mu zájmem nadzvedlo, ale necítil potřebu vyzvídat na mě podrobnosti. Věděl, že mu na tohle téma poskytnu dostatek informací.

„Už jsi slyšel o Jasonu Monroeovi?“ Zeptala jsem se a tajně se modlila, aby ne.

Odpověděl s úšklebkem na rtech. „Samozřejmě. To snad každý.“

Zvedla jsem oči v sloup. Ne všichni. Každý někdy slyšel o Beatles a Elvisovi. Jason Monroe nebyl Elvis. „No, jsem nucená napsat s ním duet a pak ho, společně s ním, zazpívat na předávání Grammy příští měsíc.“

Jeho úsměv mírně poklesl. „Velmi zajímavé. Co na to Monroe?“

„Monroe?“ Zasmála jsem se. „Co to máš s tím jeho příjmením?“

Graysonovy modré oči se při pohledu na mě zúžily a já si vzpomenula, že nemá rád, když ho někdo škádlí. Dokonce, i když jsme byli mladší, byl vážný a zadumaný.

Oh, hmm, možná, že i Monroe byl po tom všem jeho nejlepší přítel. Mohli by sedět v kruhu a stěžovat si na strasti mužského života. Pak by si mohli dávat vzájemné masáže a… počkat, to neznělo tak špatně.

Ve skutečnosti bych to bývala ráda viděla.

„Zní to, že to pro tebe bude výzva,“ podotknul Grayson a vytáhl mě tak z mého snění o tom, jak Jasona Monroa potírá dětským olejíčkem.

Jo, já vím, že jsem říkala, že takhle Graysona nevnímám, ale pravděpodobně věděl, jak zacházet s masážním olejem stejně, jako kterýkoli jiný chlap.

„Byl trochu proti našemu spojení,“ odpověděla jsem, protože jsem nechtěla přiznat pravdu. V podstatě se ušklíbl při představě, že by se mnou měl pracovat. Buďme realisti.

„Uvidíme, myslím.“

Znovu se dlouze napil kávy, než jí postavil zpět na stůl a hrál si s víčkem. Zaměřil se pohledem na své ruce, jako kdyby hrál Operaci srdce. „Takže, má už tvoje sestra sjednané pohovory na postgraduál?“ Zeptal se, aniž by se mi podíval do očí.

Ušklíbla jsem se nad tím, jak se Grayson snažil nedat na sobě znát, že se o mou sestru zajímá, i když tvrdil, že ne. Jestli ty dva jednoho dne dokopu k tomu, aby se spolu sešli, bude to ta poslední věc, kterou udělám. Ne, počkat, jestli to bude vůbec „poslední věc, kterou udělám“, raději bych chtěla, aby to bylo něco, jako odšťavňovač nebo sex s Jasonem Monroem.

Wau. Co? Střelila jsem pohledem na Graysona, abych viděla, jestli nějak nezaslechl mé vnitřní těkavé myšlenky.

„Tak má?“ Zeptal se znovu, což mi připomnělo jeho otázku.

„Nic, o čem bych věděla,“ odpověděla jsem mu ve chvíli, kdy mu pod stolem začal vibrovat telefon.

Zaklel, když uviděl, kdo mu volá. S omluvným kývnutím přijal hovor a odpověděl volajícímu několika ostrými větami.

„Překročili jsme rozpočet projektu Jenson desetkrát, a pokud chce v hlavní koupelně mramor, tak se zbláznil. Řekni Jonovi, aby mi zavolal. Ne. Pokud to neprojde, půjde to z naší kapsy. Jenson schválil levnější kámen už přede dvěma týdny.“

Měla jsem příležitost si ho prohlédnout. Měl ostré lícní kosti, rovný nos a silné čelisti. Tmavé vlasy mi připomínaly Jasona, ale tím veškerá podobnost mezi nimi skončila. Grayson Cole byl obchodník s dostatečnou jistotou, aby se udržel ve svých prezidentských botách, zatímco Jason byl hrubý, neotesaný hudebník s vražedným úsměvem a strništěm.

Pokud bych si měla vybrat svůj typ, byl by to Jason Monroe. Je jasné, že Jason očividně zapustil v mé hlavě kořeny. Stačilo ale, abych ho nahradila něčím jiným. Bylo možné, že v mém bytě stále ještě tábořil ten brazilský model, který jedl mé jídlo a sledoval mou televizi.

Byl v tom jen jeden háček: nedal mi orgasmus.

Ne. To by nešlo. Rozhodně jsem potřebovala dobrý orgasmus, abych mohla ze své hlavy vytlačit Jasona.

Grayson ukončil svůj hovor a zastrčil telefon do kapsy obleku. Podle jeho kajícného pohledu mi bylo jasné, že naše setkání končí.

„Je mi to líto, ale musím se jet podívat na projekt.“

Mávla jsem rukou a usmála se. „Bez obav. Taky už musím běžet.“

„Moc rád jsem se s tebou sešel, Brook,“ řekl a rychle mě objal, než ode mě ustoupil. Jako by bojoval sám se sebou, stál a přejížděl pohledem mezi mnou a východem. „A ať mi Cameron zavolá. Možná bych pro ni něco měl.“

Cameron.

Grayson byl samý obchod. Nikdo neříkal mé sestře celým jménem a z tónu, jakým to řekl, se zdálo, že ho ta nabídka bolí. Bylo to vážně tak moc, že jsem ho požádala, aby sestře pomohl? Kdyby měl bratra, který by chtěl být popová hvězda, neváhala bych mu pomoct. I když představa toho, jak se muž Graysonovy vizáže snaží dostat do mých spandexových kostýmů, byla příliš i na mě.

„Řeknu jí to,“ řekla jsem, když si na nos nasadil pilotky a vyšel do jasného slunce.

Sledovala jsem, jak se mu při nastupování do sportovního vozu obepnuly kalhoty a pak už stačilo jen napsat Jerrymu, aby mě vyzvedl dřív. Když jsem vytáhla telefon z kabelky, všimla jsem si, že na mě v hlasové poště čeká zpráva z blokovaného čísla. Zajímavé.

Stiskla jsem přehrávání a držela sluchátko u ucha, když se mi z telefonu ozval Jasonův hluboký hlas a já málem omdlela. Nezpíval a jeho hlas přesto zněl, jako by mi pěl serenádu.

Do té doby, než jsem opravdu začala poslouchat význam jeho slov. Ta svině.