TD - 1. kapitola

Překlad: Marťa

„Mamka dneska v noci zaboduje!“ Zpívala jsem, zatímco jsem hýbala rameny ze strany na stranu. Kroutila jsem rty, jak jsem tak stála před zrcadlem v mojí ložnici, a snažila se o nanesení další vrstvy jasně červené rtěnky, která se hodila k těm nemožným šatům, které jsem si na dnešní večer vybrala. Nemohla jsem se v nich ani hýbat. Musela jsem ohnout krk dolů, do nepřirozeného úhlu a zkroutit ruku, ve které jsem držela rtěnku, blíž k ústům. Mám-li být upřímná, ty šaty byly pravděpodobně vyrobené pro drobnou panenku… to bylo ono, byly pro mladší sestřičku Barbie. K čertu s tebou, Skippre. Nebyla jsem drobná, ani panenka, ale dnešní noc volala po extrémních opatřeních.

„Ach bože, přestaň. Nemůžeš říkat „mamka“, dokud nejsi skutečnou matkou. A jako tvá sestra bych ráda předstírala, že žádný sexuální život nemáš,“ řekla Cameron a s rukama na uších mě přes celou místnost kárala.

Zasmála jsem se a postavila rtěnku zpátky do mého akrylového stojánku na make-up. Když jsem se k ní otočila, stále stála s rukama varovně nahoře.

„Cammie, má sladká, nevinná sestřičko,“ řekla jsem a zamířila k ní na svých deseticentimetrových podpatcích Jimmy Choo.

„Až ti bude dvacet sedm a budeš celý rok bez sexu, osobně ti nechám v novinách otisknout inzerát, ve kterém bude stát: Cammie Heartová podrží téměř komukoliv. Věk není důležitý. Práce je zbytečná…“

Nedostala jsem šanci pokračovat ve svém vtipu, protože se Cammie natáhla a zakryla mi rukou pusu.

„Není třeba, sestrodzillo, protože jsem měla sex hned minulý měsíc.“

Byla plná škodolibé radosti. Ta špinavá coura. Přece nemůže mít škodolibou radost z někoho, kdo má období sucha. Copak jsem jí nic nenaučila?

Odloupla jsem její ruku ze své pusy, abych mohla reagovat. „Cože?! S kým?“

Pokrčila rameny, jako kdyby to nestálo za nic. Kdo ví, možná že ne. „Byl to jen ten kluk z mé třidy architektury. Studovali jsme spolu a já chtěla vypustit trochu páry.“

Zasmála jsem se a v hlavě mi to začalo šrotovat. „Ale vsadím se, že to byla pořádná pára.“ Tento vtip byl doprovázený hrubým gestem mé ruky, blízko nebo kolem pusy.

V závislosti na tom, jaký máte jemnocit.

„Brooklyn! Ty perverzačko!“ Řekla Cammie a štípla mě do ruky, než jsem stihla ustoupit z jejího dosahu. Byla o několik palců menší, než já a o pět let mladší, ale byla děsivě povrchní.

Zaklepání na dveře mě vyrušilo předtím, než jsem jí to mohla oplatit.

„Slečno Heartová, jste děvčata připravená? Právě jsem přistavil auto,“ zavolal přes dveře Jerry, můj řidič.

„Ano! Děkuji, Jer-Beare. Budeme tam za vteřinku!“ Zařvala jsem zpátky. Vykulenýma očima jsem se podívala na Cammie, aby věděla, že si musíme pospíšit.

Cammie otevřela mojí skříň a hledala v ní pár bot, který by si mohla „půjčit“ na noc a pak mi je bezpochyby zapomene vrátit. Kdysi jsem si myslela, že mi tašku od Chanela ukradli ve Francii a pak, o tři roky později, s ní Cammie vtančila do domu na pláži.

Vyřídily jsme si to spolu ve staromódním duelu. (Tj. Posadila jsem se na ní, dokud neprosila o milost).

„Mohla bych si vzít ty bílé Manolo Blahnik, které jsi dostala z toho focení pro časopis?“ Zeptala se, když jsem se točila dokola a naposled kontrolovala své miniaturní šaty. Vážně, bála jsem se, že ty švy každým okamžikem povolí, ale nehodlala jsem nic riskovat. Jestli se mi tahle noc nevydaří, přestanu být zodpovědná za své činy.

Tímhle životem jeptišky už o moc déle žít nemohu.

Abstinence není vždy ten nejlepší způsob. Způsobuje náladovost a přísahám, že můj vztek mě, posledních pár měsíců, pěkně nakopává.

Ale není to tak jednoduché, jak si myslíte. Není to, jako že můžu jít do klubu a užít si večer podle svého. Celou dobu mi za zadkem stojí paparazzi. Cokoliv udělám, skončí ráno na titulních stránkách v trafice. Takže, aby bylo zajištěné, že mi moje PR oddělení neutrhne hlavu, snažila jsem se to hrát na pohodu. Nerandila jsem a udržovala si odstup od standardní hollywoodské tlačenice.

Kdo potřebuje alkohol a pozlátko? Ne, díky. To jediné, co jsem chtěla, byl dobrý, staromódní, sousedy budící a škrábance na zádech způsobující orgasmus.

„Řekla jsi právě orgasmus?“ Zeptala se Cammie, právě vycházející ze šatny v extra vysokých botách a v šatech, které vypadaly, že stály tak milion dolarů. Věděla jsem, že je zbytečné jí v tom bránit, tak jako tak, stejně na ní vypadaly lépe. Bílý semišový materiál zvýraznil její opálení. Boty doplnila královsky modrými šaty, které mi už dříve vytáhla ze skříně. Její hnědé vlasy jí spadaly kolem tváře ve volných loknách a přes čelo měla zdobenou čelenku… která vypadala na dvacítce bezchybně, zatímco já jsem v ní prostě vypadala, jako podivná cikánka.

Rozhodla jsem se být ke Cammie upřímná. „Jo, sama si dávám povzbuzující řeč, než odejdeme.“

Cammie se zasmála a přešla ke mně, položila mi ruce na ramena a zahleděla se mi přímo do očí.

„Brooklyn Heartová, ty jsi taková sexy mrcha.“

„Cammie, pozor na pusu!“

Obrátila oči v sloup. „Tvoje vlasy vypadají bezchybně. S tím blonďatým pramenem tentokrát v salónu odvedli dobrou práci,“ řekla a ukázala na dlouhý pramen. „Tvůj make-up… très magnifique a ty šaty, sáááákra.“

Začala jsem se smát, když mě zkoukla odshora dolů. Jen Cammie mi, dokázala svým francouzským přízvukem, vykouzlit úsměv na tváři.

„Dost, podivínko, jdeme. Můj orgasmus čeká.“

***

Cammie dělila jedna noc, než jí začne jarní semestr. Byla už ve vyšším ročníku a dokončovala namáhavý program architektury, který jí umožnil dokončit jak bakalářské, tak magisterské architektonické vzdělání za pouhých pět let. Jen se to řeklo a mě se chtělo trochu zvracet. Raději si vypíchnout oči, než jít studovat architekturu. Rozhodně měla matematické a inženýrské geny, zatímco já byla poctěna geny zpěvu a tance.

„Takže, Vtipničko McChytrolínková, kde bychom měly začít naší dnešní noc?“ Zeptala jsem se, když jsme nastoupily do limuzíny, která čekala před mým bytem v LA.

„Pojďme do M Lounge, a pak můžeme zamířit někam jinam, pokud by tam byla nuda. Jsem si jistá, že to nebude bláznivé, protože je neděle, ale můžeme to zkusit.“

Přikývla jsem. „To zní dobře.“

M Lounge byl nejšťastnější a nejdiskrétnější klub v Los Angeles. Pokud existuje nějaká naděje, kde to budu moci roztočit, M Lounge bylo místo, kam jít.

„Dnes v noci nemůžu moc pít, protože mám zítra ráno tu schůzku s nahrávací společností,“ varovala jsem, když jsme prošly zadním vchodem do klubu a zamířily do schodů, které sloužily výhradně pro VIP hosty. Zábavný fakt: Jednou jsem šla po těch schodech, když P. Diddy sestupoval dolů a normálně mi šáhl na zadek. Údajně.

„Jen pro upřesnění: pokud mě o půlnoci budeš prosit o tequillu a hrozit, že zabiješ mé prvorozené, když ti jí nedám, ještě pořád bych tě měla odmítnout?“ Zeptala se Cammie jen proto, aby zjistila, kde jsou hranice. Jistota je jistota.

„To bylo jednou a bylo to v Cabo,“ protestovala jsem. „Co jiného bys měla dělat v Cabo, než se přihlásit do mariachi kapely a panákovat se zpěvákem, dokud neomdlí vedle osla?“

Cammie zvedla ruce a začala vypočítávat položky. „Já nevím… těšit se na pláž, podívat se do muzeí a kulturních…“

„To byla řečnická otázka,“ přerušila jsem jí, jakmile jsme došly na vrchol schodiště.

Jako mávnutím kouzelného proutku se černá opona před námi rozevřela do stran a odhalila před námi celou místnost opilých zhýralců. V jednom rohu se celebrita, která musí zůstat bezejmenná (budeme jí říkat Jennifer Aniston) ocucávala se sexy mužem a na druhé straně místnosti dvě, z nejvtipnějších žen komedie, vystrkovaly zadky na číšníka.

„Vítej v zákulisí Hollywoodu,“ zašeptala jsem Cammie. Zahihňala se a my se přesunuly k baru uprostřed místnosti. Zamávala jsem všem, které jsme míjely. Ani jeden z nich nebyl můj opravdový přítel, ale urážet celebrity v klubech je nejjistější způsob, jak ukončit kariéru.

Dokonce, i když jsem je všechny zrovna nemilovala, byla to součást mojí práce, aby to tak vypadalo. Poslední věc, kterou jsem potřebovala, byly hordy fanoušků Justina Biebera, kteří mi budou na Twittru hrozit smrtí. (Dozvěděla jsem se, že to bývá docela drsné).

„Ahoj, dámy, co vám můžu nabídnout?“ Zeptal se nás svalnatý barman, jakmile jsme se s Cammie přiblížily. Stálo před námi ještě několik dalších známých osobností, ale nezdálo se, že by ho to zajímalo.

Pokrčila jsem rameny a podívala se na Cammie vteřinu předtím, než jsme obě současně požádaly o citrónový míchaný nápoj. Smály jsme se, než jsme byly přerušené.

„Ha. Roztomilé,“ vyprskla bezejmenná hvězdička, která nás pozorovala, jako bychom byly loňská kabelka. „Vy jste lidi, jako dvojčata nebo tak něco?“

Její otázka se zdála nevinná, ale její držení těla a tón naznačoval, jak špinavou hru ve skutečnosti hraje.

Můj PR tým mě naučil zůstat v situacích, jako byla tato, v klidu. Nemusela jsem ani číst titulky v ranních zprávách: „Popstar Brooklyn Heartová urazila losangeleskou hvězdičku“. (A ano, samozřejmě, že bych jí přeprala. Vážila asi tak 38,5 kila).

Ale bohužel, Cammi se nemusela starat o svůj veřejnou image, jako já. Než jsem jí mohla zastavit, udělala krok směrem k dívce.

„Promiň, máš nějaký problém?“ Zeptala se. Nemohla jsem si pomoct, ale při Cammiině medově znějícím hlase, jsem se musela usmát.

Dívka na nás zamrkala příliš nalíčenými řasami. „Hm, jo. Čekám tu už deset minut, tak se sakra postavte do řady.“

„Dámy, dámy. Uklidněte se. Já jsem ten, kdo přeskočil frontu. Tady je to, Brooklyn,“ řekl barman, zmírňující napětí a natáhl ke mně dvě martini sklenice ozdobené citronovou kůrou a cukrovou krustou. Ňam.

Vzaly jsme si pití a odtáhla jsem Cammie ke stolu v rohu dřív, než začala rvačka. Cammie měla mnohem méně trpělivosti se slavnými dvacítkami, než já.

Uvnitř klubu bylo šero, zejména po obvodu, kde byly samostatné stolky zastrčené do malých výklenků. Namísto židlí měly miniaturní sametové pohovky, které byly na můj vkus… příliš lepkavé… ale byly hodně měkké, tak koho to zajímalo.

„Nemrzí mě, že jsme s sebou nevzaly Hanka. Nemyslím si, že budeme potřebovat ochranku, dokud budeme tady, ve VIP sekci,“ řekla jsem, když jsme si sedaly naproti sobě.

Cammie nevinně pokrčila rameny, než mi nastavila svojí sklenici k ťuknutí. „Někdy už nemůžu lidi v těchto klubech vystát. Mám pocit, že bychom si užili víc zábavy v přízemí s lidmi, kteří nemají hlavy strčené v oslím zadku.“

Zasmála jsem se. „No, abych byla spravedlivá, většina z nich to tak má.“

Ta malá poznámka Cammie dostala. Hodila hlavou dozadu a zasmála se, než mi opětovala pohled.

„Na sestry,“ řekla Cammie a ťukla svou skleničkou o mojí.

„Na sestry,“ zařvala jsem.

***

Ačkoli to rozhodně nebyl poslední smích noci, byl to určitě ten poslední, na který jsem si vzpomínala. Náš malý svalnatý barman dal do prvního pití tolik vodky, že jsem byla namazaná během několika minut.

Nepamatovala jsem si brazilského modela spodního prádla, který se nám představil u stolu a já tak nějak úplně zapomněla jeho jméno. Byl to buď Hector, nebo Jorge. Snažila jsem se představit sebe a Cammie, abych se ho mohla zeptat na jméno, ale ona se mnou tuhle hru nehrála, protože si myslela, že by bylo zábavnější, kdybych to nevěděla. Malá kráva.

Jak se noc vlekla, byla jsem příliš v rozpacích, abych se ho zeptala znovu, ale to bylo jedno, jen jsem potřebovala nějaký sex. Nepotřebovala jsem k tomu znát jméno chlapa. Brala jsem antikoncepci a měla jsem kondomy. Nemluvě o tom, že jsem poznala jeho tvář z bilboardů, které byly po celém městě, takže kdyby mě zavraždil, mohla by Cammie pomstít mou smrt.

Kolem půlnoci mi Cammie řekla, že se nechá mým řidičem odvést domů. Nechtěla jsem jí opustit, protože jsem si to užívala, ale opravdu jsem potřebovala strávit nějaký čas o samotě s panem Hectorem Jorgem, který se mi právě přisál ke krku. Ne vážně, byl jako jedna z těch cucflekových ryb.

Cammie odešla poté, co jsem jí tucetkrát objala a za chvíli byla v bezpečí domova (donutila jsem jí, aby mi poslala selfie z její ložnice). Pak jsem se otočila k modelovi a vylíčila mu svůj plán.

Při pohledu zblízka byl moc hezký, jako tyčinka Snickers. Podívala jsem se na něj a prostě jsem věděla, že s tímhle zlobivým klukem strávím dnešní noc a užiju si jeho čokoládovou dobrotu bez viny z toho, že bych musela ráno cvičit.

„Chci, abys se mnou šel domů,“ prohlásila jsem s pohledem upřeným do jeho očí.

Ale ve skutečnosti jsem neviděla nic. Kolik skleniček jsem vlastně vypila? Neříkala jsem Cammie, aby mě brzy zarazila?

„Dobře. Pojďme,“ řekl, vstal a mě vzal s sebou. Do hlavy se mi nahrnula krev, jak jsem tam stála a musela na okamžik pevně sevřít víčka, protože jsem věděla, že jinak bych pozvracela celé jeho špičaté mokasíny.

„Musíš jít ven, jako první,“ řekla jsem mu, jak jsme šli dolů po schodech.

Obvykle paparazzi nestáli přímo v zadní uličce za klubem, ale některé jejich foťáky a kamery měly takové přiblížení, že jsem to nechtěla riskovat. „Půjdu ven o několik minut později. Jen na mě počkej v limuzíně.“

„Cokoli chceš,“ řekl a přejel si rukou přes své rosolovité vlasy, než zatlačil do zadních dveří. Udeřil do mě závan čerstvého vzduchu a já na vteřinu vystřízlivěla natolik, že představa nezávazného jednonočního dostaveníčka už tak přitažlivá nebyla.

Odstrčila jsem tu němou myšlenku stranou. Myšlenky, jako byly tyto, v hlavní řadě zapříčinily šlamastyku, ve které jsem se ocitla. Jeden rok bez sexu bylo dost dlouho. Nechtěla jsem zkoušet teorii „Když nic nezkusíš, neztratíš to.“ Ne. Moje vagína už čekala dost dlouho.

Po uplynutí vhodné doby jsem si přidržela kabát, abych se uchránila před jakýmikoliv zbloudilými záblesky fotoaparátů a nasedla do limuzíny. Pan brazilský model už na mě čekal uvnitř, otevíral šampaňské a nárokoval si pro sebe všechen prostor.

„Chceš něco k pití?“ Zeptal se, když odzátkoval láhev. Sledovala jsem, jak se korek odrazil o interiér, pak od okna a rychle dopadl zpět k našim nohám, až jsem jimi musela uhnout, abych nedostala ránu. Sakra. Poslední věc, kterou jsem potřebovala, bylo vyražené oko pana Modela, v zadní části mojí limuzíny.

Podržel přede mnou láhev, ale zavrtěla jsem hlavou. Kdybych se ještě napila, upadla bych na tři dny do kómatu.

Cesta zpět k mému bytu nebyla přesně taková, že by se dala nazvat romantickou. Brazilský model si dělal selfíčka s flaškou (jaký člověk to asi dělá?) a já si kontrolovala své e-maily, abych zjistila, jestli se změnilo něco ohledně plánované schůzky, která se měla konat zítra ráno.

Cinknutí telefonu mě upozornilo na dvě nové zprávy. Jedna byla od mého agenta a druhá od asistentky, Summer.

Summer Neilson (asistentkaBrooklynHeartove@gmail.com) 19:00

Jak je šéfko? Jen aktualizuji setkání s Global Records. Stále platí, že bude v 8:00 v jejich kancelářích, ale bude tam i Jason Monroe. Neřekli mi, co s vámi dvěma budou probírat, ale myslela jsem, že bys to ráda věděla dopředu pro případ, že by sis zapomněla vzít podprsenku nebo tak něco. Ještě jsem připojila fotky, jako připomínku toho, jak je sexy. (Nemáš zač.)

Tvoje drsňácká asistentka,

Summer

Zasmála jsem se a protočila očima. Někteří lidé by mohli tvrdit, že můj vztah s mou třicetiletou asistentkou překročil hranice. Summer, měla světle fialové vlasy, které obvykle při všech příležitostech doplňovala černým oblečením. Nemyslím, že bych jí mohla něco nařizovat, i kdybych se snažila. Nemluvě o tom, že by si z toho dělala velké hovno a vysmála by se mi. Ale dokud dělala, co měla, neviděla jsem v tom žádný problém.

„Ach, to ne. Máš zítra schůzku s Jasonem Monroem? Ten chlap je vážně super,“ řekl přes mé rameno brazilský model. Ani jsem si neuvědomila, že se ke mně posunul, když jsem si četla e-mail. Bylo to docela strašidelné.

Otočila jsem telefon rychle pryč v naději, že budu mít dost času na prohlédnutí si zbytek emailu, kam Summer připojila fotky nahého Jasona. Pokud ne, půjdu a najdu Muže v černém, abych mohla použít tu jejich perovou věcičku na vymazání jeho paměti.

„Oh, um, jo, jsme ve stejném hudebním vydavatelství,“ odpověděla jsem nonšalantně a snažila se z jeho pohledu zjistit, jestli si všiml té poznámky o mojí podprsence.

„Ten chlap má ale duši. Viděla jsi jeho akustické vystoupení?“ Zeptal se a zdálo se, že ho víc zajímá pomyšlení na Jasona, než na sex se mnou. Něco, na celé té situaci, bylo špatně.

„Loni byl hlavní hvězdou festivalů ACL a Coachella.“

Znovu jsem protočila očima a schovala telefon zpátky do kabelky. Není to tak, že bych měla něco proti Jasonovi Monroeovi, jen jsme měli velmi odlišné styly. Já jsem psala písně spíše pro mladší publikum, hlavní proud, zatímco Jason byl odvážnější, folkový zpěvák. Objevil se zničehonic, ale jeho písně v sobě měly víc rocku a trochu méně banja a veřejnost si ho zamilovala.

Předtím, než se objevil, byla jsem v Global Records hvězda číslo jedna, největší hudební značkou na světě. V posledních dvou letech jsme tak nějak válčili mezi sebou a šli si po krku, abychom pro sebe získali status nejprodávanějšího umělce našeho vydavatelství. Přímo jsme se ještě nesetkali, protože jsme byli oba hodně zaneprázdnění, ale já jsem milovala hudbu a sama jsem byla její fanoušek, takže jsem mu jeho úspěch přála. Pochybovala jsem, že ten respekt bude oboustranný. Většina lidí zavrhovala mé písně, jako rockové balady, ale já jsem k nim napsala každé jedno slovo. Chtěla jsem, aby zasáhly všechny dospívající dívky, které by se s nimi mohly ztotožnit.

Byly to dobré písničky.

Zbytek cesty k mému domu a i jízdou výtahem do mého patra jsem uvažovala, co společnost chystá a jak se to týká mě a Jasona Monroa. (Ano, samozřejmě, vrátila jsem se zpět k fotkám, které mi poslala Summer emailem. Tady to je: stál na jevišti hudebního festivalu se svou kytarou. Oči měl zavřené, po krku mu stékal pot, hnědé vlasy měl rozcuchané a zpíval píseň každou částečkou své duše, kterou v sobě měl. Nemohla jsem se dívat dál, protože mi brazilský model doslova vypáčil telefon z ruky).