TC - 50. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Hádej Kdo?

Dívám se na svůj nyní volný kotník. Nevěřím, co jsem právě udělal, ale taky je příliš pozdě na to, abych o tom přemýšlel. Zbývá mi jen limitovaný čas, a pokud nezachráním Charlie, znova marně umřu.

Kluk, kterého sleduju, by tady měl brzy být, slyším jej. Odhodím náramek, schovám se za strom na druhé straně malé mýtiny a čekám. Pak slyším šustění listí. Necítím ho, ale vím, že tam je. I když je skrytý ve stínech.

Nikdy jsem se svým druhem předtím nebojoval a začnu se z toho potit. Přemýšlím nad možnostmi. Je nás 6. Max a já jsme 2, takže zbývají jen 4. Každý má svou sílu a slabost, ale protože jsem sběratele trénoval, mělo by pro mě být snadné předpokládat, jak se budou chovat.

Ale ani tak nejsem klidný, když slyším blížící se kroky. Připadám si jako unikající plyn čekající na výbuch – jako by si někdo na druhé straně Peachvillu měl zapálit cigaretu a já se rozletím na milion kusů. Je úžasné, že sleduju démona uprostřed tmavých lesů.

Křupání větví a šustění listí ustane, tak zadržím dech. Zdá se mi to jako věčnost, než vidím ve hlíně stopy. Je tak blízko, že vidím v hlíně jeho stopy. A míří pryč. Čekám a pak ho následuju. Miluju svou schopnost schovat se ve stínech, ale políbil jsem tu schopnost na rozloučenou, když jsem si rozbil náramek. Tak tiše našlapuju.

Pak ji uslyším.

Charlie vzlyká a dá mi to zabrat, abych se k ní nerozběhl. Poslouchám a všimnu si, že něco mumlá, jako kdyby měla něco strčeného v puse. Dál tiše jdu a ujišťuju se, že jsem za sběratelem. Každou chvilku se rozhlížím. Pořád si nejsem jistý, jestli je tady jen 1 sběratel, protože nechci být ničím překvapený. Když nakonec uvidím Charlie, ztuhnu.

Je ke mně zády a ruce má přivázané ke stromu. Pořád má na sobě rudé šaty, ale její křídla chybí. Chci k ní běžet, rozvázat jí ruce a vzít do náručí. Zuřím, že to nemůžu udělat.

Posunu se blíž a vytáhnu zbraň, kterou mám za pasem. Šílím z toho, že nevím, kdo jí to provedl. Musím vidět jeho tvář, protože chci vědět, kdo nám zničil náš večer. A pak ho vidím.

Jednoho z mých sběratelů – Kincaida – který ze sebe setřese stíny a rozhlédne se okolo. Pořád si myslí, že něco slyšel.

To jsem byl já, debile. A sleduju tě. Právě. Teď.

Kincaid je nový sběratel. Je mladší a trénoval jsem ho jen před pár měsíci. Byl nejnaivnější, takže se tímto asi chtěl ukázat. Vsadím se, že když uslyšel o mém úkolu, slintal po něm. Věděl, že to poseru a počkal si na to.

Namyšlený bastard.

Neví, s kým si hraje.

Připravuju se vyrazit k němu, ale zarazím se, když vidím, že má za páskem zbraň. Nedivím se. I tak se ho chytám sejmout; je na to správná chvíle.

Kincaid se rozhodne, že ho nikdo neviděl a skloní se k Charlie. Vytáhne jí z pusy hadr a rychle jí zakryje pusu rukou.

„Vím, že chceš křičet, tykvičko,“ cukruje s ní.

„A dovolím ti to. A víš kdy?“ odmlčí se, jako kdyby o tom měla přemýšlet. „Protože pokud tady bude tvůj přítel číhat, přiběhne sem, až tě uslyší. A to chci.“

Kincaid dřepí, takže ho vidím z profilu. Potřebuju, aby se ještě víc otočil k Charlie a ke mně zády. Prostě potřebuju chvilku překvapení. Pomalu Charlie odkryje pusu.

Postaví se. „Tak začni,“ řekne. „Křič.“

Ale Charlie nezačne. Dívá se na něj se zatnutou bradou.

Kincaid se k ní znova skloní. „Myslíš si, že ho zachráníš? Nezachráníš. I kdyby dnes nepřišel, najdu ho. A zabiju. Budu to já.“ Usměje se a přejede si dlaní po čelisti.

„Vidíš, Dante? Myslíš si, že je strašně sexy. Ale nedovolím, aby se dostal nahoru.“

Podle té poslední věty vím, že je tady sám. Je si jistý svými schopnostmi, aby mě sejmul a vzal mi úkol. Ale co dalšího ví? Ví o Trelvatoru? A pokud mě sejme, zkusí Charlie vzít duši? Nebo ji dokonce zabije?

Kincaidji kopne do žeber. „Řekl jsem křič!“

Kincaid čeká, jestli se přiblížím. Ale už jsem tady. Chci mu nakopat prdel, ale je příliš blízko k Charlie. Příliš blízko. Jsem zlostí bez sebe –

A běžím.

Běžím tak rychle, jak nikdy předtím. Řítím se k němu jako zvíře. Charliino bolestivé zakvílení mi popletlo hlavu a nemyslel jsem jasně. Když jsem se blížil k němu, jako bych nebyl ve svém těle a nekontroloval pohyby. Připadal jsem si jako ve videohře.

Kincaid se ke mně otočí, ale vyskočím, než zareaguje. Narazím do něj a dopadneme na zem. Z ruky mi vyletí zbraň, ale je to jedno. Zvládnu to. Oženu se pěstí a praštím ho do nosu. Zařve a chce si vzít svou zbraň. Chytnu ho za ramena, praštím s ním o zem a znova dostane ránu do ledvin.

Nějak se zvládne dostat ode mě a vyskočí na nohy. Kroužíme kolem sebe jako zvířata, jako démoni. Kincaid naznačí, že půjde doprava, ale otočí se a praští mě doleva. Spadneme zase na zem a znova ho praštím do tváře. A břicha. A ramene. A protože si vzpomenu, že nakopl Charlie jako psa, zařvu a praštím ho do žeber. Zasténá, ale nepřestane se bránit.

Zvedne ruce a chytne mě okolo krku. Je to dobrý tah, protože nemám na výběr a musím se bránit. Chytnu ho za zápěstí a trhnu s nimi, ale je rozhodnutý mě udusit. Plíce mi hoří a mám pocit, že okamžitě nemůžu dýchat a odpadnu. Nevím, jak se to stalo. Jak jsem mohl mít navrch a najednou vyhrává? Vidím rozmazaně a podívám se na Charlie. Něco křičí, ale neslyším to, protože myslím na to, že nemůžu dýchat. Nemůžu dýchat!

Trhnu sebou na nohy a snažím se mu odtrhnout ruce od svého krku. Ale opakuje mé pohyby. Nakonec se mi začnou podlamovat kolena. Musím ze sebe dostat jeho ruce. Dostaň je pryč!

A pak, když přestávám myslet, něco si uvědomím. Mám na výběr. Můžu na něj nahrát, že se už nemůžu bránit.

Tak pustím jeho ruce a dám do toho zbytek sil – koleno, loket a pěst – a praštím ho mezi nohy. Skloní se a zasténá. Strhnu ho na stranu, vezmu mu pistoli a namířím na jeho hrudník.

Snaží se promluvit, ale je to příliš tiše a neslyším ho. Slyším jen Charlie křičící mé jméno. Uvědomím si, že křičela celou dobu a neslyšel jsem to. Pořád mířím na Kincaida a běžím k Charlie. Když ji začnu rozvazovat, slyším Kincaidovo mumlání.

Když je Charlie volná, padne mi do náručí.

„Jsi v pořádku,“ řeknu jí. „Bude to v pořádku. Mám tě. Nedovolím, aby se ti něco špatného stalo.“ Charlie nic neřekne. Prostě se ke mně tiskne a objímám ji. „Jsi zraněná?“ zeptám se.

Zavrtí hlavou a pohladím ji volnou rukou po vlasech. Pak se podívám na Kincaida. Musím přijít na to, co s ním udělám. Rozbiju mu náramek? Zastřelit ho, abychom měli čas? Vím, že ho tady nemůžu nechat, aby nás pronásledoval, ale nechci se rychle rozhodovat. Musím to promyslet a dát Valery tu nejlepší možnost, aby Charlie schovala.

Kincaid se plazí jako brouk a sleduje nás. Něco si opakuje a hlasitěji vrčí.

„Chceš mi něco říct?“ odseknu, postavím se a vezmu sebou i Charlie. „Pokračuj,“ řvu. „Skončil jsi. Prostě jsi mrtvý. Tak co. Chceš mi něco říct? Řekni to!“

Usměje se na mě zkrvavenými zuby. „Řekl jsem.“ Olízne si rty a zhluboka se nadechne, jako kdyby se chystal křičet. „Je tady! Je tady!“

Zvednu hlavu a hledám toho, na koho volá. Když zavolá znova, namířím na něj pistoli.

„Přestaň. Přestaň řvát.“ Přemýšlím, že zmáčknu kohoutek, ale bojím se, že budu mít jen 6 kulek. Na zemi najdu svůj Glock a ten si vezmu taky. Takže jich mám 12.

„Dante, podívej,“ křičí Charlie.

Kincaid se otočí a podívá se za sebe. Když se otočí na nás, vstává. „Myslel sis, že jsem v tom sám?“ Směje se a začne kašlat. Prst na spoušti mě začne svědit. „Myslel, že? Jak blbý si myslíš, že jsem? Byl jsem jen návnada, zlato.“

Postavím se před Charlie, když vidím další 3 sběratele – Patricka, Zacka a Anthonyho – kteří se objeví za námi. Zack a Patrick se drží zpátky, ale Anthony míří zbraní na Maxe a Valery. Mí dva kamarádi jdou před Anthonyho velkou postavou jako dva chovanci. Když se Max přiblíží, všimnu si jeho modřiny na tváři, kterou má asi za bránění Valery.

Krev mi tuhne v žilách, když natahuju k Charlie ruku. To není dobré.

Kincaid kývne na Anthonyho, ale mluví na mě. „Teď mi ty zbraně můžeš dát,“ řekne. „Pokud nechceš, aby do tvých kamarádů provrtal krvavé díry.“

„Zabiju ho,“ řeknu Anthonymu a mířím na Kincaida. Ale vím, co řekne.

Anthony pokrčí rameny, jako kdyby mi četl myšlenky.

„Udělej to.“

Kincaid řekne. „Pokud budu muset být obětní beránek, tak ať,“ řekne a narovná se. „Ale je to v pohodě. Nezabiješ mě. Jsem nesmrtelný. Ale když zmáčkneš spoušť, Anthony taky.“ Utře si krev pod nosem. „Dej mi ty zbraně, nebo zabijeme ty holky.“

Vím, že musejí blafovat. Neví, že je Valery osvoboditelka s dalšími želízky v ohni a nedovolí, aby zabili člověka. Nejsem si jistý, jestli ublíží Charlie. Ale nejdříve jí vezmou duši. Ale to nemůžu riskovat. Tak udělá, o co mě žádá. Dám ostatním šanci, aby se odtud dostali, říkám si.

„Skvělé, jsme tady všichni,“ řeknu, když Kincaid zvedne zbraň, dá si ji za pásek a druhou na mě namíří. „Takže jaký je plán?“ zeptám se. „Pronásledujete mě celé dny. Co, sakra, chcete?“

„Já jsem tě nepronásledoval,“ odsekne Kincaid. „Proč bych to dělal?“

Zúžím na něj oči. „Ale cítil jsem tě.“ Podívám se na ty 4.

„Nebo to byl jeden z vás.“

„Už jsem ti to řekl, krasavče. Já to nebyl.“ Podívá se na ostatní 3. „Byli jste to vy?“

Tři debilové vrtí hlavami a ušklíbají se.

Kincaid se otočí ke mně. „Víš, když o tom přemýšlím, možná vím, kdo tě pronásledoval.“

Ostatní sběratelé se smějí a uhýbají, jako kdyby přicházelo něco velkého. Zúžím oči a dívám se za jejich ramena do lesa – a zalapám po dechu, když vidím, kdo vyjde ze stínů.

Jde k nám muž s hrdě vztyčenou hlavou a širokými rameny. Tmavé vlasy má nakrátko ostříhané a jeho oblečení je čisté a uhlazené. Z každého jeho pohybu i naklonění hlavy je cítit armáda.

„Ty!“ běžím k němu, ale Kincaid se postaví přede mě a praští mě pistolí do tváře. Rozbolí mě celé tělo, když Charlie zakřičí. Vidím rozmazaně, ale když vzhlédnu ze země, pořád je tam.

Přítel mé matky.